Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Jako ekonom jste v divadle mužem v pozadí, člověk, o kterém se, na rozdíl od herců, moc neví, snad jen to, že jste původní profesí technik. Takže, co vás vlastně vrhlo k divadlu?

Když je člověk mlád a zvažuje, čím bude, má spoustu možností. On je nepopsaný list a svět je pro něj otevřen. Já jsem divadlo amatérsky hrával jako kluk, dokonce i jako dospívající mládenec, a strašně moc mě bavilo. Byl jsem vášnivým návštěvníkem Semaforu, Činoherního klubu a Vinohradského divadla a zvažoval jsem, že se přihlásím na DAMU. Ale pak pragmaticky zvítězilo technické vzdělání: jsem vystudovaný stavební inženýr. Nicméně divadlo jsem mít rád nepřestal. Čili teď si jej užívám i profesně – nejen jako ekonom, podílím se třeba na programu štědrovečerních zpívání v divadle a sem tam se jako účinkující objevím i na jevišti. Je to příjemný pocit.

Vím, že vaše osobnostní založení je ambivalentní – na jedné straně racionální pragmatik, kterého ale nepropustily ze svých služeb múzy: hrajete na harmoniku a na kytaru, pořádáte hudební sešlosti s malou skupinou a divadlu se vaše muzicírování hodí nejen při popremiérových večírcích…

Pocházím z muzikantské rodiny, můj otec byl muzikant tělem i duší a vždycky mi říkal:Kdo s tebou zpívá, toho se neboj, to je hodnej člověk. Divadlo je podobně jako hudba živé umění, hudba ale je ještě autentičtější a víc spojuje lidi. Občas si s naší malou partou přijdou zazpívat i profesionální hudebníci a já se jim vždycky omlouvám, že když mě slyší amatérsky hrát na harmoniku, musí je to tahat za uši. A oni vždycky opáčí, že přece nejde jen o muziku, ale o atmosféru, a ta je výborná.

Tak už aspoň zhruba víme, kdo jste – teď k věci: co bylo při výstavbě Malé scény vůbec nejtěžší?

Nejprve musím říct, že velmi oceňuji rozhodnutí tehdejšího vedení města o rozsáhlé rekonstrukci celého divadla, tedy i dílenského dvora, která stála 150 milionů. Rozhodli ve prospěch kultury, a to dneska není běžné. Ten dvůr byl v hrozném technickém stavu. Rekonstrukce probíhala po etapách, podle toho, na co byly peníze. Původně jsme chtěli vybudovat jen moderní zkušebnu, ale když jsme viděli všestranné možnosti toho prostoru, rozhodli jsme se v něm vytvořit i Malou scénu jako protipól našeho kamenného secesního divadla. Technicky to problém nebyl, bylo však nutno změnit původní účel přestavby. S ohledem na dotace to přineslo určité administrativní problémy, které nebylo zcela lehké vyřešit.

Jak dlouho rekonstrukce trvala?

Celková rekonstrukce trvala pět let, ale samotná stavba Malé scény šla rychle, trvala asi rok, možná pár měsíců navíc.

Technicko-ekonomické řízení rekonstrukce bylo čistě na vás. Neměl jste z něho občas frustraci, chuť to vzdát?

Rekonstrukci divadla si řídili pracovníci magistrátu a my jsme jen pečlivě dohlíželi na kvalitu prováděných prací. Od ředitele divadla až po domovníka, takže jsem na to zdaleka nebyl sám. A pokud jde o frustraci z práce v divadle, tak jí moc netrpím. Občas si po práci při cestě domů říkám: Mám já to zapotřebí? Jenže jakmile jednou překročíte práh divadla, zasáhne vás to zvláštní fluidum, atmosféra, genius loci. Já mám spíš strach, že až jednou divadlo opustím, bude se mi po něm strašně stejskat.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 29. Květen, 2012

Komentáře k článku: Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 14/2015

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


1. 9.-14. 9. 2015

Číslo 14/2015 (1. 9.-14. 9. 2015)

Obsah čísla 14/2015

Sloupek

Sloupek

Koncem jara mě kontaktovala redaktorka...

Sukces měsíce

Český úspěch v Edinburghu

Inscenace souboru VerTeDance Korekce...

Dotazník

Jiří Trnka

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Příspěvková organizace...

Po dlouholetých zkušenostech jsem...

Fejeton

Ne Tyl, nýbrž Hýlom Hálom

Hýlom Hálom je naše nejstarší...

Názor

Patří špatný vkus za...

Herec Jiří Maryško byl stíhán pro...

Glosa

Spása skrze nové umění

Počin, který se Národní galerii...

Kronika

Jednou větou

Novým ředitelem Horáckého divadla v...

Kritika

Láska více než tragická

Již podruhé vytvořili v pražské...

Transcendentální hnus

Divadlo U stolu uvedlo ještě před...

Drábkův bestiální komiks

Udělal jsem zřejmě chybu, že jsem si...

Mizina jako náhradní program

Od počátku své padesátileté...

Střídání stráží v...

Dlouholetý ředitel Slováckého...

Vratká rovnováha, masky, ...

Osou festivalu TANEC PRAHA bývá...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 14/2015...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Michael Tarant: Začínal jsem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Daniel Špinar: Společné...

Rozhovor s šéfem činohry Národního...

Kontext

Když scénografie promluvila

Dílem nejproslulejšího českého...

PQ na rozcestí, nebo na konci...

Pražské Quadriennale vzniklo v roce...

Burza

Fagi a divadlo

Došlo do redakce

Alena Ježková: Staré pověsti české...

Zrádce národa z restaurace U...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ministrem kultury stvořený...

Herecká asociace informuje

Uhde píše Levínskému

Ahoj, René, myslel jsem na Tebe...

Zahraničí

Je suis l’autre aneb Jsem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Ladislav Chudík (27. 5. 1924 Hronec,...

Výročí

Výročí 1.−15. září

Žlábek Eduard, sólista baletu (1. 9....

Paměti, záznamy, deníky

Nalezeno na Švestkovém...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 14/2015



Obsah,