Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Budu upřímná. Na hostování bulharského souboru VOX POPULI s inscenací Mir Vam (Mír s vámi) do Venuše ve Švehlovce se mi moc nechtělo. Politickému divadlu neholduji a zprávami o uprchlické krizi mě již více než dostatečně informují, nebo spíše zahlcují média.

Tento pocit ve mně přetrvával ještě podstatnou část představení Mir Vam, jež zpočátku probíhalo staticky, se dvěma herci u mikrofonů po stranách jeviště, projekcemi autentických příspěvků uprchlíků na třech plátnech uprostřed a titulky nad nimi. A já jej konzumovala jako víno v kelímku. Proč je to divadlo? Proč prostě nenatočili dokument?

Pak se ale začaly dít věci. FOTO archiv

Pak se ale začaly dít věci. Herečku nejdříve zasypala dávka písku, potom druhá, potom třetí… Nenechala se tím však vykolejit a na povel svého hereckého kolegy znovu a znovu podrobeně a zároveň houževnatě opakovala až bolestivě strojové pohyby. Jak zahrát utrpení, aby působilo skutečně, a ne banálně? Jak s evropskými diváky komunikovat o věcech, které si vůbec nedovedeme představit? Z balkonu divadelního sálu pak začaly padat také kameny a nakonec i granátová jablka. Jedno takové leželo ve středu scény od samého začátku a v jednom okamžiku je herečka opatrně překračovala jako by šlo o nášlapnou minu. Neumím bulharsky, ale český název ovoce pro tyto účely fungoval perfektně. A posloužilo i jako potrava hladovému uprchlíkovi, když se na něj herec až zvířecky vrhl a šťáva mu z úst vytékala proudem. Když už na scéně leželo několik roztříštěných jablek, dostala najednou význam kusů mrtvých těl. V divákovi však jejich házení nevyvolávalo soucit, nýbrž strach o to, aby mu nezašpinila oblečení. Tímto způsobem tvůrci nastolili optiku západoevropské civilizace, válečnému konfliktu dostatečně vzdálené a hledící na něj s odstupem a pohledem často zkresleným médii. A v tomto duchu vyzněl i závěr představení. Nebylo zakončené klasickou děkovačkou. Herci se pouze zvedli ze země, kde leželi jako mrtví, a za zvuků písně rockové skupiny Red Hot Chili Peppers uklidili scénu a odešli. Hotovo, sbaleno a připraveno na další štaci, kde představení bude moci zkonzumovat zase další publikum…

Počáteční chvění herců jsem přikládala jejich nervozitě. FOTO archiv

Počáteční chvění herců jsem přikládala jejich nervozitě. Tento jejich malý třas se však postupně proměnil ve výrazně fyzické herectví. Herci se plazili v písku a šťávě z granátových jablek, dýchali prach, supěli při běhání a sbírání kamenů a dokonce také plakali. Z nasbíraných kamenů, představujících rozbořené domy, pak vytvořili několik malých mohyl a jedna herečka je ozdobila klíči jednotlivých padlých. Největší zoufalství, podané tak autenticky, že se performarce spustila z nosu i nudle, přišlo ve chvíli, kdy se žena musela zbavit svého dítěte. V inscenaci jej představovala arabská loutna neboli úd, který herečka se zoufale prosebným výrazem nabídla divákovi v první řadě, shodou okolností vedle mě sedícímu kamarádovi. Ten na hru přistoupil a dítě odebral. Zajímalo mě, jestli je náhodně vyzvaný divák při každé repríze vždy dostatečně vstřícní a aktivní a tvůrci nepočítají naopak spíše s lhostejností světa, kterého se válečný konflikt netýká. Herečka mě ovšem po představení ubezpečila, že situace funguje. Ještě stále jsme lidé.

Fyzickým jednáním vytvářené emoce, ztrhaná vizáž herců a jejich špinavé oblečení… FOTO archiv festivalu

Fyzickým jednáním vytvářené emoce, ztrhaná vizáž herců a jejich špinavé oblečení společně s atakem na smysly diváků prostřednictvím těžce dýchatelného prachu a strachu z padajících tříštících se jablek, to vše má za úkol přimět diváky vystoupit z bubliny netečného bezpečí, a představení tak naplno prožít. Stejně tak, jako by měli prožívat válečný konflikt a pohnuté osudy uprchlíků bez ohledu na to, jak jsou od nás daleko.

Smysl divadla byl pro mě najednou zřetelný. Zprávy v této produkci divák nekonzumuje v záplavách často banálních informací a po jeho zhlédnutí nepokrčí rameny nad dalším teroristickým útokem, jež jsou dnes již téměř denním chlebem. Do divadla přicházím za účelem vidět něco nového, prožít si kontakt s uměleckým dílem. Vystupuji nejen ze svého domova, ale i ze zajetých názorů a představ. Zpráva tak ke mně přijde v rámci jasně ohraničené divadelní události, navíc umělecky zpracovaná, takže mě přímo nutí k zamyšlení. A hlavně k (sou)cítění. Právě to se přihodilo tímto představením.

Všichni z dotazovaných uprchlíků se shodovali v tom, že útěk pro ně byla poslední možnost. Často se za něj stydí a chybí jim jejich přátelé; pokud však chtěli zachránit sebe a svou rodinu, neměli na výběr. A citací Koránu a výkladem arabských pozdravů dokazují, že islám je ve svém jádru náboženstvím stejně mírumilovným jako křesťanství.

///

Ostatní díly festivalového zpravodajství:

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 1)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 2)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 3)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 4)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 5)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 6)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 7)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 9)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

///

Více na i-DN:

Festival nového divadla popatnácté

 

  • Autor: Kateřina Kykalová
  • Publikováno: 01. března 2017

Komentáře k článku: Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,