Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Filip Barankiewicz: Přednější je osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost

Rozhovor s novým uměleckým šéfem Baletu Národního divadla

Co vás přimělo k tomu, že jste se zúčastnil konkurzu na šéfa baletního souboru?

Na pozici uměleckého šéfa jsem byl pozván. V roce 2014 jsem ukončil aktivní taneční kariéru a od té doby jsem pracoval jako hostující baletní mistr. Dostal jsem nabídky působit ve Stuttgartském baletu jako baletní mistr a pedagog, zároveň učit v baletní škole Johna Cranka. Cítil jsem ale, že potřebuji změnu, a proto jsem přijal tuto výzvu. Chtěl jsem se podělit o svou zkušenost tanečníka, baletního mistra a kouče. Prahu jsem už znal, protože jsem zde od roku 2003 téměř každou sezonu hostoval v baletu Zkrocení zlé ženy nebo v Amerikaně III. Na pozici šéfa jsem byl jmenován již v roce 2014 a hned od ledna následujícího roku jsem začal plánovat premiéry na sezonu 2017/2018. Tento způsob výměny funkce je exkluzivním a ideálním případem, takto by to mělo fungovat, ale bohužel tomu tak vždy není. Už v roce 2015 jsem například požádal o spolupráci Emanuela Gata, který je jinak velmi časově vytížený. Mnoho šéfů by mi mohlo závidět, že se mi podařilo zařadit světovou premiéru jeho nové choreografie již do své první sezony.

V říjnu uvedete premiéru s názvem Timeless. Skládá se z technicky náročných choreografií od George Balanchina, Glena Tetleyho nebo Emanuela Gata. Není to pro soubor příliš náročná zkouška?

Sezonu jsme začali nejprve Sólem pro dva a pak La Bayadère, protože nejlepší pro svalovou paměť tanečníků je začít sezonu tím, čím ji skončili. Tančit klasickou La Bayadère dva týdny po začátku sezony je mnohem náročnější než nastudovat premiéru o šest týdnů později. Tento krok jsem učinil proto, aby se tanečníci rychle dostali po prázdninách zpět do formy. Po třetím představení La Bayadère jsem už cítil, že jsou v plné síle a že je ten správný čas začít pracovat na nové premiéře.

První částí Timeless je Balanchinova Serenade na hudbu P. I. Čajkovského, klasická choreografie téměř výlučně pro sbor dívek. Emanuel Gat postaví pro dvě osobnosti na hudbu F. Chopina novou choreografii Separate Knots. A závěr bude patřit prvnímu velkému dílu, které od Glena Tetleyho Národní divadlo uvede – Svěcení jara. Choreografie je na pomezí mezi klasikou a modernou a Tetley se v ní nechává inspirovat vlastní zkušeností s moderní taneční technikou Marthy Graham a José Limóna. Je ohromující vidět v sále naše tanečníky, jak dělají kompletně jiné pohyby, než na jaké jsou zvyklí. Najednou se vám ukážou v úplně jiném světle. Musí na to sice vynaložit spoustu síly, ale jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí! Tento balet je tak náročný, že bude fungovat, jen když potáhnou všichni za jeden provaz.

Jak byste na začátku své šéfovské kariéry ohodnotil soubor?

Soubor je na velmi dobré úrovni. Cítím k souboru velkou odpovědnost a budu se snažit dále zlepšovat jeho kvalitu. Chtěl bych působit zároveň jako baletní mistr, ale obávám se, že na to nikdy nebudu mít dostatek času. Tanečníci by měli přímo ode mě vědět, jak si představuji jejich práci a co považuji za správné. Zároveň potřebuji ukázat baletním mistrům svou vizi. Zatím jsme ve fázi, kdy testujeme jeden druhého a zjišťujeme, kde jsou hranice toho, co si k sobě můžeme navzájem dovolit. V souboru máme 81 tanečníků, z toho 44 žen a 37 mužů. Počet cizinců a Čechů se v současné době téměř vyrovnal. Pestré národnostní složení je v baletních souborech zcela běžné. Také pro mě je přednější osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost. Navíc zahraniční tanečníci podporují v souboru nejen zdravou soutěživost, ale i spolupráci. Každý z nich prošel jinou baletní školou a teď se mohou od sebe navzájem učit.

Můžete nám něco říct o dalších premiérách?

Druhou premiérou bude balet Marná opatrnost v choreografii sira Fredericka Ashtona – krásné klasické dílo pro celou rodinu! Jakmile se zvedne opona, úžasná přírodní scenérie vám hned vykouzlí úsměv na tváři. Zatančit tento komediální a lehce srozumitelný příběh bude ale technicky velmi náročné pro naše sólisty. V přísně klasickém a přesně definovaném stylu choreografie budou mít pouze nepatrný prostor pro vlastní interpretaci rolí. Poslední je Slovanský temperament. Vedle choreografie na české scéně již známého Ondřeje Vinkláta uvedeme nové dílo Katarzyny Kozielské s názvem Firebreather. V roce 2015 uvedla tento opus na slavnostním DANCE GALA ve Státní opeře. Třetím tvůrcem bude slavný ruský choreograf Andrej Kajdanovskij, který vytvoří nové dílo přímo pro Prahu. Jsem velmi zvědavý, jak budou reagovat tanečníci i diváci.

  • Autor: Libuše Hronková
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Filip Barankiewicz: Přednější je osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,