Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe

Fotoaparát značky Flexaret jsem zdědil po otci, uprchlém na Západ. Byla to prostě jen zajímavá hračka, fotil jsem mejdany, kamarády a holky z naší party. Zlom nastal, když se na plátna českých kin dostal Antonioniho film Zvětšenina. Ze dne na den se město zaplnilo chlapíky, kteří nosili hrdě přes rameno brašny s fotoaparáty, bylo „in“ být fotografem, netrvalo to ale dlouho. Analogová fotografie, kdy cvaknete a vše je hotovo, tehdy ještě nebyla. Noci trávené ve fotokomorách už pro „štatlařské pásky“ nebyly tak přitažlivé. Nás vytrvalých zůstalo jen pár. Myslím, že na mě už nikdy nic tak hluboce jak Antonioniho Zvětšenina nezapůsobilo. Film byl vůbec v šedesátých letech fenomén, který výrazně ovlivňoval naši generaci: Felliniho Sladký život, Formanovy Lásky jedné plavovlásky, Hitchcockovi Ptáci a řada dalších skvostů. Padlo tedy rozhodnutí o dalším životním směřování a pak už to šlo ráz na ráz, škola, soutěže, mezinárodní fotosalony, samostatné výstavy, zahraniční stáž u firmy Kodak, spolupráce s výtvarníky a snaha zařadit se, najít si ve fotografické branži své místo. V České republice se pod vlivem obrovského boomu Beatles a rock’n’rollu rozjížděl showbussines, a protože jsem žil v Brně, tak jsem připravoval plakáty, obaly na gramofonové desky a účastnil se scénických projektů skupin Progress i Synkopy, spolupracoval jsem také s Hanou a Petrem Ulrychovými, Marthou a Tenou a řadou dalších. Ovšem definitivní rozhodnutí padlo, když jsem se téměř náhodou usadil v hledišti Divadla na provázku a naprosto okouzlen tam následně trávil s fotoaparátem téměř každý večer. Rozhodlo to o mém budoucím směrování, tam se ze mě – jak doufám – stal divadelní fotograf. Divadlo na provázku byl opravdový fenomén, kde svá křídla pod vedením režisérů Petera Scherhaufera, Zdeňka Pospíšila a Evy Tálské rozpřahovali herci a herečky Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Mirek Donutil, Jiří Pecha, Sváťa Skopal, Dagmar Bláhová, Iva Bittová, Ida Kelarová, Dáša Veškrnová, Aťka Ambrová, Irena Žáčková a hlavně Boleslav Polívka. Snímek, který předkládám, není tak úplně divadelní fotografií, ale jde o jeden z nejpublikovanějších snímků Boleslava Polívky v období jeho nástupu do galerie nesmrtelnosti. V pantomimě Am a Ea, kde exceloval společně s Dášou Bláhovou, si Ea do klína ukládá srolovaný hadřík s portrétem Ama, a tahle fotografie se přenášela na onu rekvizitu. Snímek pak žil svým životem, prošel mnoha publikacemi, řadou novin a časopisů, stal se i podkladem pro logo fotbalového manšaftu. Dnes je mu už 38 let. Herci a herečky Husy na provázku se rozletěli po celém divadelním světě, fotografie se digitalizovala a stala se dostupnou pro každého a bohužel došlo k její obrovské inflaci. A já jsem se usadil v úplně jiném divadle, rok před koncem bolševické éry jsem nastoupil na post fotografa v brněnském Divadle Bratří Mrštíků, které se po čase přejmenovalo na Městské divadlo Brno a pod vedením principála Stanislava Moši se rozrostlo o Hudební scénu. Dnes fotografuji řadou aparátů Nikon a obhospodařuji za rok jedenáct inscenací a muzikálů. Divadlo se mi definitivně stalo domovem.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 25. Červen, 2012

Komentáře k článku: Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 4.-29. 4. 2014

Číslo 8/2014 (16. 4.-29. 4. 2014)

Obsah čísla 8/2014

Komentář

Dva diváci…

Nedávno přišli na představení do...

Sukces měsíce

Městské divadlo Kladno –...

Režie Jan Frič, premiéra 22. března...

Jak já to vidím

Marek Bečka, Loutkář

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Být idiotem, nebýt idiotem,...

Když jsem v roce 2006 před českého...

Kronika

19. března—1. dubna 2014

19. března V pražské malostranské...

Kritika

Soudě dle soudce to bude...

Nová inscenace ředitele Divadla na...

Veselá opera pro celou rodinu

Těsnohlídkova povídka, napsaná pro...

Staré dobré poetické

Federico García Lorca se prakticky...

Smrt pamětníků

David Jařab se po pěti letech vrátil...

Vzorec civilizace

Prostor je v inscenaci minimalizován na...

V domě smutku slunce vyjít...

Tato kniha nepatří na vánoční stůl...

Kritický žebříček 8/2014

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Rozhovor

Martin Zahálka: Hysteričtí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Sbohem!

Nekrolog za Pata a Mata, kteří se...

Kontext

Neztrácím naději – Za...

Nenápadný, vždy jakoby skryt za...

Když zpívajícím komikům...

Jiří Šlitr nebyl u nás první ani...

Burza

Fagi a divadlo

IDU 2014: Prostor pro divadlo

Institut umění – Divadelní ústav...

Ctrl + S

Dva skladatelé, dva Magoři

3SES3

Určitě jste vy samy seděly v nějaké...

Thálie po roce (Alternativní...

Co se týká všelijakých divadelních...

Ceny Thálie za rok 2013

Činohra Ženský výkon: Tereza...

Upřímné Ceny Thálie

Herecká asociace informuje

Just píše Rejžkovi

Zarazila mě Tvá věta o dvouhlavém...

Zahraničí

Za humny je klasika

Stručný obsah příspěvku zde není...

Roald van Oosten: Vrátit...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Paměti, záznamy, deníky

Sbližování těla s duší...

Měla bych se ještě zmínit, proč se...

Dědova mísa

Dědova mísa

Bylo nečekané a překvapivé, že...

Příloha

Sbohem!

Nekrolog za Pata a Mata, kteří se...

Rekapitulace událostí, jež...

Nabízíme přehled událostí konce...

Činoherní studio Ústí nad...

Činoherní studio bylo založeno v...

Plzeň 2015

Evropské hlavní město vrcholné...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2014



Obsah,