Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Herecká asociace informuje

    Vážený pane Hermane, šéfredaktore DN,

    Vámi nastolené otázky v komentáři Kde vzít peníze na divadlo (DN 7/2015), týkající se hereckého stavu, se týkají i mne. Osobně bych však chtěl nejdřív poděkovat, že se DN nyní ve větší míře věnují divadelnictví i dění v zákulisí, nejen na jevištích.

    Zastupuji Hereckou asociaci v evropské části Mezinárodní herecké federace FIA, kde jednou z hlavních odborových povinností je řešit otázky vztahů mezi zaměstnavateli a těmi, kdo jim nabízejí práci, zjednodušeně řečeno, „zaměstnavateli“. Ve svém komentáři o požadavcích hereckých, pěveckých a orchestrálních odborů uvádíte, že odboráři proklamují, že chtějí zůstat státními zaměstnanci státem zřizovaných podniků a pracovat za tabulkové státní platy čili že se chtějí vracet do poměrů plánované kultury.

    Obávám se, že z tohoto úhlu pohledu je možné jejich požadavky takto hodnotit jen tehdy, nebere-li se v úvahu právně společenská situace v této zemi. Odbory tady smějí zastupovat jen umělce v divadle či instituci zaměstnané, nikoliv umělce v divadle hostující, zaměstnávané na roli či na jiný krátkodobý pracovněsmluvní vztah. Uvážíme-li, že dnes, kdy se stále větší počet ředitelů divadel kloní k tomu, aby samotný soubor divadla sestával z nepatrného počtu zaměstnanců, se tak odbory stávají v divadle marginální silou, která neohrožuje ředitele v jeho záměrech. Pro ředitele divadel je najímání umělců na krátkodobou smlouvu výhodnější, v divadlech nezůstávají nevytížení herci a náklady na provoz nezatěžuje nutnost odvádět za najaté umělce poplatky za zdravotní a sociální péči a penzijní pojištění. Pokud ani neexistuje tlak odborů na výši platu, určuje výši honoráře jen to, kolik ředitel nabídne a zda umělec nabídku přijme. Tento systém existuje u komerčních scén a nyní stále častěji láká i vedení divadel zřizovaných veřejnoprávními subjekty. A nejde tu jen o platy, ale i o pracovní prostředí, jež se odbory snaží připomínat.

    Chápu Váš poněkud zlehčující postoj k odborům. Je zřejmě pozůstatkem zkušeností s odbory v komunismu. Kdybyste ale žil v jiné zemi, asi byste svůj postoj změnil jako já, když jsem v Británii vstoupil do hereckých odborů a pravidelně chodil na výroční valné hromady. Poznal jsem totiž velmi brzy, že odbory jsou jedinou ochrannou sítí, kterou umělci mají, ve snaze zabránit pokusům nejen o snižování honorářů, ale i zabránit nezájmu o kvalitu podmínek v práci. (Jen se podívejte, jak dopadli čeští dabéři jen proto, že jako umělci zaměstnávaní na jednorázové smlouvy nemají právo mít organizaci, která by za ně vyjednávala.)

    Ale jde i o víc než o výši hereckých příjmů. Smlouvy o dílo čili „na roli“ mají vliv na stav hereckého povolání. Všiml jste si, jak často si v českém divadelnictví hostující režiséři přivádějí do inscenací „své“ herce? Někdy tak vzniká, jak jsme si mohli všimnout i u některých inscenací ND, viditelný rozdíl mezi členy souboru a těmi, s nimiž si hostující režisér „rozumí“. Souborové divadlo je v našem kulturním prostředí základem jevištní tvorby, kde vzniká jisté vzájemné propojení herců a kmenových i jiných režisérů, spolu s adaptabilitou na různé formy tvorby. Tehdy i hostující režisér, schopný ovšem pracovat i v cizím prostředí, se napojí na umělecké „genius loci“. Že ale takový „soubor“ vzniká léta, víte sám, stejně jako jistě víte, že to stojí peníze.

    Souhlasím s Vámi, že „odbory“ dovolily, aby se umělci nechali vyhnat do živnostničení formou OSVČ. Není to ale vina jen odborů. Je to dědictví české cesty ke „kapitalismu“.

    Taková cesta vede do pekla a je nutné se jí vyhnout. Není to ale tak, jak si mylně myslíte o nás, hercích, že bychom nechtěli uniknout z bezpečí příspěvkových organizací. My chceme mít jen právo, aby za nás, slabší stranu, měl kdo vyjednávat o našem pracovním prostředí a finančních podmínkách s tou silnější, zaměstnavatelskou, bez ohledu, zda jde o zaměstnance na stálý úvazek, či na jednorázovou smlouvu. Proto odbory potřebují nejen ti „zaměstnaní“, ale i ti tzv. živnostníci, jejichž počet, jak se obávám při pohledu za hranice této země, stále poroste.

    Jiří Hanák

    Odpověď šéfredaktora


    Komentáře k článku: Herecká asociace informuje

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,