Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Schematická noc

Ona je dcerou vysokého komunistického funkcionáře a reportérkou normalizační televize. On je kardiolog a primář a samozřejmě člen vládnoucí strany. Právě slaví narozeniny, ale hosté nepřicházejí, bojí se zadat si ve chvílích, v nichž možná padne režim: je sametový listopadový týden 1989 a v pražských ulicích protestují statisíce demonstrantů. On i ona se utěšují nadějí, že ke zvratu nedojde, že zasáhnou milice či StB, že horké hlavy vychladnou a život se vrátí do pro ně tak pohodlných kolejí. Nálada ve vile, ukradené exulantům, je ponurá a atmosféra zhoustne ještě víc, když se přece jenom dostaví dva gratulanti: primářova milenka a jeho zástupce, který už stihl převléci kabát a je šéfem stávkového výboru v prestižní nemocnici.

Miroslav Etzler, Zuzana Slavíková a Jan Plouhar v Sametové noci, inscenaci, jež vypráví o listopadu 1989 FOTO ALENA HRBKOVÁ

To je základní dějová osnova hry slovenské autorské dvojice Valerie Schulczové a Romana Olekšáka Sametová noc, kterou uvádí pražské Divadlo v Řeznické.

Zpočátku se zdá, že půjde o hloubkový průzkum charakterů osob spjatých s totalitní mocí v konfrontaci s čistou duší milenky Majdy. Brzy se však ukáže, že jsou to charaktery příliš jednostrunné, skrz naskrz záporné. Hotová animální monstra, mravně zpustlí jedinci a čistokrevní zlosyni, kteří se neštítí ničeho, ba ani vražd ne. Netvrdím, že takoví lidé v reálném životě neexistují, a neříkám, že nemohou pobývat na jevišti. Má to ale podmínku: jejich chování musí být věrohodně motivované a nesmí pocházet pouze z vůle autorů. A právě jen a jen autorský úmysl je v Sametové noci „hnacím motorem“ jednání všech postav. S přimhouřením očí snad lze přijmout jednoznačně kladnou Majdu, která přetrpí veškeré urážky, ústrky, ataky a podvolí se i „veřejné“ souloži – všichni dobře víme, že v lásce jde rozum stranou. Jednání primáře Petra, jeho ženy Nadi a Petrova konkurenta Michala je však zcela nezdůvodněné, neplyne z dramatických situací a jejich repliky, postoje a proměny jako by padaly z nebe. Na hranici uvěřitelnosti je i stále krkolomnější děj, který ve finále dospěje k šestákové kriminální pointě. Dobrá, jde o modelovou hru, schéma; nemohu se však ubránit pocitu, že nebezpečně připomíná schematickou dramatiku stalinských padesátých let – jen s opačnými znaménky.

Co si s takovým schématem mají počít herci? V Divadle v Řeznické jsou záchranou inscenace. Miroslav Etzler (Petr), Zuzana Slavíková (Naďa), Jan Plouhar (Michal) a Anna Kulovaná (Majda) propůjčují svým postavám vedle herecké rutiny lidská měřítka, která jim svěřené „loutky“ alespoň částečně oživují. A Anna Kulovaná (alternuje Veronika Khek Kubařová) vtiskla své Majdě i zvláštní něhu, která je dojemná.

Jako zvukový dekor zní z rozhlasu dobové zpravodajství a úryvky z projevů Milouše Jakeše a Václava Havla. Na samotném konci inscenace, do prázdna herci opuštěného jeviště, zazní nahrávka proslulé Modlitby v podání Marty Kubišové. V kontextu uplynulého děje působí jako výsměch. Ale čemu vlastně?

Divadlo v Řeznické – Valeria Schulczová a Roman Olekšák: Sametová noc. Překlad Yvetta Srbová. Hudba Martin Hasák. Režie a výprava Valeria Schulczová. Česká premiéra 28. února 2017. (Psáno z reprízy 7. března 2017.)

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 03. dubna 2017

Komentáře k článku: Schematická noc

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,