Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci Mezinárodního divadelního festivalu DIVADLO Plzeň byli tentokrát z předvedeného programu poněkud nesví. Je vcelku normální, že někoho jedno představení nadchne a druhého naštve. Jenže se, odhaduji z kuloárních debat, zásadně proměnil poměr mezi ubývajícími libými a přibývajícími nelibými pocity při představeních. Nebylo kde jinde si ty frustrace vyříkat než cestou z jedné produkce na druhou. Diskuse o zhlédnutém nahradily besedy s tvůrci po představení, a možná správně, protože pokud si vzpomínám, při dřívějších oficiálních seminářích si stejně málokdo pálil prsty polemikou.

Také jsem měl letos pocit, že chodím z jednoho divadla do druhého vlastně nezúčastněně pozorovat cizokrajné motýly napíchnuté na špendlík. A vzpomínal jsem na Milana Lukeše, také proto, že od jeho úmrtí uplynulo právě deset let, který viděl festival coby bránu do velkého divadelního světa, k tvůrcům, kteří v devadesátých letech formulovali divadlo jako prostor ke společenské diskusi a usilovně hledali novou jevištní estetiku, výrazové prostředky co nejvhodnější pro to, co chtěli vyjádřit. Festival tehdy českým divadelníkům objevoval Christopha Marthalera, Franka Castorfa, Eimuntase Nekrošiuse, Jurije Ljubimova a mnohé další, dlužno podotknout, že v duchovní gesci časopisu Svět a divadlo, jehož ústřední téma se s tím festivalovým shodovalo a bylo nadmíru užitečné – inspirovat a navazovat kontakty s nejprůbojnějšími evropskými divadly.

Trpím pocity staromilce, který od divadla pořád ještě něco očekává, i když se to dnes možná nechce? Nebo jen už nejsem schopen pochopit, oč dnes divadlu prezentovanému na festivalu jde? Neumím číst jeho poetiku? Je to možné, proto nekritizuji, ptám se. Jistě se lze ptát členů dramaturgické rady festivalu, proč vybrali právě tyto, a ne jiné inscenace, stejně jako se lze ptát vedení festivalu, na jaké cíle vlastně míří. Ale mají festivaloví dramaturgové z čeho vybírat? Odhaduji, že se ony kdysi zásadní, řekněme nadnárodní, evropské tendence rozpadly do lokálních způsobů, jak reagovat na místní problémy a traumata. Když svezete jakoukoli množinu inscenací na jedno festivalové místo, vyjmete je z původního kontextu a přesunete do kontextu nového, vždycky se promění jejich výpověď, jejich „kvalita“, jejich smysl. Platilo to i v Lukešově době a mluvilo se o tom i tehdy hodně kriticky. Jenže tentokrát se svezené inscenace „zdrcly“ do podivné směsky, která snad některým pocuchala chuťové buňky, ale sotva koho zasytila. Zjednodušuji, vím, při pohledu z výšky jinak nelze.

Ale dvě věci mi přece jenom vrtají hlavou. Proč se těžiště programu posouvá skoro výhradně do zemí Visegrádu? Proč slábne zájem o německy mluvené divadlo, jehož inspirativnost a provokativnost ukazují Pražský divadelní festival německého jazyka, Divadelní svět Brno a nakonec i Divadelní Flora v Olomouci? Proč tu není nic z Francie, Británie, Ruska, odjinud? Bylo by to moc drahé? Nebo jsou věci odtud už úplně nepřenositelné? Nebo jen nevíme, co se v těch zemích děje? Visegrádské země procházejí krizemi, které sice mají společného jmenovatele v postkomunistické společnosti, ale průběh a konkrétní reálie těch patálií jsou velmi různé. Už proto si asi tak úplně nerozumíme. Jenže i na jedno místo svezené tuzemské inscenace, o nichž se v průběhu roku dost nadšeně mluví, myslím, v novém kontextu trochu pohasly.

A druhý červíček hlodá pochybnostmi: nakolik zůstává nosná představa festivalu jako vlastně odborného setkání s vyloučením veřejnosti, tedy běžných diváků. Představení komunikovala s hledištěm odborníků jen s velkými obtížemi, nepříjemné pro obě strany. Festival divadel, která nenašla svou dobu? Setkání specialistů, kteří marně hledají své vysněné divadlo?

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Divadlo, které si nerozumí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,