Divoký Bayern

Na přelomu května a června se konal v bavorském Řeznu (Regensburgu), tedy v bezprostředním sousedství českých hranic, pod názvem/mottem Wildes Bayern 34. festival „bavorského“ divadla, přesněji divadel ze Svobodného státu Bavorsko.

Sešlo se jich tu na 35 (Bavorsko má jednu z největších sítí, ne-li největší síť divadel z celé Spolkové republiky Německo) – z divadelní metropole Mnichova i z provincie. To bylo jedním z nejdůležitějších pozitiv festivalu – pořadatelům nešlo o nějakou prestižní show, ale snažili se divákům nabídnout ukázky práce nejrůznějších bavorských divadelníků (bylo jich na 700) a divadel. Důraz byl kladen na představení pro děti a mládež: z padesáti festivalových inscenací jich bylo celých dvacet z této kategorie. Z velké části se jednalo o úpravy klasických textů pro mladistvé publikum, které ostatně mělo možnost se svými učiteli na představení v dopoledních hodinách přijít.

V rámci festivalu navíc jednala zájmová organizace bavorských divadelníků zabývajících se divadlem pro děti a mládež (Arbeitskreis Kinder und Jugendtheater Bayern). Poněvadž, jak to tak na festivalech bývá, se mnohá – i večerní a právě večerní – představení určená dospělým divákům překrývala, měl pilný návštěvník (prodáno bylo téměř 14.000 vstupenek, což je na poměrně malé město hodně), jak se hezky německy říká Qual der Wahl, neboli muka z možnosti výběru. A to se člověk musel rozhodovat nejen o tom, na jaké představení půjde, ale nejprve o tom, zda půjde na činohru, balet či dokonce operu nebo muzikál.

Hostitelské Řezenské městské divadlo zahájilo festival světovou premiérou nové dramatizace (Stephana Teuwissena) Kafkova Procesu v režii švýcarské režisérky Mélanie Huberové. Uvedlo také původní novinku řezenského dramatika Konstantina Küsperta Pest (Mor) postavené na teorii multiverzí (mnoho vesmírů) a nabídlo ještě další produkce. V rámci festivalu vystoupilo i „malé“ – skutečně malé, byť se zajímavým repertoárem – řezenské soukromé divadlo Martina Hofera Turmtheater (viz DN 2/2015: Mosty přes česko-německé hranice) s dramatizací románu švýcarského autora Markuse Wernera Am Hang (Na stráni). O tom, že Werner není nevýznamným autorem, svědčí i to, že byl letos vybrán švýcarskou autorskou ochrannou organizací ProLitteris jako laureát její hlavní ceny (předání 25. června). K festivalu a jednotlivým inscenacím se vrátím v podzimních DN.