Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

Zrecyklovat a za rok na viděnou! Jubilejní 15. ročník pražské Malé inventury se uzavřel na Popeleční středu nikoli v masopustním, ale v komiksovém duchu. Kdo dorazil do Studia Hrdinů, zahajuje období půstu jistě v dobrém rozmaru. Projekt Recykliteratura živě totiž nepovzbuzuje chuť k jídlu, ale hravost.

REPRO ARCHIV

Soudě podle reakcí publika, v hledišti se sešli především fanoušci fenoménu zvaného Recykliteratura. Projekt scénáristy a výtvarníka Vojtěcha Maška (mj. Monsterkabaret Freda Brunolda) a nakladatelky Karolíny Voňkové (LIPNIK) má původ ve výtvarných workshopech a popularitu získal díky facebookové stránce. Jde o koláže, které při dodržení jednoduchých pravidel může tvořit kdokoli. Vybrané kusy dostaly podobu surrealistického komiksového příběhu a vyšly knižně. A na podobném principu staví i dramaturgie scénického čtení s projekcí.

Co se týče tvorby koláží, pamatuji něco podobného z hodin výtvarné výchovy na základní škole. Vezmete vyřazené knihy nebo tisk, vyberete si nějakou inspirativní fotografii a k ní poskládáte vhodný text – popis či dialog. Ovšem Recykliteratura je specifická. Je dada. Je anarchisticky nekorektní a nekorektně psychoanalytická. Většina momentek a filmových, rodinných či skupinových fotografií pochází víceméně z první poloviny minulého století. Dámy v róbách a gentlemani s klobouky, často hvězdy i komety evropského filmu a Hollywoodu, mají patetické (nebo kokainově nepřítomné) výrazy a stylizovaná gesta. Český folklór zastupuje Nedošinské Babička s přemoudřelými vnoučaty, krojovaní Moravané a babky na trhu, prezident Beneš a jako vetřelec ze 70. let Dr. Husák. Tyhle koláže připomínají výtvory, které jsme si tajně lepili pod lavicí a za něž hrozila dvojka z chování. Znesvěcují autority (Hitler si ho nelepí. Nalíčený Chaplin: Tak o tom silně pochybuju.). Zpochybňují hodnoty (Papež: Bůh je u nás pečený vařený). Jsou cynické (zubař nad otevřeným chřtánem pacienta: Vidím duši) nebo mnohoznačné (Profesor: Znovu vás žádám, abyste přemýšlel. – Nemůže to být nebezpečné?, student vedle spolužáka s výrazem upíra). A pokud ne, stejně mají tutově nějaký podezřelý podtext. A právě na tom staví pásmo Recykliteratura.

Třináct lidí tiše konverzuje uprostřed jeviště. Nudný a upjatý společenský dress code: tvíd, šedá a černobílé kombinace… To je také Recykliteratura FOTO ARCHIV MALÁ INVENTURA

Třináct lidí tiše konverzuje uprostřed jeviště. Nudný a upjatý společenský dress code: tvíd, šedá a černobílé kombinace. Poté obsadí dva protilehlé stoly s lampičkami, které snad pamatují výslech Julia Fučíka, a může se začít. Na zadní stěně uprostřed se jedna po druhé objevují fotografie a k nim zazní poznámka či dialog, který se následně objeví i vizuálně, takže vidíme výslednou koláž. Momenty jsou to často překvapivé, vlastně jde o jakési dabingovo-střihové gagy. Jednou vás pobaví  text, podruhé herecká intonace, dokonale vystihující charakter postavy na fotografii, potřetí až přiřazení textu k postavám na fotce. Některé momenty jsou vtipné, jiné méně a hodně záleží na pořadí. Cyklus obrazů rytmizovalo opakování stejných fotek s obměněným textem a napětí umocňovala parta „detektivů“ u kulatého stolu s kápem Edou v čele, která se pravidelně vracela a odkrývala svůj tajemný dialog. Atmosféru love story, psychologických filmů a horrorů doplňovaly absurdní minidialogy. V momentkách všedního dne se řešily záhady Vesmíru. Malé děti skepticky glosovaly smysl života, někdo byl někomu nevěrný, někdo trpěl ztrátou identity (možná ji ukradli jistý Hudeček a Černý-Schwarz), někdo zřejmě šňupal a pak mluvil s mrtvou duší v konvičce na čaj a tak podobně.

Fragmentální dabovanou projekci třikrát oživil filmový záběr, z něhož daná fotografie vznikla, sem tam vám zarezonovaly známé tváře a nutily vás, identifikovat zapomenutá díla a jména. Nepřekvapilo by mě, kdyby se našel podivín, který začne Recykliteraturu vědecky zkoumat. Jak souvisí Kristián s Andaluským psem a basketbalovým míčem, zastaveným ve vzduchu? Co když je v podtextu zakódovaná tajná řeč? Co to znamená? Edo? – To znamená, že chybí šest kapesníků.

///

Ostatní díly festivalového zpravodajství:

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 1)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 2)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 3)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 4)

Divadlo je dnes hlavně o lásce! (No. 5)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 6)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 7)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 8)

Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 9)

///

Více na i-DN:

Festival nového divadla popatnácté

 

  • Autor: Veronika Boušová
  • Publikováno: 02. března 2017

Komentáře k článku: Divadlo je dnes hlavně o lásce (No. 10)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 6/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


21. 3.–3. 4. 2017

Číslo 6/2017 (21. 3.–3. 4. 2017)

Obsah čísla 6/2017

Slovo ...

Téma?

Jako čtenář českých divadelních...

Sukces měsíce

M. Kunze, S. Levay: Rebecca

Národní divadlo moravskoslezské...

Dotazník

Marka Míková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Komedie aneb Zpět do vlídné...

Rada hlavního města Prahy rozhodla,...

Fejeton

Homo ludens aneb Člověk bez...

Po nějaké době se vracím na stránky...

Názor

Manipulace a neznalost Jana...

V úvodním textu DN č. 5 nazvaném O...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Muzikál Srdcový král pražského...

Kritika

Faustovo prokletí

Faustovo prokletí Hectora Berlioze je v...

Ideál ženy v zrcadle

Letošní sezona v Městském divadle v...

Činohra v cizí kůži

Mají-li návštěvníci HaDivadla před...

Podzemní proces

V legendárním pražském kině v...

Klasika pro mládež?

Jako třetí díl volné trilogie...

Tam, kde včera znamená...

Bolek Polívka (dále pro přehlednost...

Nečitelná láska paní...

Jen několik měsíců po vydání...

Lidové divadlo podle Martinů

Měl jsem v poslední době štěstí...

Smějící se bestie Tomáš...

Tomáš Dianiška je bůh. Tedy podle...

Modernismus a avantgardismus ...

Když jsem vstoupil do provázkovského...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 6/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Šimon Dominik: Nezačínám...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Je čas uvést věci do pohybu

Rozhovor s novými šéfy činohry a...

Kontext

Akademie v mantinelech...

Poslední únorovou neděli se v Los...

Kulatý stůl Divadelních...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Výstavy – výstavy –...

Národní muzeum informuje

Nejlepší herec nemusí...

Herecká asociace informuje

Podoby: Nevyžádaný dopis...

Píšu ti milá, jaks správně poznala,...

Divadlo Antonína Dvořáka...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Maxim Didenko: Divadlo je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Vladimíre, děkuju

Vladimír Vašut byl taneční kritik a...

Zemřeli

Vladimír Vašut (26. 3. 1931 Dolní...

Výročí

Výročí 1.−15. dubna

Riedlbauch Václav, skladatel (1. 4....

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Prokletí

Osmnáctého února měla ve...

Expert – manifest

Příloha

Události z historie školy

1945 d dekretem prezidenta republiky...

Doctores honoris causa JAMU

Janáčkova akademie múzických umění...

Devět „nej“ brněnské...

Janáčkova akademie múzických umění...

Anketa s výraznými...

1. Jak vzpomínáte na studia, co jste...

Kalendář akcí k oslavám /...

24. března / Divadlo na Orlí...

Moderní vysoká škola s...

Vládním zákonem z 12. září 1947...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 6/2017



Obsah,