Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Jen tak cestou z divadla (No. 17)

Výraz ´trampování´ je prý nepřeložitelný, říkala v Karlových Varech po premiéře filmu Amerika Bára, jedna z dvojice protagonistů filmu (‘tramp’ se snad dá v Kanadě použít pro promiskuidní ženu). V anglické Wikipedii ho najdete pod názvem ‘czech tramping’. Podivuhodné je, že je to tedy ryze česká záležitost – se svými sny o zaoceánské svobodě, romantikou, sentimentem, nevyjasněnými cíly a … touhou .

Režisér Jan Foukal a herečka Barbra Adler během uvádění jejich snímku Amerika na MFF KV. FOTO archiv MFF KV

Režisér Jan Foukal a herečka Barbra Adler během uvádění jejich snímku Amerika na MFF KV. FOTO archiv MFF KV

Také režisér Jan Foukal se v popremiérové diskusi přiznal ke svému původnímu, trochu pejorativnímu vnímání fenoménu trampingu. Z hospody do hospody, maskáče, písně s kytarama a touha po americké svobodě, ale nakonec, po natočení dokumentu na otázku jseš tramp, odpovídá : v duši asi ano.

K vyznění filmu určitě prospělo náhodné setkání režiséra a Barbary Adler, kanadské studentky se zájmem o tramping. Příjemná a osobitá studentka, jejíž rodiče z tehdejšího Československa emigrovali za vysněnou svobodou, tu přece jen hledala svou vlastní minulost.

Dostalo to tím ten pravý protipól.

Americký tramping neexistuje, dodává Bára - ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě (z filmu Amerika). FOTO archiv MFF KV

„Americký tramping neexistuje,“ dodává Bára. „Ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě.“ (Z filmu Amerika). FOTO archiv MFF KV

Americký tramping neexistuje, dodává Bára – ne s tou romantikou, kamarádstvím a touhami po svobodě – a v jejím pohledu vidíme sentiment a také okouzlení. Její zkoumavost a touha pochopit podstatu trampingu v domovině, vnímat tu zvláštní atmosféru, je jedna z hlavních positiv filmu. Její zamyšlený usměvavý projev nás provádí, spolu s režisérem/hercem, při objevování těchto legendárních míst. A její poznávání a srovnávání pomáhá k výkladu tohoto českého fenoménu. Glosouje ho z trochu jiného pohledu, toho reálně amerického, a dodává filmu pro nás objevné označení – Czech tramping – i s tou melancholičností.

Film, ve kterém se – slovy režiséra – vlastně nic neděje a je stejný na začátku jako na konci, zasluhuje skutečné ocenění střihačské práce Josefa Krajbicha. Sledujeme ho vlastně po celou dobu se zaujetím, s napětím a s očekáváním… v posledních sekundách filmu Bára navrhuje svému průvodci: tak pojeď se mnou… a až po dlouhé odmlce se dočkáme pomalé odpovědi – bylo by to skvělý.

Zůstáváme tak stále u těch snů, českých snů, u snů svobody na víkend.

Ale vždyť bez snů, ideálů a cílů se nedá žít. Každý z nás je má a ty ho směrují dopředu.

Barbra Adler: My Cowboysky boty. Photo by Barbara Adler. Drawing by Brit Bachman.

Barbra Adler: My Cowboysky boty. Photo by Barbara Adler. Drawing by Brit Bachman.

V posledním nádherném záběru obřího širokého kolejiště, kde se cesty scházejí a rozcházejí, se tato možnost jít za svým snem jen zdůrazůje.

Nádraží jako symbol, fenomén setkávání i loučení, ten inkognito prostor, ve kterém se odehrávají miniromány pod rouškou neviditelnosti – v tomto případě Wilsonovo nádraží – je paradoxně, aspoň v názvu, tak trochu americké.

///

Více na My Cowboysky boty

  • Autor: Hana Frejková
  • Publikováno: 12. července 2015

Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 17)

  1. Miroslav Borecky

    Jo, je to sen,
    ktery je zivot. A Barbara Adler!
    -bor-

    12.07.2015 (22.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kritika

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Obrazem

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,