Příliš mnoho legrace
Operu Veselé paničky windsorské podle Shakespearovy komedie napsal německý skladatel Otto Nicolai v roce 1847. V době razantního nástupu Verdiho a Wagnera v ní přežívají preromantické prosté až lidové melodie. Je to, s odpuštěním, neobvyklá opereta. Ovšem technicky velmi náročná, hudba přímo modeluje dramatické dialogy a situace, přitom vyžaduje zvukovou lehkost a hybnost. Dirigent František Babický však premiéru díla v Divadle F. X. Šaldy v Liberci zatěžkal zdlouhavými tempy a hutným zvukem orchestru. Jeho hráči navíc chybovali a souhra byla místy nepřesná. Výrazně ji narušoval také sbor, trochu ledabyle sezpívaný.
Frau Reich (Hannah Esther Minutillo) s Frau Fluth (Věra Poláchová) přelstily Falstaffa (Jevhen Šokalo) FOTO PETR NAŠIC
Ani žádná z pěveckých kreací nebyla výjimečná, někteří interpreti se nevyhnuli intonačním nepřesnostem. Dušan Růžička nezvládal nejvyšší pasáže partu Fentona ani nedokázal věrohodně na jevišti jednat. Věra Poláchová (Frau Fluth) i Hannah Esther Minutillo (Frau Reich) zazpívaly v zásadě všechno bez problémů, ale ne s patřičnou brilancí. Pěvecky byla nejjistější Kristýna Vylíčilová, její Anně bylo i možné uvěřit, že mazaně bojuje s rodiči o svého ženicha. Všem třem dámám velmi slušely teatrální róby a jednaly na jevišti přiměřeně. Muži do partů naopak prali plnou silou, přesnost bral čert, Jiří Rajniš (starší) jako Herr Fluth a Jevhen Šokalo coby Falstaff. První operetními prostředky přehrával žárlivého vzteklouna, druhý se nebál groteskní obludnosti, která k Falstaffovi ovšem patří.
Operní novic, muzikálový režisér Stano Slovák, se zřejmě snažil stylizovat elegantní crazy komedii poučenou stylem brněnského Městského divadla. To však naráželo na disparátnost hereckých schopností interpretů, a ani gestus hudby není k takovému řešení moc vstřícný. Výsledkem byly naivní situace a komika místy hodně hrubozrnná. Odhaduji, že inscenace cílí na německé publikum, jediná kulisa, patrně průčelí liberecké radnice, vyvedená s přídechem anglicky strohé architektury, je jistě nenáročná na přepravu, významově je však k ničemu.
Také nápadníky Anny nejspíš ocení němečtí milovníci lehce erotických komedií: Dr. Cajus (Anatolij Orel) připomíná pomateného skladníka ve šroubárně a Junker Spärlich (Jakub Turek) je Sudeťáček v krátkých kožeňácích. Zpívá se německy, jména postav zůstala také německá, prózu pěvci naivně operetně deklamují ve starobylém českém překladu (překladatel neuveden, jen upravovatelka Linda Keprtová). Ne zcela zaplněné hlediště Šaldova divadla na premiéře aplaudovalo vestoje.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – Otto Nicolai: Veselé paničky windsorské. Komická opera o čtyřech jednáních podle stejnojmenné komedie Williama Shakespeara. Dirigent František Babický, režie Stano Slovák, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Tomáš Kypta, sbormistr Tvrtko Karlovič, dramaturgie Linda Keprtová. Premiéra 30. září 2016.
Komentáře k článku: Příliš mnoho legrace
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
