Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Slepý výstřel

    Divadlo LETÍ představilo v české premiéře hru německého dramatika Mariuse von Mayenburga Bang. Mayenburg ji napsal jako kousavou reakci na nelichotivou tendenci mnohých zemí volit si do svého čela machistické typy, které komplikované politické problémy řeší jednoduchými cestami. Erdoğan, Putin, Orbán, Kaczyński – je to opravdu dlouhý seznam, píše se v programu. Poslední kapkou pak bylo zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Ze znalosti tuzemské politické garnitury by se zdálo, že tu bude inscenace rezonovat jak zvony svatovítské katedrály. Zvony však spíše cinkaly.

    Tomáš Kobr jako diktátorské dítě Ralf Bang se svými divadelními rodiči, které ztvárňují Beáta Kaňoková a Jiří Böhm FOTO ALEXANDR HUDEČEK

    Hlavní roli Ralfa Banga svěřil režisér Marián Amsler Tomáši Kobrovi. Nechal ho téměř celou dobu představení defilovat po jevišti v plenkách a zároveň pronášet myšlenky, za něž by v některých evropských zemích dostal flastr. Bohužel jen v některých. Tahle inscenace je o těch ostatních. A o USA. Kolem Ralfa Banga pobíhají další postavy, které nemají jiný důvod existence než pomalu utvářet Bangovo zvrácené ego a nakonec se stát pouhou stafáží „jeho výsosti“. Do jedné byly napsány jako karikatury, což významně ulehčovalo hercům práci. Za všechny vypíchněme Jiřího Böhma v roli Ralfova otce Dominika. Ten sice nasadil téměř identickou masku jako v roli Václava Havla v inscenaci Olga (Horrory z Hrádečku), její zábavnost však zatím netrpí. Jsem ale zvědav, jak dlouho ještě.

    Tomáš Kobr byl v Bangovi nepřekonatelně odporný, slizký, podvraťácký. Jeho postava má být koláží všech známých i budoucích politiků typu „nebezpečný primitiv, který svým jednoduchým, ale na první pohled účinným jednáním táhne davy“. Výsledkem je předvídatelný hajzlík obratně se pohybující ve všech společenských strukturách, v nichž si dokáže vždy zajistit vedoucí postavení, byť třeba není nejsilnější či nejobratnější. Od začátku je jasné, jakým směrem se jeho uvažování bude ubírat, a taky se tak děje.

    Problém inscenace není v inscenování, například scéna Petra Vítka tématu vtipně konvenuje – na pohled idylický dům, stolek, židle, houpací síť, zahrádka… Potíž je už v Mayerburgově textu. Pokud chtěl představit hlubokou propast mezi veganskými, altruistickými, intelektuálními Bangovými rodiči a jeho primitivností, není jasné, proč jim přisoudil temnou minulost, kterou tady nebudu prozrazovat, kterou ale v podstatě nikdo nevysvětlí. Pokud chtěl Mayerburg ukázat, že za to, jaké jsou děti, mohou vždy rodiče, učinil tak velmi vágně a karikování všeho, co mu přišlo pod pero, tak nakonec fungovalo spíš podvratně. Pokud měl být Bang syntézou zla a záludného nebezpečí, proč chvílemi ukračoval k poměrně pozitivnímu jednání? Aby své okolí a diváky obalamutil? Pokud ano, povedlo se mu to, ale aspoň v mém případě za cenu nesrozumitelnosti postavy.

    Typus Bang ale nemá být záludný. Je otevřený, nešálí, chce oslovit davy a davy nejsou filosofové metafor. To Mayenburg a potažmo LETÍ pochopili jen částečně a vložili tak do Bangových replik očekávatelné proslovy, jež měly simulovat spojenectví Banga a celé společnosti, když začínaly vždy množným: my se nechceme nudit, my vyřešíme, a to rychle, my chceme mrtvé, a když už mrtvé, tak hodně… Při některých promluvách samozřejmě běhal mráz po zádech. Přesto při nich Kobr nebyl přesvědčivý, spíše směšný jako čertík z krabičky.

    Divadlo LETÍ – Bang. Překlad Michal Kotrouš. Režie Marián Amsler, dramaturgie Marie Špalová, scénografie Petr Vítek, kostýmy Marián Amsler. Premiéra 4. listopadu 2017 ve VILE Štvanice.


    Komentáře k článku: Slepý výstřel

    1. David Zdařil

      Odfláknutá recenze
      ve stylu „nepochopil jsem to, takže je to nepovedené.“

      01.04.2018 (13.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Dominik Melichar

      Dominik Melichar

      Milý pane Zdařile,

      vážím si toho, že jste recenzi přečetl, jen si nevím rady s Vaší argumentací. Bylo by mi, a nepochybně i celé řadě dalších čtenářů, potěšením, kdybyste se s námi podělil o hodnotnější recenzi představení.

      Děkuji a zůstávám s pozdravem,

      Dominik Melichar

      03.04.2018 (9.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,