Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Po nějaké době se vracím na stránky Divadelních novin a hned s takovým tématem! Nezisk, bankrot, ztroskotání…

Téma je to, obecně řečeno, velkolepé, hlučné, v našem případě však zcela samozřejmé a přirozeně zahanbující, takže doufám, že jste nezačali podnikat nic velkého, když jsem to téma výše ohlásil. Doufám, že jste nespustili ohňostroj, doufám, že jste se nenechali strhnout mým vykřičníkem, doufám, že jste nepovyskočili, že jste zůstali v klidu, při zemi. Prostě doufám, že jste po vyhlášení tématu jen ztichli a posmutněli.

Nezisk, bankrot, ztroskotání. V našem případě na tom není nic velkolepého, nic hlučného. V našem případě je to docela tichá myška, křehký totem, totemek v podobě sýrové tyčinky, kolem něhož se z nezbytí srocujeme. My… Jsme přispěvatelé kulturního časopisu, já a další, šéfredaktor Herman, Hulec a tak dále, na druhé straně vy, lidé od kultury, další my. Nejčastěji dochází k tomu, že se střídáme, chvíli já píšu, vy čtete, chvíli naopak, to zas vy něco napíšete, já to přečtu. Je nás pár tisíc, jsme oáza, louže. Co nejnenápadněji pobíháme podél zdí, v tichu, od jedné tisícovky k druhé (také za tento sloupek dostanu cirka tisícovku), a přitom tomu mohlo být i jinak. Mohli jsme být hrdí a velkolepí. Rovní a v dobrých(!) oblecích. Kupříkladu já jsem vystudoval pražskou právnickou fakultu. Teď je mi čtyřicet, už jsem dávno mohl být právníkem. Musím si to opakovat: Vystudoval jsem pražskou právnickou fakultu, skončil jsem v Divadelních novinách… Za tenhle sloupek dostanu pár stovek, navíc stárnu.

Jak se to, proboha, stalo? Co nás všechny svedlo SEM? Co nás svedlo K TOMUHLE? A hlavně… Do kolika let TOHLE chceme dělat?

Představuju si svoje tělo v šedesáti. Mohu pak na sebe zkusit hodit dobrý, kvalitní a padnoucí oblek, až konečně dospěju, pokud vůbec, ale bojím se, že to bude k ničemu. Šedesátileté tělo už se ani v kvalitním obleku nenarovná. Ta nejlepší, potenciálně velmi rovná léta svého života jsem obětoval nezisku.

Jak se to stalo? Kde se zrodila tahle trapnost, tenhle bankrot, tohle ZAHRABÁNÍ SE?

V třetím ročníku právnické fakulty jsem nastoupil do takzvané neziskové organizace a od té doby se to se mnou veze. Hájil jsem Romy. Zabraňoval jsem jejich diskriminaci, jezdil jsem s diktafonem po restauracích a hospodským vyhrožoval soudem, nakonec jsem jich pár před soud i dostal. Nechceš obsluhovat Romy, tady máš od soudu pokutu. Žalovali jsme tehdy na ochranu osobnosti. Dělali jsme to za pár kaček, z lásky k sobě. Chyba, chyby…

Někdy v té době jsem napsal svůj první román. To by mohla být vstupenka zpátky na koleje, back on the track, jenomže já napsal NEZISKOVÝ ROMÁN. Cosi v mém nitru už tehdy tíhlo k nezisku, a tahle diagnóza, tíhnutí k nezisku, platí dodnes. V pražském Studiu Hrdinů, kde teď úspěšně dávají moji hru, jsem si zapomněl říct o tantiémy. Takže jsem dál tady, jsem tady s vámi, jsme tady dál spolu. Žijeme si v polosvětě mezi kapitalismem a státem, z drobků odtud i odtamtud, skoro nikdo o nás neví. Důvody našeho tíhnutí k nezisku a k neviditelnosti (myslí si snad někdo, že jsme vidět?) jsou hluboké, neznámé. Určitě to není dílo náhody.

Nakonec k tomu všemu lze říct jen tolik, že jsme se opět sešli kolem Divadelních novin. Jednou z toho pravděpodobně budeme mít noční můru, zároveň však v tom našem momentálním srocení je cosi dojemného, cenného… Teď! Právě teď jsme centrem vesmíru, který holt zisk vidí v něčem jiném než v cifrách na účtu. A vždycky si můžeme říct, že jsme hraví…

  • Autor: David Zábranský
  • Publikováno: 20. března 2017

Komentáře k článku: Homo ludens aneb Člověk bez zisku

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,