Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jen tak cestou z divadla (No. 15)

    Sedla jsem si do šesté řady a čekala. Byla jsem v divadle, kam chodím ráda, v mém napjatém těle se tlačily do prvních řad ty nejzvědavější buňky připravené vnímat nové významy, nové postupy, nové zážitky. Boris Pasternak: Doktor Živago, režie Jan Mikulášek, Divadlo Na zábradlí, Praha. 22. května 2015.

    Titulní roli Dr. Živaga ztvárňuje Stanislav Majer. FOTO archiv DNz

    Titulní roli Dr. Živaga ztvárňuje Stanislav Majer. FOTO archiv DNz

    Zahltila mě efektní hra se světlem. Přede mnou se odvíjely mizanscény zdůrazňující karikující detail. V dokonalé scéně Marka Cpina se třpytila oslnivá zrcadla, v jejichž plochách se do kaleidoskopických obrázků tříštily situace i postavy a umocňovala změť vjemů.

    Zlomky postav vzájemně nesouvisejících, cáry lidí, útržky myšlení, kousky svědomí, úlomky zapomenutých vědomí. FOTO KIVA

    Zlomky postav vzájemně nesouvisejících, cáry lidí, útržky myšlení, kousky svědomí, úlomky zapomenutých vědomí. FOTO KIVA

    Šlo to mimo mě. Nedotýkalo se mě to. Viděla jsem nekontinuálně se předvádějící hrdiny, slepence, jejichž díly nepatřily k sobě. Nepropojovaly se do jedné duše a jednoho těla. Zlomky postav vzájemně nesouvisejících, cáry lidí, útržky myšlení, kousky svědomí, úlomky zapomenutých vědomí.

    Hrát v tolika ploškách předpokládá být schopen rozložit se na prvočinitele v pocitech i v těle… …a být schopen to zase spojit. Představit postavu s odstupem, ironií, v různých úhlech. Dostat do toho sebe, úlohu i karikaturu.
    Mělo by se to hrát podle Renčína. V ordinaci stojí mladý muž, stažené kalhoty, nahý zadek a říká Podívejte doktore a takhle rozpolcenej jsem i vnitřně!

    Ty vícehrany by nakonec měly ukázat konkrétní osobu (Anežka Kubátová). FOTO KIVA

    Ty vícehrany by nakonec měly ukázat konkrétní osobu (Anežka Kubátová). FOTO KIVA

    Není to pouze splňování režisérských úkolů, režijní koncepce, metody. Není to jen prosté kladení plošek vedle sebe. Nejsou to jen postoje, ale také těsné spojení s ostatními znaky, s ostatními pocity, s vědomím všech vnitřních pohnutek. Ty vícehrany by nakonec měly ukázat konkrétní osobu.

    Zlomky postav vzájemně nesouvisejících, cáry lidí, útržky myšlení, kousky svědomí, úlomky zapomenutých vědomí. FOTO archiv DNz

    Měla by to být dokonalá souhra vnitřního rozpoložení – tápajícího rozpoložení v osudových okamžicích (Jana Plodková a Stanislav Majer). FOTO KIVA

    Parodie ano, ale propojená pupeční šňůrou s embryem, s tím základním genetickým vybavením. A s epickým vyprávěním – s příběhem, který vyprávíme jen tak.

    Nejsou to jen obrázky vzájemě nesouvisející. Měla by to být dokonalá souhra vnitřního rozpoložení – tápajícího rozpoložení v osudových okamžicích, ve vyvrácené době, pod tlakem, pod tíhou okolností, které neumíme, ale ani nemůžeme, vzhledem ke svému vnitřnímu uspořádání, řešit jinak.

    Obávám se, že Živago se vytratil a osudový jedinec také (Stanislav Majer). FOTO KIVA

    Obávám se, že Živago se vytratil a osudový jedinec také (Stanislav Majer). FOTO KIVA

    Obávám se, že Živago se vytratil a osudový jedinec také.

    Je to nové, je to jiné, bavíme se… ale zajíc z pytle utek’.


    Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 15)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,