Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

Zrecyklovat a za rok na viděnou! Jubilejní 15. ročník pražské Malé inventury se uzavřel na Popeleční středu nikoli v masopustním, ale v komiksovém duchu. Kdo dorazil do Studia Hrdinů, zahajuje období půstu jistě v dobrém rozmaru. Projekt Recykliteratura živě totiž nepovzbuzuje chuť k jídlu, ale hravost.

REPRO ARCHIV

Soudě podle reakcí publika, v hledišti se sešli především fanoušci fenoménu zvaného Recykliteratura. Projekt scénáristy a výtvarníka Vojtěcha Maška (mj. Monsterkabaret Freda Brunolda) a nakladatelky Karolíny Voňkové (LIPNIK) má původ ve výtvarných workshopech a popularitu získal díky facebookové stránce. Jde o koláže, které při dodržení jednoduchých pravidel může tvořit kdokoli. Vybrané kusy dostaly podobu surrealistického komiksového příběhu a vyšly knižně. A na podobném principu staví i dramaturgie scénického čtení s projekcí.

Co se týče tvorby koláží, pamatuji něco podobného z hodin výtvarné výchovy na základní škole. Vezmete vyřazené knihy nebo tisk, vyberete si nějakou inspirativní fotografii a k ní poskládáte vhodný text – popis či dialog. Ovšem Recykliteratura je specifická. Je dada. Je anarchisticky nekorektní a nekorektně psychoanalytická. Většina momentek a filmových, rodinných či skupinových fotografií pochází víceméně z první poloviny minulého století. Dámy v róbách a gentlemani s klobouky, často hvězdy i komety evropského filmu a Hollywoodu, mají patetické (nebo kokainově nepřítomné) výrazy a stylizovaná gesta. Český folklór zastupuje Nedošinské Babička s přemoudřelými vnoučaty, krojovaní Moravané a babky na trhu, prezident Beneš a jako vetřelec ze 70. let Dr. Husák. Tyhle koláže připomínají výtvory, které jsme si tajně lepili pod lavicí a za něž hrozila dvojka z chování. Znesvěcují autority (Hitler si ho nelepí. Nalíčený Chaplin: Tak o tom silně pochybuju.). Zpochybňují hodnoty (Papež: Bůh je u nás pečený vařený). Jsou cynické (zubař nad otevřeným chřtánem pacienta: Vidím duši) nebo mnohoznačné (Profesor: Znovu vás žádám, abyste přemýšlel. – Nemůže to být nebezpečné?, student vedle spolužáka s výrazem upíra). A pokud ne, stejně mají tutově nějaký podezřelý podtext. A právě na tom staví pásmo Recykliteratura.

Třináct lidí tiše konverzuje uprostřed jeviště. Nudný a upjatý společenský dress code: tvíd, šedá a černobílé kombinace… To je také Recykliteratura FOTO ARCHIV MALÁ INVENTURA

Třináct lidí tiše konverzuje uprostřed jeviště. Nudný a upjatý společenský dress code: tvíd, šedá a černobílé kombinace. Poté obsadí dva protilehlé stoly s lampičkami, které snad pamatují výslech Julia Fučíka, a může se začít. Na zadní stěně uprostřed se jedna po druhé objevují fotografie a k nim zazní poznámka či dialog, který se následně objeví i vizuálně, takže vidíme výslednou koláž. Momenty jsou to často překvapivé, vlastně jde o jakési dabingovo-střihové gagy. Jednou vás pobaví  text, podruhé herecká intonace, dokonale vystihující charakter postavy na fotografii, potřetí až přiřazení textu k postavám na fotce. Některé momenty jsou vtipné, jiné méně a hodně záleží na pořadí. Cyklus obrazů rytmizovalo opakování stejných fotek s obměněným textem a napětí umocňovala parta „detektivů“ u kulatého stolu s kápem Edou v čele, která se pravidelně vracela a odkrývala svůj tajemný dialog. Atmosféru love story, psychologických filmů a horrorů doplňovaly absurdní minidialogy. V momentkách všedního dne se řešily záhady Vesmíru. Malé děti skepticky glosovaly smysl života, někdo byl někomu nevěrný, někdo trpěl ztrátou identity (možná ji ukradli jistý Hudeček a Černý-Schwarz), někdo zřejmě šňupal a pak mluvil s mrtvou duší v konvičce na čaj a tak podobně.

Fragmentální dabovanou projekci třikrát oživil filmový záběr, z něhož daná fotografie vznikla, sem tam vám zarezonovaly známé tváře a nutily vás, identifikovat zapomenutá díla a jména. Nepřekvapilo by mě, kdyby se našel podivín, který začne Recykliteraturu vědecky zkoumat. Jak souvisí Kristián s Andaluským psem a basketbalovým míčem, zastaveným ve vzduchu? Co když je v podtextu zakódovaná tajná řeč? Co to znamená? Edo? – To znamená, že chybí šest kapesníků.

///

Ostatní díly festivalového zpravodajství:

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 1)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 2)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 3)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 4)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 5)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 6)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 7)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 9)

///

Více na i-DN:

Festival nového divadla popatnácté

  • Autor: Veronika Boušová
  • Publikováno: 02. března 2017

Komentáře k článku: Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,