Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

S Čechovem neradno režijně cvičit

Racek, jedna z pětice „velkých her“ A. P. Čechova, bývá v divadlech obvykle interpretován jako tragicky laděná komedie o neschopnosti žít a v druhém plánu pak jako výpověď o smyslu, možnostech a účinu tvorby, literatury, umění… V Divadle v Dlouhé je Čechovův Racek traktován spíš jako krutá groteska a hořké čechovovské podtexty jsou tu spíš zamlženy.

Petr Jeništa jako vyžilý a zženštilý Trigorin a Klára Sedláčková-Oltová jako nesnesitelně roztomilá Arkadinová FOTO PAVEL HEJNÝ

Hraje se na scéně evokující omšelý divadelní sál, který se v průběhu děje proměňuje v salon s velkými okny, otevřenými do zahrady. Podlaha je pokryta proužky papírků ze skartovačky, jejichž chuchvalci se herci zdobí či jimi atakují jeden druhého – snad je to symbol „rozstřižených“ životů postav, snad nápověď zmařeného literárního úsilí Trepleva; rozšifrovat tu činnost je i pro poučeného diváka krajně obtížné. Arkadinová (Klára Sedláčková-Oltová), oblečená v bílém jako nějaká primabalerína, vystupuje s nesnesitelnou roztomilostí, kterou střídají výbuchy hysterie. Její bratr Sorin (Pavel Tesař) se po jevišti pohybuje s fyzickými obtížemi, většinou je nošen na zádech a jakoby z nadhledu „vykřikuje“ zlobné žaloby na svou bezútěšnou, nesmyslnou existenci. Doktor Dorn (Jan Vondráček) je rodem komik, vždy připraven zlehčit dramatičnost chvíle a zabrnkat akord na mandolínu, která je jeho stálou rekvizitou. A spisovatel Trigorin (Petr Jeništa) je vyžilý dekadentní donchuán, v soubojích s Treplevem až tak pasivní, že snese i Treplevův „homosexuální“ polibek. Panoptikum postav doplňují připsaní Racek 1 (Lenka Veliká) a Racek 2 (Michaela Doležalová), harmonikářky oděné v labutím(?) peří, jacísi němí svědci bizarního, groteskního balábile na půdorysu Čechovovy hry.

Všechny tyto rozměrné role – i úlohy menší, třeba smutno-směšný Medvěděnko (Jan Meduna) – jsou ztvárněny s bravurou, která je hercům v Dlouhé vlastní. V kontrastu s nimi režiséry přizvaní mladí herci Pavel Neškudla (Treplev) a Marie Poulová (Zarečná) této herecké suverenity nedosahují. Neškudla hraje Trepleva vztekle, tvrdě, Poulová Zarečnou lítostivě, oba ztělesňují své postavy jen z vnějšku, do jejich nitra nepronikají. Konfliktní drama nenaplněné lásky Trepleva a Zarečné je ovšem podstatnou, dokonce možná i hlavní tematickou osou tohoto ruského příběhu.

Děj plyne v pomalém tanečním rytmu, ostatně Lukáš Trpišovský z režisérského dua SKUTR se v programu přihlašuje k Nižinského baletu Faunovo odpoledne jako k inspiraci. Racek v Dlouhé, plný brutality, záměrné křečovitosti a hrůzné krásy, je inscenací bezesporu vizuálně efektní. Krásná, působivá je i scénická hudba, jako z nějakého francouzského sentimentálního filmu, střihaná autentickými ruskými sborovými zpěvy. Jenže úplnost Čechových „velkých her“ na scéně umožňuje jen vykládat jejich smysl. Jakýkoli jiný režijní vklad, jakkoliv originální, onu dokonalou úplnost oslabuje a zatemňuje.

Divadlo v Dlouhé, PrahaA. P. Čechov: Racek. Překlad Leoš Suchařípa. Režie SKUTR, scéna Jakub Kopecký, kostýmy Simona Rybáková, hudba Petr Kaláb. Premiéra 25. května 2017.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 16. června 2017

Komentáře k článku: S Čechovem neradno režijně cvičit

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,