Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Hronove zdar! V rámci svého již tradičního prázdninového tripu dávám v sobotu vale Uherskému Hradišti, končím své letní odloučení od múzy Thálie a vyrážím… v podstatě domů. Divadelní žatva Jiráskův Hronov je místem lásky, sídlem přátel i intenzivních zážitků. Přijměte tedy pozvání na další mé reporty z něj. Laskavě čtěte!

V sobotu nebyl vzhledem k času mého příjezdu a následnému setkávání s drahými monstry na divadlo už čas (Lennone moc díky za pohodlný přesun!), za zaznamenání však stojí věci pozitivní – bezproblémové vyřízení ubytování a všech dalších příjezdových formalit, návrat společného stravování do jídelny hotelové školy (jídlo si zatím drží velmi solidní úroveň, dámy jsou pohotové, šaramantní i vtipné) i zrod stanového městečka, po němž jsem několik let marně volal. Skutečnost, že zatím není příliš naplněno, vyplývá nejspíš z faktu, že informace o jeho existenci nepronikla mezi účastníky Hronova včas. Jde ovšem jistě o vítané rozšíření ubytovacích kapacit.

Svůj vlastní stan nechávám po LFŠ zatím odpočívat a volím obvyklé ubytování v přívětivých tenatech místní školy – mým dočasným domovem se tak stává třída převážně obývaná seminaristy a seminaristkami storytellingu. A Triton? Ten pořád stojí. První kytarové skřehotání, návštěva Stovky u Gurina a tradiční objímačky s vínem jsou předehrou mého prvního hronovského usínání v roce 2017.

FOTO archiv

První noc byla poklidná a probouzení přívětivé i přesto, že údajně chrápu. Během svátečního dopoledne jsem sice řešil nepříjemné pracovní trable s neustále se přehřívajícím notebookem, roztrpčení mladého publicisty v nejlepším věku však zdařile rozptylovaly přívaly zeleného čaje podávané v ranní Stovce i dobrý oběd (spokojenost s jídelnou nadále přetrvává).

Poměrně uklidněn naplněným břichem i konečně fungující výpočetní technikou jsem se křepce vydal na první omrk divadelního kolbiště do Jiráskova divadla. A můj svět se otřásl!

Repro Plazik

Přítomnost inscenace Dlouhá cesta Rádobydivadla Klapý v oficiálním programu Jiráskova Hronova je totiž jasným důkazem selhání kontrolních orgánů přehlídky – každá porota má právo nenominovat či nedoporučit. Inscenační nepodarek intergalaktických rozměrů se tudíž na jeviště prestižní akce vůbec neměl doplazit. Je totiž velmi unfair vůči ostatním zúčastněným umělcům, divákům a koneckonců i souboru samému, kterému je tak neprávem podsouván dojem umělecky úspěšného divadelního artefaktu. Zařadit na pomyslný seznam The best of položku, jež selhává ve všech možných ohledech.

Rádobydivadlo Klapý v podstatě redefinuje Artaudův pojem „divadlo krutosti“ na permanentní úmornou divákovu torturu. FOTO Plazik

Rádobydivadlo Klapý v podstatě redefinuje Artaudův pojem Divadlo krutosti na permanentní úmornou divákovu torturu. Umělecký šéf souboru Ladislav Valeš – v pro sebe tradiční velikášské trojkombinaci režiséra, dramaturga a autora divadelní adaptace – provádí nelegální exhumaci někdejšího krále skandinávské kinematografie korunovanou jeho brutálním znásilněním.

Bergmanovy Lesní jahody, na něž si, jak napovídá název inscenace, soubor pravděpodobně ani nenamáhal zařídit autorská práva, jsou niterně autobiografickou sondou do života stárnoucího umělce bilancujícího vzestupy i pády vlastního života v rodině i profesi. Valešův přístup, v jehož rámci si přivlastňuje Bergmanovu intimitu, se však podobá masturbaci do cizího deníku, kdy niternost nahrazuje zobecněním, kreativitu nahodilostí, prostorovou dynamiku a mizanscény rezignací na organizaci. Svým divákům navíc implicitně sděluje: Jsem Ingmar Bergman amatérského divadla v Česku!

I do Eda Wooda máte na míle daleko, vážený pane Valeši!

///

Více o letošním 87. JH na i-DN:

Tip: 87. Jiráskův Hronov

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 1)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 2)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 3)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 4)

Zdroje, inspirace a témata 87. JH (No. 5)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 2)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 3)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 4)

Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 5)

 

  • Autor: Petr KlariN Klár
  • Publikováno: 07. srpna 2017

Komentáře k článku: Jirásku Aloisi, vidíš to taky? (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 21/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


12. 12.–25. 12. 2017

Číslo 21/2017 (12. 12.–25. 12. 2017)

Obsah čísla 21/2017

Slovo ...

Něco pro mě, nic pro...

Soubor Schauspiel Hannover v režii...

Osobnost měsíce

Sandra Hüller

Herečka a zpěvačka Sandra Hüller ve...

Dotazník

Jana Orlová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Půlměsíc na pražském nebi

Koncem listopadu se nad Prahou...

Fejeton

POVÍDKA: O Jonášovi

Jonáš byl největším talentem v...

Názor

Teoreticky o cestě do pekel

Překvapilo mě, jaký ohlas vyvolal...

Kronika

Jednou větou

Ve dnech 1.–16. listopadu se v Praze...

Kritika

Zavřete oči, našeptávač...

Na začátku, před oponou, sluha Dubois...

Havlův vzkaz dnešku ...

Komorní scéna Aréna po Smíření –...

Podzemní ambasáda

Projekt In the Name of Gift vznikl ve...

Maryša umazaná od mouky

Jako červená, vlastně spíš bílá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 21/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Zvony i vlast

Románová prvotina „bezdomovce“...

Revoluce k ničemu

Na letošním ročníku festivalu...

Bezmocná angažovanost...

Nic proti doku-divadlu, divadlu...

Samopal versus smích dětí...

Soucit. Příběh kulometu je v...

Zamilovat si Sandru Hüller

Curyšský Theater Neumarkt představil...

Banální hovory z butiku...

Označit kultovní rakouskou dramatičku...

Módní ikona „Elfi“ (pro)

Šest postav s baterkami hledá nikoli...

Ouverture!

Skladatelé psávali předehry z...

Dnešní svět podle...

Na konci devadesátých let pro mě byly...

Naše stará a nová Evropa

Pražský divadelní festival...

Rozhovor

Radek Holub: Prát se umím,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Martin Františák: Nechci...

Rozhovor s uměleckým šéfem činohry...

Kontext

Kohout se dočkal

Vyhlášení Ceny Jindřicha...

Hutných patnáct let Petra...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Adventní bilancování mého...

Herecká asociace informuje

Podoby – Pivo si dám až...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Venuše ve Švehlovce, Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Může divadlo zapomínat?

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Nesnesitelná mateřská...

Dvakrát ze Slovensko-Česka

Dopředu, ale kam?

Międzynarodowy Festiwal Teatralny...

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kyselák (9. 8. 1952 Brno – 19....

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

My jsme ten oheň nezapálili...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

RR Rozhovory Revolver Revue 2016, 776...

Fundovaně, a přitom...

Pomyslné nůžky už se nerozevírají,...

Obrazem

Malované opony divadel...

Přesně po šesti letech od vydání...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (VIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 21/2017



Obsah,