Dona Giovanniho ve Stavovském divadle se od předchozích liší tím, že režisérská dvojice SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) nahlédla Mozartovu operu nezaujatýma očima. Vlastně zaskočili za Davida Pountneyho, který se z dohodnuté spolupráce omluvil. Kdyby nic jiného, dodali dílu současnou vizuální podobu, jednoduchou, přehlednou, atraktivní, světlou – žádné dramatické polostíny. Vyšli z filmového prostředí, postavy posedávají na sedačkách z kina a na nějaký film se asi po očku dívají od začátku, po přestávce se projekce dočkají i diváci. Dokonce je k zahlédnutí i filmově rozfázovaný pohyb, jímž probodnutý Komtur padá k zemi. Vzdušný prostor s dílem trochu koresponduje, trochu mate (stromečky), ale naprosto odpovídá tomu, co se v něm odehrává.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Don Giovanni sukničkář

Nejnovější inscenace Mozartova Dona Giovanniho ve Stavovském divadle se od předchozích liší tím, že režisérská dvojice SKUTR (Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský) nahlédla Mozartovu operu nezaujatýma očima. Vlastně zaskočili za Davida Pountneyho, který se z dohodnuté spolupráce omluvil. Kdyby nic jiného, dodali dílu současnou vizuální podobu, jednoduchou, přehlednou, atraktivní, světlou – žádné dramatické polostíny. Vyšli z filmového prostředí, postavy posedávají na sedačkách z kina a na nějaký film se asi po očku dívají od začátku, po přestávce se projekce dočkají i diváci. Dokonce je k zahlédnutí i filmově rozfázovaný pohyb, jímž probodnutý Komtur padá k zemi. Vzdušný prostor s dílem trochu koresponduje, trochu mate (stromečky), ale naprosto odpovídá tomu, co se v něm odehrává.

Zerlina (Lenka Máčiková) váhá, jestli Giovanniho (Svatopluk Sem) držet od těla | FOTO HANA SMEJKALOVÁ

Tentokrát nejde o metafyzický souboj Giovanniho s morálkou, etikou a možná věčností, o jednoho ze smělých gaunerů, kteří vzpourami proti řádu ukazují lidstvu cestu. Nemůže se to nevymstít v posledním „pekelném“ obraze, do něhož režiséři přizvali dětského Mozarta, aby konflikt Giovanniho s Komturem obtáhli vztahem geniálního skladatele k přísnému otci. Mrtvý Komtur se potlouká mezi živými a jediný, kdo ho vidí, je samozřejmě Giovanni, hlavně však není potřeba tvořit „sochu“ Komtura a hrát vážně tak trochu rakvičkárnu ve scéně na hřbitově. Hraje se přiznaně divadelně pikantní situační komedie o všech se všemi, lze se tu lecčemus upřímně zasmát, jen se nepodařilo adekvátně navázat významově zatěžkaný závěr opery. Zato vstupní scéna svedení (znásilnění) Donny Anny a zabití Komtura je vymyšlena naprosto originálně a věcně logicky vysvětluje možný průběh událostí – škoda, že další podobná už v inscenaci není.

SKUTRům šlo zřejmě především o charaktery postav, mezi které tak trochu zapadla i postava titulní. Povahopisy především ženských postav deklarují už kostýmy a účesy a doslovuje je groteskní jednání, které považuji za vůbec nejcennější součást inscenace: mladí pěvci obdivuhodně skládají postavy z gestického jednání pěveckého, pohybového a mimického, nerespektují logiku životní pravděpodobnosti, ale jevištní komedie a často i přímo znějící hudby! Z hereckého hlediska je obsazení takřka excelentní a není tu nikdo, kdo by v daném pojetí nestvořil logickou postavu! Horší je to s kvalitou některých hlasů, zvláště v porovnání s evropským standardem – daň za snahu ještě Jiřího Heřmana přivést do obsazení takřka výlučně mladou pěveckou generaci, s jedinou výjimkou výhradně česko – slovenskou. Je to sympatické a je to potřeba, až na nacionální uzavření souboru.

Nejvíc si cením Jana Šťávy v roli Leporella, pohyblivého bručouna se sonorním basem, přesně reagujícího na každý podnět. Jen rejstříkovou árii mu režiséři trochu zhatili, když mu při ní Donna Elvíra usínala. Podobné lze konstatovat u Svatopluka Sema, který roli malinko dluží jen legato kantilény, dává pěvecký i herecký význam každému detailu a vysoká postava ho k roli předurčuje. Na obou premiérách se v měkkém mazlivém oblečení blýskla Lenka Máčiková jako prohnaná Zerlina, přímo tresť ženství v dobrých i špatných vlastnostech – roli zpívá suverénně. David Nykl a Lukáš Sládek jsou jí přesnými i hlasově dobrými partnery v postavě Masetta. Jana Šrejma Kačírková má Donnu Annu pěvecky zažitou, je to její parádní role. Wesley Rogers má ideální, jen ne dokonale zvládnutý hlas Pro Dona Ottavia. Lucie Hájková je patřičně komediální Donnou Elvírou, nevládne však jistým hlasem a technikou projevu. Jan Martiník roli Leporela zpívá spolehlivě, ale výrazově i herecky ji zjednodušuje.

Nerozumím neobvyklým škrtům, ani mixu pražské a vídeňské verze – v uvedené koncepci považuji za kontraproduktivní škrtnout závěrečný ansámbl a končit smrtí Giovanniho. Tomáš Netopil nastudoval partituru precizně, s jasným názorem, jakkoli mi ne vždy vyhovuje. Škoda, že úvodní velmi slibné rozbití mechanických recitativů do dramatických dialogů bylo později nedůsledné. Bohužel už na druhé premiéře orchestrální hráči frapantně chybovali a dirigent občas neudržel souhru jeviště s orchestrem. Snad na inscenaci nedolehnou nedobré poměry ve spojených pražských operách.

Národní divadlo Praha – Wolfganf Amadeus Mozart: Don Giovanni. Hudební nastudování a dirigent Tomáš Netopil, režie SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský), scéna Jakub Kopecký, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Beno Blachut. Premiéry ve Stavovském divadle 9. a 10. června 2012.

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 24. června, 2012

Komentáře k článku: Don Giovanni sukničkář

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 09/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


26. 4.-9. 5. 2016

Číslo 09/2016 (26. 4.-9. 5. 2016)

Obsah čísla 09/2016

Sloupek

Očekávání

Když je na nějaký divadelní prostor...

Komentář

Už víme, jak jim bylo

Čapkům, Peroutkům, Langerům,...

Sukces měsíce

Divadlo v pohybu X: Smějící...

Divadlo Husa na provázku v Divadle...

Glosa

Nefňukejte! Vzkazuje The Tap...

Po mnoha letech úspěšného...

Kladenské divadlo otevírá...

Otevření rekonstruované budovy...

Kronika

Jednou větou

Na bludný balvan v hukvaldské oboře...

Kritika

Continuo naruby

Divadlo Continuo představilo v...

Velká gesta jihlavské...

Režisérka Věra Herajtová chtěla v...

Labyrint bolestné duše a...

Jedna z nejprogresivnějších...

Divadlo miluju, film žeru!

Laskavě nevážný, někdy ironicky...

S ironií životem...

Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu...

Schimmelpfennigova apokalypsa...

Hru Rolanda Schimmelpfenniga Wenn, dann:...

Kometa do skály zakletá...

Česká dramatička Lenka Lagronová...

Vizuální smrt Malého prince

Mohla to být událost. Oceňovaný...

Nebýt nikomu na obtíž

Olga Havlová se v podání Pavlíny...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 9/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Marek Cisovský: Herectví je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Olga Dabrowská: Láska,...

Rozhovor s filmovou režisérkou

Kontext

Markéta Fantová: Pražské...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Pavel Šmok – nejen symbol...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Nezávislá...

Tak bych to přeložil z plynulý...

Došlo do redakce

Krystyna a Přátelé: Jeden taniec CD,...

Martina Trchová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

Dům čtyř múz v naději…

Herecká asociace informuje

Stará aréna Ostrava

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Když jsem Ti psal o kladenském...

ALLES GUTE

Divadlo Sklep slaví 45. narozeniny.

Zahraničí

Divadlo ve službách...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sjón: …a probudí se mrtvá...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Jan Badalec (30. 3. 1960 Praha – 29....

Výročí

Výročí 1.−15. května

Meluzín František, herec (1. 5. 1926)...

Paměti, záznamy, deníky

Smích léčí

Lehce po poledni přicházím na...

Příloha

Kmeny I – Argentinské tango...

Když nedávno vydal Vladimír 518...

Petr Nikl: Jako když...

Jelikož profil Petra Nikla vychází v...

Probuzení tanečnic v...

O tanečních událostech, které v...

Alina Nanu: Balet je vášeň

V rámci Taneční zóny 1/2016, z...

Taneční zóna zahajuje 20....

Drazí přátelé… Tímto oslovením...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 09/2016



Obsah,