Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Filip Nuckolls: Ztratili jsme hlavu pro České středohoří

 

Rozhovor s Filipem Nuckollsem, scénáristou a režisérem letního vlakového projektu Kredenc.

Proč se váš projekt jmenuje Kredenc?

Protože motoráčku řady 831, který diváky poveze, se slangově říká Kredenc. A náš scénář je vlastně taková stará sudetská kredenc, kde není důležité pořadí, nejsou tam priority, jen z ní vytahujeme zažloutlé fotky a zašlé předměty.

Jak byste ho charakterizoval?

Je to syntéza činoherního, pohybového, loutkového a hudebního divadla – takový nový cirkus na trati.

Kdo tvoří tvůrčí tým?

Nejdůležitější je samozřejmě producent Jan Kvasnička, který vše organizuje a shání peníze. V týmu jsou zatím čtyři herci – Anita Krausová, Jan Řezníček, Zbyšek Humpolec a Martin Tlapák, Daniel Fikejz skládá hudbu, která bude hrána naživo, plánujeme spolupracovat s ústeckou Základní uměleckou školou Evy Randové a lidmi z City Parkouru. Obrovské loutky nám zapůjčí Hura Collective. A také by v této inscenaci měli účinkovat němečtí herci a artisté.

Jak bude tato divadelní cesta probíhat?

V Lovosicích na nádraží diváky nabereme do vlaku a pojedeme asi čtyřicet kilometrů až do Libčevsi. Ve vlaku i za okny budou probíhat minisituace a bude se vyprávět – především o krajině. Měla by to být spíš ta humornější část. V Libčevsi dojedeme k nádhernému rybníku a vyhořelému zámku, kde by se mělo odehrát „ležení“ ve stylu Vančurova Rozmarného léta či letní pouti z třicátých let minulého století. A budeme čekat na tmu. Cesta zpět by měla mít mírně hororovou atmosféru. Hlavním tématem této části bude balada Lenora G. A. Bürgera, která silně připomíná Erbenovu Svatební košili. Scénář pro cestu tam je upovídaný a zpět už bude spíš náznakový a asociativní.

Emblémem projektu jsou ztracené hlavy, protože to k Českému středohoří patří. Z tohoto kraje pochází nejstarší ze sedmadvaceti pánů popravených na pražském Staroměstském náměstí v roce 1621, Václav Kaplíř ze Sulevic. Jeho hlava se nikdy nenašla. Ale to ztrácení je i metaforické, krajem se prohnali třeba husité a všichni se zde stali husity, později nacisty, komunisty, havlovci… Má to být ovšem především rodinné představení, tak se nebudeme pouštět do velkého filosofování.

Proč jste podstatnou část Kredence umístili do jedoucího vlaku?

To je taková vtipná historka, jak už to tak bývá. Líbilo se mi, když Divadlo Continuo uvedlo část inscenace Krajina ve vlaku. A jednou jsem Honzovi Kvasničkovi na pivu řekl, že bych chtěl vytvořit divadelní projekt, který se bude hrát z velké části ve vlaku. On se jen pochybovačně usmál. Na podzim ovšem přišel s tím, jestli to v létě opravdu realizujeme.

Nehodláme vytvořit nic velkého, spíš chceme udělat radost sobě a snad i divákům. A především plánujeme představit České středohoří, ztratili jsme totiž pro něj hlavu. Navíc máme spoustu krajových uměleckých inspirací. Žila zde Goethova mladičká láska Ulrika von Levetzow, zdejší krajinou se toulal Karel Hynek Mácha, těžil se zde český granát. Železnice, po které se vydáme, se původně jmenovala Švestková dráha, protože všude byly sady se švestkami a vlaky svážely úrodu do lovosického přístavu a pak se rozvážela do Evropy. A tato velkolepá historie skončila rokem 1938, respektive 1945, proto chceme ukázat, jak je pohoří velice romantické a inspirativní. Trať vede mezi Českým a Lounským středohořím, tak i kdyby se nedělo nic divadelně zajímavého, diváci mohou z okének sledovat jeden dlouhý „filmový“ záběr krajiny.

Kdy bude Kredenc uváděna?

Ve dnech 16. až 18. srpna a pak každý den od 24. srpna do 2. září. Začíná se v sedm večer v Lovosicích a končit budeme kolem půl jedenácté, kdy odjíždí poslední vlak do Prahy. Všechny informace najdou zájemci na adrese: www.kredenc.net.

Plánujete projekt oživovat i další léta?

Ano, měl by to být projekt, který se bude uvádět každé léto. Letos je to nultý ročník, kdy zjistíme, co funguje a co ne. Ale struktura by měla být taková, aby se každý rok mohla aktualizovat – něco se přidá, to nefunkční se odstraní. Náš divadelní vlak by měl koncem léta vyjíždět už na věky.

  • Autor: Lenka Dombrovská
  • Publikováno: 27. června 2017

Komentáře k článku: Filip Nuckolls: Ztratili jsme hlavu pro České středohoří

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


23. 1.–5. 2. 2018

Číslo 2/2018 (23. 1.–5. 2. 2018)

Obsah čísla 2/2018

Slovo ...

Kultura buranství

Jelikož přelom roku je celkově na...

Sukces měsíce

Charles Gounod: Faust a...

Janáčkova opera Národního divadla v...

Dotazník

Ivan Pinkava

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Kolik stojí Velké divadlo?

Velké divadlo, historická scéna...

Fejeton

Už jim zase hráblo aneb Jak...

Povídka divadelní

Kronika

Jednou větou

1 Horácké divadlo Jihlava má od...

Kritika

Potkali se v Pardubicích

Režisér Michael Tarant má zálibu v...

Porušení mravního i...

Břetislav Rychlík se jako režisér...

Strašlivý vztek?

České divadlo vzalo Caryl Churchill na...

Když člověku rupnou...

Výraznou linii tvorby Divadla Tramtarie...

Šest žen znovuzrozených

Šest žen (původně Šest žen...

Dobře vržené kostky

Inscenací s poněkud dlouhým názvem...

Znepokojivý obraz minulosti i...

Když na počátku padesátých let...

Fikce, historie, nebo...

Dystopický román Kaspara Collinga...

Studený ohňostroj, či...

Na mnoha místech českých zemí byl...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 2/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Jana Burkiewiczová: Baví mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dominika Špalková: Divadlo...

Rozhovor s uměleckou šéfkou Divadla...

Kontext

Tři billboardy skeptických...

Úvahy filmové

Svobodný v nezavedených...

Začátkem roku po těžké nemoci...

DAMU potemněla

Aby ne – je sobotní pozdní večer...

Moc sladkého škodí! Momenty...

Na tradičním loutkářském festivalu...

Burza

Podoby – Přebytek

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo v Dlouhé Praha

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Inspirující outsider

Stručný obsah příspěvku zde není...

Bill C. Davis: Každá hra si...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Oprava

V popiscích k Velkému rozhovoru se...

Zemřeli

Byla to přísná ženská,...

(30. května 1944 Český Brod – 10....

Zemřeli

Marián Labuda (28. 10. 1944 Hontianske...

Výročí

Výročí 15.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ajrin Zlámalová: Nebyla jsem vždycky...

Služebník slova rekapituluje

Přednáším poezii více než 40 let....

Obrazem

Divadlo 1918–2018

České divadlo se přirozeně prolíná...

Zákulisí Baletu ND

Balet Národního divadla nabídl při...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2018



Obsah,