Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2018

ročník 25
12. 6.–25. 6. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo hojící jizvy

    Světla ramp a potlesk mohou léčit. Své o tom ví občanská sdružení Ježek a Čížek a Rozkoš bez rizika, která přivádí v rámci jistého druhu arteterapie na jeviště bývalé i stávající bezdomovce a sexuální pracovnice. Nováčkem na poli sociálního začlenění lidí z okraje společnosti prostřednictvím divadla je nezisková organizace Jako doma, která se jako první v České republice zabývá ženským bezdomovectvím.

    ONY-poster

    Známé jsou již jejich Kuchařky bez domova – na rozličných farmářských trzích a jiných alternativních akcích nabízejí tyto ženy vlastnoručně vyrobené pokrmy. A nyní vstoupily i na divadelní scénu. V inscenaci ONY otevřeně promlouvá o své životní pouti sedm různě starých žen, líčí předevšem své zkušenosti s domácím násilím.

    Ženský sbor, připomínající antické Prosebnice, polohlasně zatrylkuje song Mám dvě mámy a rozprchne se po prostoru. Ten je zaplněn na bílo přetřenými banánovými krabicemi, šatními stojany, které slouží k úschově drobných rekvizit nebo k zavěšení látkových panáků v životní velikosti, a porůznu visícími předměty – smeták, žárovka či papírový balíček. Scénické objekty – stejně jako během představení používané masky a na boční stěnu promítané obrázky – vytvořily herečky.

    Jako doma

    ONY dokazují, že jevištní zpověď interpretům a možná i divákům hojí jizvy. FOTO ARCHIV DIVADLA

    Mají být impresí pocitů, které v nich vzbuzují vzpomínky. Vzpomínky na rodiče, partnery, dosud živá traumata i smíření. Ženy bez obalu vyprávějí o svých vztazích k matkám, biologickým i náhradním. Charakterizují své otce, přirovnávají je například k žárovce, jež svítila, ale byla vždycky vysoko, nebo k na oprátce se pohupujícímu koštěti – oběšenci, kterým by si otec za svoje chování zasloužil být. Všechny výpovědi ovšem nejsou negativní. Některé ženy se zpovídají láskyplně a s něhou. U partnerů, suplují je látkoví panáci, se naneštěstí shodnou. Prosty výčitek a emočních výlevů chladně a fakticky citují násilí, kterého se na nich dopouštěli, aby se obloukem dostaly samy k sobě a vzájemně se obdarovaly.

    Dokumentární materiál i odzbrojující autentičnost (ne)hereček-obětí je podnětem k zamyšlení, jestli je ke katarzi nutná umělecká dovednost interpretů, nebo stačí neškolená syrová zpověď. ONY každopádně dokazují, že jevištní zpověď interpretům a možná i divákům hojí jizvy.

    Jako doma: ONY. Autorky a účinkující Růžena Čatlošová, Nina Dlhošová, Alena Dvořáková, Jana Horská, Ivana Trousílková, Kateřina Mašková, Nikola Kotlárová a Tereza Jílková, Kateřina Jungová, Zuzana Matěchová. Koncepce a režie Kateřina Jungová, hudba Tereza Jílková a Zuzana Matěchová, výprava Dagmar Urbánková. Premiéra 28. května 2014. Psáno z reprízy 11. června 2015 Ve Studiu Alta.


    Komentáře k článku: Divadlo hojící jizvy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,