Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Jako ekonom jste v divadle mužem v pozadí, člověk, o kterém se, na rozdíl od herců, moc neví, snad jen to, že jste původní profesí technik. Takže, co vás vlastně vrhlo k divadlu?

Když je člověk mlád a zvažuje, čím bude, má spoustu možností. On je nepopsaný list a svět je pro něj otevřen. Já jsem divadlo amatérsky hrával jako kluk, dokonce i jako dospívající mládenec, a strašně moc mě bavilo. Byl jsem vášnivým návštěvníkem Semaforu, Činoherního klubu a Vinohradského divadla a zvažoval jsem, že se přihlásím na DAMU. Ale pak pragmaticky zvítězilo technické vzdělání: jsem vystudovaný stavební inženýr. Nicméně divadlo jsem mít rád nepřestal. Čili teď si jej užívám i profesně – nejen jako ekonom, podílím se třeba na programu štědrovečerních zpívání v divadle a sem tam se jako účinkující objevím i na jevišti. Je to příjemný pocit.

Vím, že vaše osobnostní založení je ambivalentní – na jedné straně racionální pragmatik, kterého ale nepropustily ze svých služeb múzy: hrajete na harmoniku a na kytaru, pořádáte hudební sešlosti s malou skupinou a divadlu se vaše muzicírování hodí nejen při popremiérových večírcích…

Pocházím z muzikantské rodiny, můj otec byl muzikant tělem i duší a vždycky mi říkal:Kdo s tebou zpívá, toho se neboj, to je hodnej člověk. Divadlo je podobně jako hudba živé umění, hudba ale je ještě autentičtější a víc spojuje lidi. Občas si s naší malou partou přijdou zazpívat i profesionální hudebníci a já se jim vždycky omlouvám, že když mě slyší amatérsky hrát na harmoniku, musí je to tahat za uši. A oni vždycky opáčí, že přece nejde jen o muziku, ale o atmosféru, a ta je výborná.

Tak už aspoň zhruba víme, kdo jste – teď k věci: co bylo při výstavbě Malé scény vůbec nejtěžší?

Nejprve musím říct, že velmi oceňuji rozhodnutí tehdejšího vedení města o rozsáhlé rekonstrukci celého divadla, tedy i dílenského dvora, která stála 150 milionů. Rozhodli ve prospěch kultury, a to dneska není běžné. Ten dvůr byl v hrozném technickém stavu. Rekonstrukce probíhala po etapách, podle toho, na co byly peníze. Původně jsme chtěli vybudovat jen moderní zkušebnu, ale když jsme viděli všestranné možnosti toho prostoru, rozhodli jsme se v něm vytvořit i Malou scénu jako protipól našeho kamenného secesního divadla. Technicky to problém nebyl, bylo však nutno změnit původní účel přestavby. S ohledem na dotace to přineslo určité administrativní problémy, které nebylo zcela lehké vyřešit.

Jak dlouho rekonstrukce trvala?

Celková rekonstrukce trvala pět let, ale samotná stavba Malé scény šla rychle, trvala asi rok, možná pár měsíců navíc.

Technicko-ekonomické řízení rekonstrukce bylo čistě na vás. Neměl jste z něho občas frustraci, chuť to vzdát?

Rekonstrukci divadla si řídili pracovníci magistrátu a my jsme jen pečlivě dohlíželi na kvalitu prováděných prací. Od ředitele divadla až po domovníka, takže jsem na to zdaleka nebyl sám. A pokud jde o frustraci z práce v divadle, tak jí moc netrpím. Občas si po práci při cestě domů říkám: Mám já to zapotřebí? Jenže jakmile jednou překročíte práh divadla, zasáhne vás to zvláštní fluidum, atmosféra, genius loci. Já mám spíš strach, že až jednou divadlo opustím, bude se mi po něm strašně stejskat.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 29. Květen, 2012

Komentáře k článku: Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 10.-27. 10. 2014

Číslo 17/2014 (14. 10.-27. 10. 2014)

Obsah čísla 17/2014

Komentář

Divadlo podle politiků

Čtete následující řádky po...

Osobnost měsíce

Pavel Zajíček

autor básní a ústřední performer...

Jak já to vidím

Alena Štréblová, Herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Od divadla zpátky k rituálu

Podle antropologické teorie vzniklo...

Kronika

Bylo & bude 17/2014

Bylo Až do dna ponížení Televizní...

Kritika

Mukl A03915

V Brně rostou nezávislé produkce jako...

Upíří rej podle Glazarové

Titul Vlčí jáma je v povědomí...

Fyzika mořských vln

Tanečník Jiří Bartovanec, bývalý...

Voňavý svět snů

Ivo Dimchev, současný oblíbenec...

Zeměměřič K. jako produkt...

Uvidět a přečíst román Zámek v...

Orlando z knihovny nikam...

Když na podzim roku 1928 vyšla nová...

Návrat chlebíčkové kultury

Na rovinu – v Kalichu jsem byl poprvé...

Fantom opery je v Praze!

Producent František Janeček si k...

Divnej, vtipnej, poetickej...

Nebudu psát, že se zrodila hvězda....

Kritický žebříček 17/2014

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Martin Františák: Soubor má...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Blahodárné doušky ...

Fragmenty rozhlasu

Zdeněk, můj oblíbený…

Zdeněk Hořínek byl můj oblíbený...

O kritikovi, jenž miloval...

Poprvé jsem jméno Zdeněk Hořínek...

Panu Hořínkovi s láskou…

Ve středu se Zdeněk Hořínek, jak...

Burza

Fagi a divadlo

Chvála solidarity

Dva skladatelé, dva Magoři

3LO3

V Plzni postavili za velké peníze...

Městské divadlo Mladá...

Divadla regionů

Zpráva o setkání herců v...

Podpora Prezident HA požádal správní...

Rejžek píše Justovi

Málem bych se nedostal k tomu, abych...

Zahraničí

V Salcburku historicky i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Utrpení, vztek a zoufalství;...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Martin Marek (28. 8. 1956 Praha – 13....

Výročí

Výročí 21.–31. října

Sedláčková Jarmila, sólistka opery...

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2014



Obsah,