V popisku k druhému dílu nazvanému Návrat hezkých hochů, autorského divadelního seriálu House Of Love z prostředí „zlatého věku eurodancu“ v pražském A-Studiu Rubín, se píše: Tentokrát blíže prozkoumáme termín „boyband“ a zjistíme, zda lze vstát z hrobu. Patřičně sladěný hudební doprovod ke stylovým choreografiím a vítězný návrat doby řetízků přes rolák. Znalost a vztah k dané hudbě (East 17, Backstreet Boys, Lunetic etc.) výhodou a zárukou!

Seriál se odehrává na baru Studia Rubín, což byl u prvního dílu fajn nápad, a ještě k tomu funkčně využitý, ale tady se s ním pracovalo minimálně. Takže mačkat se před barem s padesáti fanynkami Jaromíra Noska nebylo nic moc. Paranoicky jsem je všechny kolem začala podezírat, že v eurodancu jedou taky a ironizují ho jen proto, aby se neshodily.

Autoři přeceňují nosnost příběhu, i když je fakt vtipný: Po letech se v baru potkají tři bývalí členové chlapecké hudební skupiny Cassiopea. Poctivě vydělané peníze z komerční hudby už nemají, takže se rozhodnou svou zašlou slávu obnovit. Situace vypadá beznadějné. Nutně totiž potřebují najít náhradu za právě pochovaného kolegu. K tomu jeden z nich už není Kamil, ale Kamila… Ovšem když jde o tak vznešené poslání, jako je šíření lásky a radosti, není možné se vzdávat předem. Následuje zvrat, katastrofa a návrat. Katarze však ne, i když byl povolán sám Michael Jackson…

Z představení jsem si odnesla především zcela zásadní poznatky z oblasti boybandu. Nejdůležitějším členem boybandu je blonďák. Tři členové boyband tvořit nemůžou, protože by se vytratily rovnost a bratrství. Během show by totiž jeden z hochů stál uprostřed… Na koncertech se po boybandistech házejí plyšáci. V boybandu nemůže být holka, ani když byla před operací kluk. Sex mezi spolupracovníky boybandu přináší smrt, ale může následovat zmrtvýchvstání. A důležité je tvořit srdíčkem.

No, něco z toho jsem tušila už i před tím. Stejně tak jako publikum kolem mě. Ale stejně mi to nedalo a po očku jsem je všechny pozorovala a hodnotila, kdo z nich je tady „popistka“, „punkistka“ a „rockistka“. Nejvíce tam bylo diskožínek, tím jsem si byla jistá. A po skončení – venku na cigárku – u jejich hovorů ještě jistější. Ale odpouštím jim to. Všem.

Odpouštím jim to už podruhé. A zplodí-li Kolečko, Frič a kol. v Domě Lásky další díl, odpustím jim to i potřetí. Protože jsem se přes veškeré své intelektuální protiúsilí bavila. Viděla jsem režiséra Jana Friče v kožichu, jak si hrál na úlisného moderátora Leoše. Vlastně si hráli všichni. A někteří i občas hráli – třeba Tomáš Dianiška a Radovan Klučka. Fakt, že se musí pachtit ve fastfoodu a nabízet mobily, dokázali „prodat“ s uvěřitelným odporem. Takže jsem jim nakonec přála jejich zadostiučinění vystupovat v rozepnutých košilích a sepraných jeansech. Stejně tak toto privilegium přálo mužské publikum Vladimíře Striežencové, ale myslím, že především pro její hezká prsa, která měli možnost vidět značnou část večera. Jaromír Nosek má také ucházející prsa a ještě k tomu umí hrát na klavír a zpívat… Musím se tedy přiznat, byla jsem vlastně vděčná, že konečně můžu v divadle – po náročných, nesrozumitelných, depresivních a intelektuálských produkcích – zase jednou odpočívat. A bavit se.

Byl to zkrátka dobře vytuněný večer.

A-Studio Rubín Praha – Tomáš Dianiška, Petr Kolečko: House of Love 2 – Návrat hezkých hochů. Režie Jan Frič, choreografie Vladimíra Striežencová, scéna Michal David Oupor. Premiéra 22. března 2010.