Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2018

ročník 25
2. 10.–15. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jen tak cestou z divadla (No. 17)

    Výraz ´trampování´ je prý nepřeložitelný, říkala v Karlových Varech po premiéře filmu Amerika Bára, jedna z dvojice protagonistů filmu (‘tramp’ se snad dá v Kanadě použít pro promiskuidní ženu). V anglické Wikipedii ho najdete pod názvem ‘czech tramping’. Podivuhodné je, že je to tedy ryze česká záležitost – se svými sny o zaoceánské svobodě, romantikou, sentimentem, nevyjasněnými cíly a … touhou .

    Režisér Jan Foukal a herečka Barbra Adler během uvádění jejich snímku Amerika na MFF KV. FOTO archiv MFF KV

    Režisér Jan Foukal a herečka Barbra Adler během uvádění jejich snímku Amerika na MFF KV. FOTO archiv MFF KV

    Také režisér Jan Foukal se v popremiérové diskusi přiznal ke svému původnímu, trochu pejorativnímu vnímání fenoménu trampingu. Z hospody do hospody, maskáče, písně s kytarama a touha po americké svobodě, ale nakonec, po natočení dokumentu na otázku jseš tramp, odpovídá : v duši asi ano.

    K vyznění filmu určitě prospělo náhodné setkání režiséra a Barbary Adler, kanadské studentky se zájmem o tramping. Příjemná a osobitá studentka, jejíž rodiče z tehdejšího Československa emigrovali za vysněnou svobodou, tu přece jen hledala svou vlastní minulost.

    Dostalo to tím ten pravý protipól.

    Americký tramping neexistuje, dodává Bára - ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě (z filmu Amerika). FOTO archiv MFF KV

    „Americký tramping neexistuje,“ dodává Bára. „Ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě.“ (Z filmu Amerika). FOTO archiv MFF KV

    Americký tramping neexistuje, dodává Bára – ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě – a v jejím pohledu vidíme sentiment a také okouzlení. Její zkoumavost a touha pochopit podstatu trampingu v domovině, vnímat tu zvláštní atmosféru, je jedna z hlavních positiv filmu. Její zamyšlený usměvavý projev nás provádí, spolu s režisérem/hercem, při objevování těchto legendárních míst. A její poznávání a srovnávání pomáhá k výkladu tohoto českého fenoménu. Glosouje ho z trochu jiného pohledu, toho reálně amerického, a dodává filmu pro nás objevné označení – Czech tramping – i s tou melancholičností.

    Film, ve kterém se – slovy režiséra – vlastně nic neděje a je stejný na začátku jako na konci, zasluhuje skutečné ocenění střihačské práce Josefa Krajbicha. Sledujeme ho vlastně po celou dobu se zaujetím, s napětím a s očekáváním… v posledních sekundách filmu Bára navrhuje svému průvodci: tak pojeď se mnou… a až po dlouhé odmlce se dočkáme pomalé odpovědi – bylo by to skvělý.

    Zůstáváme tak stále u těch snů, českých snů, u snů svobody na víkend.

    Ale vždyť bez snů, ideálů a cílů se nedá žít. Každý z nás je má a ty ho směrují dopředu.

    Barbra Adler: My Cowboysky boty. Photo by Barbara Adler. Drawing by Brit Bachman.

    Barbra Adler: My Cowboysky boty. Photo by Barbara Adler. Drawing by Brit Bachman.

    V posledním nádherném záběru obřího širokého kolejiště, kde se cesty scházejí a rozcházejí, se tato možnost jít za svým snem jen zdůrazůje.

    Nádraží jako symbol, fenomén setkávání i loučení, ten inkognito prostor, ve kterém se odehrávají miniromány pod rouškou neviditelnosti – v tomto případě Wilsonovo nádraží – je paradoxně, aspoň v názvu, tak trochu americké.

    ///

    Více na My Cowboysky boty


    Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 17)

    1. Miroslav Borecky

      Jo, je to sen,
      ktery je zivot. A Barbara Adler!
      -bor-

      12.07.2015 (22.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,