Dona Giovanniho ve Stavovském divadle se od předchozích liší tím, že režisérská dvojice SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) nahlédla Mozartovu operu nezaujatýma očima. Vlastně zaskočili za Davida Pountneyho, který se z dohodnuté spolupráce omluvil. Kdyby nic jiného, dodali dílu současnou vizuální podobu, jednoduchou, přehlednou, atraktivní, světlou – žádné dramatické polostíny. Vyšli z filmového prostředí, postavy posedávají na sedačkách z kina a na nějaký film se asi po očku dívají od začátku, po přestávce se projekce dočkají i diváci. Dokonce je k zahlédnutí i filmově rozfázovaný pohyb, jímž probodnutý Komtur padá k zemi. Vzdušný prostor s dílem trochu koresponduje, trochu mate (stromečky), ale naprosto odpovídá tomu, co se v něm odehrává.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Don Giovanni sukničkář

Nejnovější inscenace Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle se od předchozích liší tím, že režisérská dvojice SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) nahlédla Mozartovu operu nezaujatýma očima. Vlastně zaskočili za Davida Pountneyho, který se z dohodnuté spolupráce omluvil. Kdyby nic jiného, dodali dílu současnou vizuální podobu, jednoduchou, přehlednou, atraktivní, světlou – žádné dramatické polostíny. Vyšli z filmového prostředí, postavy posedávají na sedačkách z kina a na nějaký film se asi po očku dívají od začátku, po přestávce se projekce dočkají i diváci. Dokonce je k zahlédnutí i filmově rozfázovaný pohyb, jímž probodnutý Komtur padá k zemi. Vzdušný prostor s dílem trochu koresponduje, trochu mate (stromečky), ale naprosto odpovídá tomu, co se v něm odehrává.

Zerlina (Lenka Máčiková) váhá, jestli Giovanniho (Svatopluk Sem) držet od těla | FOTO HANA SMEJKALOVÁ

Tentokrát nejde o metafyzický souboj Giovanniho s morálkou, etikou a možná věčností, o jednoho ze smělých gaunerů, kteří vzpourami proti řádu ukazují lidstvu cestu. Nemůže se to nevymstít v posledním „pekelném“ obraze, do něhož režiséři přizvali dětského Mozarta, aby konflikt Giovanniho s Komturem obtáhli vztahem geniálního skladatele k přísnému otci. Mrtvý Komtur se potlouká mezi živými a jediný, kdo ho vidí, je samozřejmě Giovanni, hlavně však není potřeba tvořit „sochu“ Komtura a hrát vážně tak trochu rakvičkárnu ve scéně na hřbitově. Hraje se přiznaně divadelně pikantní situační komedie o všech se všemi, lze se tu lecčemus upřímně zasmát, jen se nepodařilo adekvátně navázat významově zatěžkaný závěr opery. Zato vstupní scéna svedení (znásilnění) Donny Anny a zabití Komtura je vymyšlena naprosto originálně a věcně logicky vysvětluje možný průběh událostí – škoda, že další podobná už v inscenaci není.

SKUTRům šlo zřejmě především o charaktery postav, mezi které tak trochu zapadla i postava titulní. Povahopisy především ženských postav deklarují už kostýmy a účesy a doslovuje je groteskní jednání, které považuji za vůbec nejcennější součást inscenace: mladí pěvci obdivuhodně skládají postavy z gestického jednání pěveckého, pohybového a mimického, nerespektují logiku životní pravděpodobnosti, ale jevištní komedie a často i přímo znějící hudby! Z hereckého hlediska je obsazení takřka excelentní a není tu nikdo, kdo by v daném pojetí nestvořil logickou postavu! Horší je to s kvalitou některých hlasů, zvláště v porovnání s evropským standardem – daň za snahu ještě Jiřího Heřmana přivést do obsazení takřka výlučně mladou pěveckou generaci, s jedinou výjimkou výhradně česko – slovenskou. Je to sympatické a je to potřeba, až na nacionální uzavření souboru.

Nejvíc si cením Jana Šťávy v roli Leporella, pohyblivého bručouna se sonorním basem, přesně reagujícího na každý podnět. Jen rejstříkovou árii mu režiséři trochu zhatili, když mu při ní Donna Elvíra usínala. Podobné lze konstatovat u Svatopluka Sema, který roli malinko dluží jen legato kantilény, dává pěvecký i herecký význam každému detailu a vysoká postava ho k roli předurčuje. Na obou premiérách se v měkkém mazlivém oblečení blýskla Lenka Máčiková jako prohnaná Zerlina, přímo tresť ženství v dobrých i špatných vlastnostech – roli zpívá suverénně. David Nykl a Lukáš Sládek jsou jí přesnými i hlasově dobrými partnery v postavě Masetta. Jana Šrejma Kačírková má Donnu Annu pěvecky zažitou, je to její parádní role. Wesley Rogers má ideální, jen ne dokonale zvládnutý hlas Pro Dona Ottavia. Lucie Hájková je patřičně komediální Donnou Elvírou, nevládne však jistým hlasem a technikou projevu. Jan Martiník roli Leporela zpívá spolehlivě, ale výrazově i herecky ji zjednodušuje.

Nerozumím neobvyklým škrtům, ani mixu pražské a vídeňské verze – v uvedené koncepci považuji za kontraproduktivní škrtnout závěrečný ansámbl a končit smrtí Giovanniho. Tomáš Netopil nastudoval partituru precizně, s jasným názorem, jakkoli mi ne vždy vyhovuje. Škoda, že úvodní velmi slibné rozbití mechanických recitativů do dramatických dialogů bylo později nedůsledné. Bohužel už na druhé premiéře orchestrální hráči frapantně chybovali a dirigent občas neudržel souhru jeviště s orchestrem. Snad na inscenaci nedolehnou nedobré poměry ve spojených pražských operách.

Národní divadlo Praha – Wolfganf Amadeus Mozart: Don Giovanni. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Netopil, režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), scéna Jakub Kopecký, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Beno Blachut. Premiéry ve Stavovském divadle 9. a 10. června 2012.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 24. června 2012

Komentáře k článku: Don Giovanni sukničkář

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


29. 11.-12. 12. 2016

Číslo 20/2016 (29. 11.-12. 12. 2016)

Obsah čísla 20/2016

Sukces měsíce

Herman Broch, Ivan Buraj: ...

Trilogie rakouského modernisty Hermanna...

Dotazník

Lukáš Melník

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Koťátko přišel, viděl a...

Příběh „krachujícího“ Divadla...

Glosa

Hovory o hranicích

Probíhá Pražský divadelní festival...

Kronika

Jednou větou

Ministerstvo kultury oznámilo, že by...

Kritika

Prodloužená ruka...

První premiérou Jihočeského divadla...

Příliš racionální...

Král Lear v Mladé Boleslavi...

Elegantní bulvár

Martin Čičvák, režisér a kmenový...

Těžká příležitost pro...

Odvážný je úmysl režiséra a šéfa...

Eklekticky zakletý vrch

Národní divadlo Brno uvedlo scénickou...

Levínského dramatické...

Běžný počítačový pokyn „Press...

Ovčáčkova hradní slavnost

To je lež jako věž, nebyla to vička...

Alžbětinec Pavel Kohout

Únorový puč 1948 je dodnes českým...

Apollinský choreograf Petr...

Brněnské Národní divadlo uvedlo v...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Pavlína Kafková: K roli...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miroslav Bambušek: Pálí mě...

Dramatik a režisér Miroslav Bambušek...

Burešová/Otčenášek:...

Rozhovor s uměleckým vedením Divadla...

Kontext

„České“ a...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sláva a bída seriálů

Stručný obsah příspěvku zde není...

Těšínská jablůňka

Festival divadel Moravy a Slezska se v...

Loutky v hlubinách moře i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Nenechme kulturu umírat!

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak dál (k...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moving Station / Hemžící se...

Místa pro „nová“ divadla

Došlo do redakce

Helena Albertová, Markéta...

Zahraničí

Nikolaj Chalezin: Politické...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filmy o německých traumatech

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Leonard Cohen (21. 9. 1934 Montreal,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Daňhelová Milada, tanečnice (3. 12....

Paměti, záznamy, deníky

Příběhy ze zámečku se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Komiks 20/2016

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2016



Obsah,