Na festivalu jsem byl bohužel jen necelých pět dnů, tak je mé „top“ jistě omezené, zvlášť když nemohu hlasovat pro inscenace, které znám, ale na festivalu jsem je — právě proto — neviděl. Přesto se pokusím u „svého“ top Top o jistou nesystémovost, jak je ostatně mým zvykem a stylem psaní i života.

1/ Forman s Havlem u moře aneb Jsou dny, kdy svítá o něco dřív — souborné provedení projektu Perverze v Čechách, Divadlo Husa na provázku Brno
Všechny tři inscenace znám, a tak jsem si jen sem tam mezi ostatními představeními a dračí poutí před Drakem odskakoval na mezihry či krátké nahlížení na aktuální dění. Uvedení všech tří dílů projektu s mnoha vsuvkami, mezihrami a tancem všech na závěr je událost překračující meze obvyklého představení a je bez jakýchkoli pochyb festivalovým Top letošního ročníku. Navíc jde o vysoce ironickou a jízlivou, byť často i laskavou a místy (záměrně) sentimentálně dojímavou reflexi české minulosti posledních padesáti let s přesahem do současnosti, obsahující i originální, ryze soudobou interpretaci Havla a jeho díla, jaká na českých jevištích dosud nevznikla.

2/ Jánošík, Janosik? Jánošík! — Divadlo Drak HK / Staré divadlo K. Spišáka Nitra / Teatr Lalka Warszawa
Další festivalová událost. Jedinečné uvedení (propojení) tří různých inscenací tří různých souborů ze tří různých států v jediném (zhruba hodinovém) celku s jediným tématem — Jánošík se v této zkratce setkává s českou ironií, polským heroismem i poctivým slovenským folklórem. A vůbec nejde pouze o umělé spojení vyžadující umělé dýchání. Možná právě naopak. Vzájemná národní i divadelní různorodost se zvláštním způsobem propojuje  a v mnoha ohledech i doplňuje a obsahově a výrazově obohacuje.

3/ Svět podle Fagi — DNO (Jiří Jelínek and Co.)
Letošní ročník byl ve znamení Open Air. Jeho program byl živejší, soudobější a především daleko pestřejší a divadelně aktuálnější než hlavní program. Rád bych zde uvedl Vosto5 a jejich Teatromat, ale viděl jsme jej jinde a do naprosto přeplněného Open stanu jsem se necpal. I FKK jsem viděl jinde. I Jiřího Jelínka a jeho inkarnace DNO. Jednu z nich jsem však v Open stanu absolvoval: Svět podle Fagi hned první den 21. června. Jelínek našel v Michalu Daleckém skvělého partnera a v komiksové postavičce Fagi nádherně pitoreskní figurku umožňující nekonečné množství komických (komiksových) čísel. To není divadlo, to je punk! To není představení, to je životní názor!