Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Budu upřímná. Na hostování bulharského souboru VOX POPULI s inscenací Mir Vam (Mír s vámi) do Venuše ve Švehlovce se mi moc nechtělo. Politickému divadlu neholduji a zprávami o uprchlické krizi mě již více než dostatečně informují, nebo spíše zahlcují média.

Tento pocit ve mně přetrvával ještě podstatnou část představení Mir Vam, jež zpočátku probíhalo staticky, se dvěma herci u mikrofonů po stranách jeviště, projekcemi autentických příspěvků uprchlíků na třech plátnech uprostřed a titulky nad nimi. A já jej konzumovala jako víno v kelímku. Proč je to divadlo? Proč prostě nenatočili dokument?

Pak se ale začaly dít věci. FOTO archiv

Pak se ale začaly dít věci. Herečku nejdříve zasypala dávka písku, potom druhá, potom třetí… Nenechala se tím však vykolejit a na povel svého hereckého kolegy znovu a znovu podrobeně a zároveň houževnatě opakovala až bolestivě strojové pohyby. Jak zahrát utrpení, aby působilo skutečně, a ne banálně? Jak s evropskými diváky komunikovat o věcech, které si vůbec nedovedeme představit? Z balkonu divadelního sálu pak začaly padat také kameny a nakonec i granátová jablka. Jedno takové leželo ve středu scény od samého začátku a v jednom okamžiku je herečka opatrně překračovala jako by šlo o nášlapnou minu. Neumím bulharsky, ale český název ovoce pro tyto účely fungoval perfektně. A posloužilo i jako potrava hladovému uprchlíkovi, když se na něj herec až zvířecky vrhl a šťáva mu z úst vytékala proudem. Když už na scéně leželo několik roztříštěných jablek, dostala najednou význam kusů mrtvých těl. V divákovi však jejich házení nevyvolávalo soucit, nýbrž strach o to, aby mu nezašpinila oblečení. Tímto způsobem tvůrci nastolili optiku západoevropské civilizace, válečnému konfliktu dostatečně vzdálené a hledící na něj s odstupem a pohledem často zkresleným médii. A v tomto duchu vyzněl i závěr představení. Nebylo zakončené klasickou děkovačkou. Herci se pouze zvedli ze země, kde leželi jako mrtví, a za zvuků písně rockové skupiny Red Hot Chili Peppers uklidili scénu a odešli. Hotovo, sbaleno a připraveno na další štaci, kde představení bude moci zkonzumovat zase další publikum…

Počáteční chvění herců jsem přikládala jejich nervozitě. FOTO archiv

Počáteční chvění herců jsem přikládala jejich nervozitě. Tento jejich malý třas se však postupně proměnil ve výrazně fyzické herectví. Herci se plazili v písku a šťávě z granátových jablek, dýchali prach, supěli při běhání a sbírání kamenů a dokonce také plakali. Z nasbíraných kamenů, představujících rozbořené domy, pak vytvořili několik malých mohyl a jedna herečka je ozdobila klíči jednotlivých padlých. Největší zoufalství, podané tak autenticky, že se performarce spustila z nosu i nudle, přišlo ve chvíli, kdy se žena musela zbavit svého dítěte. V inscenaci jej představovala arabská loutna neboli úd, který herečka se zoufale prosebným výrazem nabídla divákovi v první řadě, shodou okolností vedle mě sedícímu kamarádovi. Ten na hru přistoupil a dítě odebral. Zajímalo mě, jestli je náhodně vyzvaný divák při každé repríze vždy dostatečně vstřícní a aktivní a tvůrci nepočítají naopak spíše s lhostejností světa, kterého se válečný konflikt netýká. Herečka mě ovšem po představení ubezpečila, že situace funguje. Ještě stále jsme lidé.

Fyzickým jednáním vytvářené emoce, ztrhaná vizáž herců a jejich špinavé oblečení… FOTO archiv festivalu

Fyzickým jednáním vytvářené emoce, ztrhaná vizáž herců a jejich špinavé oblečení společně s atakem na smysly diváků prostřednictvím těžce dýchatelného prachu a strachu z padajících tříštících se jablek, to vše má za úkol přimět diváky vystoupit z bubliny netečného bezpečí, a představení tak naplno prožít. Stejně tak, jako by měli prožívat válečný konflikt a pohnuté osudy uprchlíků bez ohledu na to, jak jsou od nás daleko.

Smysl divadla byl pro mě najednou zřetelný. Zprávy v této produkci divák nekonzumuje v záplavách často banálních informací a po jeho zhlédnutí nepokrčí rameny nad dalším teroristickým útokem, jež jsou dnes již téměř denním chlebem. Do divadla přicházím za účelem vidět něco nového, prožít si kontakt s uměleckým dílem. Vystupuji nejen ze svého domova, ale i ze zajetých názorů a představ. Zpráva tak ke mně přijde v rámci jasně ohraničené divadelní události, navíc umělecky zpracovaná, takže mě přímo nutí k zamyšlení. A hlavně k (sou)cítění. Právě to se přihodilo tímto představením.

Všichni z dotazovaných uprchlíků se shodovali v tom, že útěk pro ně byla poslední možnost. Často se za něj stydí a chybí jim jejich přátelé; pokud však chtěli zachránit sebe a svou rodinu, neměli na výběr. A citací Koránu a výkladem arabských pozdravů dokazují, že islám je ve svém jádru náboženstvím stejně mírumilovným jako křesťanství.

///

Ostatní díly festivalového zpravodajství:

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 1)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 2)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 3)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 4)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 5)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 6)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 7)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 9)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

///

Více na i-DN:

Festival nového divadla popatnácté

 

  • Autor: Kateřina Kykalová
  • Publikováno: 01. března 2017

Komentáře k článku: Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 13/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


27. 6.–4. 9. 2017

Číslo 13/2017 (27. 6.–4. 9. 2017)

Obsah čísla 13/2017

Slovo ...

Divadelní sezona končí

Divadlům i Divadelním novinám, které...

Sukces měsíce

Lazebník sevillský

Hudba Gioacchino Rossini, libreto Cesare...

Dotazník

Mathias Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Praha je nejvýznamnějším...

Hlavní město Praha (HMP) je už...

Fejeton

Plavba na vlnách imaginace

Liberec, 14. června, devět hodin...

Názor

Glosa

Ke grantové politice

V 10. čísle Divadelních novin mne...

Anketa

Cena Josefa Balvína za sezonu...

Cenu Josefa Balvína za sezonu 2016/2017...

Kritika

Kapitálová škola hrou

Michal Dočekal, ředitel Činohry...

Žižkovy voči…

Proč jsem se jen, já osel, nevymlouval...

Život toužících žen

Protože Petru Hůlovou soustavně čtu,...

Nesnesitelná přesycenost...

Ve čtvrtém patře Divadla pod...

Calembour natřikrát

Znáte čokoládu Studentská pečeť?...

Když Čapek potkal Havla

Výrazné didaktické úmysly...

Kouzelný cirkus bratří...

Nejnovější inscenace Deadtown je v...

Dělat operní legraci je...

A pořádná dřina, protože se...

Kar za bolavé duše

První hru Natalie Kocab můžeme číst...

Jen panda je černá a bílá...

Režisér Michal Hába miluje...

Inspirativní střípky z...

Už je to dvacet let, co Arnošt...

Bayreuthský Lohengrin v...

Dílo Richarda Wagnera je velkolepé,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 13/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Bouřlivá divadelní Ostrava

V moravskoslezské metropoli proběhl na...

Rozhovor

Miroslav Hanuš: Ptali se mě,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Nuckolls: Ztratili jsme...

Rozhovor s režisérem a scenáristou...

Kauza

Kontext

Koncepce kulturní politiky...

Pražští zastupitelé schválili...

Pokus o dada 21. století...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vybočení z řady aneb...

Úvahy rozhlasové

Burza

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Jak přeříznout...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Studio Ypsilon Praha

Do divadla zadním vchodem

Divadelní tipy redaktorů DN...

Josef Herman O prázdninách se hraje...

Zahraničí

Mozart v bažinách

Únos ze serailu je na jevišti...

Mezi elegancí a barbarstvím

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kam kráčíš, Polsko?

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Eduard Dřízga / Andrej Maťašík /...

Za Pavlem Kohnem

(14. října 1929 Praha – 18. června...

Výročí

Výročí 16. července –...

Novák Josef, režisér (16. 7. 1942)...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Jiří Suchý & Jiří Šlitr:...

Skripta, paměti, či sumář...

Když se kniha jmenuje prostě O...

Obrazem

Stimulovat pouliční scénu

Snímek Zdeňka Velena pochází ze...

Fagi a divadlo

Expert – nadějné vyhlídky

Příloha

Když máš v ruce...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 13/2017



Obsah,