Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hejt od dědka

    Sere mě, že mi mladý hezký holky začínají vykat! Včera jsem byl po letech v Disku. Přijal jsem pozvání na představení Kamarádi, po kterém katedra teorie a kritiky zorganizovala besedu – DISK_UZE. Já jsem měl zafungovat jako odborník na autorské divadlo (HAHAHA).

    A to bylo hned samé: Dobrý den. Tady máte lístek. Jak se vám to líbilo? Doteď jsem si myslel, že jsem tzv. mladej. A je strašné uvědomit si, že profidivadlo už dělají děcka o deset let mladší. To fakt jede tak rychle? Ten trapnej moment, když přijdete do „své“ školy, kde se někde v zapadlé skřínce určitě pořád válejí vaše smradlavé fusky na jevištní pohyb, a oni vám všichni vykají, je zdrcující. CO TO MÁ JAKO BEJT?! To, že si pamatuji premiéru Jurského parku, neznamená, že jsem žil se skutečnejma dinosaurama.(!!!) Takže sorry, tady je moje pomsta, DAMÁCI! Inscenace Kamarádi je překvapivě o partě kamarádů.

    Dovolím si teď tady napsat mikroshrnutí v jazyku hry. Long story short: Pár známejch se potká na narozeninový party jednoho hipstera. Ten to přežene s koxem, nedá to, exne a pak se to jako řeší. Jedna holka, která jede v módním blogu si zruší Tinder, což je jako dóóóst zásadní, ale přitom ok, protože tam stejně postovala jen debilní selfíčka. Všichni nonstop – 24/7/365 mluvěj o tom, že si nemaj’ co říct. Tak maj’ všichni jako depku, četujou na fejsíčku a daj’ si spolu pizzu. Celý to bliká, má to sexy soundtrack, vystajlovanou scénu a hafo kuliček z mekáče. Herce to evidentně baví a jsou luxusní, dávaj’ mrtě vtipnejch hlášek, ale jediná real hloubka je, když Špinarka z beden hlásí: Jednoho dne se vrátíš. No happy end, baby! Smutnej smajlík. #generaceYouTube #wannabeArt. Za mě krapet dlouhý, víc cool než drzý a paradoxně starý (stopro proto, že podobnými špíly jsem taky prošel, btw text vydrží být fresh max. pár měsíců), ale globálně cajk. Lidi, co nikdy neviděli žádné divadlo, říkají, že to bylo hezký. (Homer Simpson) Konec mikroshrnutí.

    Před besedou s inscenátory mi moje bývalá pedagožka Eva Salzmannová připomněla, že jsem jen blbej herec, tak ať nedělám machra. A taky že ne. Když jsem se snažil, abych nikoho neurazil a opatrně kroužil kolem sdělení, že pro mě to byla hezky nasvícená, trendy nuda, jedna studentka mě přerušila se slovy: No, a jaká je vaše otázka? Au, to zabolelo. Děti dokážou být kruté. Před tím gangem suverénních nabušenců jsem pak nedal dohromady jedinou smysluplnou větu. Trapas. Každý moment na jevišti dokázali vysvětlit a vykecat. Taky bych chtěl být takový chytrý student. A taky bych vykal nějakýmu pošukovi, kterýmu je přes 30.

    Spravili jsme to až v noci na baru, ale stejně jsem si připadal jako chlápek s mastnými vlasy, co láká holčičky před základkou na gumové medvídky. Držím všem palce. Čus.


    Komentáře k článku: Hejt od dědka

    1. Václav Holý

      Divadlo je smutná záležitost plná nešťastných lidí.

      19.04.2017 (10.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,