Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Inscenace na pokraji

V Západočeském divadle Cheb měl v dubnu premiéru americký muzikál Ženy na pokraji nervového zhrouce, který napsali Jeffrey Lane a David Yazbek podle filmu španělského režiséra Pedra Almodóvara. Režisér a umělecký šéf chebského divadla Zdeněk Bartoš se vydal při inscenování jen z poloviny šťastnou cestou. Zřejmě mu šlo o to, aby muzikál nebyl jen „řachanda“, a chtěl ukázat, že zde jde také o závažné problémy žen, které doplácejí na sobecké chování mužů. Často však nelze poznat, co je myšleno vážně (až sentimentálně) a co je parodií. A tato žánrová neukotvenost je matoucí.

V muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení, který vznikl podle filmu španělského režiséra Pedra Almodóvara, nesmí chybět neonový nápis Madrid... FOTO MICHAL MRÁKA

V muzikálu Ženy na pokraji nervového zhroucení, který vznikl podle filmu španělského režiséra Pedra Almodóvara, nesmí chybět neonový nápis Madrid… FOTO MICHAL MRÁKA

Jeden příklad za všechny: domovnice hlavní postavy Pepy stále čte bibli a udílí křesťanská moudra. Není jasné, zda jde o skutečná poselství, která si máme z představení odnést do života, nebo zda se rozdávání životních pravd vysmívá.

Stejně tak „napůl“ působilo ztvárnění postav. Lucíu opustil manžel Iván, poté se léčila v blázinci a nyní se snaží zosnovat šílenou pomstu – linie její postavy je vedená v jasných mezích. Herečka Radmila Urbánová přesně vystihla tragičnost postavy, což ale nedává okatě najevo a skrývá to za fanatickou a hysterickou nadsázkou. Naopak Iván (Jan Jedlinský) má být lamač ženských srdcí, neodolatelný svůdník. Místo toho ale působí jako majitel laciného kasina, mafián třetí třídy. Jedlinský hraje spíše namachrovaného dvacetiletého frajírka než zkušeného padesátníka. Hlavní postava Pepa Marcosová (Vladimíra Vítová) je čerstvě opuštěnou ženou procházející nejrůznějšími fázemi rozchodu v rychlém tempu peripetií, takže ani nemá čas se v nich příliš utápět. Vítová ji sice hraje bez nadsázky, až příliš vážně, ale věrohodně. Je vynikající zpěvačka s příjemným altem a popovou intonací s nádechem šansonu, zpívala čistě a předvedla jednoznačně nejlepší pěvecký výkon. Herci by si ale zasloužili intenzivnější hlasovou a pěveckou průpravu. Ne všichni zpívali čistě a pečlivě artikulovali.

Hudba v tlumených španělských rytmech a melodiích je poměrně nevýrazná. Až na pár skvělých dynamických písní, v nichž se autoři vtipně vyjadřují k „ženskému tématu“. Ostatní dušezpytné songy, kdy herci zasněně hledí do dálky, jenom podporovaly sentiment. Kvituji však, že písničky navazují do příběhu velmi přirozeně, není patrné žádné „schylování se“ ke zpěvu. Zásadním problémem bylo ale nazvučení. Bylo tak mizerné, že hercům při rychlejším tempu zpěvu nebylo rozumět. Jakmile jich zpívalo více, hranice srozumitelnosti byla posunuta ještě dál.

Moderní kostýmy Adriany Černé odpovídají charakterům postav. Neznámo proč se párkrát na scéně objeví dva tanečníci v toreadorských oblečcích. Pravděpodobně opět jenom odkazují na to, že se děj odehrává ve Španělsku. Kdyby to někomu nedošlo ani po tom, co na jevišti vidí obrovský neonový nápis Madrid, slyší španělské rytmy a španělské výrazy. Scéna Dragana Stojčevského není přehnaně nápaditá, spíše ji lze označit za funkční – přeskakuje mezi realističností a divadelní iluzí. Když má například herec projít dveřmi, přivezou kulisáci dveře, taxi si herci klidně postaví z plastových židlí.

Režisér nepoužívá banální a erotický dvojsmyslný humor, místy je dada, většinou jde ale o „běžný“ humor na adresu věku, ženských problémů a tak podobně. Ale i komediálnost inscenace je polovičatá. To, že Bartoš násilně protlačuje sentiment do žánru crazy muzikálu, jí škodí.

Západočeské divadlo Cheb – Jeffrey Lane a David Yazbek: Ženy na pokraji nervového zhroucení. Překlad a režie Zdeněk Bartoš, dramaturgie Martina Pokorná, scéna Dragan Stojčevski, kostýmy Adriana Černá, světelný design Eufrasio Lucena-Muñoz, choreografie Ivana Dukić, hudební nastudování a vedení kapely Matěj Kroupa. Premiéra 2. dubna 2016. (Psáno z reprízy 20. dubna 2016.)

  • Autor: Nicola Škvarová
  • Publikováno: 08. května 2016

Komentáře k článku: Inscenace na pokraji

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,