Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci Mezinárodního divadelního festivalu DIVADLO Plzeň byli tentokrát z předvedeného programu poněkud nesví. Je vcelku normální, že někoho jedno představení nadchne a druhého naštve. Jenže se, odhaduji z kuloárních debat, zásadně proměnil poměr mezi ubývajícími libými a přibývajícími nelibými pocity při představeních. Nebylo kde jinde si ty frustrace vyříkat než cestou z jedné produkce na druhou. Diskuse o zhlédnutém nahradily besedy s tvůrci po představení, a možná správně, protože pokud si vzpomínám, při dřívějších oficiálních seminářích si stejně málokdo pálil prsty polemikou.

Také jsem měl letos pocit, že chodím z jednoho divadla do druhého vlastně nezúčastněně pozorovat cizokrajné motýly napíchnuté na špendlík. A vzpomínal jsem na Milana Lukeše, také proto, že od jeho úmrtí uplynulo právě deset let, který viděl festival coby bránu do velkého divadelního světa, k tvůrcům, kteří v devadesátých letech formulovali divadlo jako prostor ke společenské diskusi a usilovně hledali novou jevištní estetiku, výrazové prostředky co nejvhodnější pro to, co chtěli vyjádřit. Festival tehdy českým divadelníkům objevoval Christopha Marthalera, Franka Castorfa, Eimuntase Nekrošiuse, Jurije Ljubimova a mnohé další, dlužno podotknout, že v duchovní gesci časopisu Svět a divadlo, jehož ústřední téma se s tím festivalovým shodovalo a bylo nadmíru užitečné – inspirovat a navazovat kontakty s nejprůbojnějšími evropskými divadly.

Trpím pocity staromilce, který od divadla pořád ještě něco očekává, i když se to dnes možná nechce? Nebo jen už nejsem schopen pochopit, oč dnes divadlu prezentovanému na festivalu jde? Neumím číst jeho poetiku? Je to možné, proto nekritizuji, ptám se. Jistě se lze ptát členů dramaturgické rady festivalu, proč vybrali právě tyto, a ne jiné inscenace, stejně jako se lze ptát vedení festivalu, na jaké cíle vlastně míří. Ale mají festivaloví dramaturgové z čeho vybírat? Odhaduji, že se ony kdysi zásadní, řekněme nadnárodní, evropské tendence rozpadly do lokálních způsobů, jak reagovat na místní problémy a traumata. Když svezete jakoukoli množinu inscenací na jedno festivalové místo, vyjmete je z původního kontextu a přesunete do kontextu nového, vždycky se promění jejich výpověď, jejich „kvalita“, jejich smysl. Platilo to i v Lukešově době a mluvilo se o tom i tehdy hodně kriticky. Jenže tentokrát se svezené inscenace „zdrcly“ do podivné směsky, která snad některým pocuchala chuťové buňky, ale sotva koho zasytila. Zjednodušuji, vím, při pohledu z výšky jinak nelze.

Ale dvě věci mi přece jenom vrtají hlavou. Proč se těžiště programu posouvá skoro výhradně do zemí Visegrádu? Proč slábne zájem o německy mluvené divadlo, jehož inspirativnost a provokativnost ukazují Pražský divadelní festival německého jazyka, Divadelní svět Brno a nakonec i Divadelní Flora v Olomouci? Proč tu není nic z Francie, Británie, Ruska, odjinud? Bylo by to moc drahé? Nebo jsou věci odtud už úplně nepřenositelné? Nebo jen nevíme, co se v těch zemích děje? Visegrádské země procházejí krizemi, které sice mají společného jmenovatele v postkomunistické společnosti, ale průběh a konkrétní reálie těch patálií jsou velmi různé. Už proto si asi tak úplně nerozumíme. Jenže i na jedno místo svezené tuzemské inscenace, o nichž se v průběhu roku dost nadšeně mluví, myslím, v novém kontextu trochu pohasly.

A druhý červíček hlodá pochybnostmi: nakolik zůstává nosná představa festivalu jako vlastně odborného setkání s vyloučením veřejnosti, tedy běžných diváků. Představení komunikovala s hledištěm odborníků jen s velkými obtížemi, nepříjemné pro obě strany. Festival divadel, která nenašla svou dobu? Setkání specialistů, kteří marně hledají své vysněné divadlo?

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 01. října 2017

Komentáře k článku: Divadlo, které si nerozumí

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,