Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jen tak cestou z divadla (No. 10)

    Přišla jsem na představení Vojna, hrané na počest 110. výročí narození Emila Františka Buriana. Slavnostní atmosféra, mnoho známých a slavných a Vojna! Moc jsem se těšila. V paměti se mi začala vynořovat minulost s jakýmsi nedefinovatelným pocitem slasti v zadní časti mozku. Kdysi jsem v ní hrála.

    E. F. Burian. FOTO archiv

    E. F. Burian. FOTO archiv

    Do Divadla Maringotka jsem nastoupila, až když už byla hra na repertoáru. Roli jsem dostala na rychlý záskok, už ani nevím za koho – a nemohu nic říci o jejím nastudování, ale pocity, které ve mně vyvolávala hudba ve mně žily stále, podvědomě jsem si je uchovávala v duši.

    Málokdy se mi stává, že si pamatuji texty ze svých starších sebevýznamějších rolí, vlastně nikdy. Neumím bavit kamarády na večírcích a pronášet monology ze svých představení. Tentokrát, na představení Burianovy Vojny, která byla inscenována týmen Jarka Šiktancová-režie, Martin Pacek-choreografie, jsem se přesvědčila o opaku.

    Jakmile zazněly první takty, začaly se mi vybavovat i intonace a dokonce i texty. FOTO archiv souboru

    Jakmile zazněly první takty, začaly se mi vybavovat i intonace a dokonce i texty. FOTO archiv souboru

    Jakmile zazněly první takty, začaly se mi vybavovat i intonace a dokonce i texty. Jsou to sice lidové říkanky, mohla bych je znát, ale v mém případě je to absurdní. Ze svého dětství si pamatuji pouze dvě písně Chovejte mě má matyčko jako míšenské jablíčko a Vyletěl sokol bielý pták. Dokonce i pro své holky jsem v jejich dětství musela vymýštet novotvary, protože jsem žádné původní říkánky neznala.

    Nádherná Burianova hudba a síla výpovědi mě dostala! V duchu, a často i nahlas, jsem si šeptala slova, někdy i intonaci. Začala jsem i zpívat! Musela jsem se krotit, aby mě vedle sedící diváci neokřikli. Byl to silný emotivní zážitek a ta atmosféra se přenesla do celého mého těla. Mohla jsem „hrát“ s nimi.

    Potvrdilo se, že Burianova hudba je všeplatná! FOTO archiv souboru

    Potvrdilo se, že Burianova hudba je všeplatná! FOTO archiv souboru

    Potvrdilo se, že Burianova hudba je všeplatná! Dík samozřejmě platí týmu – Zdeněk Dočekal, Dušan Navařík a Matěj Kroupa (hudební aranžmá a nastudování), kteří se podíleli na úpravě původního dvanáctičlenného dechového orchestru do sedmičlenného komorního souboru. Dělali to s velkou pokorou, a jak jsem si přečetla v knížce vydané k premieře na DAMU, došli k tomuto řešení po zralé úvaze. Cituji: Posledním nárokem, z něhož jsme záhy slevili, byl náš prvotní záměr výrazněji zasáhnout do formální stavby díla. … V případě ‚Vojny‘ platí víc než dvojnásob, že každý neautorský zásah do původní stavby díla by mohl celou inscenaci zcela zničit.

    Spojení režisérky Jarky Šiktancové s choreografem Martinem Packem se ukázalo velmi tvůrčí. Vytváření vztahových příběhů mezi jednotlivýmí figurami, umocněné výbornou choreografií, diváky oslnilo. Jenom škoda, že některé mluvené party nebyly úplně srozumitelné. A voice-band, ten základní stavební kámen této hry, je voice-band, ten se nedá ošidit. Ale viděla jsem představení, které se nehrálo na domovské scéně (normálně se hraje v Disku) a jiný prostor mohl výsledek ovlivnit.

    Vojna na mě v podání studentů DAMU velmi zapůsobila. FOTO archiv souboru

    Vojna na mě v podání studentů DAMU velmi zapůsobila. FOTO archiv souboru

    Vojna na mě v podání studentů DAMU velmi zapůsobila. Vrátila mě zpátky do let, kdy jsem ji hrála, a tak jsem dokonce zašla do knihovny DAMU, kde existuje záznam inscenace Vojny z Divadla Maringotka v režii Zuzany Kočové, zaznamenané pro Čt v roce 1971.

    Překvapilo mě jak precizně herci mluvili, jak dokonale v jejich podání vyznívaly verše. Výpověď se soustředila spíše na detail, vše bylo v tomto provedení jednodušší, ale záznam vyvolával silný emocionální dojem. Já byla na inscenaci samozřejmě zainteresovaná, a tak jsem měla smíšené pocity. Byl to trochu zmatek. Do mozku mi vstupovaly podprahové vjemy – negativni i pozitivní. Viděla jsem se „živá“ z doby před třiačtyřiceti lety! To byl dost zvláštní zážitek.

    E. F. Burian: Vojna, Odeon 1978. Repro archiv

    E. F. Burian: Vojna – lidová hra se zpěvy a tanci na text lidové poesie sebrané K. J. Erbenem (Orbis 1955). Repro archiv

    V Divadle Maringotka jsem pak hrála mnoho krásných rolí. Mezi jinými Noc vrahů José Triany, Pan Leonida proti reakci Iona Luca Caraggialeho v arénovitém prostoru a mnoho jiných. Vzpomínám na tu dobu s nostalgií. Ředitelka Maringotky Zuzana Kočová byla velmi houževnatá žena. Obdivovala jsem její zarputilost, s jakou šla neúnavně za svou vizí. Za velmi složitých podmínek dokázala vyboxovat divadlo, stále ho přestěhovávat, znovu a znovu hledat nové prostory, které jsme my, herci, ochotně upravovali. Celé noci jsme házeli na holé osekané zdi – „špric, jádro, štuk“ – abychom oživili sklepní místnosti právě nově získaných objektů. Připadali jsme si, že stojíme u zrodu něčeho nového, nové éry. Bohužel to skončilo podle vzoru – a pak přišel hajný a vyhnal nás všetkých!

    Nakonec přišel ‚exekutor‘ a zrušil nás navždy. Nejen nás!


    Komentáře k článku: Jen tak cestou z divadla (No. 10)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,