28. 5.

Alfred ve dvoře v produkci Motus Praha (Velký sál)- ANDREA MILTNEROVÁ: FLASHBACK.Choreografie: Andrea Miltnerová, Zvuková kompozice: Rainer Wiens, Světelný design: Jan Komárek. (První provedení)

29. 5.

Národní divadlo Praha – Činohra (Divadlo Kolowrat)- STEFANO MASSINI: OHLUŠUJÍCÍ PACH BÍLÉ.Překlad: Kateřina Bohadlová, Režie: Lucie Bělohradská, Dramaturgie: Lenka Kolihová. (Česká premiéra)

30. 5.

Divadlo D21 Praha – JOSEF KAJETÁN TYL: STRAKONICKÝ DUDÁK. Režie: Peter Chmela, Výprava: Agniezska Pátá, Hudba: Zdeněk Dočekal, Dramaturgie: Jiří Roth.

Národní divadlo Praha – Opera – BEDŘICH SMETANA: DVĚ VDOVY. Libreto: Emanuel František Züngel, Režie: Jiří Nekvasil, Dirigent: Jan Chalupecký, Robert Jindra, Hudební nastudování: Robert Jindra, Scéna: Daniel Dvořák, Kostýmy: Theodor Pištěk, Sbormistr: Martin Buchta.

31. 5.

BURANTEATR Brno - JAMES JOYCE – MIKOLÁŠ TYC – JAN ŠOTKOVSKÝ – ALŽBĚTA MICHALOVÁ: VYHNANCI. Režie: Mikoláš Tyc, Scéna: Karel Čapek, Kostýmy: Aneta Grňáková, Dramaturgie: Jan Šotkovský. (První provedení)

Národní divadlo Brno – Mahenova činohra (Mahenovo divadlo)- RUDOLF TĚSNOHLÍDEK- LEOŠ JANÁČEK: LIŠKA BYSTROUŠKA. Úprava: Skutr – Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Režie: Skutr – Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský, Scéna: Jakub Kopecký, Kostýmy: Linda Boráros, Hudba: Petr Kaláb.

DS D3 Karlovy Vary – ANTONÍN PŘIDAL: MALÉ NOČNÍ HRY (SEN VE TŘECH, PĚNKAVA S LOUTNOU). Režie: Anna Ratajská, Výprava: Jiří Hnilička, Václav Junek, Hudba: Petr Ratajský, Dramaturgie: Petra Kohutová.

Městské divadlo Kladno – Divadlo Lampion – JIŘÍ ONDRA (VOLNĚ PODLE BOŽENY NĚMCOVÉ): O DVANÁCTI MĚSÍČKÁCH. Režie: Jiří Ondra, Výprava: Pavla Hovorková, Loutky: Pavla Hovorková, Hudba: David Hlaváč, Texty písní: Jiří Ondra, Dramaturgie: Zuzana Vojtíšková, Produkce: Antonín Prynke. (První provedení)

Divadlo na Vinohradech Praha – ALEXANDR NIKOLAJEVIČ OSTROVSKIJ: LES. Překlad: Leoš Suchařípa, Režie: Daniel Hrbek, Výprava: Karel Glogr, Hudba: Daniel Hrbek, Dramaturgie: Jan Vedral.

Komorní Činohra Praha (Malá scéna Divadla pod Palmovkou) – RAFAEL SPREGELBURD: SKROMNOST. Překlad: Martina Černá, Režie: Jiří Bábek, Výprava: Ľubica Bábek Melcerová, Hudba: Zdeněk Dočekal, Dramaturgie: Martin Velíšek, Produkce: Jiří Bábek. (Česká premiéra)

1. 6.

Divadlo D’EPOG Brno (střecha Ústředního autobusového nádraží Zvonařka, Brno)- ONDŘEJ NOVOTNÝ – PETR MÍKA – TOMÁŠ SOLDÁN: SÓLO PRO TOHO, KDO JE NEJBLÍŽ. Režie: D’Epog, Výtvarná spolupráce: Joan Quintas Toledo, Hudba: Ondřej Novotný, Petr Míka, Tomáš Soldán. (První provedení)

Centrum experimentálního divadla (CED) Brno – HaDivadlo - SIMONA PETRŮ: REFRANKENSTEIN. Režie: Anna Petrželková, Scéna: Lucie Labajová, Kostýmy: Hana Knotková, Hudba: Mario Buzzi, Dramaturgie: Simona Petrů. (První provedení)

Komorní scéna Aréna Ostrava - LUDMILA ULICKÁ: RUSKÁ ZAVAŘENINA. Překlad: Naděžda Krejčová, Úprava: Kateřina Šavlíková, Režie: Ivan Rajmont, Scéna: Martin Černý, Kostýmy: Marta Rozkopfová, Hudba: Petr Kofroň, Dramaturgie: Tomáš Vůjtek. (Česká premiéra)

Švandovo divadlo na Smíchově Praha (Velký sál) – JAN KRATOCHVÍL: VLADIMIROVA DĚVKA. Režie: Dodo Gombár, Scéna: Jan Polívka, Kostýmy: Lenka Odvárková, Hudební spolupráce: Matej Benko, Lenka Nová, Dramaturgie: Martina Kinská, Produkce: Jitka Dvořáková. (První provedení)

5. 6.

Viola Praha – OLDŘICH DANĚK: ŽENA Z KORINTA – Úprava: Tomáš Vondrovic, Režie: Tomáš Vondrovic, Výprava: Ivana Brádková, Hudební spolupráce: Emil Viklický.

6. 6.

Alfred ve dvoře v produkci Motus Praha – Milou Veling, Jan Bárta a Halka Třešňáková - HALKA TŘEŠŇÁKOVÁ, MILOU VELING, JAN BÁRTA: STICKER. Režie: Milou Veling (NL), Výprava: Milou Veling (NL), Hudba: Ganz Egal (CZ-D), Světelný design: František Fabián, Produkce: Markéta Černá. (Světová premiéra)

Národní divadlo moravskoslezské Ostrava – Opera (Divadlo Antonína Dvořáka) – GAETANO DONIZETTI: ANNA BOLENA. Libreto: Felice Romani, Režie: Ivan Krejčí, Dirigent: Oliver Dohnányi, Jakub Žídek, Scéna: Milan David, Kostýmy: Marta Roszkopfová, Dramaturgie: Daniel Jäger. Nastudováno v italském originále.

7. 6.

Centrum experimentálního divadla (CED) Brno – Divadlo Husa na provázku - PETER SCHERHAUFER: NA STRECHE. Překlad: Josef Kovalčuk, Režie: Anna Petrželková, Scéna: Martin Ondrúš, Kostýmy: Hana Knotková, Hudba: Petr Hromádka, Dramaturgie: Josef Kovalčuk. Devátý díl projektu Jirka Kniha hledá autora – Scénická črta vítězné hry Cena Konstantina Trepleva 2013. (Světová premiéra)

Severočeské divadlo Ústí nad Labem – Opera - GIUSEPPE VERDI: LA TRAVIATA. Libreto: Francesco Maria Piave, Režie: Martin Dubovic, Dirigent: Miloš Formáček, Choreografie: Vladimír Gončarov, Výprava: Josef Jelínek. Nastudováno v italském originále.

8. 6.

Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Činohra (Malé divadlo)- MILAN UHDE: ZÁZRAK V ČERNÉM DOMĚ. Režie: Petr Palouš, Výprava: Jitka Moravcová, Dramaturgie: Martin Urban.

Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Opera (Velké divadlo)- MAURICE RAVEL: LA VALSE, BOLERO, CARL ORFF: CARMINA BURAN. Režie: Zdeněk Prokeš, Dirigent: Jiří Štrunc, Choreografie: Zdeněk Prokeš, Scéna: Vladimír Soukénka, Kostýmy: Josef Jelínek, Dramaturgie: Zbyněk Brabec.

Městská divadla pražská Praha (Divadlo ABC)- ROBERT FULGHUM – MIROSLAV HANUŠ: DRŽ MĚ PEVNĚ, MILUJ MĚ ZLEHKA. Režie: Miroslav Hanuš, Choreografie: Jana Hanušová, Scéna: Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková, Kostýmy: Zuzana Ježková, Hudební spolupráce: Milan Potoček, Pohybová spolupráce: Radka Šulcová, Marek Štefan, Eva Severinová, Dramaturgie: Jiří Janků. (První provedení)

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - MICHAEL COONEY: NÁJEMNÍCI. Překlad: Rupert Dubský, Režie: Zdeněk Dušek j.h., Scéna: Jaroslav Máčal j.h., Kostýmy: Kateřina Hájková j.h., Dramaturgie: Iva Šulajová.

/Převzato z databáze Divadelního ústavu / Institutu umění/.

Nikola Križková jako Artemis v zrcadle FOTO LUKÁŠ HORKÝ

Ale nejprve zpět k taneční linii, kde je třeba zmínit středeční Artemis v zrcadle. Projekt Amamora Artigy (režie, dramaturgie) a Nikoly Križkové (choreografie) v hlavní roli, tematizoval postavu řecké bohyně lovu. Spíše než o klasickou pohybovou inscenaci se jednalo o zamyšlení, prožití Artemis a jejího osudu. Minimalistickou (ale do detailu přesnou) choreografii zdůrazňovala bohatá scéna rozdělená zrcadlem.

Simulante Bande vypráví o mezilidských vztazích. FOTO LUKÁŠ HORKÝ

Ve čtvrtek se pak představil přední český soubor VerTeDance se svou oceňovanou inscenací Simulante Bande. Choreografie pro dva tanečníky a dvě handicapované ne-tanečnice je chytrou a silnou výpovědí zaměřenou na mezilidské vztahy. Inscenace nepostrádá hravost ani humor, zároveň poukazuje na vnímání handicapu „běžným“ člověkem, který má neustále tendenci pomáhat, i když jeho konání je ve výsledku opačné. Všichni jsme lidi, tak proč se k sobě chováme jinak?

Ve stejný den dramaturgie zařadila do off-programu i krátké představení neziskové organizace SPOLU Olomouc. Ta podporuje lidi se zdravotním (primárně mentálním) postižením a ve svém divadelním programu připravuje se studenty Speciální pedagogiky – Dramaterapie různé projekty. Ty se již v loňských ročnících festivalu těšily velkému zájmu, ať už My chceme hrát(ch) (2008) či Kráska a zvíře v nás (2012). Letošní Bylo, nebylo, bude, nebude je hrou na pohádkové bytosti, kterou si podle slov režisérky Dariny Deákové chtěli účastníci sami zkusit.

Josef Polášek a Petra Bučková ve Zlatých šedesátých FOTO JIŘÍ DOLEŽEL

Zakončením a zároveň vrcholem dne pak byl nejnovější počin Jana Mikuláška Zlatá šedesátá. Inscenace vychází z osobních poznámek, v čemž nejvíc připomíná veleúspěšnou inscenaci Korespondence W+V. Z deníku Pavla Juráčka, jednoho z představitelů filmové Nové vlny, akcentuje jak jeho osobní život, tak pohled na politickou situaci, ve které žil a divákům tak předkládá neidealizovaný pohled na „zlatá šedesátá“. Mikulášek pokračuje ve své typické divadelní řeči, aniž by ztrácel na naléhavosti či aktuálnosti.

FOTO archiv Divadla Na Jezerce

Bořík Procházka

29. 11. 1930 Praha – 15. 5. 2013 Praha

Divadelní a filmový herec.

Narodil se do rodiny operního pěvce. Mládí prožil v Mělníku, kde se stal ochotníkem. Po střední škole (učitelském ústavu) pokračoval studiem herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze v ročníku Radovana Lukavského. Následně prošel angažmá v Mladé Boleslavi, Mělníku, libereckém divadle F. X. Šaldy a v Moravském divadle v Olomouci. V roce 1966 přešel do Divadla za branou. Řadu let účinkoval také v Divadle Na zábradlí. Po listopadu 1989 vystupoval v Činoherním klubu, U Hasičů, Na Jezerce, ve Švandově divadle (Studio Dva) a také v Národním divadla (v Krejčově adaptaci Fausta). Často hrál i ve filmech a televizních inscenacích a seriálech. Připomeňme snímky Božská Ema (1979, r. J. Krejčík), Slavnosti sněženek (1983, r. J. Menzel), Jára Cimrman ležící, spící (1983, r. L. Smoljak), Láska z pasáže (1984, r. J. Soukup), Kamenný most (1996, r. T. Vorel), Lidice (2011, r. P. Nikolaev), Hořící keř (2013, r. A. Holland).

Se Sabinou Remundovou ve filmu Lidice (2011, r. P. Nikolaev). FOTO archiv

Za postavu Sira v divadelním zpracování hry Garderobiér získal cenu Svazu dramatických umělců. V roce 2010 mu byl udělen Stříbrný řád města Mělníka.

Ze vztahu s herečkou Marikou Skopalovou měl dceru, také herečku Mariku Procházkovou (nar. 1974). Bratr Zdeněk Procházka byl hercem, druhý bratr Vladimír Procházka divadelní vědec a synovec Vladimír Procházka je dramaturg a ředitel Činoherního klubu v Praze.

Zemřel nečekaně.

/z více zdrojů pro i-DN připravil hul/

Mahenova činohra – Národní divadlo Brno. FOTO archiv

Ani ve třetím kole, které se konalo v úterý 14. května, se komise jednoznačně neshodla, a tak ani jednoho z uchazečů nedoporučí Radě města Brna, uvedl po jednání komise Onderka. Opakoval se tak výsledek loňského podzimního konkurzu, kdy komise také radním na funkci ředitele divadla nikoho nedoporučila.
Další výběrové řízení by podle doporučení komise mělo být uzavřené, odborníci tedy vytipují a osloví vybrané uchazeče. Podle Onderky by se konkurs měl uspořádat co nejdříve. Standardní postup u velkých divadel v Evropě je hledat šéfy aktivně, a my tento postup chceme zavést i při obsazování místa ředitele Národního divadla Brno, řekl novinářům člen komise, současný ředitel DJKT Plazeň a od léta ředitel Národního divadla v Praze Jan Burian. Národní divadlo v Brně je velmi významná instituce. Chceme proto vybrat nejvhodnějšího ředitele, dodal.

Bývalý ředitel Daniel Dvořák v minulosti kritizoval nedostatečné financování divadla a neochotu města řešit problémy instituce. Jedním z úkolů současných uchazečů bylo například písemně nastínit směřování divadla. Podle členů komise to ale nestačí. Chtějí vytipovat osobnosti a prostřednictvím rozhovorů s nimi pak vybrat vhodného ředitele. Dramaturgické plány divadla na příští sezónu jsou podle Onderky už hotové a nový ředitel je tak zřejmě neovlivní.

/Převzato z Divadlo.cz/

///

Více na i-DN:

Do závěrečného kola jdou dva

O Národní divadlo Brno usiluje pětice uchazečů

Národní divadlo Brno zůstává bez ředitele

Kdo bude ředitelem ND Brno?

Nechci nést zodpovědnost

Dne 27. 9. 2012 jsem z vlastního rozhodnutí podal výpověď

Brněnský konkurs No.1

Třetí den Mezinárodního festivalu divadelních škol Setkání/Encounter čtvrtek 18. dubna 2013

V útulném, novotou a štěstím zářícím skvostu, v Divadle na Orlí jsem zaujal oblíbené místo v prvé řadě a nadšeně pokukoval po dokonalém, moderní divadelní technikou vybaveném hracím sále. Přede mnou byla hluboká jevištní plocha s bílými roztahovacími oponkami. Na té zadní je napsáno azbukou Bertolt Brecht.

Přede mnou byla hluboká jevištní plocha s bílými roztahovacími oponkami. Na té zadní je napsáno azbukou Bertolt Brecht. FOTO archiv festivalu

V levém portále na věšáku jsou zavěšeny hadrové cedule s názvy jednotlivých scén. Přichází zpěvák, ale nějak nezpívá, jen nás uvádí do děje a organizuje chod představení. Na bělostnou scénu vbíhají herci a herečky. Zpívají a mluví bystře, hrčivě jadrnou bulharštinou. Jednotlivé figury gruzínských papalášů, bojovníků, osadníků i vojáků jsou stylizovány do karikaturních podob. V závratném tempu se přede mnou odvíjejí groteskní výjevy plné režijních nápadů i gagů a herci se míhají jevištěm jako ohnivé čáry. Nad všechno dění pak vyniká temperamentní, hubatá a pohledná představitelka služebné Gruši. Kostýmování, líčení i herecký projev je podřízen ostrému tempu této bláznivé, cirkusovému víru podobné inscenace. Že se takhle pobavím stařičkým Brechtem, to jsem nečekal.

Jednotlivé figury gruzínských papalášů, bojovníků, osadníků i vojáků jsou stylizovány do karikaturních podob. FOTO archiv festivalu

O přestávce jsem se u sklenice minerální vody dal do hovoru s členem festivalové poroty Vladimírem Hulcem a nadšeně mu říkal: Jsou jako rakety. A ve zvolené rychlosti svou bulharštinu vyslovují výtečně! Jsou to technicky skvěle vybavení kumštýři!

No, je to staré, vousaté divadlo.

Ale skvěle hrané.

Počkejme si na druhou půli.

Počkejme si na druhou půli. FOTO archiv festivalu

Bohužel v druhé půli bylo najednou po srandě. Příběh soudce Azdaka a vážnost jeho problému se mladým uhrát nepodařilo. Tempo inscenace pokleslo a soud křídovým kruhem byl jen jakýmsi přívažkem, nikoliv hlavním posláním hry. Herečka hrající Grušu situace prožívala silně a hrála vše naplno až do konce. Při o syna Michaila vyhrála, ale představení trvalo celkem dvě a půl hodiny. Scherhaufer by utrousil: Jarošu, sú to sebevrazi, tolko času na jeden festivalový špíl!

Jarošu, sú to sebevrazi, tolko času na jeden festivalový špíl! FOTO archiv festivalu

Musel jsem spěchat na tramvaj. Dívka mi uvolnila místo: Starý pane, sedněte si. - Děkuji, slečno! To už je to na mně vidět? Sedl jsem si a jako za mlada vytáhnul z igelitky rohlík a četbu. Slečno, nechcete rohlík?

V hloubi hrací plochy, pod kabinou na praktikáblu představující manželské lože, se po sobě převalovali dva pánové a hezká dáma. FOTO archiv festivalu

Polsko, Lodž. Paňstwowa Wyžsza Szkola Filmowa, Telewizyjna i Teatralna im. Leona Schillera byla založena roku 1948. Mezi její absolventy patří například R. Polanski, K. Zanussi, K.Kieslovski, Andrzej Munk, Andrzej Wajda, Janusz Morgenstern, Juliusz Machulski. Jedná se o jedinou univerzitu tohoto zaměření v Polsku. Je známá organizováním několika festivalů, a to například Divadelního školního festivalu či mezinárodního studentského filmového festivalu zvaného Mediaschool. Julek Machulski, synek pedagoga a herce Jana Machulského. Dokousal jsem rohlík a vystoupil z tramvaje. Vzpomněl jsem si, jak se mi podařilo přes šéfa lodžského Teatru 77 Zdicha Hejduka získat na absolventský festival představení Národní filmové, televizní a divadelní školy Morálku paní Dulské. Se studenty tehdy přijel pedagog, populární polský herec Jan Machulski a byl nadšený. Stále opakoval: Jarek, bardzo dobrže černá Marta, v Martě bardzo dobrže, tak?!

Ve stále černé Martě jsem znovu zalistoval v bulletinu: Mark Ravenhill – Shopping and Fucking, jazyk uvedení polština. Hlavní postava Mark se léčí ze závislosti na drogách. Na začátku inscenace se rozhodne opustit svého bývalého přítele Robbieho a jeho současnou přítelkyni Lulu, neboť je životem v jejich blízkosti citově frustrován. Poté se seznamuje s mladým prostitutem Garym, ale ani u něj nenachází to, co hledá, protože se oba příliš ztrácejí ve svých vlastních potřebách.

Prvotina Marka Ravenhilla je jedno z ikonických děl konce devadesátých let. Hra se zaměřuje na problematiku konzumního života a na nedostatek morálních zásad současného světa. Celou inscenaci provází tematika odloučení a neschopnost projevit opravdové emoce. Ze hry, jež je považována za typické dílo nového brutalismu nebo takzvaného „in-your-face theatre“, režisér Grzegorz Wišniewski vykrystalizoval existenciální drama, které proniká až k divákovi.

Tak na to pronikání jsem zvědavý tuze. FOTO archiv

Tak na to pronikání jsem zvědavý tuze. Kupodivu, tentokrát byl o první řadu nebývalý zájem, ale přece jenom úcta před šedinami slavila úspěch a já si své místo uhájil. Vedle mne se usadila režisérka Oxana Meleškina, která neopomněla připomenout, jak jsem u ní v Martě před lety hrál komickou, ale důležitou figuru hrdiny, siláka, vítěze olympijských her.

Na to kdo s kým a jak obcoval, jsem dostatečně dobře nedohlédl. FOTO archiv festivalu

Opět se hrálo na ploše, s diváckou elevací vybudovanou na jevišti. V hloubi hrací plochy, pod kabinou na praktikáblu představující manželské lože, se po sobě převalovali dva pánové a hezká dáma štepující fusekle i slova. Těm dvěma překážela. Po dlouhém trialogu se dáma rozhodla učinit pokus uspět v modelingu. Neuspěla. Na překážku jí byl stud. Vrátila se k pánům. Křehčí muž se od dvojice odpoutal a přešel na praktikábl umístěný v popředí. Tedy před naši první řadu. Zde probíhalo cudné vzplanutí k mladíkovi, co si nechával za vykonané služby platit. Pánové se odhalovali necudně, dáma zůstávala cudnou. Všichni celou dobu drogovali. Křehký muž měl problém milostně se projevit, dokázal to až po požití kokainu. Nakonec se sešli všichni čtyři na manželském loži. Na to kdo s kým a jak obcoval, jsem dostatečně dobře nedohlédl. Herecký mluvní projev všech byl tichý, herectví civilní, střídmé, výslovnost výtečná. Být tam kamery, mohla z toho být docela slušná televizní inscenace. Studentky sedící po mé pravici povstaly a plácaly jako pominuté. Paní režisérka se zeptala: Jaké to bylo? Odpověděl jsem: Takové bardzo polské. Foyerem procházeli studenti. Jak bys přeložil název téhle drogárny Shopping and Fucking do češtiny? -  Normálně, Nakupování a šoustání podobojí.

A hurá na tramvaj a hybaj přes Zelný rynk do paláce pánů Hausperků z Fanálu. Vylezl jsem si na ochoz, sednul na schod a louskal: Panstwowa Wyzsza Szkola Teatralna im. Ludwika Solskiego w Krakowie byla založena roku 1946 polským hercem Juliszem Osterwem. Najdeme zde obory: herectví, režie, hudba, tanec, scénografie, historie divadla a další. Herecký a taneční studijní program je zaměřen na uměleckou všestrannost studentů. Mezi známé osobnosti z řad absolventů patří Jerzy Grotowski, Anna Polony nebo Jerzy Stuhr.

Herci a herečky se přeskupují, vytvářejí různé formace, přehrávají další a další stavy chorých mozků. FOTO archiv festivalu

Režisér inscenace Krzysztof Globisz: představení Muž, který si spletl manželku s kloboukem je součástí vzdělávacího projektu Herectví podle typu média: film – rozhlas – divadlo. Jako herec se často setkám s otázkou týkající se rozdílu mezi herectvím před kamerou, na pódiu a v rozhlasovém studiu. Proto jsem studentům chtěl umožnit setkání se stejným tématem ve třech různých médiích: ve filmu, v rozhlase a na divadle. Chtěli jsme se podívat i na problémy spojené s onemocněním mozku. Inscenace je pokusem o báseň na téma utrpení, kterého jsme občas svědky.

Jde o bravurní předvádění herecké techniky. FOTO archiv festivalu

Organizace festivalu je skvělá. Studentský štáb má své lidi všude. Jeho tykadla žhaví mobily, sledují přestavby scén, přesuny účastníků z jednoho divadla do druhého, vydávají Meeting Point, zajišťují chod off programových představení, diskusní sešlosti, přednášky, pohoštění, ubytování… Jedno tykadlo, dívka s vážnou tváří na mě mává, že už je čas. Vcházím do sálu, sedám do prvé řady. Divácká elevace je postavena v obráceném gardu, než u dvou předchozích představení.  Na holé ploše je v pozadí vidět organtýnovou stěnu. Za ní se dá tušit plápolající vatra. Snad nějaká scenérie studentského soustředění. Na hrací plochu nastupuje osm aktérů, stoupají si do řady. Jeden přes druhého mluví, vyslovují své osobní problémy.Mluví a rozehrávají svá trápení. Těly i v obličejích jim probíhají záškuby duší. Herci a herečky se přeskupují, vytvářejí různé formace, přehrávají další a další stavy chorých mozků. Jejich jednání probíhá v obrovském tempu, vnitřní herecké pochody se blesku rychle střídají, partnerská souhra je dokonalá. Výtečně vyslovují slova i myšlenkové záměry, energie z nich srší do všech stran. Jde o bravurní předvádění herecké techniky. Jsem nadšen!! Snový sled společných hereckých etud je u konce. Diváci aplaudují jako v extázi. V bulletinu čtu: Text Petera Brooka a Marie-Helen Estienne čerpal z novely Muž, který si spletl svoji ženu s kloboukem neurologa Olivera Sackse. Pro mě bylo představení dokladem zázračného působení pedagoga na své žáky. Bravo, pane Globisz!

Mluví a rozehrávají svá trápení. FOTO archiv

Stál jsem v atriu, nad půdorysem Havlova srdce a mumlal: Budiž pochválen duch festivalu. Peter Scherhaufer měl pravdu, když říkal: Jarošu, festival je stále trvající svátek. Z foyeru vycházeli zcela vyčerpaní, k smrti unavení mladí herci z Krakova. Tolik unavení, že spolu ani nekomunikovali.

Profesor Vít Závodský mě nabádal, abych ještě šel do sklepního divadla na představení studentů z Kapského Města. Odpověděl jsem: Už nemůžu, mám odkrvený mozek. A také nemám bilet,víš. Porotce Vladimír Hulec se šklebil: Ty, který jsi sklep téměř vlastníma rukama vyhrabával, tak tobě nedali vstupenku, to mně neříkej! Vstupenku mám, ale až na zítřek. Ve sklepě je málo míst, tak nás museli rozdělit na čtyři skupiny. O festival je obrovský zájem. To víš, Brno!

Ležel jsem v posteli a přemýšlel o vysoké úrovni festivalových představení i o štěstí, vyzařující z tváří studentů. Na mysl mi přiletěla informace ředitele festivalu prof. Petra Oslzlého: Festival má ve světě ohromný kredit. Letos jsme vybírali dvanáct škol z třiceti přihlášených!

/Pokračování/

Přehlídka současného českého divadla a dramatiky v Budapešti

Poslední květnový víkend se na prkna slavné budapešťské scény nastěhuje na tři dny české divadlo.  V nabídce dosud největší přehlídky jsou dvě představení, scénická čtení nově přeložených her nebo premiéra filmového záznamu opery.  Tato přehlídka navazuje na setkání s maďarským divadlem, které se konalo v červnu 2012 v Divadle Na zábradlí pod názvem Naostro!

Festival Csekkold! vznikl za podpory Státního fondu Ministerstva kultury ČR, Institutu umění – Divadelního ústavu Praha, Nadace život umělce a Českého centra v Budapešti.

Zatímco setkávání s maďarským divadlem je u nás poměrně časté a kritikou i veřejností vřele přijímané, české divadlo je v Maďarsku prezentováno sporadicky. Co se týče současné dramatiky a činoherního divadla, naposledy tomu bylo v roce 2008, kdy Budapešť navštívilo Národní divadlo Praha s představením Rock’n’roll a knižně byl vydán sborník s českými hrami. Proto jsme pocítili potřebu po pěti letech navázat a v ucelené formě ukázat, co se děje (a o čem se píše) v  českém divadle, říká hlavní organizátorka festivalu Lucie Málková. 

Pořadatelé akce zároveň považují za čest, že festival hostí tak významná a slavná scéna, jakou je Divadlo Józsefa Katony. Tento soubor je bez nadsázky považován za špičku evropského divadla, což dokládá kontinuální účast i úspěch na prestižních zahraničních přehlídkách. V tomto roce slaví tato scéna třicáté výročí od svého založení a to, že do svého nabitého programu zařadili přehlídku současného českého divadla, vnímáme jako vyjádření sympatií a podpory. Nutno dodat, že tato scéna je nakloněna české kultuře dlouhodobě, ať už jde o uvádění českých dramatických textů (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství) nebo pravidelné hostování v ČR, dodává Málková.

Dramaturgie přehlídky je vedena několika směry a usiluje o co největší pestrost ve smyslu žánrovém i tématickém. První den je zaměřen na minulost a v komponovaném večeru představí dvě české historické osobnosti: skrze inscenaci nezávislého brněnského Divadla Feste zazní úryvky z Havlova dopisu tehdejšímu prezidentovi Gustávu Husákovi z 8. dubna 1975, který do maďarštiny nebyl dosud přeložen. Druhá část večera bude patřit filmové premiéře záznamu opery Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude… Ta dokumentární formou zachycuje osud Milady Horákové a je dodnes k vidění v Národním divadle v Praze. S operou mělo původně Národní divadlo hostovat v Budapešti na letošním Jarním festivalu, ale zezáměru z finančních důvodů sešlo. Jsem proto rád, že je příležitost tento pozoruhodný projekt představit maďarskému publiku „aspoň“ ve filmové verzi. Věřím, že ho osloví. Mám na mysli především úžasný výkon Soni Červené v roli Milady Horákové a gejzír nápadů s využitím dobových textů, ale také společné historické i žánrové reminiscence – monstrprocesy padesátých let stejně jako tento typ groteskní sebereflexe patří k naší společné středoevropské tradici, v tomto ohledu jsme si s Maďary blíž, než se dnes může zdát, vysvětluje ředitel Českého centra v Budapešti Michal Černý.

Druhý den festivalu bude patřit výhradně české dramatice. Maďarští překladatelé ve spolupráci se zástupci českých agentur Aura-Pont a DILIA vybrali tyto čtyři hry: drama Petra Zelenky Očištění (překlad Robert Gál), groteskní vizi Romana Sikory Snídaně s Leviathanem, komediii Stanislava Jiránka a Davida Nejedlého Bílý Palcát aneb Konečně řešení (překlad obou her Gertrud Mária Korpič) a  křehkou hru Alice Nellis Barikády (překlad Borbála Csoma). Činohra a drama patří kvůli jazykové bariéře k oblastem české divadla, jejichž prezentace se v mezinárodním měřítku setkává s řadou překážek. I proto jejich propagaci věnuje Institut umění – Divadelní ústav zvláštní pozornost. Ve spolupráci s dalšími partnery vydává antologie současné dramatiky v překladech do světových jazyků, jako je např. elektronická publikace Game´s Not Over,  nebo spoluorganizuje scénická čtení českých textů na významných evropských i zámořských festivalech. Iniciativu Divadla Unlimited jsme uvítali i z toho důvodu, že spolupráce se zeměmi středevropského regionu patří ke stěžejním fokusům naší mezinárodní spolupráce, říká Martina Černá z Oddělení mezinárodní spolupráce IDU.  Čtení vytvoří mladší generace režisérů z okruhu Divadla Józsefa Katony jako například hostující András Dömötör, jehož nedávná premiéra Mayenburgova Mučedníka zaznamenala obrovský úspěch. Dále se režie čtení ujmou Daniel D. Kovács, Kriszta Székely a česká režisérka a organizátorka přehlídky Lucie Málková. Ta posléze hru Bílý Palcát v létě nastuduje s maďarskou nezávislou skupinou Lakmusz Csoport. Tento text byl u nás uveden pouze ve formě scénického čtení, což je myslím škoda. Málokdy se najde hra, která je takzvaně politicky nekorektní a s nevybíravým humorem zpracovává poměrně závažná témata jako extremismus, xenofobii a problematiku integrace menšin. Tady v Maďarsku mi občas v divadle chybí smysl pro humor či ironie, takže toto bude takový trochu nebezpečný experiment, dodává Málková. Hry zazní v podání herců ze souboru Divadla Józsefa Katony, což celé akci dodává pozornost, pro propagaci české dramatiky vítanou. Po skončení čtení je na programu diskuze s pozvanými českými autory.

Vrcholem přehlídky je hostování brněnského divadla Reduta s úspěšnou adaptací Ouředníkovy Europeany v režii Jana Mikuláška. Maďarský překlad této knihy má za sebou už dva dotisky, a také rozhlasovou podobu, jak potvrzuje překladatel díla László G. Kovács. Je spíše ironií, že právě  audio verzi knihy namluvil Gábor Máté, současný ředitel Divadla Jószefa Katony. Když viděl Gábor Máté záznam inscenace Europeana, byl zcela unesen její obrazivostí a hravým duchem. Nemůže se prý dočkat, až představení brněnské Reduty uvidí naživo, uzavírá Málková.

///

Program festivalu:

PÁTEK 24/5        

19.00    ZAMĚŘENO NA… MINULOST

Divadlo Józsefa Katony  - studio Kamra

Divadlo Feste Brno: Havel píše Husákovi

režie: Jiří Honzírek

Národní divadlo Praha: Zítra se bude… (Filmový záznam)

hudba: Aleš Březina

režie: Jiří Nekvasil

režie filmového záznamu: Jan Hřebejk

///

SOBOTA 25/5       

19.00   ZAMĚŘENO NA… SOUČASNOST

Divadlo Józsefa Katony  - studio Kamra

Roman Sikora: Snídaně s Leviathanem

Překlad: Gertrud Mária Korpič

Režie: Daniel D. Kovács

Alice Nellis: Záplavy

Překlad: Borbála Csoma

Režie: András Dömötör

Stanislav Jiránek, David Nejedlý: Bílý Palcát aneb Konečně řešení

Překlad: Gertrud Mária Korpič

Režie: Lucie Málková

Petr Zelenka: Očištění

Překlad: Robert Gál

Režie: Kriszta Székely

///

NEDĚLE  26/5      

19.00 EUROPEANA

Divadlo Józsefa Katony  - velký sál

Národní divadlo Brno – Divadlo Reduta: Europeana

Autor: Patrik Ouředník

Adaptace: Dora Viceníková

Režie: Jan Mikulášek

///

Pořadatel: o.s. Divadlo Unlimited

Partneři projektu: České centrum Budapešť, Divadlo Józsefa Katony Budapešť, Institut umění – Divadelní ústav.

Akce se koná pod záštitou velvyslankyně České republiky v Maďarsku Ing. Heleny Bambasové.

Pane radní, co vás na přípravě expertního materiálu nejvíc překvapilo?

Že se jeho projednávání zúčastnilo relativně velmi málo lidí – na dvě debaty na Novou scénu přišla tak stovka lidí. Dřív jsem míval pocit, že události v pražském divadle vyvolávají skoro celonárodní diskusi. Přitom možnost popovídat si nepředpojatě, nekorigovaně, bez apriorních zadání, s možností ovlivnit jednání města, se přece neobjevuje běžně. Včetně toho, že město celou diskusi hradí ze svých prostředků, včetně nájmu Nové scény, pronájmu internetových prostředků a podobně. Nejurputněji diskutovali ředitelé divadel, kterých se možné změny potenciálně týkají, a to ještě hovořili hlavně na téma, jak se jich změny týkat nemají. Čekal jsem dramatické, do noci trvající ostré debaty, a ono to proběhlo ve dvouhodinovém poklidu. Ani to, co jsem záměrně vyhrotil sám, nevyvolalo explozi nevole.

Ne že bych si přál, aby mě divadelníci hnali z Nové scény kamením, ale tohle mě překvapilo.

Máte po prvním čtení k Návrhu konkrétní připomínky?

Studuji ho se svými kolegy nějakých čtrnáct dní, pár věcí nás překvapilo. Proto jsem požádal paní ředitelku IDU Pavlu Petrovou o upřesnění či prohloubení a zvážení některých podle nás problémových pasáží. Očekávám odpověď do konce června. Ale materiál už teď předkládám Výboru pro kulturu, kde předpokládám bouřlivější debatu než mezi divadelníky. Z připomínek by měl vzejít definitivní materiál, který bych chtěl zastupitelům předložit, když vše dobře půjde, na podzim.

Můžete konkretizovat ony první výhrady?

Jsou tam nejednoznačná doporučení, varianty. Jenže variantní doporučení jako by nebyla. U některých divadel se třeba připouští, že jejich transformovanou podobu založí buď město nebo současný management – a vyberte si! Jenže nám je nesnadno si vybrat. Navíc, jakékoli zakladatelství současného managementu naráží na právní problémy, třeba na převod autorských práv, ale hlavně na to, čemu Evropská unie říká „nepřiměřená podpora“. Skoro si myslím, že s jedinou výjimkou není možné říct managementu příspěvkové organizace: „Tak si něco založte, my vám všechno převedeme a nakládejte s tím, jak chcete“. Zdá se, že město musí být zakladatelem nástupnické organizace, aby mohlo učinit potřebné převody a nedostalo se do konfliktu s evropskou legislativou.

Našli jste další právní problémy?

Neumíme zacházet s již transformovanými divadly tak, jak elaborát předpokládá např. v návrzích u Divadla Archa. Tyto subjekty už město prostě neovládá, rozhodují o nich správní rady. Zakladatelská smlouva existuje řadu let a my nyní nemůžeme říct, že jsme si to rozmysleli a chceme ji napsat znovu jinak, jak nám doporučuje Návrh.

Na Nové scéně jste zapochyboval nad požadavkem divadel mít pevné garance činnosti, které jsou z podstaty věci dané čistě politickou, tedy proměnlivou situací. Máte stejné výhrady i vůči Návrhu řešení?

Ano, jsou tam dva asi nepřekonatelné momenty. Město má notifikovaný grantový systém, obtížně dohodnutý s bruselskými orgány a sotva se nalezne čas a energie jej celý znovu složitě dohadovat podle požadavků Návrhu. V Návrhu se třeba píše o grantech na 4 a více let, notifikovaný grantový systém však zná granty nejvýše čtyřleté. Ale hlavně tu zůstává požadavek „zajistěte, že do divadel půjde stále stejný objem prostředků“! Jenže rozpočty se vytvářejí na konkrétní rok, takže až v červnu začneme tušit, jak to bude v roce 2014. Na takový požadavek lze reagovat jen deklaratorně, nikoli závazně. Slíbit se může všechno, před volbami se slibuje nejvíc, ale jak to opravdu bude, závisí, kromě vůle, i na ekonomické kondici města a státu. Mám dojem, že Návrh přitom z této premisy silně vychází.

Požadavek divadelníků je pochopitelný v tom, že musí plánovat na dva tři roky dopředu.

Jenže je prostě nereálný. Já mohu pouze slíbit, že jestli nás z radnice nevyženou za měsíc nebo za dva, jestli tu budeme ještě z podzimka, kdy se tvoří rozpočet, že by měla částka na divadla zůstat řádově stejná jako letos. Totéž na rok 2015 – a pak budou volby a já mohu než deklarovat, že to tak má být i nadále. Skutečně činit v tom můžeme jen pokud tu po volbách budeme.

Není přesvědčení o zajištěném financování příspěvkových organizací také jenom blud?

Město tu povinnost vůči svým organizacím skutečně má. Nemůže to být ale bianco šek. Jestliže se totiž stane, že některá organizace je v dlouhodobé krizi, ekonomické i divácké, jak vidíme v současné době u Ypsilonky, nemá město k dispozici o moc jemnější způsob rozhodování, než ano – ne. Založit, zrušit, vyměnit ředitele. Kdežto správní rada v jiném typu organizace má daleko větší prostor pro nalezení dobrého, adekvátního a plynulého řešení.

Tedy podporujete myšlenku transformovat příspěvkové organizace?

Ano. Ale i v při jejich stávající existenci lze, myslím, realizovat dobrá řešení. Za velký den pražského divadla považuji výběrové řízení na Divadlo Na zábradlí: zveřejnily se koncepce, každý si je mohl přečíst, komise rozhodla podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, rada návrh schválila, pozvala si Petra Štědroně i Doubravku Svobodovou, té dala kytici za úspěšnou éru, a dozvěděla se, že oba hodlají udělat pro divadlo vše! Konečně normální situace!!

Děkuji za rozhovor, těším se na pokračování.

1. Úvod

Zadáním bylo aktualizovat Analýzu transformace příspěvkových organizací – divadel zřizovaných hlavním městem Prahou (dále HMP), zpracovanou v r. 2001 Divadelním ústavem, která navrhla základní parametry veřejného financování pražské divadelní kultury a na jejímž základě došlo k transformaci některých příspěvkových organizací (Divadlo Archa, Činoherní klub, divadlo Semafor) na jiné typy právnických osob. A dále pak doplnit a zrevidovat závěry kvalitně připraveného Návrhu 2. etapy transformace příspěvkových organizací v oblasti kultury, který byl vypracován Poradním sborem primátora a připraven pro jednání Rady zastupitelstva v r. 2010. (Rada tento materiál nakonec vůbec neprojednala.) A to vše v intencích přijaté Koncepce kulturní politiky hl. města Prahy a notifikovaného Grantového systému HMP v oblasti kultury a umění (je třeba zmínit, že ve většině evropských metropolí jsou veřejná divadla vyňata ze standardních grantových programů a mají jiné režimy financování. Tento dokument nicméně počítá prozatím s financováním transformovaných divadel z grantového systému).

Hlavním výstupem celého materiálu má být jasné doporučení, jak má hlavní město v budoucnu postupovat v případě správy a provozu svých deseti zřizovaných divadel. Od počátku bylo pro nás klíčovou podmínkou jakékoliv proměny zrušení příspěvkové organizace (dále jen PO). Abychom však mohli zodpovědně doporučit další cestu pražských veřejných divadel, znamenalo to navrhnout dílčí změny v celém systému správy a podpory divadelních subjektů a aktivit. Zásadním kritériem pro nás byla udržitelnost, neboli realizovatelnost našich návrhů a doporučení.

Jde nám o to, zachovat a dále rozvíjet středoevropskou tradici činoherního ansámblového repertoárového divadla, ale zároveň uvolnit část jeho institucionální kapacity a otevřít ji pro jiné formy a žánry divadelní a taneční tvorby (např. současný tanec, pohybové divadlo, nový cirkus, nonverbální divadlo) a kreativní počiny performativního charakteru. A zlepšit pravidla (sebe)hodnocení divadelních subjektů a pravidla jejich podpory hl. městem Praha.

Pojem „pražská divadelní síť“ vymezujeme pro účely této práce jako pražskou divadelní institucionální infrastrukturu veřejného typu (nezávislými divadelními aktivitami a podnikatelskou divadelní sférou se v tomto materiálu nezabýváme). Strategickým cílem naší práce je zefektivnění fungování této infrastruktury, zvýšení umělecké kvality a posílení umělecké různorodosti.

Klíčovým nástrojem „optimalizace“ se pro nás stává proměna právně-ekonomického prostředí pražských veřejných divadel (zjednodušeně označovaná termínem „transformace“).

Eliminovat PO znamená usilovat o autonomii a suverenitu uměleckých institucí a zároveň o jejich větší odpovědnost.

A to je jedním z hlavních cílů této práce.

2. Základní principy transformace, její předpoklady a harmonogram

1.1 Východiska transformace

Jsme přesvědčeni o tom, že Praha, pokud chce být považována za kulturní metropoli, musí být garantem sítě veřejných divadel v podobě, která je standardem pro civilizovanou Evropu.

Divadelní systém hl. m. Prahy tvoří tři segmenty: divadelní aktivity neziskových subjektů, podnikatelský segment (provoz divadla za účelem zisku) a konečně divadla, zakládaná a zřizovaná přímo veřejným sektorem, v tomto případě HMP. „Veřejná“ divadla vytvářejí páteřní síť divadelního systému, neboť mají oproti zbývajícím dvěma segmentům jasně pojmenované poslání: Pro jejich hodnocení (i financování) by mělo v prvé řadě platit kritérium umělecké kvality. Za druhé by v metropoli měla garantovat diverzifikaci (různorodost) druhů a žánrů. A za třetí se od nich vyžaduje realizace původní tvorby, otevřenost vůči minoritám, odvaha k experimentu, péče o kulturní dědictví a řada dalších standardů, které se obecně očekávají u fenoménu veřejné služby.

Pražská divadelní infrastruktura trpí nevyvážeností, která je mj. způsobena nedokončeným procesem transformace příspěvkových organizací (PO).

Navrhujeme transformaci všech divadel, zřizovaných hl. městem Prahou, do jiné právní formy. V případě Divadla na Vinohradech a Hudebního divadla Karlín doporučujeme vyčkat přijetí zákona o veřejnoprávních institucích v kultuře. Ve všech ostatních případech doporučujeme jako cílovou právní formu ústav, popř. nadační fond. Aby bylo možno nastartovat proces proměny ihned, doporučujeme nečekat na účinnost nového Občanského zákoníku (který ustavuje právní formu ústavu) a využít pro prvotní proměnu formu OPS (viz dále).

Považujeme za důležité, aby rozhodnutím orgánů města byla deklarována vůle provést zrušení všech osmi PO a aby tento proces byl zahájen okamžitě. Jsme si vědomi toho, že město si musí ve spolupráci s managementy jednotlivých divadel vytipovat rizikové faktory transformace, a teprve na základě jejich vyřešení postoupit k vlastní realizaci. Největší problémy lze předpokládat u těch divadel, která sídlí v pronajatých prostorech. Je tedy logické, že na základě této analýzy si město vytvoří vlastní realizační plán a harmonogram transformace a že celý proces bude postupný – a to i vzhledem k administrativní kapacitě magistrátu HMP. Zároveň je třeba pracovat na vytvoření podmínek (viz dále) nezbytných pro úspěšné fungování pražské divadelní sítě po transformaci.

2.2 Možnost rychlého řešení změny právní formy prostřednictvím založení OPS

K rychlému řešení nové právní formy transformovaných divadel je možné využít právní formy obecně prospěšné společnosti (OPS). Obecně prospěšné společnosti lze zakládat ovšem pouze do 31. 12. 2013, neboť nový Občanský zákoník (NOZ) zruší zákon č.248/1995 Sb. a po 1. 1. 2014 již nebude možné OPS zakládat. (Návrh na zápis OPS rejstříkovému soudu je ovšem třeba podat nejpozději do 1. 12. 2013.)

Při využití tohoto postupu by mohlo být výhodou okamžité zahájení kroků k transformaci pražské divadelní sítě. V „dvoukrokovém“ řešení by se divadlo v 1. kroku smluvně převedlo na obecně prospěšnou společnost založenou HMP s deklarovaným závazkem obecně prospěšnou společnost po 1. 1. 2014 transformovat na ústav nebo nadační fond podle NOZ. O transformaci v tomto 2. kroku by rozhodovala správní rada OPS popř. za účasti HMP jako zakladatele OPS.

2.3 Předpoklady a podmínky transformace

Město bude vždy odpovídat za správu kulturních statků. Pokud chce učinit zásadní proměnu vztahu ke svým divadlům, tedy přechod od modulu „řídit a provozovat“ k modulu „podporovat“, pak musí vytvořit pro tuto změnu řádné podmínky:

Deklarace zachování současného objemu finančních prostředků, určených na podporu divadelního umění v Praze

• – Kontinuální činnost koncepčního poradního orgánu coby garanta naplňování kulturní politiky města, jeho strategických cílů a mj. i garanta procesu optimalizace pražské divadelní sítě (za určitých okolností si lze představit, že tuto roli na sebe vezme grantová komise, ovšem za předpokladu posílení a rozšíření svých pravomocí a svého složení).
• – Vyřešit otázky týkající se dlouhodobé správy nemovitostí, které má město resp. divadlo v nájmu, s možností čerpat investiční prostředky na jejich obnovu.
• – Posílení pozice grantového systému a optimalizace jeho fungování.

2.4 Aproximativní časový plán transformace divadel

1.1.1 Založení OPS a zrušení PO

Celkově lze odhadnout, že proces založení OPS bude trvat cca 5 měsíců a posléze dalších 3–5 měsíců kroky vedoucí ke zrušení příspěvkové organizace.

1.1.2 Transformace OPS na ústav po 1. 1. 2014

Proces transformace OPS na ústav bude trvat asi 3–4 měsíce.

3. Kategorizace divadelních subjektů a Návrh budoucí podoby divadel zřizovaných hl. městem Praha

1.1 Kategorizace divadelních subjektů

V souvislosti s návrhem na optimalizaci pražské divadelní sítě navrhujeme novelizovat stávající Koncepci kulturní politiky HMP a definovat nový způsob kategorizace divadelních subjektů, které tuto sít tvoří. Navrhovaná kategorizace lépe vystihuje specifika a potřeby pražského divadelnictví a nastavuje budoucí ideální stav. Východiska a kritéria vychází z platného znění Koncepce kulturní politiky HMP, nicméně nyní je akcentován vztah města ke konkrétním skupinám subjektů a způsobům, jakými naplňují stanovené cíle HMP v oblasti divadla (otevřenost, tradice, rozmanitost, pestrost, prostupnost ad.). Kategorizace nebere v potaz umělecká kritéria, nelze ji v žádném případě chápat hodnotově nebo kvalitativně. Nezohledňuje všechny priority města v oblasti divadla, a není proto přímo využitelná pro posuzování a členění žadatelů v rámci grantového systému HMP. Reflektuje spíše budoucí strukturu městské divadelní sítě a metodu přechodu k ní.

Město prostřednictvím podpory subjektů ve všech kategoriích zajišťuje veřejnou službu v oblasti divadla, která patří ke standardu evropských metropolí, včetně adekvátního uměleckého naplnění vlastních i pronajatých prostor.

1.1.1 Kontinuálně financované kulturní instituce hlavního města Prahy

• – Profilové, reprezentativní instituce města, jejichž dlouhodobou činnost chce HMP plně garantovat a uchovat si k nim přímou dotační a institucionální vazbu.
• – Tato kategorie zahrnuje Divadlo na Vinohradech a Hudební divadlo Karlín.
• – Důvodem k vytčení těchto dvou scén do zvláštní kategorie je jednak jejich výlučnost v parametru divácké kapacity a návazně náročnosti jejich provozování, zároveň výlučnost jejich funkce jako reprezentativních scén kulturní metropole v oblasti činoherního, resp. hudebního divadla.
• – Navrhujeme transformovat, až bude VPI nebo jiná podobná právní forma – do té doby ponechat v režimu PO.

1.1.2 Kontinuální podpora divadelních subjektů se zakladatelskou nebo spoluzakladatelskou funkcí hl. m. Prahy

• – Tato kategorie zahrnuje ta současná, ale i budoucí pražská divadla a subjekty (bez ohledu na to, v čím objektu sídlí nebo jaký typ divadelní aktivity vyvíjejí), kde Praha má zájem zachovat současný umělecký a provozní model, příp. má zájem se i v budoucnu v souladu se svými prioritami v oblasti kulturní politiky aktivně spolupodílet na koncepčním a provozním směřování těchto subjektů;
• – V této kategorii se předpokládá vznik a existence soukromoprávních subjektů (ústavů či o. p. s.), které budou zakládány nebo spoluzakládány městem Prahou (případně i dotčenou městskou částí nebo dalšími subjekty), a současný zánik stávajících PO;
• – Obměna uměleckého vedení a ma­na­ge­mentu divadel bude zajištěna skrze vliv ve správních radách nových subjektů (předpokládá se aktivní účast zástupců města) a povinnost vypisovat pravidelná veřejná výběrová řízení na ředitele (tato povinnost musí být zakotvena již v zakládacích listinách nových společností a měla by být z pozice zakladatele doplněna i do zakládacích listin již existujících o.p.s);
• – Tato kategorie zahrnuje např. Divadlo Minor, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo v Dlouhé, Městská divadla pražská, Činoherní klub, popř. Divadlo Spejbla a Hurvínka, Studio Ypsilon a do budoucna by do ní měly být zařazeny i např. významné festivaly s mezinárodním přesahem;
• – Z hlediska vztahu k nemovitostem, ve kterých subjekty působí, by město mělo být vždy – pokud není přímo majitelem objektů – pronajímatelem těchto prostor od soukromých vlastníků a tyto prostory divadlům této kategorie dále podnajímat. To znamená, že smluvním partnerem divadel ve vztahu k nemovitostem, ve kterých působí, bude vždy hlavní město Praha (případně městská část).
• – Tyto instituce nebudou přímo řízeny městem (proto již nemůže jít o příspěvkové organizace). Praha jim prostory ve svém majetku (či jim pronajaté) poskytne zpravidla za netržní nájemné spolu s dotací (víceletým, nejméně čtyřletým grantem na činnost).
• – Předkládáme i variantní řešení, které ovšem získalo v řešitelském týmu minoritní podporu: Spoluzakladatelskou nebo zakladatelskou funkci města chápat pouze jako součást předchozí kategorie 3.1.1. a navrhovanou kategorii 3.1.2. zrušit. Varianta vychází ze zásady, že město se má stát donátorem a má opustit zřizovatelskou funkci v jakékoli podobě. A ze zásady, že je třeba přirozenou cestou umožňovat obnovu celého systému a co nejvíce eliminovat potřebu vnějších řídících mechanismů. V případě přijetí této varianty by se adekvátně musely upravit transformační návrhy u jednotlivých divadel převážně do kategorie 3.1.3. „Otevřené prostory“.

1.1.3 „Otevřené prostory“

• – Smyslem zřízení této kategorie je oddělení budovy od provozovatele divadla s cílem zajistit větší prostupnost a pružnost pražské divadelní sítě.
• – Vzhledem ke vhodným prostorovým i kapacitním dispozicím by se do budoucna měly stát otevřenými scénami, na kterých se bude v pravidelných intervalech ověřovat platnost stávajícího konceptu a případně se budou otevírat novým a aktuálním přístupům k provozování živého divadelního umění. HMP by mělo být schopné prostřednictvím pravidelných výběrových řízení na provozovatele pružně reflektovat změny a vývoj v oblasti performing arts a poskytnout profesionální zázemí etablujícím se umělcům.
• – Tento způsob provozu otevře možnost poskytnout inovativním divadelním projektům profesionální podmínky bez nutnosti přímo navazovat na dosavadní provozní model těchto prostor.
• – Tato kategorie zahrnuje: Divadlo Na zábradlí, Švandovo divadlo, Divadlo Komedie, divadlo v paláci Adria (dnešní Divadlo Bez zábradlí) a Divadlo Archa. Jedná se o prostory, které již na tomto principu střídání souborů fungují nebo jsou pro něj vhodné kapacitně i provozně. Poznámka: V případě Divadla Archa, které již bylo transformováno v první vlně transformace a které funguje v právní formě o. p. s., bude třeba z pozice zakladatele vstoupit do aktuálních právních vztahů. Vycházíme z předpokladu, že HMP má zájem udržet dlouhodobě stávající prostory Divadla Archa pro divadelní aktivity, přestože nejsou v jeho vlastnictví. HMP by se mělo stejně jako v ostatních případech stát pronajímatelem těchto prostor a současnému provozovateli je podnajmout.
• – V rámci transformace založí současný management nový soukromoprávní subjekt (nejvhodnější se jeví forma ústavu či o. p. s.), který přebere současné aktivity a závazky divadla a kterému hl. město Praha pronajme resp. podnajme prostory za symbolické nájemné na první cca pětileté období – poté bude Praha pravidelně vypisovat transparentní výběrová řízení na pronajímatele/provozovatele těchto prostor (viz fungující model Divadla Komedie).
• – Nemovitý majetek určený k činnosti provozovatele zůstává v majetku města (nebo městem pronajatý), které ho příslušným způsobem spravuje.
• – Město – pokud není přímo majitelem – je vždy pronajímatelem těchto prostor a prostory divadlům této kategorie dále podnajímá. To znamená, že smluvním partnerem divadel v této kategorii ve vztahu k nemovitostem, ve kterých působí, bude vždy hlavní město Praha (případně městská část);
• – Využití nemovitého majetku pronajímatelem se vymezí smluvně – jeho prostřednictvím HMP poptává určitý typ kulturní činnosti, pro který nabízí optimálně zařízený prostor zpravidla za netržní nájemné.
• – Praha prostory (vlastní i pronajaté) podnajme spolu s víceletým, nejméně čtyřletým grantem na činnost. Rozhodování o výběru provozovatele divadla a přidělení grantu musí probíhat v součinnosti.

1.1.4 Subjekty provozující kontinuální divadelní činnost

• – HMP nijak přímo nevstupuje do vzniku či existence těchto subjektů;
• – Praha má v souladu s cíli Koncepce kulturní politiky výrazný zájem tento segment divadelních aktivit kontinuálně formou víceletých grantů podporovat (důvody: tradice, umělecká kvalita, potřebnost);
• – U těchto subjektů se předpokládá, že některé z nich se budou aktivně ucházet o možnost působit v otevřených prostorech dle předchozí kategorie 3.1.3.
• – V této kategorii jsou veškeré ostatní divadelní aktivity kontinuálního charakteru:
• – podpora kontinuální činnosti neziskových divadelních souborů (Dejvické divadlo, Divadlo Semafor, Divadlo v Celetné /Spolek Kašpar/, popř. Divadlo Spejbla a Hurvínka, Studio Ypsilon apod.);
• – podpora kontinuální činnosti nezávislých souborů bez vlastních prostorů (v současnosti např. Cirk La Putyka, Buchty a loutky, Divadlo Letí apod.);
• – kontinuální existence prostor, které fungují jako produkční domy (v současnosti např. Roxy/NoD, Divadlo Ponec, Palác Akropolis, Alfred ve dvoře, Divadlo v Řeznické apod.);
• – podpora soukromých divadel s vlastním prostorem (např. Divadlo Ungelt, Divadlo Na Fidlovačce, Divadlo Na Jezerce).
• – Vztahy k nemovitostem, ve kterých působí, si tyto subjekty upravují přímo s jejich majiteli.

1.1.5 Projektové financování / jednorázové a jednoleté projekty

• – Součástí této kategorie jsou jednorázové nebo jednoleté projekty (inscenační projekty, divadelní eventy, festivaly apod.)

1.2 Budoucí podoba divadel zřizovaných hl. městem Praha (umělecké zaměření, právní a provozní forma, návrh aktuálního postupu)

V této kapitole předkládáme (někdy variantní) návrhy, jakým způsobem profilovat dnešní divadelní příspěvkové organizace města Prahy.

Východiskem této návrhové části byla analýza současného fungování těchto divadelních organizací, konfrontace s jejich uměleckou tradicí, reflexe jejich tvorby z hlediska celopražského divadelního kontextu a z hlediska veřejného zájmu, vyjádřeného v kulturní politice města.

1.2.1 Divadlo na Vinohradech

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Divadlo je historicky předurčeno být reprezentativní činoherní scénou disponující souborem významných hereckých osobností. Lze od něho žádat návaznost na současné myšlenkové a umělecké evropské tendence, jako tomu bylo za K. H. Hilara v prvním desetiletí jeho existence, inscenace významného českého i světového repertoáru historického i současného na úrovni soudobé jevištní poetiky. Tradice divadla se odvíjejí od dramatiky bratří Čapků a Františka Langera, později Františka Pavlíčka, Bertolta Brechta či Friedricha Dürenmatta. Soubor vinohradského divadla má reprezentovat tradiční kvalitu dramatického činoherního divadla s ambicí být důstojným partnerem obdobných metropolitních evropských divadel.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: Veřejnoprávní instituce v oblasti kultury

Zdůvodnění: Vzhledem k jedinečné vazbě divadla na kulturní tradici hl. města Prahy.

Harmonogram: Návrh tohoto zákona ještě nevstoupil do legislativního procesu, nelze tedy očekávat, že bude přijat dříve než v polovině příštího roku. (Bylo by žádoucí, aby hl. město Praha a ředitel Divadla na Vinohradech podpořili svou iniciativou přijetí tohoto zákona.) Z těchto důvodu se vznik nové právní formy divadla může datovat nejdříve od 1. 1. 2015.

Provozní forma: Divadlo si má i po své transformaci uchovat podobu reper­toá­rového divadla ansámblového typu.

Pozn. Divadelní budova je v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Vzhledem k tomu, že časový horizont transformace divadla není pevně dán, navrhujeme aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha. V tomto konkrétním případě to znamená zajistit zveřejnění koncepce, na základě které byl Tomáš Töpfer jmenován do funkce ředitele, a nastavit harmonogram hodnocení (a sebehodnocení) jeho (hypoteticky pětiletého) ředitelského působení tak, aby bylo dokončeno do konce března roku 2016. Na základě tohoto hodnocení bude stanoveno, zda bude ředitel T. Töpfer vyzván ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzen ve funkci na další pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení musí být vyhlášeno nejpozději 1. září 2016 s nástupem nového ředitele 1. srpna 2017.

1.2.2 Hudební divadlo Karlín

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Hudební divadlo v Karlíně (HDK) sídlí v jednom z nejstarších sálů v Praze – původně Varieté bylo otevřeno v roce 1884 a objekt je památkově chráněný. V podobě stálého souboru určeného původně operetě a hudební komedii existuje HDK od roku 1945. (Specializované operetní soubory ve střední Evropě v posledních desetiletích víceméně zanikly, klasické operety se staly pravidelnou součástí dramaturgie operních souborů, což je zřejmě nejvhodnější cestou i pro Prahu jako součást repertoáru v budově Státní opery.)

Za ředitele Egona Kulhánka se HDK proměnilo ve scénu poetikou příslušející ke komerčním produkcím, rezignovalo na tradiční muzikálový soubor a staví na populárních popových hvězdách. Při návrhu řešení je třeba vzít v úvahu dvě okolnosti:

1. Velké jeviště vyžaduje specifické nákladné inscenační postupy, produkce musí zajistit pravidelnou návštěvnost velké kapacity hlediště (921 míst).

2. Budova divadla představuje vzácný historický prostor v majetku města, do něhož město vložilo velké investice (přes půl miliardy Kč) při rekonstrukci budovy po povodních 2002.

HDK by se v budoucnu mělo stát reprezentativním městským muzikálovým (hudebním) divadlem, které bude schopné produkovat výjimečné projekty klasického muzikálu i původní novinky a které bude tvořit přirozené centrum muzikálového divadla ve středoevropském kontextu, kultivovat tento žánr a výrazně reprezentovat HMP.

Vzhledem k tomu, že současná situace HDK tomuto poslání neodpovídá, je třeba vyhlásit výběrové řízení na ředitele.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: Veřejnoprávní instituce v oblasti kultury

Zdůvodnění: Vzhledem k jedinečnosti HDK v Praze z hlediska hudebně-dramatického žánru a vzhledem k jedinečnosti budovy HDK a ochrany investic vložených městem.

Harmonogram: Návrh tohoto zákona ještě nevstoupil do legislativního procesu, nelze tedy očekávat, že bude přijat dříve než v polovině příštího roku. (Bylo by žádoucí, aby hl. město Praha a ředitel HDK podpořili svou iniciativou přijetí tohoto zákona.) Z těchto důvodu se vznik nové právní formy divadla může datovat nejdříve od 1. 1. 2015.

Provozní forma: Repertoárové muzikálové divadlo ansámblového typu

Pozn. Divadelní budova je v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Vzhledem k tomu, že časový horizont transformace divadla není pevně dán, navrhujeme aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha. V tomto konkrétním případě to znamená v co nejkratší době vypsat výběrové řízení na ředitele, a to na šestiletý cyklus se začátkem funkčního období ředitele 1. srpna 2014, s možností získat nosný projekt dalšího rozvoje HDK v intencích shora řečeného.

1.2.3 Městská divadla pražská

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Od 50. let jsou Městská divadla pražská (s proměnlivým složením jednotlivých scén – viz divadlo Komedie, Komorní divadlo, divadlo ABC a divadlo Rokoko, nyní divadlo ABC + divadlo Rokoko) reprezentativní městskou institucí, orientovanou na střední vrstvy diváků s velmi dobrým diváckým zázemím. Ta nabízí širokým vrstvám diváků mainstreamový repertoár klasického repertoáru, skládající se z klasického i současného činoherního repertoáru, hudebních komedií i původních autorských projektů. V jeho historii výraznou roli hrála éra Osvobozeného divadla a v poválečné době tzv. ornestinum. Na tyto epochy se snaží stávající vedení divadla navazovat. Problémem je, že obě stávající scény sídlí v objektech, které jsou v soukromém vlastnictví (ABC – smlouva mezi divadlem a pronajímatelem na dobu určitou do roku 2030, Rokoko – smlouva mezi divadlem a pronajímatelem na dobu určitou do roku 2018). Svazek MDP je považován v současné době za přežitý, historicky udržovaný model.

Proto navrhujeme před ukončením smlouvy se soukromým majitelem v pasáži Rokoko (rok 2018) zvážit přínosy dalšího provozování tohoto divadelního sálu ve stávajícím svazku s divadlem ABC.

Pro budoucí využití MDP (resp. Divadla ABC) doporučujeme zachovat stávající charakter produkce, tj. divadla pro široké publikum a výraznými komunikačními programy jako v podobě výrazného společenského centra Prahy – prostor Divadla ABC lze považovat za reprezentativní pro tento typ produkce, je vhodný též pro středně velké muzikály a hudební komedie.

Divadlo by se mělo vyvarovat výrazně populistického repertoáru, který se přibližuje komerčním scénám.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav.

Zdůvodnění: nejvhodnější právnická osoba pro neziskový subjekt tohoto typu.

Provozní forma: MDP si i po své transformaci uchová podobu repertoárového divadla ansámblového typu.

Pozn. Divadlo sídlí v pronajatých prostorách (ABC i Rokoko). Přeměna jeho právnické osoby je závislá na dohodě s majitelem divadelní budovy.

Návrh aktuálního postupu

Vycházet z Hlavních zásad jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha (viz kapitola 7.2.1).

V případě realizace transformace vyzvat současného ředitele Ondřeje Zajíce k předložení transformačního programového projektu a po jeho úspěšném projednání ho v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenovat jako prvního ředitele na dva roky.

(V případě pokračování příspěvkové organizace provést hodnocení ředitele a na jeho základě stanovit, zda bude ředitel O. Zajíc vyzván ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzen ve funkci na pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení by mělo být vyhlášeno nejpozději 1. září 2013 s nástupem nového ředitele 1. srpna 2014.)

1.2.4 Divadlo pod Palmovkou

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Divadlo pod Palmovkou s jeho historií i umístěním mimo centrum vnímáme jako kulturní stánek, zaměřený na všechny vrstvy publika. Je zde jistá tradice solidního psychologického herectví, inscenování klasických i současných her (vázaná na konkrétní vůdčí osobnost), ale zároveň zřetelná tendence k lidovějším žánrům (např. hudebně dramatickým). Jeho historie v sobě nese etapy „uměleckého“ divadla (60. léta V. Lohniský, 80. léta J. Grossman, 90. léta P. Kracik), ale tato umělecká cesta se střetává s původním programem divadla, jenž se od 1949 nesl v duchu divadla lidového, které mělo obsluhovat Prahu-venkov. Mantra lidového divadla ve zdech Palmovky přetrvává a vždy znovu a znovu se hlásí o slovo.

V rámci pražské divadelní infrastruktury postrádá současné Divadlo pod Palmovkou svou jedinečnost, jinými slovy: oslovuje stejnou či přinejmenším podobnou diváckou cílovou skupinu jako Městská divadla pražská, Divadlo na Vinohradech, ale i např. Fidlovačka či Divadlo Na Jezerce.

Divadlo pod Palmovkou má být kulturním prostorem v širším slova smyslu, jenž by kromě funkcí uměleckých měl plnit i funkce komunitní – tedy takové funkce, které otevírají divadlo širšímu spektru činností a bohatší komunikaci s divákem a neomezují ho jen na jen na „výrobu“ a „prodej“ jednotlivých inscenací.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav.

Zdůvodnění: nejvhodnější právnické osoby pro neziskový subjekt tohoto typu.

Provozní forma: Vzhledem k „otevřenosti“ zadání výběrového řízení závisí zcela na koncepci vítězného ředitele.

Pozn. Divadelní budova je v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha.

V případě realizace transformace vyzvat nového ředitele, který se stane vítězem výběrového řízení, k předložení transformačního programového projektu a po jeho úspěšném projednání ho v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenovat jako prvního ředitele na období dvou let.

(V případě pokračování příspěvkové organizace nastavit harmonogram /sebe/hodnocení /hypoteticky pětiletého/ působení nového ředitele tak, aby bylo dokončeno do konce března roku 2017. Na základě tohoto hodnocení bude stanoveno, zda bude ředitel vyzván ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzen ve funkci na další pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení musí být vyhlášeno nejpozději 1. září 2017 s nástupem nového ředitele 1. září 2018.)

1.2.5 Divadlo v Dlouhé

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Nový soubor, složený ze dvou skupin (Hany Burešové a Jana Borny), zahájil činnost v tradičním divadelním prostoru (Velká opereta, posléze Divadlo Jiřího Wolkera a Divadlo na Starém Městě) pod názvem Divadlo v Dlouhé v roce 1996 a působí tam s úspěchem dodnes – prokazuje tak svou stabilitu a soudržnost a efektivnost kontinuální ansámblové práce. Své inscenace Divadlo v Dlouhé samo charakterizuje takto: „Naše inscenace často využívají muzikantského, pěveckého a pohybového potenciálu herců, výtvarné a hudební metafory, bohatých světelných a audiovizuálních prostředků. Tím vším se Divadlo v Dlouhé ve spektru českých divadel vymezilo jako divadlo, které překračuje činohru směrem k alternativnímu, hudebnímu, loutkovému či kabaretnímu žánru.“ A mj. v tom spočívá jeho jedinečnost na pražské divadelní mapě.

Současný, neobyčejně pestrý dramaturgický model kombinující moderní interpretace klasického dramatu, moderní klasiky i současného dramatu a představení pro děti a mládež (navazující na činnost Divadla Jiřího Wolkera a Divadla na Starém Městě) ve spojení s malými formami (kabaretního typu a scénických čtení ve foyeru) představuje v rámci pražského divadelního života originální programovou linii, která se jeví jako životaschopná (a to také z hlediska návštěvnosti) i pro střednědobou perspektivu tohoto divadla: za tu považujeme rok 2022, kdy končí nájemní resp. podnájemní smlouva na toto divadlo.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav.

Zdůvodnění: nejvhodnější právnické osoby pro neziskový subjekt tohoto typu.

Provozní forma: Divadlo si má i po své transformaci uchovat podobu repertoárového divadla ansámblového typu.

Pozn. Divadlo sídlí v pronajatých prostorách. Přeměna jeho právnické osoby je závislá na dohodě s majitelem divadelní budovy.

Návrh aktuálního postupu

Aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha.

V případě realizace transformace vyzvat současnou ředitelku D. Šálkovou k předložení transformačního programového projektu a po jeho úspěšném projednání ji v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenovat jako prvního ředitele na období dvou let.

(V případě pokračování příspěvkové organizace provést hodnocení ředitelky a na jeho základě stanovit, zda bude ředitelka D. Šálková vyzvána ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzena ve funkci na pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení by mělo být vyhlášeno nejpozději 1. září 2013 s nástupem nového ředitele 1. září 2014.)

1.2.6 Studio Ypsilon

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Vladimír Just v Encyklopedii divadelních souborů píše: „Zrod poetiky Studia Ypsilon jako ryze autorského divadla souvisel s hnutím malých divadel počátku 60. let. Autorská poetika Ypsilonky leží mezi tvůrčími principy první a druhé vlny malých divadel 60. let: vyšla z text-appealu a autorský přístup rozšířila na celý kolektiv i na sféru inscenační, tj. režijní, scénografickou a hereckou.“ Originální poetika Ypsilonky, rozvíjená od první poloviny 60. let dodnes jejím zakladatelem Janem Schmidem (nar. 1936) v intencích bytostné divadelní kreativity, patří ke klíčovým fenoménům českého divadla posledních čtyř desetiletí.

Budoucnost tohoto divadla je závislá na tom, do jaké míry se podaří pro obohacení vyhraněné ypsilonské poetiky, která bezpochyby ovlivnila řadu českých divadelních tvůrců a interpretů, získat tvůrčí osobnosti mladší popř. střední generace. Spolupráce některých mladých režisérů se Studiem Ypsilon naznačuje, že poetika Ypsilonky, postavená mj. na nadčasové divadelní syntéze slova, hudby a výtvarných prvků a z principu otevřená inovativní divadelní estetice, má potenciál se dále rozvíjet a najít si novou, silnou pozici na zítřejší mapě vrcholných projevů českého divadelního umění.

Nelze ovšem nevzít na vědomí fakt, že divadelní prostor, který Studio Ypsilon od roku 1978 využívá, není v majetku hl. města Prahy. Nájemní smlouva je na dobu neurčitou, je tedy možno ji standardně vypovědět.

Je třeba zároveň konstatovat, že divadlo se nenachází v současné době v příliš dobré kondici – ekonomicky, divácky, ani umělecky.

Navrhovaná právní a provozní forma

Řešitelský tým nedošel v případě tohoto divadla shody. Předkládáme tedy dvě rovnoprávné varianty.

Varianta 1:

I přes silnou „autorskou“ roli Jana Schmida ve Studiu Ypsilon se nedomníváme, že by jeho osoba měla vstupovat do zakladatelských rolí nového právnického subjektu. (Charakter tohoto divadla má blíže k typu „veřejnoprávního“ Divadla na provázku než k Suchého „privátnímu“ Semaforu.)

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav.

Zdůvodnění: nejvhodnější právnické osoby pro neziskový subjekt tohoto typu.

Provozní forma: Divadlo si má i po své transformaci uchovat podobu repertoárového divadla ansámblového typu. (Míra externích a interních úvazků je ovšem zcela v rukou ředitele divadla.)

Varianta 2:

Právní forma: právnická osoba soukromého práva založená bez spolu­účasti města dle rozhodnutí jediného zakladatele resp. majitele, Jana Schmida, resp. současného managementu a uměleckého vedení divadla.

Zdůvodnění: Tato varianta akcentuje výrazně autorský charakter divadla. Vzhledem k veřejně prospěšnému charakteru divadla doporučujeme založení ústavu, nicméně rozhodnutí je zcela na současném managementu.

Provozní forma: Provozní forma bude zcela na rozhodnutí zakladatelů.

Pozn. Divadlo sídlí v pronajatých prostorách. Přeměna jeho právnické osoby je závislá na dohodě s majitelem divadelní budovy.

Návrh aktuálního postupu

Varianta 1:

Vycházet z Hlavních zásad jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha (viz kapitola 7.2.1), nicméně je nezbytná jejich modifikace pro specifickou situaci tohoto divadla.

Vzhledem k náročnosti transformačního procesu je třeba ředitelskou roli nově obsadit. Doporučujeme proto vypsat co nejrychleji výběrové řízení na pozici ředitele Studia Ypsilon, v jehož zadání by byla formulována povinnost předložit transformační projekt, který bude ctít dosavadní kontinuitu Studia Ypsilon a rozvíjet jeho poetiku ve spolupráci s jeho zakladatelem. Vítězný uchazeč bude v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenován jako první ředitel na období dvou let.

Varianta 2:

Vycházet z Hlavních zásad jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha (viz kapitola 7.2.1), nicméně je nezbytná jejich modifikace pro specifickou situaci tohoto divadla. Vyzvat současného ředitele J. Schmida k předložení transformačního programového projektu.

(V případě pokračování příspěvkové organizace doporučujeme vypsat co nejrychleji výběrové řízení na pozici ředitele Studia Ypsilon, v jehož zadání by byla formulována povinnost předložit projekt, který bude ctít dosavadní kontinuitu Studia Ypsilon a rozvíjet jeho poetiku. Mandát vítězného uchazeče by měl být max. tříletý. Jeden rok před jeho skončením bude provedeno hodnocení, na jehož základě bude rozhodnuto o dalším postupu.)

1.2.7 Divadlo Minor

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Divadlo by mělo nadále fungovat jako klíčová pražská scéna s plným zaměřením na divadlo pro děti a mládež. Mělo by nabízet žánrově rozličný repertoár pro mladé publikum všech věkových kategorií. Důležité je propojovat zábavnou funkci divadla s výchovným aspektem. Dramaturgicky se nabízí široká škála možností, od adaptací literárních děl (s ohledem na povinnou školní četbu) po původní projekty, které hravou (příp. interaktivní) formou budou nejmladší generaci seznamovat s divadlem a nenásilně vychovávat novou diváckou generaci, pro kterou bude i v budoucnu návštěva divadla přirozenou součástí života.

Doporučujeme též i nadále akcentovat komplexní výtvarné řešení všech prostor divadla.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav.

Zdůvodnění: nejvhodnější právnické osoby pro neziskový subjekt tohoto typu.

Provozní forma: Divadlo si má i po své transformaci uchovat podobu repertoárového divadla ansámblového typu. (Míra externích a interních úvazků je ovšem zcela v rukou ředitele divadla.)

Pozn. Divadelní budova je v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha.

V případě realizace transformace vyzvat současného ředitele Z. Pecháčka k předložení transformačního programového projektu a po jeho úspěšném projednání ho v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenovat jako prvního ředitele na období dvou let.

(V případě pokračování příspěvkové organizace provést hodnocení ředitele a na jeho základě stanovit, zda bude ředitel Z. Pecháček vyzván ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzen ve funkci na pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení by mělo být vyhlášeno nejpozději 1. září 2013 s nástupem nového ředitele 1. září 2014.)

1.2.8 Divadlo Spejbla a Hurvínka

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Encyklopedie divadelních souborů (vydal Divadelní ústav v roce 2000) konstatuje:

„V kontextu českého loutkářství si Divadlo S+H udržuje specifické postavení. Rozvíjí Skupův umělecký odkaz, usilující o propojení tradičního loutkářství s moderním loutkovým divadlem. Aniž by ztrácelo kontakt se soudobým vývojem, akcentuje souvislost s tradicí a udržuje marionetářskou školu, která i jeho zásluhou zůstává živou součástí divadelní kultury. Výjimečného ohlasu dosáhlo na četných turné v zahraničí. Spejbl a Hurvínek se stali jedněmi z nemnoha světově známých postav českého divadla.“

Tato citace nepřímo vystihuje i poslání tohoto divadla, tradiční mario­ne­tové scény iluzivního typu, na kterém netřeba nic měnit.

Veřejně prospěšná činnost divadla je charakterizována především tvorbou pro děti (od čtyř let).

Navrhovaná právní a provozní forma

Řešitelský tým nedošel v případě tohoto divadla shody. Předkládáme tedy dvě rovnoprávné varianty.

Nezávisle na zvolené právní formě je třeba jasně deklarovat, že se jedná o divadlo pro děti a mládež, pro jehož činnost je veřejná podpora nezbytná.

Varianta 1:

Právní forma: právnická osoba soukromého práva dle rozhodnutí jediného zakladatele resp. majitele, Heleny Štáchové

Zdůvodnění: Tato varianta akcentuje rodinný charakter divadla a privátní vlastnictví licencí loutek. Vzhledem k veřejně prospěšnému charakteru divadla doporučujeme založení ústavu.

Varianta 2:

Právní forma: o. p. s., založená hl. městem Prahou, posléze doporučená přeměna na ústav, založený paritně hl. městem Praha a Helenou Štáchovou (popř. za spoluzakladatelské role i Prahy 6).

Zdůvodnění: Vhodný právní model pro specifické postavení tohoto divadla. Neboť to je charakterizovaného na jedné straně silnou uměleckou tradicí a vazbou na kulturní nabídku Prahy, jejíž je pevnou součástí, a na druhé straně svou podobou rodinného divadla autorského typu, kdy licenční práva na loutky jsou v rukách privátní osoby.

Provozní forma: Ponecháváme na rozhodnutí zakladatelů.

Pozn. Divadelní budova je v majetku Prahy 6. Lze předpokládat, že uzavřít nájemní smlouvu s novou právnickou osobou za stejných podmínek jako dnes se podaří.

Návrh aktuálního postupu

Vycházet z Hlavních zásad jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha, nicméně je nezbytná jejich modifikace pro specifický charakter tohoto divadla.

V případě rozhodnutí pro druhou variantu vyzvat současnou ředitelku H. Štáchovou k předložení transformačního programového projektu a po jeho úspěšném projednání ji v zakládací listině nově založené o. p. s. jmenovat jako první ředitelku.

(V případě pokračování příspěvkové organizace provést hodnocení ředitelky a na jeho základě stanovit závazné ekonomické a umělecké parametry dalšího fungování divadla.)

1.2.9 Švandovo divadlo

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Švandovo divadlo je vhodným zařízením pro různé umělecké přístupy a žánry a dokáže poskytnout zázemí i náročnějším konceptům, které je kombinují. Stávající mnohovrstevný způsob fungování realizovaný ředitelem Danielem Hrbkem to dokazuje a navádí k tomu, aby Švandovo divadlo zůstalo i do budoucna otevřenou scénou, která bude v pravidelných intervalech ověřovat platnost stávajícího konceptu a případně se otevírat novým a aktuálním přístupům k provozování živého umění. Švandovo divadlo by mělo být progresivním divadelním prostorem, který umožní Praze reflektovat změny a vývoj v oblasti performing arts a poskytnout profesionální zázemí etablujícím se umělcům zejména mladší generace. Praha takový prostor postrádá a žádná z městských divadelních budov není z hlediska kapacity, zkušeben nebo dispozice svých dvou sálů pro tuto funkci vhodnější.

Navrhovaná právní a provozní forma (blíže viz 3.1 Kategorizace…)

Právní forma: podle volby stávajícího managementu (založená bez účasti města).

Zdůvodnění: soubor by měl být z právního hlediska oddělen od budovy, aby byla umožněna případná budoucí střídání provozovatelů.

Provozní forma: Švandovo divadlo se má po své transformaci stát prostorem, ve kterém město v pravidelných intervalech cca 4–5 let ve výběrovém řízení potvrdí pokračování stávajícího provozovatele, nebo umožní vstup nového subjektu s nejvhodnějším uměleckým projektem v celé šíři možných žánrových kombinací a provozních modelů. Znění zadání výběrového řízení by mělo být navrženo odborným poradním orgánem Rady hl. m. Prahy s ohledem na aktuální situaci pražské divadelní sítě v dané době.

Pozn. Divadelní budova je v převážné míře v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha.

Vyzvat současného ředitele D. Hrbka k předložení projektu transformace stávající divadelní činnosti na libovolnou soukromoprávní právnickou osobu s naprostou volností nastavení principů jejího fungování. Nově vzniklé společnosti navrhujeme svěřit nemovitý i movitý majetek stávající příspěvkové organizace do bezplatného užívání na dobu určitou v trvání 4–5 let.

(Vzhledem k délce ředitelského mandátu D. Hrbka vypsat v případě pokračování příspěvkové organizace výběrové řízení 12 měsíců před vypršením běžného, pětiletého období od prodloužení jeho jmenování, tj. nejpozději 31. 12. 2015 s nástupem nového ředitele 1. 1. 2017.)

1.2.10 Divadlo Na zábradlí

Poslání divadla včetně uměleckého zaměření

Divadlo Na zábradlí by mělo představovat dynamický umělecký prostor, který bude sledovat soudobé trendy světového divadla. Prostor na pražské divadelní mapě unikátní, ale i konkurenceschopný především ve srovnání se zahraničím. Vzhledem ke své tradici autorského experimentujícího přístupu vedoucího k živému komunikujícímu divadelnímu zážitku a vzhledem ke vhodným prostorovým i kapacitním dispozicím divadla by se do budoucna mělo stát otevřenou scénou, která bude v pravidelných intervalech ověřovat platnost stávajícího konceptu a případně se otevírat novým a aktuálním přístupům k provozování živého divadelního umění. HMP by mělo být schopné prostřednictvím pravidelných výběrových řízení na provozovatele Divadla Na zábradlí pružně reflektovat změny a vývoj v oblasti performing arts. Důraz má být kladen na výrazné tvůrčí individuality.

Navrhovaná právní a provozní forma

Právní forma: podle volby stávajícího managementu (založená bez účasti města).

Zdůvodnění: soubor by měl být z právního hlediska oddělen od budovy, aby byla umožněna případná budoucí střídání provozovatelů.

Provozní forma: Divadlo Na zábradlí se má po své transformaci stát prostorem, ve kterém město v pravidelných intervalech cca 4–5 let ve výběrovém řízení potvrdí pokračování stávajícího provozovatele, nebo umožní vstup nového subjektu s nejvhodnějším uměleckým projektem v celé šíři možných žánrových kombinací a provozních modelů. Znění zadání výběrového řízení by mělo být navrženo odborným poradním orgánem Rady hl. m. Prahy s ohledem na aktuální situaci pražské divadelní sítě v dané době.

Pozn. Divadelní budova je v majetku města.

Návrh aktuálního postupu

Aplikovat Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha.

Vyzvat designovaného ředitele Petra Štědroně k předložení projektu transformace stávající divadelní činnosti na libovolnou soukromoprávní právnickou osobu s naprostou volností nastavení principů jejího fungování.

(V případě pokračování příspěvkové organizace nastavit harmonogram /sebe/hodnocení /hypoteticky pětiletého/ ředitelského působení P. Štědroně tak, aby bylo realizováno do konce března roku 2017. Na základě tohoto hodnocení bude stanoveno, zda bude ředitel P. Štědroň vyzván ke zpracování koncepce na dalších pět let a po jejím úspěšném projednání potvrzen ve funkci na další pětileté období, anebo zda bude vyhlášeno výběrové řízení. Výběrové řízení musí být vyhlášeno nejpozději 1. září 2017 s nástupem nového ředitele 1. září 2018.)

4. Podpůrné návrhy a doporučení

1.3 Návrh právnických osob a jejich využití v procesu optimalizace

Při posuzování vhodnosti právních forem pro optimalizaci určených divadel se respektuje jejich charakter, vycházející i z definičního určení příspěvkových organizací dle zákona č.250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, jako subjektů zajišťujících činnosti v působnosti města, které jsou zpravidla neziskové. Tomuto požadavku nejlépe vyhovuje ústav podle zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník. Ústav je tradiční právní formou soukromého práva, jehož účel spočívající v realizaci činnosti, zahrnující i poskytování služeb ve prospěch veřejnosti.

Forma nadačního fondu je variantou pro subjekty, obsahem jejichž činnosti je poskytování prostoru jiným subjektům realizujícím divadelní činnost, což nevylučuje vlastní divadelní činnost. Nadační fond je využitelný pro aktivity spočívají v podpoře činnostem dle vůle zakladatele vyjádřené v nadační (zakládací) listině. Nadační fond v nové právní úpravě občanského zákoníku prochází zásadní proměnou oproti jeho stávajícímu pojetí, kdy je především subjektem poskytujícím nadační příspěvky.

Posuzována byla i forma obchodních společností – společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Tyto formy jsou svou podstatou formou vlastnictví ve formě podílů – vlastníkem by bylo HMP. Na rozdíl od tohoto, ústav ani nadační fond vlastníka nemají. Jejich podstatou je spravování majetku k využití ke stanovenému účelu. Mantinely činnosti ústavu nebo nadačního ústavu vytváří zakladatel vymezením jejich účelu.

Forma obchodní společnosti není navrhována i s ohledem na možnou budoucí úpravu daňových zákonů a především zákona o daních z příjmů. Ten dle dostupných informací bude upravovat výhody pro právnické osoby soukromého práva – vytváří kategorii „veřejně prospěšného poplatníka“, kterým však nemůže být obchodní společnost. Z hlediska podstaty obchodních společností nebyl u divadel – dosud příspěvkových organizací HMP – shledán důvod k tomu, aby se HMP stala tím, kdo vlastní divadla v nové podobě.

1.4 Vize a cíle pražské divadelní sítě – obecné principy

Za zásadní považujeme připravovat a realizovat konkrétní kroky v divadelní politice v synergii a vztahu s kulturní politikou města a jeho strategickým plánem. Divadelní sektor je pak třeba vnímat z organizačního, technického i ekonomického hlediska jako součást kreativních a kulturních průmyslů, jejichž význam pro Prahu prokázala aktuální studie URM.

V souladu s platným Strategickým plánem z roku 2008 souhlasíme s cílem L 3.5 Zefektivnění systému podpory kulturních, sportovních a rekreačních aktivit.

1.4.1 Vize a strategie

Lze smysluplně navázat na platnou Koncepci kulturní politiky hl. m. Prahy z r. 2008. Zásada přednostní podpory neziskových projektů a organizací (bod č 4.) by měla být aplikována i ve své negaci. Praha by měla zvážit podporu neziskových subjektů, jejichž fungování může díky konkurenčnímu tlaku efektivněji zajišťovat podnikatelský sektor.

Řada dalších cílů uvedených v koncepci se nerealizuje (poradní sbor, evaluace organizací, podpora akcí ve veřejném prostoru, využití městských nemovitostí k alternativním kulturním aktivitám, podpora umění mimo centrum apod.)

Mezi zásadami kulturní politiky by neměla chybět zásada: Praha považuje kulturu za zásadní nástroj rozvoje kvality života ve městě, identity a cestovního ruchu a jako takovou ji zahrnuje do přípravy a implementace Strategického plánu Prahy.

1.4.2 Střednědobé cíle v oblasti divadla

Podobně se ztotožňujeme i s cíli přijatými v Koncepci.

Transformace příspěvkových organizací (bod. 3) by měla pomoci realizovat prioritu podpory nejširšího spektra umělecké tvorby (bod 2.) a využít tento proces k narovnání rovnováhy vychýlené přirozeným vývojem na straně jedné a stagnací na straně druhé.

Evaluace městských institucí a grantové podpory je nejslabším článkem celého systému. Je nutné zavedení evaluace nejen měřitelných výkonů, ale také sebeevaluace dosahování cílů stanovených organizací. Prvním krokem je zveřejnění (vítězných) konceptů současných ředitelů PO. Doporučujeme zavedení pevného funkčního období ředitelů městských divadel.

1.4.3 Výzkum publika, mapování kultury, tzv. rozvoj publika

Při tvorbě a aktualizaci kulturní politiky i strategického plánu Prahy by měly být základním výchozím materiálem výzkum publika (participace, preferencí, sociodemografického složení) a mapování kultury (geodata, lokalizované informace o participaci a nabídce). Navrhujeme proto vytvořit zadání pro zpracování průzkumu publika a mapování kultury v hl. m. Praze (Referenční příklad viz: Culture Map London http://www.culturemaplondon.org/ a Segmenty publika umění http://www.lateralthinkers.com/culturesegments.html).

Doporučujeme HMP, aby si nechalo vypracovat analýzu multiplikačních efektů, které přináší vložení veřejných peněz do divadelní činnosti, a to s cílem překonat stereotyp, že jde o nenávratné dotace, když ve skutečnosti jde o dotace návratné.

Považujeme za vhodné přijmout koncept Rozvoje publika a zahrnout jej jako jeden z aspektů evaluace a hodnocení konkurzů i grantových žádostí.

1.5 Principy evaluace (tj. hodnocení) v dotačním systému HMP

Důležitou, prozatím nefunkční součástí dotačního systému je evaluace: hodnocení činnosti institucí z hlediska naplňování jejich účelu, kvality činnosti a ekonomického a managerského jednání. Je to především důležitá zpětná vazba a reflexe samotné instituce a kontrola vynaložených prostředků donátorem.

Navrhujeme požadovat pravidelnou autoevaluaci na základě níže stanovených pravidel: jednou ročně autoevaluaci každý dotovaný subjekt vyvěsí na své stránky k veřejné kontrole a diskusi. Výsledky lze též uplatnit ve výroční zprávě. Evaluaci na úrovni HMP navrhujeme provádět podle potřeby (hodnocení činnosti za určité delší období, výběrové řízení, strategické rozhodnutí apod.) na základě autoevaluací. Takové pojetí evaluace nevyžaduje neúměrné náklady ani složitou organizaci.

Nejúčelnější posouzení činnosti lze provést na základě kritérií (měřítko konkrétní činnosti divadelní instituce) a ukazatelů (údaje dokládající splnění kritéria) vycházejících z konkrétních plánů a směřování umělecké instituce.

Navrhujeme zjednodušit evaluaci na tři základní kritéria:

1. kvalita,

2. potřebnost,

3. realizovatelnost,

a vztáhnout je na tři oblasti činnosti divadel:

1. oblast umělecké tvorby (hlavní činnost divadelní instituce),

2. oblast komunikace s uživateli prostřednictvím všech služeb, které subjekt poskytuje (paralelní či související činnosti divadelní instituce, obslužnost diváků při návštěvě divadla apod.),

3. oblast provozu, produkce a hospodaření (organizační a ekonomické zajištění chodu divadelní instituce, vedlejší činnosti typu pronájmů či služeb apod.).

Strukturu evaluace určí jednotný dotazník, který bude vyžadovat uvedení fixních ukazatelů především z oblasti provozní (návštěvnost, počet premiér, počet představení apod.) a ekonomické (soběstačnost, dotace na vstupenku), a umožní subjektu využít libovolné další ukazatele dle jeho konkrétní činnosti.

Výsledkem evaluace není striktní vnějškové hodnocení úspěšnosti instituce, není to komisionální soud nad subjektem, ale je to dialog s ním směřující především k poznání potřeb divadla, tedy k získání podkladů pro správné politické rozhodnutí.

1.6 Hlavní zásady jmenování a hodnocení činnosti ředitelů divadel, zřizovaných hl. městem Praha

Jsme jednoznačně přesvědčeni o tom, že pražskou divadelní infrastrukturu je třeba převést na bázi organizací veřejného resp. soukromého práva. Po zkušenostech z mnoha minulých let jsme si však vědomi toho, že tento proces může mít delší trvání, než v této studii předpokládáme. Z těchto důvodů doporučujeme provést co nejdříve několik změn ve vztahu zřizovatele a managementu divadelních PO, které by na přechodnou dobu existence PO zajistily posílení odborného řízení zřizovaných divadel.

Pro přechodné období existence PO konstruujeme tyto zásady tak, aby nevyžadovaly naplnění žádných dalších podmínek, vznik nových orgánů či funkčnost stávajícího Poradního sboru primátora. Jde totiž o to, aby tento proces bylo možno realizovat co nejdříve:

1. Rada zastupitelstva HMP stanoví zvláštním dokumentem termíny vyhodnocení činnosti jednotlivých ředitelů divadelních PO a určí další postup, spočívající v tom, že jmenovaná hodnotící komise doporučí další pokračování ředitele ve funkci (pravděpodobně s podmínkou předložení „transformačního projektu“) anebo vyhlášení výběrového řízení.

2. Hodnotící komise budou jmenovány Radou zastupitelstva HMP na návrh radního pro kulturu, který ve svém návrhu zohlední nominace osob ze strany Grantové komise, Výboru pro kulturu a volný čas ZHMP a odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu MHMP. V případě vyhlášení výběrového řízení může tato komise pokračovat z rozhodnutí Rady zastupitelstva jako komise výběrová, anebo bude Radou zastupitelstva jmenována komise nová, sestavená na základě stejných principů jako komise hodnotící.

3. Výběrové řízení musí být vyhlášeno nejméně jeden rok před hypotetickým koncem funkčního období ředitele a musí být uzavřeno do půl roku. Součástí podmínek bude předložení transformačního projektu.

4. Funkční období nového ředitele se stanoví na dobu určitou v rozmezí 4–6 let v závislosti na velikosti a významu organizace anebo – pokud dojde k transformaci – do doby skončení existence stávající PO. (Lze ovšem předpokládat, že „transformující“ ředitel bude správní radou jmenován jako první ředitel nově vzniklého subjektu.)

5. Pro vypracování materiálů požadovaných pro výběrové řízení musí být poskytnuta přiměřená doba, která nesmí být kratší než 8 týdnů.

6. Projekt, se kterým ředitel zvítězil ve výběrovém řízení, musí být zveřejněn. Tento projekt by se měl stát také základním dokumentem pro autoevaluaci a evaluaci činnosti ředitele. V materiálu předkládaném Radě zastupitelstva v souvislosti se jmenováním ředitele by měla být pravidla tohoto hodnocení včetně časového harmonogramu jasně stanovena.

5. Závěr

K zásahu do intenzivního života pražských divadel je třeba přistupovat s velkou pokorou a počítat s tím, že se zde jen těžko hledají jednoduchá řešení a že je to téma, které je a má být předmětem permanentního diskurzu.

Řešitelský tým byl záměrně sestaven jako názorově širokospektrální. Výsledný Návrhový dokument je odrazem tohoto názorového spektra: jeho myšlenková dikce není zcela jednotná a některá témata jsou nazírána z různých úhlů. Tam, kde jsme nenašli týmovou shodu, jsme uvedli variantní řešení. Soudíme však, že o to cennější je relativní kompaktnost našich návrhů.

Pokud hl. město Praha přijme Návrhový dokument za svůj a využije ho jako podklad k realizaci, přispěje to nepochybně k dynamizaci pražské divadelní infrastruktury, k jejímu otevření, zefektivnění a k zrovnoprávnění výchozích podmínek. A přitom nedojde k ohrožení silných tradičních hodnot pražského divadelního milieu a destabilizaci divácké základny, což považujeme za nezbytný předpoklad všech změn.

Tak třeba Nová velká kniha etikety Ladislava Špačka – to je přímo ztělesnění vstřícnosti a opravdu upřímné snahy vyčíst z tváří establishmentu co je, a co není správné, a samozřejmě kdy a kde. Ale vidíme, že je Arbiter a arbiter, nebo spíše arbitřík, a také jsou dva odlišné póly jedněch, kteří poučují a zušlechťují lidskou smečku, a těch druhých, kterým je to lhostejné nebo přímo protivné. Já osobně ctím etiku Jaroslava Haška, který se posmíval Olze Fastrové a všem prvorepublikánským blbům, co se pohoršovali nad tím, když se někdo vysmrkal.

Ladislav Špaček od toho není daleko, když nám dojemně líčí, jak seděl spolu s dalšími VIPy stísněně v přítomnosti následníka britského trůnu. Všichni si zřejmě kladli otázku, zda smějí dýchat v přítomnosti tak vysoké osoby, až jim nakonec princ sdělil, že i on se aspoň na chvíli cítí normálním člověkem. Autor knihy aplauduje podle staré logiky, že největšími udržovateli feudalismu jsou komorníci. Tisíckrát se opakovalo, že u nás byly zrušeny šlechtické tituly a vždy znovu se najde nějaký nový blb, který si potřebuje posílit skrytý poddanský komplex.

Novou velkou knihu etikety navrhuji rozšířit o další situace – nejsme přece jenom tak často na rautech u prezidentů, ministrů a představitelů jurského parku aristokracie. Co tak třeba stanovit pravidlo, jak v maximální shodě s etiketou jíst v zajateckých táborech, v utečeneckých střediscích a v jiných méně atraktivních prostředích?!?

Vizuální stránka knihy je nakonec to vůbec nejlepší, zejména pak půvabná trilingvní bezchybná moderátorka Jitka Novotná, kterou jsem učil ještě jako skromnou a znamenitou zpěvačku lidových písní ze Slovácka, odkud pochází. A tak volám podobně jako liška Bystrouška, když vybílila myslivnu, zanechala spoušť ve spíži a uviděla na střeše elegantního kocoura Fouska: Jitko, ty seš jediné fešák v celé té etiketové bódě!!! (parafrázovaný Těsnohlídek).