Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Po nějaké době se vracím na stránky Divadelních novin a hned s takovým tématem! Nezisk, bankrot, ztroskotání…

Téma je to, obecně řečeno, velkolepé, hlučné, v našem případě však zcela samozřejmé a přirozeně zahanbující, takže doufám, že jste nezačali podnikat nic velkého, když jsem to téma výše ohlásil. Doufám, že jste nespustili ohňostroj, doufám, že jste se nenechali strhnout mým vykřičníkem, doufám, že jste nepovyskočili, že jste zůstali v klidu, při zemi. Prostě doufám, že jste po vyhlášení tématu jen ztichli a posmutněli.

Nezisk, bankrot, ztroskotání. V našem případě na tom není nic velkolepého, nic hlučného. V našem případě je to docela tichá myška, křehký totem, totemek v podobě sýrové tyčinky, kolem něhož se z nezbytí srocujeme. My… Jsme přispěvatelé kulturního časopisu, já a další, šéfredaktor Herman, Hulec a tak dále, na druhé straně vy, lidé od kultury, další my. Nejčastěji dochází k tomu, že se střídáme, chvíli já píšu, vy čtete, chvíli naopak, to zas vy něco napíšete, já to přečtu. Je nás pár tisíc, jsme oáza, louže. Co nejnenápadněji pobíháme podél zdí, v tichu, od jedné tisícovky k druhé (také za tento sloupek dostanu cirka tisícovku), a přitom tomu mohlo být i jinak. Mohli jsme být hrdí a velkolepí. Rovní a v dobrých(!) oblecích. Kupříkladu já jsem vystudoval pražskou právnickou fakultu. Teď je mi čtyřicet, už jsem dávno mohl být právníkem. Musím si to opakovat: Vystudoval jsem pražskou právnickou fakultu, skončil jsem v Divadelních novinách… Za tenhle sloupek dostanu pár stovek, navíc stárnu.

Jak se to, proboha, stalo? Co nás všechny svedlo SEM? Co nás svedlo K TOMUHLE? A hlavně… Do kolika let TOHLE chceme dělat?

Představuju si svoje tělo v šedesáti. Mohu pak na sebe zkusit hodit dobrý, kvalitní a padnoucí oblek, až konečně dospěju, pokud vůbec, ale bojím se, že to bude k ničemu. Šedesátileté tělo už se ani v kvalitním obleku nenarovná. Ta nejlepší, potenciálně velmi rovná léta svého života jsem obětoval nezisku.

Jak se to stalo? Kde se zrodila tahle trapnost, tenhle bankrot, tohle ZAHRABÁNÍ SE?

V třetím ročníku právnické fakulty jsem nastoupil do takzvané neziskové organizace a od té doby se to se mnou veze. Hájil jsem Romy. Zabraňoval jsem jejich diskriminaci, jezdil jsem s diktafonem po restauracích a hospodským vyhrožoval soudem, nakonec jsem jich pár před soud i dostal. Nechceš obsluhovat Romy, tady máš od soudu pokutu. Žalovali jsme tehdy na ochranu osobnosti. Dělali jsme to za pár kaček, z lásky k sobě. Chyba, chyby…

Někdy v té době jsem napsal svůj první román. To by mohla být vstupenka zpátky na koleje, back on the track, jenomže já napsal NEZISKOVÝ ROMÁN. Cosi v mém nitru už tehdy tíhlo k nezisku, a tahle diagnóza, tíhnutí k nezisku, platí dodnes. V pražském Studiu Hrdinů, kde teď úspěšně dávají moji hru, jsem si zapomněl říct o tantiémy. Takže jsem dál tady, jsem tady s vámi, jsme tady dál spolu. Žijeme si v polosvětě mezi kapitalismem a státem, z drobků odtud i odtamtud, skoro nikdo o nás neví. Důvody našeho tíhnutí k nezisku a k neviditelnosti (myslí si snad někdo, že jsme vidět?) jsou hluboké, neznámé. Určitě to není dílo náhody.

Nakonec k tomu všemu lze říct jen tolik, že jsme se opět sešli kolem Divadelních novin. Jednou z toho pravděpodobně budeme mít noční můru, zároveň však v tom našem momentálním srocení je cosi dojemného, cenného… Teď! Právě teď jsme centrem vesmíru, který holt zisk vidí v něčem jiném než v cifrách na účtu. A vždycky si můžeme říct, že jsme hraví…

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,