Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2018

ročník 25
26. 6.–1. 9. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 14)

    Zní předehra ke Così fan tutte Wolfganga Amadea Mozarta a na scéně pražského divadla DISK se začíná odvíjet děj komické opery o záludnostech lásky, zkoušení a pokoušení ženské věrnosti a o mužích, kteří si hrají s city svých nastávajících. A jimž se takové zahrávání v mnoha směrech nevyplatí.

    Smyčcový sólový kvintet doplněný pianinem s přehledem řídí Marie Papežová Erlebachová, inscenaci režíruje Veronika Loulová. Provedení této slavné Mozartovy opery buffa je velkorysým společným projektem studentů všech tří fakult AMU.

    Hudební úroveň této studentské produkce je výborná. FOTO NATALIE ŠEVČÍKOVÁ

    Hudební úroveň této studentské produkce je výborná. Smyčcový kvintet ve složení Daria Kassina, Maria Bláhová, Alžběta Bláhová, Veronika Kaňková a Mayko Ichikawa, studentek HAMU a pražských konzervatoří, doplňuje klavírista, odborný asistent HAMU Jan Snítil. Tento malý ansámbl dokázal zastoupit celý orchestr. Mladé instrumentalistky podaly obdivuhodný výkon. Pod taktovkou Marie Papežové Erlebachové, studující dirigování na HAMU, hráli všichni přesně, s potřebnou dynamikou a plasticitou. Souhra mezi orchestrem a pěvci byla příkladná a celkové provedení díla mělo po hudební stránce potřebný švih a gradaci.

    Mladí pěvci prokázali, že na toto nesnadné dílo po hlasové i herecké stránce mají. FOTO NATALIE ŠEVČÍKOVÁ

    Mladí pěvci prokázali, že na toto nesnadné dílo po hlasové i herecké stránce mají. Zazpívali je na první premiéře bez problémů a velmi příjemně překvapili svým nasazením a celkovými výkony.  A to tím spíš, že je režie nikterak nešetří. Musí zpívat při obtížných hereckých akcích a dokonce i vleže na břiše! Pěvci provedli dobře nejen sólová čísla a recitativy, ale i obtížné ansámbly, které Così fan tutte charakterizují.

    Lucie Vagenknechtová s měkkým příjemným hlasem, dobře znějícím v celém rozsahu, vtiskla Fiordiligi potřebnou dávku odtažitosti a elegance. Jana Kubicová Prouzová s hlasem hlubšího témbru ztvárnila Dorabellu jako nerozhodnou naivku, z níž se však rychle (a nenásilně) vyklube dívka velmi rozhodná, která přesně ví, co chce: vdavky. Správnou dávku frivolnosti se zjevným smyslem pro komediálnost propůjčila komorné Despině svým průrazným sopránem Tereza Nováková.

    Výborně svou partii rozehráli představitelé pánů hazardujících s city svých milých. FOTO NATALIE ŠEVČÍKOVÁ

    Výborně svou partii rozehráli také představitelé pánů hazardujících s city svých milých. Daniel Kfelíř s nosným, příjemně zabarveným barytonem vtiskl Guglielmovi i potřebný šarm. Neméně dobře se vedlo Otakaru Součkovi jako Ferrandovi. Jasný tenor mu zněl dobře i tehdy, když svoji árii z prvního dějství zpíval vsedě na zahradním lehátku. Zvučný hlas Jana Jandy jako dominantního Dona Alfonsa dodal postavě potřebnou váhu. Pokud budou všichni tito mladí pokračovat stejně jako dosud, nepochybně o nich v budoucnu ještě uslyšíme.

    Così fan tutte je ideálním dílem pro operní studio. FOTO NATALIE ŠEVČÍKOVÁ

    Così fan tutte se v Disku uvádí s podtitulem Příběh z budoucnosti. Veronika Loulová, posluchačka oboru operní režie na HAMU, posunula totiž dílo do budoucnosti pro ženy velmi neradostné – ideálem jsou zde partnerky nikoliv živé, se všemi klady i zápory reálných bytostí, ale poslušné robotické ženy 2.0, které „nezlobí“. Mužům jsou vždy k ruce jako vzorné hospodyňky. Jejich prototypy předvádí při předehře Ferrandovi a Guglielmovi Don Alfonso jako svůj geniální vynález. Mají bílé odění, nabílené tváře a bílé čepičky (kostýmování se nevyhnulo ani členkám orchestru). Do tohoto konceptu, zjevně inspirovaného hororovým sci-fi románem amerického spisovatele Iry Levina Stepfordské paničky, je zasazen původní příběh Così fan tutte. Ten se po předehře nejprve odvíjí vcelku standardně a je dobře rozehrán. Sdělně, v mnoha směrech vtipně.

    Pohybu na scéně je dost… FOTO NATALIE ŠEVČÍKOVÁ

    Pohybu na scéně je dost, a přece nepůsobí celek hekticky. Časový posun původního díla neruší. Režisérka nápaditě využívá chytré telefony a symbolické projekce. S tímto přístupem by bylo možné se ztotožnit, tím spíš, že divák ví, že je na studentském představení. Nemělo by ale asi mít konec, jaký mu režie vtiskla. Zatímco vše během vlastního děje je v zásadě v souladu s hudbou (vyjma inscenování předehry), závěr je náhle plný neúměrných mužských hrubostí vůči ženám, kdy humor náhle mizí. Z Dorabelly a Fiordiligi se stávají robotické ženy. Finální radostně jásavý ansámbl s optimistickým osvícenským ponaučením zpívají všichni sveřepě, jako by s nechutí, zcela proti duchu hudby i textu.

    Così fan tutte je ideálním dílem pro operní studio. Mladí pěvci nenastudují jen pár árií a duetů, ale provádějí celovečerní klasickou operu včetně ansámblů a recitativů. Musí se soustředit na jednotlivosti, návaznosti i celek, výraz zpěvu i drobnokresbu při hraní a být přitom v kontaktu s orchestrem, byť jen o několika členech. Jde také o praktickou stránku věci – jak si rozvrhnout na jevišti síly a při všech režijních nástrahách provést pěvecký part na nejlepší možné úrovni.

    Dobře, že HAMU tuto Mozartovu operu uvedla. Budu se těšit na její reprízy v příští sezoně.

    Divadlo DISK, Praha – Wolfgang Amadeus Mozart: Così fan tutte. Story from the future. Dirigent Marie Papežová Erlebachová, režie Veronika Loulová, scéna Martin Šimek, kostýmy Vojtěch Hanyš jh, choreografie Adam Eduard Orszulik. Premiéra 30. dubna 2018.

    ///

    Více na i-DN:

    Čelákovické glosy (No. 31)

     

     


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 14)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,