Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Filip Barankiewicz: Přednější je osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost

Rozhovor s novým uměleckým šéfem Baletu Národního divadla

Co vás přimělo k tomu, že jste se zúčastnil konkurzu na šéfa baletního souboru?

Na pozici uměleckého šéfa jsem byl pozván. V roce 2014 jsem ukončil aktivní taneční kariéru a od té doby jsem pracoval jako hostující baletní mistr. Dostal jsem nabídky působit ve Stuttgartském baletu jako baletní mistr a pedagog, zároveň učit v baletní škole Johna Cranka. Cítil jsem ale, že potřebuji změnu, a proto jsem přijal tuto výzvu. Chtěl jsem se podělit o svou zkušenost tanečníka, baletního mistra a kouče. Prahu jsem už znal, protože jsem zde od roku 2003 téměř každou sezonu hostoval v baletu Zkrocení zlé ženy nebo v Amerikaně III. Na pozici šéfa jsem byl jmenován již v roce 2014 a hned od ledna následujícího roku jsem začal plánovat premiéry na sezonu 2017/2018. Tento způsob výměny funkce je exkluzivním a ideálním případem, takto by to mělo fungovat, ale bohužel tomu tak vždy není. Už v roce 2015 jsem například požádal o spolupráci Emanuela Gata, který je jinak velmi časově vytížený. Mnoho šéfů by mi mohlo závidět, že se mi podařilo zařadit světovou premiéru jeho nové choreografie již do své první sezony.

V říjnu uvedete premiéru s názvem Timeless. Skládá se z technicky náročných choreografií od George Balanchina, Glena Tetleyho nebo Emanuela Gata. Není to pro soubor příliš náročná zkouška?

Sezonu jsme začali nejprve Sólem pro dva a pak La Bayadère, protože nejlepší pro svalovou paměť tanečníků je začít sezonu tím, čím ji skončili. Tančit klasickou La Bayadère dva týdny po začátku sezony je mnohem náročnější než nastudovat premiéru o šest týdnů později. Tento krok jsem učinil proto, aby se tanečníci rychle dostali po prázdninách zpět do formy. Po třetím představení La Bayadère jsem už cítil, že jsou v plné síle a že je ten správný čas začít pracovat na nové premiéře.

První částí Timeless je Balanchinova Serenade na hudbu P. I. Čajkovského, klasická choreografie téměř výlučně pro sbor dívek. Emanuel Gat postaví pro dvě osobnosti na hudbu F. Chopina novou choreografii Separate Knots. A závěr bude patřit prvnímu velkému dílu, které od Glena Tetleyho Národní divadlo uvede – Svěcení jara. Choreografie je na pomezí mezi klasikou a modernou a Tetley se v ní nechává inspirovat vlastní zkušeností s moderní taneční technikou Marthy Graham a José Limóna. Je ohromující vidět v sále naše tanečníky, jak dělají kompletně jiné pohyby, než na jaké jsou zvyklí. Najednou se vám ukážou v úplně jiném světle. Musí na to sice vynaložit spoustu síly, ale jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí! Tento balet je tak náročný, že bude fungovat, jen když potáhnou všichni za jeden provaz.

Jak byste na začátku své šéfovské kariéry ohodnotil soubor?

Soubor je na velmi dobré úrovni. Cítím k souboru velkou odpovědnost a budu se snažit dále zlepšovat jeho kvalitu. Chtěl bych působit zároveň jako baletní mistr, ale obávám se, že na to nikdy nebudu mít dostatek času. Tanečníci by měli přímo ode mě vědět, jak si představuji jejich práci a co považuji za správné. Zároveň potřebuji ukázat baletním mistrům svou vizi. Zatím jsme ve fázi, kdy testujeme jeden druhého a zjišťujeme, kde jsou hranice toho, co si k sobě můžeme navzájem dovolit. V souboru máme 81 tanečníků, z toho 44 žen a 37 mužů. Počet cizinců a Čechů se v současné době téměř vyrovnal. Pestré národnostní složení je v baletních souborech zcela běžné. Také pro mě je přednější osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost. Navíc zahraniční tanečníci podporují v souboru nejen zdravou soutěživost, ale i spolupráci. Každý z nich prošel jinou baletní školou a teď se mohou od sebe navzájem učit.

Můžete nám něco říct o dalších premiérách?

Druhou premiérou bude balet Marná opatrnost v choreografii sira Fredericka Ashtona – krásné klasické dílo pro celou rodinu! Jakmile se zvedne opona, úžasná přírodní scenérie vám hned vykouzlí úsměv na tváři. Zatančit tento komediální a lehce srozumitelný příběh bude ale technicky velmi náročné pro naše sólisty. V přísně klasickém a přesně definovaném stylu choreografie budou mít pouze nepatrný prostor pro vlastní interpretaci rolí. Poslední je Slovanský temperament. Vedle choreografie na české scéně již známého Ondřeje Vinkláta uvedeme nové dílo Katarzyny Kozielské s názvem Firebreather. V roce 2015 uvedla tento opus na slavnostním DANCE GALA ve Státní opeře. Třetím tvůrcem bude slavný ruský choreograf Andrej Kajdanovskij, který vytvoří nové dílo přímo pro Prahu. Jsem velmi zvědavý, jak budou reagovat tanečníci i diváci.

  • Autor: Libuše Hronková
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Filip Barankiewicz: Přednější je osobnost tanečníků a jejich umělecké kvality než národnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,