Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Bez dětské radosti

Zamíří-li někdo na Vajdičkovy–Čechovovy Tři sestry do plzeňského Divadla J. K. Tyla s nadějí, že uvidí inscenaci podobnou režisérovu dejvickému Rackovi, bude překvapený už při vstupu do hlediště. Na scéně Velkého divadla stojí mezi zlacenými štuky patrová, víceméně realistická kulisa polorozpadlého dřevěného domu, esteticky odkazující (těžko odhadnout, zda záměrně) k divadlu normalizačních let. Nalevo průhled do salonu, uprostřed chodba a schody do patra, vpravo tušíme další místnosti, v poschodí budoucí ložnici Andreje a Nataši. Mezi diváky a domem zeje díra orchestřiště, a tak stavba, z které čouhají prkna, připomíná kocábku ztracenou na širém moři, která sotva drží pohromadě.

Proč tři docela fešní chlapi (Martin Stránský, Petr Konáš a Michal Štěrba) tráví čas s tak utahanými ženskými? FOTO HELENA VONDRÁČKOVÁ

Stojatý čas, únava, omšelost. Neschopnost milovat, být šťastný… Leitmotivy Vajdičkovy inscenace, která tentokrát plyne pomalu a „postaru“ se impresionisticky barví náladami, hladce souzní s čechovovskými tématy. Sporná je režisérova snaha vytrhnout Tři sestry z doby jejich vzniku a přesadit je do univerzálnějšího prostoru a času (20. století?). Ze sotva dvacetileté Ireny (Zuzana Ščerbová), která má život před sebou, se stala téměř čtyřicetiletá „stará panna“. Úměrně tomu zestárly i její sestry Máša (Apolena Veldová) a Olga (Jana Kubátová).

Společenský život domu, v němž tři nenaladěné sestry oblečené do vytahaných svetříků a divných šatů přijímají návštěvy důstojníků místní vojenské posádky, je zvlášť v první polovině inscenace znepokojivě nepravděpodobný. I když jsme v provincii, kde chcípl pes, není jasné, proč tři relativně fešní chlapi v námořnických tričkách (Veršinina, Tuzenbacha a Soleného hrají Martin Stránský, Petr Konáš a Michal Štěrba) tráví čas s nespokojenými, utahanými a mudrujícími ženskými v letech, a ne někde v hospodě. Chybí síla metafory, která by nás přes podivný rozpor se starším obsazením sester přenesla podobně jako kdysi v Dočekalově inscenaci v Divadle Komedie. V bezčasém a zobecnělém prostoru plzeňské inscenace hůře fungují také situace závislé na dobových ruských reáliích – souboj Tuzenbacha a Soleného nebo bizarnost Andrejovy úřednické kariéry.

Vajdička se nezmocňuje textu velkým koncepčním gestem, zkoumá spíš detaily, neuralgické body postav, jejich neotevřenost životu. Humoru je v inscenaci pomálu a k vaudevillové lehkosti má daleko: režie obnažuje trapné momenty až na kost, pointy zabolí. Nejsoučasněji vyznívají vyhrocené portréty benjamínka Prozorovových a jeho ženy Nataši (Andrea Mohylová). Autistický Andrej (Ondřej Rychlý) se při rozhovoru stáčí stranou, odvrací pohled. Nesmělost časem nahradí nechutná agrese, vrcholící podvědomým strkáním kočárku s dítětem do „propasti“ propadla. Nataša rodí děti Protopopovi, za kterým utíká, kdykoli je to možné. Primitivní rafinovanost jejích úniků, natěšená nervozita a dravá blahosklonnost se projevují v situacích, z jejichž pravdivosti mrazí. Neradostné přežívání sester se od první scény promítá do jejich zevnějšku. Ucouraná, neupravená Máša je víc dryáčnická než obvykle, však se taky Veršinin do vášně moc nežene. Irena v infantilních šatičkách působí jako smutná, zestárlá vzorná holčička, Olga jako hodná paní učitelka před penzí. Herecký ansámbl je vyrovnaný, jen se zdá, že o poznání méně připravený objevovat zábavný potenciál a absurditu každodenní komunikace než jeho dejvičtí kolegové.

Že se tyto Tři sestry hodně hrají o neschopnosti přijímat život čistě a s nekomplikovanou dětskou radostí, začíná být jasnější až ke konci inscenace. Sluha Ferapont dává dítěti do kočárku na hraní Rubikovu kostku, a když si ji bere zpět, užasle zírá, že kojenec hlavolam vyřešil. Motiv dítěte, které přináší naději, se objevuje i v závěru inscenace. Režisér opakuje gesto z prvního dějství, kdy jedna ze sester upozorňuje na zatím nepřiznané těhotenství Nataši. Tentokrát se ruka výmluvně dotkne břicha Ireny…

Divadlo J. K. Tyla, Plzeň – A. P. Čechov: Tři sestry. Překlad Jaroslav Vostrý. Režie Michal Vajdička, dramaturgie Vladimír Čepek, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá, hudba Václav Havelka, Martin Tvrdý. Premiéra 11. února 2017.

  • Autor: Marie Reslová
  • Publikováno: 07. března 2017

Komentáře k článku: Bez dětské radosti

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,