Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe

Fotoaparát značky Flexaret jsem zdědil po otci, uprchlém na Západ. Byla to prostě jen zajímavá hračka, fotil jsem mejdany, kamarády a holky z naší party. Zlom nastal, když se na plátna českých kin dostal Antonioniho film Zvětšenina. Ze dne na den se město zaplnilo chlapíky, kteří nosili hrdě přes rameno brašny s fotoaparáty, bylo „in“ být fotografem, netrvalo to ale dlouho. Analogová fotografie, kdy cvaknete a vše je hotovo, tehdy ještě nebyla. Noci trávené ve fotokomorách už pro „štatlařské pásky“ nebyly tak přitažlivé. Nás vytrvalých zůstalo jen pár. Myslím, že na mě už nikdy nic tak hluboce jak Antonioniho Zvětšenina nezapůsobilo. Film byl vůbec v šedesátých letech fenomén, který výrazně ovlivňoval naši generaci: Felliniho Sladký život, Formanovy Lásky jedné plavovlásky, Hitchcockovi Ptáci a řada dalších skvostů. Padlo tedy rozhodnutí o dalším životním směřování a pak už to šlo ráz na ráz, škola, soutěže, mezinárodní fotosalony, samostatné výstavy, zahraniční stáž u firmy Kodak, spolupráce s výtvarníky a snaha zařadit se, najít si ve fotografické branži své místo. V České republice se pod vlivem obrovského boomu Beatles a rock’n’rollu rozjížděl showbussines, a protože jsem žil v Brně, tak jsem připravoval plakáty, obaly na gramofonové desky a účastnil se scénických projektů skupin Progress i Synkopy, spolupracoval jsem také s Hanou a Petrem Ulrychovými, Marthou a Tenou a řadou dalších. Ovšem definitivní rozhodnutí padlo, když jsem se téměř náhodou usadil v hledišti Divadla na provázku a naprosto okouzlen tam následně trávil s fotoaparátem téměř každý večer. Rozhodlo to o mém budoucím směrování, tam se ze mě – jak doufám – stal divadelní fotograf. Divadlo na provázku byl opravdový fenomén, kde svá křídla pod vedením režisérů Petera Scherhaufera, Zdeňka Pospíšila a Evy Tálské rozpřahovali herci a herečky Jiří Bartoška, Karel Heřmánek, Mirek Donutil, Jiří Pecha, Sváťa Skopal, Dagmar Bláhová, Iva Bittová, Ida Kelarová, Dáša Veškrnová, Aťka Ambrová, Irena Žáčková a hlavně Boleslav Polívka. Snímek, který předkládám, není tak úplně divadelní fotografií, ale jde o jeden z nejpublikovanějších snímků Boleslava Polívky v období jeho nástupu do galerie nesmrtelnosti. V pantomimě Am a Ea, kde exceloval společně s Dášou Bláhovou, si Ea do klína ukládá srolovaný hadřík s portrétem Ama, a tahle fotografie se přenášela na onu rekvizitu. Snímek pak žil svým životem, prošel mnoha publikacemi, řadou novin a časopisů, stal se i podkladem pro logo fotbalového manšaftu. Dnes je mu už 38 let. Herci a herečky Husy na provázku se rozletěli po celém divadelním světě, fotografie se digitalizovala a stala se dostupnou pro každého a bohužel došlo k její obrovské inflaci. A já jsem se usadil v úplně jiném divadle, rok před koncem bolševické éry jsem nastoupil na post fotografa v brněnském Divadle Bratří Mrštíků, které se po čase přejmenovalo na Městské divadlo Brno a pod vedením principála Stanislava Moši se rozrostlo o Hudební scénu. Dnes fotografuji řadou aparátů Nikon a obhospodařuji za rok jedenáct inscenací a muzikálů. Divadlo se mi definitivně stalo domovem.

  • Autor: DN
  • Publikováno: 25. Červen, 2012

Komentáře k článku: Jef Kratochvil: Divadlo Husa na provázku, Pépe

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


18. 3.-31. 3. 2015

Číslo 6/2015 (18. 3.-31. 3. 2015)

Obsah čísla 6/2015

Komentář

Snad nám čtenáři odpustí,

že je v tomto čísle trochu moc...

Sukces měsíce

Klicperovo divadlo: Evžen...

A. S. Puškin: Evžen Oněgin

Jak já to vidím

Lenka Kniha Bartůňková

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Anketa

Kronika

Bylo & bude 6/2015

Bylo PŘÍJEMNÉ ABRAHÁMOVINY Přesně...

Kritika

Bůh, či Nebůh?

Fjodor Michajlovič Dostojevskij na...

Fassbinderovy ženy

V únoru měly premiéru dvě inscenace...

Medvědi ve vlakovém kupé

Jednou ze zřetelných dramaturgických...

Pravdivě falešný muzikál

Česká premiéra muzikálu Andrewa...

Kdo je v Ústí nežádoucí?

Cyklus Tři podoby svobody ústeckého...

Plzeňská cesta za komedií

Socialistickou nostalgii na bulharský...

Bod na ploše

Studio Hrdinů se věnuje inscenacím...

Podivné obrázky

Vzkřísit princip Laterny magiky se...

Puzzle ze starých časů

Inscenace Podivuhodné cesty Julese...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Rozhovor

Stanislav Zindulka: Lepší je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Vladimír Procházka: Ode mě...

Rozhovor s ředitelem a dramaturgem ...

Živá, nebo mrtvá tradice...

Legendární scéna Ve Smečkách...

Samospád Činoherního klubu

Toto není – a vzhledem k rozsahu...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby (Jan Steklík – KŠ)

(KŠ = Křížovnická škola čistého...

Došlo do redakce

Jan Dvořák, Robert Hédervári a kol.:...

3LO3

V únoru se v Praze konala přehlídka...

Šmejdi na trhu práce

Herecká asociace informuje

Divadlo Ungelt

Divadla české Broadwaye

Just píše Rejžkovi

Milý Honzo, co se týče Kouzelné...

Ohrožený Činoherák Ústí

K věci

Zemřeli

Paměti, záznamy, deníky

Život třetí aneb Na...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2015



Obsah,