Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

František Venclovský – patron české opery

Český národ má hezkou tradici politicko-angažované písně. Festival politické písně, Zlatý palcát a podobné kuriozity. V poslední době bodují protestsongy Tomáše Kluse, Davida Kollera, navazující na krásné politické písně Karla Černocha, Marty Kubišové, Karla Kryla…

Stojí za tím asi přesvědčení, že píseň je nejsilnější zbraň. V jádru tohoto přesvědčení je zřejmě vzpomínka na paní učitelku a její krásné nohy, když nám na základní škole vyprávěla, jak křižácké vojsko uteklo ještě před bitvou, protože zaslechlo husitské vojsko jednohlasně hřímající chorál Ktož sú boží bojovníci.

Politická píseň prožívala zlatá léta také v 50. letech minulého století, kdy se pomocí písní překračoval plán.

Traktory vyjedou na pole lán

tralala

Splníme a překročíme plán

Tralala

Těmito krásnými dobami se pak inspirovaly všechny možné protestantské denominace oslavující Boha kytarou.

Ježíši, ty jsi můj pán

tralala

S tebou překročím plán

Tralala

A podvědomě stojí za tím vším jistě naše vzpomínka na film Král Šumavy, kde Galapetr nosí sice houslový futrál, ale nakonec z futrálu vypadne samopal. Vypadá to jako hudba, ale ve skutečnosti může zabíjet! To vše se v našich myslích pohybuje v rámci vytvořeném sovětskou písní Священная война, která vyhrála Stalinovi druhou světovou válku.

Podstatný rozdíl a omyl tu však je. Zatímco s písní Священная война běželi sovětští vojáci se samopalem v ruce na smrt, dnešní pěvečtí úderníci stojí někde v poklidu studia, odběhnou si nanejvýš dát kávičku a kremroli, aby se pak tvářili dost bojovně.

Takže jak říkal Karel Čapek: Nech keců a písní, sráči, vem samopal a běž!

Přitom slovo a píseň mohou mít ohromnou sílu. Jirous jednou po bohoslužbě zvolal Pochválen buď největší čurák Ježíš Kristus!

To je věta kulometné ráže, po které bychom čekali, že na Jirouse spadne kometa. Co je v té větě pokory („největší“), co je v té větě vyzývavosti („čurák“) a obé napnuty k prasknutí vystřelují šíp do nebe.

My zpíváme písně proti kdejaké volovině, zatímco Jirous bojoval s Bohem.

  • Autor: Petr Kofroň
  • Publikováno: 25. června 2012

Komentáře k článku: František Venclovský – patron české opery

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,