Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 2)

Pouze každou druhou sezónu uvádí Divadlo J. K. Tyla v Plzni operetní titul. Jeho příprava je v kompetenci operního souboru DJKT v čele s jeho šéfem Tomášem Pilařem. Po předloňské Kálmánově Čardášové princezně sáhla nyní dramaturgie po klasice francouzské.

A tak měl na jevišti Velkého divadla 4.března premiéru Pařížský život Jacquese Offenbacha, jedna z jeho nejlidnatějších operet. Hudební nastudování bylo svěřeno Jiřímu Petrdlíkovi, režie dramaturgovi opery Zbyňku Brabcovi. DJKT titul uvedlo v českém překladu Evy Bezděkové.

Zbyněk Brabec se netají svými sympatiemi k operetě. Je v současnosti zastáncem a propagátorem tohoto žánru, kterého je na českých jevištích pohříchu málo. Přesto však vznikla inscenace, z níž člověk neodchází příliš potěšen.

Dílo z roku 1866 je posunuto na počátek dvacátého století, což umožňuje instalovat na jeviště i trafiku v podobě Eiffelovy věže. FOTO archiv DJKT

Pohled na jeviště je sice příjemný díky výpravným kostýmům renomovaného Josefa Jelínka a vzdušné, světlé scéně Jana Kříže ml. – dílo z roku 1866 je posunuto na počátek dvacátého století, což umožňuje instalovat na jeviště i trafiku v podobě Eiffelovy věže -, režie Zbyňka Brabce je v zásadě tradiční, předkládá dílo bez deformujících zásahů (upravený text se drží originálu a tvůrcům slouží ke cti, že do něj nedodali žádný vulgarismus), a choreografie Petry Parvoničové do této koncepce vcelku zapadá, avšak Offenbachovo dílo se v Plzni uvádí ve velmi zkrácené a zhuštěné verzi, což vyznění inscenace škodí.

Sborových tanečních scén, nikterak velkolepých, není mnoho. FOTO archiv DJKT

Sborových tanečních scén, nikterak velkolepých, není mnoho. Především ale hudební nastudování Jiřího Petrdlíka potřebné standardy zdaleka nenaplňuje. Jím řízenou hudební produkci charakterizuje nediferencovaná dynamika, nevyváženost nástrojových skupin, nesouhra mezi orchestrem a pěvci. Místy vše připomíná dechovku. Lyrika a subtilnost Offenbachova se zcela vytratila. Orchestr byl mnohdy nepříjemně hlučný a velmi často pěvce kryl. Ani pěvecké party nebyly uspokojivě nastudovány, především v artikulaci. Zpívané texty obsahují velké množství informací, z nichž se však divákovi nedaří zachytit ve většině případů téměř nic. Diskutabilní je i samo obsazení. Některé hlavní role jsou sice interpretovány sólisty z domácího angažmá i hosty, ale mimo ně též členy operního sboru DJKT a studenty.

I když Offenbach sám skromně označil Pařížský život jako „kus se zpěvem“, jsou pěvecké party náročné a je třeba je provést na odpovídající profesionální úrovni. Jakkoliv jsou pěvecké a herecké možnosti obsazených umělců velmi odlišné úrovně a vyplývají z míry jejich jevištních zkušeností i hlasových možností, měla režie, respektive choreografie všem pěvcům více pomoci. Po všech stránkách.

Irena Výrutová (Louisa), Jana Piorecká (Leonie), Petra Šintáková (Klára), Lenka Pavlovič (Gabriela), Adéla Skočilová (Pauline). FOTO archiv DJKT

Ve snaze o permanentní komiku byly některé herecké výkony příliš křečovité, především u dam. Přemíra pohybů se nepříznivě promítla i do jejich hlasového projevu. Mnohdy až kýčovité pojetí ženských postav však zteží mohlo přinést něco jiného.

Charismatická Radka Sehnoutková vykřesala z tohoto konceptu sympatickou, ale na hraně parodie balancující postavu rukavičkářky Gabriely. Barbora Polášková nabízí jen poněkud přepjatou šantánovou zpěvačku Metellu. Hlas přehrávající Zuzany Kopřivové v roli komorné Pauline zanikal. Eva Brabcová má pro jednu z hlavních rolí, baronku Christine von Gondremark, poněkud úzký hlas. Její postavě se však celkové křepčení záhadně vyhnulo a směla zachovat aristokratický klid.

Miro Bartoš (Urbain), Jan Ježek (Baron von Gondremark), Jakub Turek (Jean Frinck). FOTO archiv DJKT

K pánům byla režie milosrdnější. U mladších zpěváků byla ovšem někdy zřetelná jevištní nezkušenost. Přirozenost hereckého i pěveckého projevu si zachoval jen suverénní a každým coulem profesionální Jan Ježek jako Baron von Gondremark, kterému bylo jako jedinému při zpěvu velmi dobře rozumět. Ku prospěchu věci by byla podstatně větší pěvecká průraznost Jakuba Hliněnského v roli Raoula de Gardefeu, strůjce celé zápletky, a Ondřeje Koplíka coby jeho přítele Bobineta Chicarda. Totéž platí o Jakubu Turkovi v roli ševce Jeana Fricka a Ondřeji Sochovi coby Brazilci Pompa di Matadores. Pamětníky jistě potěšila přítomnost Dalibora Janoty v roli staršího elegána Gontrana Chaumière. Jako hotelový sluha Joseph Partout a číšník Alfréd vystoupil Pavel Horáček, hlasovým projevem na sebe příznivě upozornil mladý Daniel Kfelíř jako sluha Urbain. Nejdůstojnějším sluhou byl ovšem, jak jinak, Alfons Jaroslava Someše.

Operní sbor nastudovaný Zdeňkem Vimrem neměl v sobotu svůj dobrý den. Na premiéře zpíval sice Offenbacha, leč s téměř nesrozumitelným textem a ne vždy v souladu s orchestrem.

Na inscenaci se podílel baletní soubor DJKT. Jeho výkon ale poznamenala celková nedotaženost inscenace. Nedostatečná souhra tanečníků byla příliš markantní.

Zuzana Kopřivová (Pauline), Pavel Klečka (Baron von Gondremark). FOTO archiv DJKT

I tato zkrácená verze Pařížského života nabízí rozsáhlé činoherní pasáže. Na rozdíl od textů zpěvních s ní nikdo z aktérů neměl problém, všem bylo dobře rozumět. Mohutné krácení díla (představení trvá i s pauzou jen dvě a čtvrt hodiny) způsobilo, že se některé důležité scény nehrají, ale pouze se o nich mluví. Snad až příliš stručně. Velmi snadno pak mohou v toku řeči divákům uniknout. Mnohé z naznačených dějových linek navíc zůstává nedořešeno, nevysvětleno. Hlavní zápletkou díla je Raoulova intrika, s jejíž pomocí se snaží pro sebe získat baronku von Gondremark. Jejího jevištního vyústění se však nedočkáme. Stejně tak není jasné, kdy a kam baronka vlastně přišla po návštěvě operního představení. Do Café Anglais? Věci by pomohlo dodatečné pořízení českých titulků při zpěvu.

Výtvarná stránka se bude publiku jistě líbit. FOTO archiv DJKT

Nedotaženost ve stavbě příběhu nemusí ovšem každému vadit. Výtvarná stránka se bude publiku jistě líbit a mnozí uvítají prostý fakt, že po řadě temných inscenací je plzeňské jeviště prosvětlené a inscenátoři se nesnaží o samoúčelné experimenty. Nevím ovšem, zda je pobaví i dekorace třetího dějství s portréty kostýmovaných šéfů souborů podílejících se na této inscenaci. Nechybí mezi nimi ani ředitel DJKT Martin Otava stylizovaný do podoby Napoleona či těžko rozpoznatelný Zbyněk Brabec maskovaný jako žena v dobové paruce.

Shrnuto a podtrženo – na plzeňském Pařížském životě jsou nejlepší kostýmy, scénografie a mluvené pasáže. A to je na operetní produkci renomované profesionální scény trochu málo.

DJKT Plzeň – Jacques Offenbach: Pařížský život. Libreto Henri Meilhac a Ludovic Halévy, překlad Eva Bezděková, hudební nastudování Jiří Petrdlík, dirigent Jiří Petrdlík, Jakub Zicha, režie Zbyněk Brabec, scéna Jan Kříž, kostýmy Josef Jelínek, choreografie Petra Parvoničová, světelný design Antonín Pfleger, dramaturgie Zbyněk Brabec, sbormistr Zdeněk Vimr, asistent režie Jakub Hliněnský, asistent choreografa Petra Tolašová, asistent scénografa Luděk Hora, hudební příprava Maxim Averkiev, Ahmad Hedar, Martin Marek, inspicient Petra Tolašová, nápověda Eliška Ulrychová. Premiéra 4. března 2017 ve Velkém divadle.

  • Autor: Gabriela Špalková
  • Publikováno: 11. března 2017

Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


14. 11.–27. 11. 2017

Číslo 19/2017 (14. 11.–27. 11. 2017)

Obsah čísla 19/2017

Slovo ...

Ministerstvo mrtvé kultury

Bonviván a scénograf Daniel Dvořák...

Sukces měsíce

Prokletí v Praze

Teatr Powszechny, Varšava (Polsko) –...

Dotazník

Marwan Alsolaiman

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Co stojí Plácido Domingo

Zhruba dva roky vyjednávali nejprve...

Fejeton

Tragédi

Josífek nikdy nezvedá oči od...

Kronika

Jednou větou

Vítězi letošního ročníku ankety...

Kritika

Vládci ve spodním prádle

Hra Jamese Goldmana Lev v zimě měla...

Rozmohl se nám tu takový...

Je mi to nepříjemné – ale prostě...

Tato hra není v pohodě

Inscenace Jsme v pohodě reprezentuje v...

Pět sester, Antone...

Požehnáním pro každý soubor je...

Postaru, ale působivě

Původní operní novinka v...

Amazonky – podvratný sen...

Amazonky, které měly premiéru v...

Ženy a muži klasicky i...

Dlouho očekávaná premiéra Baletu...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 19/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Abychom neztratili úplně...

Palm Off Fest již druhým rokem...

Hubu mu zacpeme přesvatým...

V českých katolických kruzích koluje...

Vzhůru na barikády!

V Divadle pod Palmovkou se letos...

Rozhovor

Jiří Josek: Překlad je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jitka Jílková: Letos...

Rozhovor s ředitelkou Pražského...

Kauza

Kontext

Růžové zahrady na Kavčích...

Ne, nebudu krtincům z Kavčích hor,...

Lekce flamenka

Díky Magdaleně Kožené a jejímu...

Sympozium jako prostor k...

Původní význam řeckého slova z...

Burza

Na místě předmluvy

Národní muzeum informuje

Psáno o letošních...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kdyby odpůrci…

Stručný obsah příspěvku zde není...

Severočeské divadlo opery a...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Oliver Frljić: Skutečný...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kultura v zajetí...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Otto Šujan (2. 6. 1930 Zvolen,...

Výročí

Výročí 15.–30. listopadu

Rozmus Andrzej, herec (16. 11. 1967) △...

Paměti, záznamy, deníky

Zábradlí ve skle

Jednou z událostí divadelní sezony...

Knihovnička

Došlo do redakce

Helena Albertová: Karel Zmrzlý...

Tradiční divadlo radikálně...

Asi málokdo si ve světové teatrologii...

Obrazem

Fagi a divadlo

Plakát je poselství

Ve středu 25. října začala ve foyer...

Pan Papírek… (V)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2017



Obsah,