Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dopis z Brém

Ještě před pár měsíci se mi v souvislosti s Brémami nevybavilo nic víc než pohádka bratří Grimmů o brémských muzikantech, tedy o muzicírujících zvířátkách, která přemohla zlé loupežníky. Tak úplně mimo jsem nebyla, protože motiv čtyř zvířátek – oslíka, psa, kočky a kohouta – se tu objevuje úplně všude, nejvíc ze všeho na různých tretkách pro turisty. Brémy toho ale nabízejí mnohem víc, je to město velmi půvabné, starobylé a k pobytu příjemné. Řada jejich památek přežila ve zdraví válku a můžete se těšit jejich typickým severoněmeckým stylem, fasádami s oblouky, římsami, věžičkami, arkýři a vikýři umně vyzdívanými z červených cihel, což je dovedeno k art deco umělecké dokonalosti v pitoreskní uličce Böttcherstrasse, něčím připomínající domy Hundertwasserovy. Krásná je gotická radnice s renesanční fasádou nebo úzké křivolaké uličky čtvrti Schnoor.

Osobně nejvíc oceňuju, jak si v Brémách lze užívat život v zeleném pásu parků, zahrádek, sportovišť a restaurací kolem řeky Vesery a jejích ramen, kde se po odpoledních s velkým požitkem projíždím na vypůjčeném kole. Místní se v řece dokonce i koupou, ale to jsou otužilí seveřané.

Co se kultury týče, Brémané tvrdí, že frekvenci různých akcí jim prý závidí i Berlíňáci. Jen během mého pobytu tu proběhl Evropský týden, Muzejní noc a mezinárodní básnický festival On the Road, a k tomu spousta dalších nezávislých událostí. Nemluvě o četných galeriích, z nichž třeba v takové Kunsthalle mají úžasnou sbírku obrazů především z přelomu 19. a 20. století, s výraznou místní malířkou počátku 20. století Paulou Modersohn-Becker, která má navíc vlastní galerii ve zmiňované umělecké uličce Böttcherstrasse. A to nesmím zapomenout na výroční schůzi spolku Porta Bohemica, který sem zve české umělce a kde jsem také představila své texty.

Naposledy jsem byla na vystoupení amerického básníka Johna Giorna, spolupracovníka Andyho Warhola a protagonisty jeho slavného filmu Spánek. Je to čilý pětasedmdesátník, přednášející své básně velmi srozumitelnou (asi záměrně pomalou a zřetelnou) angličtinou. Nejprve se pochlubil nejnovější básní, inspirovanou pobytem v Peru a ztvárňující pověst o inckém bohu Virakočovi, který stvořil plemeno kamenných obrů a poněkud se mu to vymklo z rukou, a pak přišla na řadu jeho starší dílka jako báseň ztvárňující vzpomínky na smrt Williama Burroughse a na všechno kolem ní, nebo dílko nazvané Just say no to family values (Prostě řekni ne rodinným hodnotám, zjevně parodie na propagandu typu Prostě řekni ne drogám), z nějž dýchala hravost a současně subverzivita stejně jako ze závěrečné básně, přání, které si sám (i celému světu) napsal k sedmdesátinám a v němž nám jako publiku dával své požehnání, abychom si skvěle užívali drogy, alkohol, sex podle svého vkusu hetero- i homosexuální, třeba jen v představách se svými idoly, svoji chvíli hvězdné slávy a podobně.

Tak si užívejte i vy!

Eva Hauserová

spisovatelka

Literární noviny číslo 23/2012
vyšly 7. června 2012.

www.literarky.cz
predplatne@literarky.cz

  • Autor: Literární Noviny
  • Publikováno: 13. Červen, 2012

Komentáře k článku: Dopis z Brém

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 2/2015

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 1.-3. 2. 2015

Číslo 2/2015 (21. 1.-3. 2. 2015)

Obsah čísla 2/2015

Komentář

Mají smysl ceny kritiků?

Hned na začátku říkám, že...

Sukces měsíce

Národní divadlo – William...

(režie Daniel Špinar, premiéra 18....

Jak já to vidím

Michal Dalecký, herec

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Kronika

Bylo & bude 2/2015

Bylo Od Nového roku mají brněnská...

Reportáž

Kritika

Dvakrát do téže řeky?

Jiří Hubač napsal před lety pro...

Mozaika bezvýznamných...

Přicházel s návrhy. My jsme je...

V oparu chlastu

Brněnské Divadlo Feste, které se ve...

Tichý křik Simone Weilové

Režisér Jan Nebeský kabaret bytostně...

Ďáblice z Tyrolských Alp

Přední rakouský dramatik Karl...

Tíha papírové koruny

Uvedení Krále Oidipa v Mahenově...

Nízké vášně klamaného...

Daniel Špinar tragédiím Williama...

Tak co třeba Mrożek?

Z letmého pohledu na repertoár...

Opera jako trestný čin

S žalobou na uvedení opery Aloise...

Kritický žebříček 2/2015...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

HaDivadlo je přátelské...

…říká Ivan Buraj, který se 1....

Jiří Rajniš: Člověk se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Mnoho burácení pro nic

Debutanti zpravidla slibují něco...

Oscar i Plyšák pro Marka...

Úvahy posttelevizní

Štěpán Pácl: Hledáme...

Od 20. prosince zná činoherní soubor...

Daniel Špinar: Vždycky budu ...

Od 20. prosince zná činoherní soubor...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby

Pokus o arcimboldovský portrét mého...

Blesková rychlost minulosti

Orchestr BERG se pod taktovkou Petera...

3LO3

Proč většinou nejsou současné...

Návštěva předsedy ČMKOS

Herecká asociace informuje

Just píše Rejžkovi

Milý Honzo, šumavský Pánbu mě letos...

Za operou do Karlína?

K věci

Zahraničí

Eric Davis alias Red Bastard:...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Mosty přes česko-německé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

PhDr. Zdeněk Stříbrný, DrSc. (1. 10....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Přechod z Prostějova do Brna je v mé...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 2/2015



Obsah,