Jana na třetí
Hravé a bláznivé divadlo pro děti i dospělé Anička a letadýlko oživilo příběh Jany Eyrové. Ale nejen o této Janě se v inscenaci Jana je panna vypráví.
Dvě nepříliš úspěšné herečky, jmenovkyně, naivky, okázalé blbky a milovnice románu Charlotte Brontëové se rozhodnou, že natruc všem debilům-režisérům vytvoří vlastní inscenaci. První Jana (Anna Duchaňová) má vystudovanou JAMU a jednou ji hospitalizovali na psychiatrii kvůli Huse na provázku. Druhá Jana (Anežka Kubátová) je ambiciózní a živelná loutkářka z Alfy. Když obě zjistí, kolik mají společného, vstupují do vzájemného přátelství a projektu. Začínají zkoušet v Divadle Alfa a kromě toho zde také popíjejí a nocují, přičemž plány narušuje i obohacuje technik, inspicient, hasič, příležitostný barman a seladon Pepi (Robert Mikluš).
Dvě nepříliš úspěšné herečky a milovnice románu Charlotte Brontëové se rozhodnou, že natruc všem debilům-režisérům vytvoří vlastní inscenaci… FOTO ANETA ŠEBLEKOVÁ
V ulítlé stylizaci inscenují hlavní dějovou linku Jany Eyrové, kde se musejí vypořádat s několika menšími obtížemi, kladenými samotnou předlohou. Když nezkouší, prožívají vlastní strasti. Jana z JAMU se málem zamiluje do Pepiho, protože je šikula a obyčejný chlapík, který krom své zručnosti umí hrát geniálně na (nafukovací) kytaru. Scéna, kdy slaví své narozeniny a pokouší se postupně svést obě dívky, je jedním z nejzábavnějších a zároveň nejsmutnějších momentů. Oproti tomu Jana z Alfy řeší neustálý problém, jak se dostat z téhle plzeňské prdele, neboť je to jen předživot k tomu, co velkého ji teprve čeká. Na tom, že má doma milujícího přítele, nesejde.
Toto propletené vyprávění je proloženo několika chytlavými písněmi Anny Duchaňové, které vytvořila ve spolupráci s Michalem Němcem. Nejvíce pobaví plzeňská Jana, zpívající o tom, jak svému příteli Milanovi prostě nedá. Vedle zpěvů dokresluje situace hlavní hudební leitmotiv, jež v příběhu udržuje potřebnou vážnost. Téma panenství vyplouvá na povrch v různých kontextech a charakteristikách, čímž se nestává plochým a otravným. Navíc se nehraje pouze o něm.
V závěru inscenace sledujeme spíše příběh Jany Eyrové, než osudy mladých hereček, které nás možná nakonec více zajímají. Viditelně se tím zpomalí tempo a celkový dojem trochu uvadne. V ironii a nadsázce, herečky vhodně využívají všemožných loutek, panenek a hraček, které suplují ostatní postavy. Nápaditě je užito i rekvizit, a to především polštářků na židle. Nakládání s loutkami a rekvizitami se nese v komickém, odosobněném, až „fagovitém“ stylu.
Jana je panna je vděčná odpočinková vyprávěnka (v nejpozitivnějším slova smyslu), takové divadlo na divadle a v divadle. Humorné i ironické jsou narážky na Plzeň, Alfu, Brno a veškerý „současný“ divadelní svět. Herci jsou perfektně sehraní a pozoruhodně se doplňují. Anna Duchaňová se svou nápaditostí, uhlazená jistota a pohoda Roberta Mikluše a „trojčení“ Anežky Kubátové dávají příběhu dětsky dospěláckou duši.
Anička a letadýlko – Charlotte Brontë, Anna Duchaňová: Jana je panna. Scénář a režie Anna Duchaňová, dramaturgie Petr Pola, scénografie Karolína Mbaye, hudební spolupráce Michal Němec. Premiéra 3. prosince 2015 ve Venuši ve Švehlovce. (Psáno z reprízy 18. ledna 2016.)
Komentáře k článku: Jana na třetí
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
