Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Po nějaké době se vracím na stránky Divadelních novin a hned s takovým tématem! Nezisk, bankrot, ztroskotání…

Téma je to, obecně řečeno, velkolepé, hlučné, v našem případě však zcela samozřejmé a přirozeně zahanbující, takže doufám, že jste nezačali podnikat nic velkého, když jsem to téma výše ohlásil. Doufám, že jste nespustili ohňostroj, doufám, že jste se nenechali strhnout mým vykřičníkem, doufám, že jste nepovyskočili, že jste zůstali v klidu, při zemi. Prostě doufám, že jste po vyhlášení tématu jen ztichli a posmutněli.

Nezisk, bankrot, ztroskotání. V našem případě na tom není nic velkolepého, nic hlučného. V našem případě je to docela tichá myška, křehký totem, totemek v podobě sýrové tyčinky, kolem něhož se z nezbytí srocujeme. My… Jsme přispěvatelé kulturního časopisu, já a další, šéfredaktor Herman, Hulec a tak dále, na druhé straně vy, lidé od kultury, další my. Nejčastěji dochází k tomu, že se střídáme, chvíli já píšu, vy čtete, chvíli naopak, to zas vy něco napíšete, já to přečtu. Je nás pár tisíc, jsme oáza, louže. Co nejnenápadněji pobíháme podél zdí, v tichu, od jedné tisícovky k druhé (také za tento sloupek dostanu cirka tisícovku), a přitom tomu mohlo být i jinak. Mohli jsme být hrdí a velkolepí. Rovní a v dobrých(!) oblecích. Kupříkladu já jsem vystudoval pražskou právnickou fakultu. Teď je mi čtyřicet, už jsem dávno mohl být právníkem. Musím si to opakovat: Vystudoval jsem pražskou právnickou fakultu, skončil jsem v Divadelních novinách… Za tenhle sloupek dostanu pár stovek, navíc stárnu.

Jak se to, proboha, stalo? Co nás všechny svedlo SEM? Co nás svedlo K TOMUHLE? A hlavně… Do kolika let TOHLE chceme dělat?

Představuju si svoje tělo v šedesáti. Mohu pak na sebe zkusit hodit dobrý, kvalitní a padnoucí oblek, až konečně dospěju, pokud vůbec, ale bojím se, že to bude k ničemu. Šedesátileté tělo už se ani v kvalitním obleku nenarovná. Ta nejlepší, potenciálně velmi rovná léta svého života jsem obětoval nezisku.

Jak se to stalo? Kde se zrodila tahle trapnost, tenhle bankrot, tohle ZAHRABÁNÍ SE?

V třetím ročníku právnické fakulty jsem nastoupil do takzvané neziskové organizace a od té doby se to se mnou veze. Hájil jsem Romy. Zabraňoval jsem jejich diskriminaci, jezdil jsem s diktafonem po restauracích a hospodským vyhrožoval soudem, nakonec jsem jich pár před soud i dostal. Nechceš obsluhovat Romy, tady máš od soudu pokutu. Žalovali jsme tehdy na ochranu osobnosti. Dělali jsme to za pár kaček, z lásky k sobě. Chyba, chyby…

Někdy v té době jsem napsal svůj první román. To by mohla být vstupenka zpátky na koleje, back on the track, jenomže já napsal NEZISKOVÝ ROMÁN. Cosi v mém nitru už tehdy tíhlo k nezisku, a tahle diagnóza, tíhnutí k nezisku, platí dodnes. V pražském Studiu Hrdinů, kde teď úspěšně dávají moji hru, jsem si zapomněl říct o tantiémy. Takže jsem dál tady, jsem tady s vámi, jsme tady dál spolu. Žijeme si v polosvětě mezi kapitalismem a státem, z drobků odtud i odtamtud, skoro nikdo o nás neví. Důvody našeho tíhnutí k nezisku a k neviditelnosti (myslí si snad někdo, že jsme vidět?) jsou hluboké, neznámé. Určitě to není dílo náhody.

Nakonec k tomu všemu lze říct jen tolik, že jsme se opět sešli kolem Divadelních novin. Jednou z toho pravděpodobně budeme mít noční můru, zároveň však v tom našem momentálním srocení je cosi dojemného, cenného… Teď! Právě teď jsme centrem vesmíru, který holt zisk vidí v něčem jiném než v cifrách na účtu. A vždycky si můžeme říct, že jsme hraví…

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Burza

Zahraničí

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,