Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Hejt od dědka

Sere mě, že mi mladý hezký holky začínají vykat! Včera jsem byl po letech v Disku. Přijal jsem pozvání na představení Kamarádi, po kterém katedra teorie a kritiky zorganizovala besedu – DISK_UZE. Já jsem měl zafungovat jako odborník na autorské divadlo (HAHAHA).

A to bylo hned samé: Dobrý den. Tady máte lístek. Jak se vám to líbilo? Doteď jsem si myslel, že jsem tzv. mladej. A je strašné uvědomit si, že profidivadlo už dělají děcka o deset let mladší. To fakt jede tak rychle? Ten trapnej moment, když přijdete do „své“ školy, kde se někde v zapadlé skřínce určitě pořád válejí vaše smradlavé fusky na jevištní pohyb, a oni vám všichni vykají, je zdrcující. CO TO MÁ JAKO BEJT?! To, že si pamatuji premiéru Jurského parku, neznamená, že jsem žil se skutečnejma dinosaurama.(!!!) Takže sorry, tady je moje pomsta, DAMÁCI! Inscenace Kamarádi je překvapivě o partě kamarádů.

Dovolím si teď tady napsat mikroshrnutí v jazyku hry. Long story short: Pár známejch se potká na narozeninový party jednoho hipstera. Ten to přežene s koxem, nedá to, exne a pak se to jako řeší. Jedna holka, která jede v módním blogu si zruší Tinder, což je jako dóóóst zásadní, ale přitom ok, protože tam stejně postovala jen debilní selfíčka. Všichni nonstop – 24/7/365 mluvěj o tom, že si nemaj’ co říct. Tak maj’ všichni jako depku, četujou na fejsíčku a daj’ si spolu pizzu. Celý to bliká, má to sexy soundtrack, vystajlovanou scénu a hafo kuliček z mekáče. Herce to evidentně baví a jsou luxusní, dávaj’ mrtě vtipnejch hlášek, ale jediná real hloubka je, když Špinarka z beden hlásí: Jednoho dne se vrátíš. No happy end, baby! Smutnej smajlík. #generaceYouTube #wannabeArt. Za mě krapet dlouhý, víc cool než drzý a paradoxně starý (stopro proto, že podobnými špíly jsem taky prošel, btw text vydrží být fresh max. pár měsíců), ale globálně cajk. Lidi, co nikdy neviděli žádné divadlo, říkají, že to bylo hezký. (Homer Simpson) Konec mikroshrnutí.

Před besedou s inscenátory mi moje bývalá pedagožka Eva Salzmannová připomněla, že jsem jen blbej herec, tak ať nedělám machra. A taky že ne. Když jsem se snažil, abych nikoho neurazil a opatrně kroužil kolem sdělení, že pro mě to byla hezky nasvícená, trendy nuda, jedna studentka mě přerušila se slovy: No, a jaká je vaše otázka? Au, to zabolelo. Děti dokážou být kruté. Před tím gangem suverénních nabušenců jsem pak nedal dohromady jedinou smysluplnou větu. Trapas. Každý moment na jevišti dokázali vysvětlit a vykecat. Taky bych chtěl být takový chytrý student. A taky bych vykal nějakýmu pošukovi, kterýmu je přes 30.

Spravili jsme to až v noci na baru, ale stejně jsem si připadal jako chlápek s mastnými vlasy, co láká holčičky před základkou na gumové medvídky. Držím všem palce. Čus.

  • Autor: Tomáš Dianiška
  • Publikováno: 17. dubna 2017

Komentáře k článku: Hejt od dědka

  1. Václav Holý

    Divadlo je smutná záležitost plná nešťastných lidí.

    19.04.2017 (10.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,