Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Jako ekonom jste v divadle mužem v pozadí, člověk, o kterém se, na rozdíl od herců, moc neví, snad jen to, že jste původní profesí technik. Takže, co vás vlastně vrhlo k divadlu?

Když je člověk mlád a zvažuje, čím bude, má spoustu možností. On je nepopsaný list a svět je pro něj otevřen. Já jsem divadlo amatérsky hrával jako kluk, dokonce i jako dospívající mládenec, a strašně moc mě bavilo. Byl jsem vášnivým návštěvníkem Semaforu, Činoherního klubu a Vinohradského divadla a zvažoval jsem, že se přihlásím na DAMU. Ale pak pragmaticky zvítězilo technické vzdělání: jsem vystudovaný stavební inženýr. Nicméně divadlo jsem mít rád nepřestal. Čili teď si jej užívám i profesně – nejen jako ekonom, podílím se třeba na programu štědrovečerních zpívání v divadle a sem tam se jako účinkující objevím i na jevišti. Je to příjemný pocit.

Vím, že vaše osobnostní založení je ambivalentní – na jedné straně racionální pragmatik, kterého ale nepropustily ze svých služeb múzy: hrajete na harmoniku a na kytaru, pořádáte hudební sešlosti s malou skupinou a divadlu se vaše muzicírování hodí nejen při popremiérových večírcích…

Pocházím z muzikantské rodiny, můj otec byl muzikant tělem i duší a vždycky mi říkal:Kdo s tebou zpívá, toho se neboj, to je hodnej člověk. Divadlo je podobně jako hudba živé umění, hudba ale je ještě autentičtější a víc spojuje lidi. Občas si s naší malou partou přijdou zazpívat i profesionální hudebníci a já se jim vždycky omlouvám, že když mě slyší amatérsky hrát na harmoniku, musí je to tahat za uši. A oni vždycky opáčí, že přece nejde jen o muziku, ale o atmosféru, a ta je výborná.

Tak už aspoň zhruba víme, kdo jste – teď k věci: co bylo při výstavbě Malé scény vůbec nejtěžší?

Nejprve musím říct, že velmi oceňuji rozhodnutí tehdejšího vedení města o rozsáhlé rekonstrukci celého divadla, tedy i dílenského dvora, která stála 150 milionů. Rozhodli ve prospěch kultury, a to dneska není běžné. Ten dvůr byl v hrozném technickém stavu. Rekonstrukce probíhala po etapách, podle toho, na co byly peníze. Původně jsme chtěli vybudovat jen moderní zkušebnu, ale když jsme viděli všestranné možnosti toho prostoru, rozhodli jsme se v něm vytvořit i Malou scénu jako protipól našeho kamenného secesního divadla. Technicky to problém nebyl, bylo však nutno změnit původní účel přestavby. S ohledem na dotace to přineslo určité administrativní problémy, které nebylo zcela lehké vyřešit.

Jak dlouho rekonstrukce trvala?

Celková rekonstrukce trvala pět let, ale samotná stavba Malé scény šla rychle, trvala asi rok, možná pár měsíců navíc.

Technicko-ekonomické řízení rekonstrukce bylo čistě na vás. Neměl jste z něho občas frustraci, chuť to vzdát?

Rekonstrukci divadla si řídili pracovníci magistrátu a my jsme jen pečlivě dohlíželi na kvalitu prováděných prací. Od ředitele divadla až po domovníka, takže jsem na to zdaleka nebyl sám. A pokud jde o frustraci z práce v divadle, tak jí moc netrpím. Občas si po práci při cestě domů říkám: Mám já to zapotřebí? Jenže jakmile jednou překročíte práh divadla, zasáhne vás to zvláštní fluidum, atmosféra, genius loci. Já mám spíš strach, že až jednou divadlo opustím, bude se mi po něm strašně stejskat.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 29. Květen, 2012

Komentáře k článku: Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 8/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 4.-29. 4. 2014

Číslo 8/2014 (16. 4.-29. 4. 2014)

Obsah čísla 8/2014

Komentář

Dva diváci…

Nedávno přišli na představení do...

Sukces měsíce

Městské divadlo Kladno –...

Režie Jan Frič, premiéra 22. března...

Jak já to vidím

Marek Bečka, Loutkář

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Být idiotem, nebýt idiotem,...

Když jsem v roce 2006 před českého...

Kronika

19. března—1. dubna 2014

19. března V pražské malostranské...

Kritika

Soudě dle soudce to bude...

Nová inscenace ředitele Divadla na...

Veselá opera pro celou rodinu

Těsnohlídkova povídka, napsaná pro...

Staré dobré poetické

Federico García Lorca se prakticky...

Smrt pamětníků

David Jařab se po pěti letech vrátil...

Vzorec civilizace

Prostor je v inscenaci minimalizován na...

V domě smutku slunce vyjít...

Tato kniha nepatří na vánoční stůl...

Kritický žebříček 8/2014

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Rozhovor

Martin Zahálka: Hysteričtí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Sbohem!

Nekrolog za Pata a Mata, kteří se...

Kontext

Neztrácím naději – Za...

Nenápadný, vždy jakoby skryt za...

Když zpívajícím komikům...

Jiří Šlitr nebyl u nás první ani...

Burza

Fagi a divadlo

IDU 2014: Prostor pro divadlo

Institut umění – Divadelní ústav...

Ctrl + S

Dva skladatelé, dva Magoři

3SES3

Určitě jste vy samy seděly v nějaké...

Thálie po roce (Alternativní...

Co se týká všelijakých divadelních...

Ceny Thálie za rok 2013

Činohra Ženský výkon: Tereza...

Upřímné Ceny Thálie

Herecká asociace informuje

Just píše Rejžkovi

Zarazila mě Tvá věta o dvouhlavém...

Zahraničí

Za humny je klasika

Stručný obsah příspěvku zde není...

Roald van Oosten: Vrátit...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Paměti, záznamy, deníky

Sbližování těla s duší...

Měla bych se ještě zmínit, proč se...

Dědova mísa

Dědova mísa

Bylo nečekané a překvapivé, že...

Příloha

Sbohem!

Nekrolog za Pata a Mata, kteří se...

Rekapitulace událostí, jež...

Nabízíme přehled událostí konce...

Činoherní studio Ústí nad...

Činoherní studio bylo založeno v...

Plzeň 2015

Evropské hlavní město vrcholné...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 8/2014



Obsah,