Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných obrazů diváky čeká jen prázdný white box, který trčí z klasického black boxu žižkovské Akropole. Ihned je tak rozehráváno deklarované překračovaní hranic mezi galerijní a jevištní prezentací umění. White box se začne postupně zaplňovat – nejprve performery a po chvíli uměleckými artefakty Veroniky Bromové, Michala Pěchoučka, Lukáše Houdka a dalších. Někdy se jedná o videoart, jindy o figurativní kresbu i sochu. Autor konceptu a režisér Petr Boháč nejenže připojil své vlastní dílo (snad inspirované Kafkovou Proměnou), ale účastní se inscenace také jako performer. Prochází scénu coby uvaděč, komentátor beze slov, nebo – pro galerijní white box příhodněji – průvodce. Později se ovšem dostává do fyzického souboje s tanečníkem (skvělý Roman Zotov) a efekt pozorovatele je tak už nenávratně narušen.

Průvodce Petr Boháč mezi tanečníkem a uměleckými objekty FOTO VOJTĚCH BRTNICKÝ

Každé výtvarné dílo ve Fragmentech explicitně ovlivňuje dění na jevišti. Ne vždy je tento princip beze zbytku jasný, hlavně v případech, kdy některá díla divák nevidí. Z náznaků a útržků slov lze poskládat základní partnerský vztah muže (Petr Boháč) a ženy (Miřenka Čechová). Neurčitou počáteční situaci následuje už čitelnější milostný čtyřúhelník, znázorněný výhradně pohybově. Inscenace se tak skládá z vybroušených pohybových etud: Starší muž vyučuje mladšího (milence své ženy?), zatímco ten se prkenně učí „stát na vlastních nohou“ podle toho, jak starší udává rytmus. Jindy je to zase synchronní choreografie dvou žen (manželky a milenky?), které si ve zdánlivé shodě notují, vyjadřují pochopení, zatímco si každá přece jen „tancuje pro sebe“.

Ze začátku tyto etudy, stejně jako celý white box, působí samoúčelně. Postupně ale dostávají hlubší smysl: To když se např. tanečník s tanečnicí (Inga Mykshina) nad „propastí“ mezi dvěma podstavci proti sobě vzpírají, aby ani jeden neupadl, což v tu samou chvíli může vyjadřovat jak rostoucí důvěru, tak i nenávistný souboj. Tento moment spolu s téměř neutichajícím soulovým zpěvem Alice Bauer a hudbou Elišky Cílkové jsou nesmírně silnými součástmi inscenace.

Jakmile je jeviště přeplněno nejrůznějšími objekty, „interpretační úvod k výstavě“ končí a diváci jsou pozváni na jeviště, do galerie. Dostavuje se pocit určité pospolitosti, divadlo jako by díky galerii nikdy nemělo skončit. U Fragmentů je ovšem třeba – na rozdíl například od podobných intervencí v některých inscenacích Dušana D. Pařízka – cosi dopovědět. Divadelní část, ačkoli propůjčuje spitfirovské pop-up galerii určitou energii a pocit společně vykonané práce, působí neúplně, jako fragment sám o sobě. Ani po zhlédnutí výstavy se ovšem nic bližšího o zkoumaném partnerském vztahu divák nedozví. Střípky se buď jen opakují, nebo subtilní téma nijak nerozvíjejí (např. zohýbaný hákový kříž). Galerie tak nakonec k tématu zhlédnuté performance vlastně nic podstatného nepřidává.

Ondřej Škrabal

Spitfire Company, Praha – Divadlo DRAK, Hradec Králové: Fragmenty milostných obrazů. Koncept, režie, scénografie Petr Boháč, Miřenka Čechová, dramaturgie Dominika Špalková, hudba Eliška Cílková, kostýmy Miřenka Čechová, light design Martin Špetlík. Premiéra 15. května 2017 v Divadle DRAK. (Psáno z pražské premiéry 20. května 2017 v Paláci Akropolis.)

  • Autor: Ondřej Škrabal
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: Divadelní galerie

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,