Že ale politikové kultuře ubalí tak mlaskavou facku, že na ni pošlou hokejového činovníka, to asi nečekal nikdo. To bylo předvolebních potlachů a tlachů, jak dobře že to politické strany myslejí s kulturou, a přitom bylo zřejmé, že o bezvýznamný resort žádná nestojí.

Jenže první praktické kroky veřejností okázale neoblíbeného ministra Bessera vůbec nejsou špatné. Nečekal jsem, že uvolní jeho předchůdcem tiše, a tudíž nečestně pozastavené výplaty přidělených grantů. Že odmítne šetřit na bezbranných subjektech živého umění a troufne si zkrátit peníze svým institucím, ministerstvem počínaje! Umím si představit, že mu to našeptali lidé ze šoubyznysu, k nimž má blízko: tam utrácejí zbůhdarma milionů! Také si myslím – v některých. A ale na vině nejsou ani tak jejich správci jako Besserovi předchůdci – myslíte, že jim bylo opravdu jasné, proč a v jaké výši platí Národní divadlo, Českou filharmonii, Státní operu, Národní galerii? Že se zajímali o alespoň základní kritéria jejich „výkonnosti“, o smysl jejich tvorby a poslání, aby mohli vyhodnotit rentabilitu vložených prostředků?

V systému financování kultury je opravdu co měnit a napravovat. Besserovi zatím stačilo zkontrolovat podnikatelské chování některých příspěvkovek a musel se zhrozit. Zatím vystačil s plošným desetiprocentním zkrácením jejich rozpočtů bez ohledu na to, co to v kterých způsobí – nakonec nevědět nic o slepicích a nekoukat, jestli nějaká zajde, je pro krizového správce krachující drůbežárny výhodné. Aby mu však slepice úplně nepochcípaly, a dokonce pěkně nesly, k tomu už o jejich chovu bude muset něco vědět. Zvlášť když pro ně nemá a nebude mít dost zrní, i když pár slepicím, co zanášely, zatne tipec. Pak se teprve pozná, jaký je chovatel a jestli tedy resort kultury tu hokejovou facku držel právem. A jestli ne, tak by po dalším kole politické superstar měl řekněme Milan Knížák vnést trochu umělecké kreativity do resortu sportu a prověřit, za kolik a od koho nakupují berounští hokejky a jestli s nimi nehospodárně netlučou o palubovku.