Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hmyz na divadle a u voleb

    Světoznámý český výtvarník Jan Švankmajer opatřil svůj nový film Hmyz vlastní předmluvou. Upozorňuje v ní na fakt, že jeho surrealistická koláž vychází ze hry Ze života hmyzu bratří Čapků. Čeští prvorepublikoví fangličkáři prý autory seřvali za přílišný pesimismus. A mladí bratři si dali říct a připsali hře optimistický konec: „Ó, jaký to krásný den,“ den, ve kterém se pravděpodobně zrodila předposranost, která v pozdějších letech vykvete v Čechách obludnými květy a stane se českým národním znakem, pokračuje autor ve svém provokativním výkladu. Jedinou adekvátní a smysluplnou odpovědí na surovost života je cynismus fantasie, jak by řekl jeden český prokletý básník, končí Švankmajer své úvodní slovo, rámované reálným, dokumentárně nasnímaným lidským hemžením na místě natáčení.

    Norbert Lichý, Ivana Uhlířová, Jaromír Dulava a Jan Budař v Hmyzu Jana Švankmajera FOTO CINEMART

    Hmyz je oblíbeným motivem surrealistických filmařů už od dob vzniku Buñuelovy klasiky Andaluský pes (1929). Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz, zní úvodní věta slavné povídky Proměna (1916) Franze Kafky, na kterou Švankmajer upozorňuje jako na jednu z inspirací.

    Osnovou jeho kousavé alegorie je divadelní zkouška, kde hru bratří Čapků nacvičuje parta ochotníků pod vedením prchlivého režiséra (Jaromír Dulava). Snaživý trémista Borovička (Jiří Lábus) neumí text, rudě zmalovaná slečna Jitka (Ivana Uhlířová) plete bílé dětské dupačky, korpulentní nádražák Kopřiva (Norbert Lichý) střídá ukájení své žravosti s dědkovským podřimováním a nadržená paní režisérová Růžena (Kamila Magálová) veřejně koketuje se submisivním hezounem Václavem (Jan Budař)… Do anekdotické „reportáže“ o vzniku amatérské inscenace se postupně vlamuje skutečný hmyz i animální instinkty protagonistů.

    Vyjevený Borovička v roli chrobáka čelí atakům obrovité koule výkalů, žárlivý režisér utýrá na jevišti svého soka, bodrý ajznboňák se promění ve vraždícího parazita. Těhotná Růžena přímo na place porodí mimino, z něhož ještě během téhož dne vyroste roztomilá holčička. V epilogu, jenž sarkasticky kontrastuje s čapkovským optimistickým koncem, se přeživší zbytek ansámblu octne na maloměstské ulici. Hmyzí i lidské „mraveniště“, kde se vynoří zpustlý bezdomovec (Pavel Nový), tu definitivně splyne v jedno a totéž.

    Marek Daniel jako nezničitelný lobbista Tonda Blaník FOTO MAREK NOVOTNÝ

    Režíruju to jako animovaný film nebo loutkové divadlo. Krátké záběry, minimální pohyb kamery, stylizované herectví, žádná psychologie. Jako by herci měli z hlavy drát a z rukou nitky, vysvětluje Švankmajer v jedné ze svých promluv, kterými ozvláštňuje teatrálně aranžovaný děj své novinky. Ve svých autorských poznámkách i v civilních průhledech „za kameru“ poodhaluje svou filmařskou laboratoř včetně animačních technik a rukodělných triků. Do interakce těkavého hmyzu, zmatených lidí a jejich zneklidňujících snů tak začleňuje svůj štáb i sama sebe. Ve čtyřiaosmdesáti letech kašle na jakékoli kánony a své radosti i běsy vyjadřuje neustále originálně a vždy po svém. S obdivuhodnou nápaditostí a vitalitou.

    Jiné sarkastické panoptikum – rámované rozjitřenou atmosférou před prezidentskou volbou i bezprostředně po ní – rozehráli autoři celovečerní filmové satiry Prezident Blaník.

    Nezničitelný lobbista Tonda Blaník (znamenitý Marek Daniel) tu znovu – jako v proslulém internetovém seriálu Kancelář Blaník – předvádí své křupanství, oplzlou mluvu i ostentativní bezskrupulóznost. V rámci své prezidentské kampaně rozdává na stáncích máslo a slibuje lithium do každé rodiny. Archů s podpisy sympatizujících občanů se ale zmocní tajemná „pražská kavárna“…

    Filmová kritika tuto groteskní mozaiku vesměs odmítla jako „polotovar“ (Mirka Spáčilová) či jako „rozpačitý dovětek výjimečného seriálu“ (Jindřiška Bláhová). Připomíná mi to zdrženlivé reakce divadelních publicistů na nekonvenční drama Vražda krále Gonzaga v Dejvickém divadle. Pro mě však mimoumělecký přesah obou děl převažuje nad jejich diskutabilním provedením. Filmu Marka Najbrta fandím pro jeho osvobodivou zábavnost, divadelní skládanku Jiřího Havelky oceňuji kvůli strhujícímu politickému podtextu i kreativitě jejích protagonistů.

    Satira Prezident Blaník sice není nadčasová ani nijak zvlášť hluboká, nabízí však pozoruhodné svědectví o soudobém Česku. Ačkoli autoři neskrývají své sympatie k antizemanovskému táboru, utahují si i z prezidentových oponentů. Reprezentanty přízračné „pražské kavárny“ – zakuklené do havlovských obličejových masek – představují Jan Potměšil, Helena Třeštíková, Jan Hřebejk a další, „co spolu mluví“ a kterým ostudné poměry v naší zemi – naštěstí – nejsou lhostejné. Story o fiktivním prezidentském kandidátovi, která rozdává ironické špílce na všechny strany, tak přispívá k užitečnému „zakopávání příkopů“. Zahlazuje je odzbrojující, spontánní a duchaplnou srandou.

    Najbrtovu frašku lze vnímat i jako dokument o tom, kdo z našich politických a mediálních špiček má smysl pro humor. Potěší autoparodické výstupy Ivana Bartoše a Jakuba Železného či vtipná etuda Miroslava Kalouska. Zatímco pohotová reakce Andreje Babiše dokládá spíš to, jak je vítěz parlamentních voleb mazaně přizpůsobivý.

    Prezident Blaník vypráví i o tom, že v sebevětším grázlovi se může pohnout svědomí. Blaníkovým klaunsky stylizovaným alter egem je Václav Havel, kterého Marek Daniel s laskavou nadsázkou ztvárnil v seriálu České století. A právě tato zdrženlivá „ikona“ slušnosti, nadhledu a velkorysosti rozmluví arogantnímu šíbrovi jeho největší podraz. Jako poselství satirické hříčky o českém volebním hemžení to vůbec není marné.

    Hmyz. Scénář a režie Jan Švankmajer, kamera Jan Růžička, Adam Oľha. Česko/Slovensko, 2018, 98 min.

    Prezident Blaník. Scénář Tomáš Hodan, Robert Geisler, Jan Bartes, Marek Najbrt, režie Marek Najbrt, kamera Jan Baset Střítežský, Martin Štěpánek, Havel Parkán, hudba Midi Lidi. Česko, 2018, 95 min.

    • Autor:
    • Publikováno: 19. února 2018

    Komentáře k článku: Hmyz na divadle a u voleb

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,