Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Středeční program nabídl odpověď na Frljićovu hozenou rukavici. Inscenace Síla zvyku Thomase Bernharda v podání brněnského HaDivadla a Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů spojuje s mnichovskou inscenací snaha o výpověď natolik přehnanou, aby vyvolala polemickou diskusi.

V případě brněnské inscenace se tato snaha koncentruje již v Bernhardově textu, který je stejně jako jiné autorovy hry cynický a nenávistný. Autorem majerovského monodramatu je pak David Zábranský, který se mimo jiné právě Bernhardovými hrami inspiroval a nechal Majera vystupňovat monolog až v obhajobu Zemana, jakkoli absurdní se mohla jeho argumentace zdát.

Dnešní offprogramové představení režisérky Silvie Vollmannové Mate v Divadle na cucky ponechám s dovolením stranou; zřejmě i vlivem silné konkurence hlavního programu mi přišlo vcelku nicneříkající a v zobrazení každodenních strastí a slastí života na vysokoškolských kolejích až banální. Komediální potenciál zůstal v mnoha scénách nevyužit, zcela zbytečně se naopak tvůrci zdržovali důsledným zobrazováním veškerých odchodů a příchodů postav. Hodinu a půl dlouhé představení pak bylo poměrně úmorné.

Síla zvyku z HaDivadla pracuje s trapným nevkusem FOTO archiv HaDi

Poměrně vlažné přijetí si ovšem vysloužilo i představení Síla zvyku v S-klubu. Na vině byl přitom nejspíš pouze ubíjející závěr, který režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček pojali jako pitomou cirkusovou estrádu. Učinili tak sice v souladu s vyzněním hry, jež staví do kontrastu principálovy nedosažitelné umělecké vize a groteskní realitu jeho podprůměrných umělců (kteří jsou zde prostřednictvím tygrovaných či gepardových kostýmních doplňků vyobrazeni jako zvířata), avšak divácky naprosto nevstřícně. Čechovovská nuda přeci také nemusí být ztvárněna nudně, tak proč zobrazovat trapný nevkus trapným nevkusem.

Zdařilá byla naopak metadivadelní polemika s Bernhardovou hrou, kdy zrůdně despotický principál mrzačí své svěřence a zároveň sám neumí text, takže mu musí nahazovat nápověda. Vzhledem k obsáhlosti Bernhardových textů jde přitom i o prostředek praktický. Situace je navíc zakončena odchodem všech aktérů a principál si čte text sám, což je jednak jediný způsob, jak zachovat čistotu režisérovy vize a nešpinit ji průměrnými hereckými výkony (jak by řekl E. G. Craig), jednak opět dokladem literárnosti Bernhardových her. Cyril Drozda působí v roli principála jako autoritativní nebezpečný fanatik a svým rozcuchem a legínami s dalmatinovým vzorem připomíná Cruellu de Vil. Touží po apollónsky čistém umění, jehož je možné dosáhnout jedině tvrdým tréninkem; ten svým svěřencům vnucuje, a tak nemohou být jejich výkony nikdy vnitřně naplněné. Skutečné umění však potřebuje ještě onen temný, dionýský aspekt. Jak zpívá principálova dcera, nepřirozeně se viklající na podpatcích: Život je velká černá studna a hloubku pozná jen ten, kdo je u dna.

Stanislav Majer v provokativní inscenci Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Inscenace Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů se té Frjlićově podobá nejen svou výraznou apelativností a kritičností, ale již svou formou: také zde je zbořena veškerá iluze a Stanislav Majer stojí na forbíně před diváky víceméně sám za sebe. Vytváří tak fórum, v němž je třeba probírat naši politickou situaci. Neřeší přitom žádné konkrétní kauzy, neveze se na vlně ironického humoru, který bývá často jen zcela bezmocnou pózou. Ne, Majer jde k podstatě problému, a tím je republika rozdělená na dva tábory. V souladu s tématem praskání sociálních bublin se rozhodl tyto dva tábory spojit, na rozdíl od většinově diskutované možnosti vyvést divadlo mezi naši divadelní bublinu však volí ještě princip opačný: vnést do diskuse argumenty těch druhých a podívat se na situaci objektivně.

Svou prozemanovskou argumentaci na začátku ve stylu Frjiće schválně přežene, aby diváky vyburcoval z jejich pohodlí a přiměl přemýšlet. Pokud tak učiní, lehce pak odhalí, jak jsou jeho argumenty ve své podstatě absurdní. Kulturní člověk se podle Majera pozná tak, že má pochopení. V otázce našeho prezidenta se tak podle něj ukazuje jako mnohem kulturnější „prostý lid“, který  Zemana na rozdíl od „pražské kavárny“ chápe. Podle mého názoru se ale kulturnost pozná především oním konstruktivním myšlením a nikoli absolutní tolerancí, jež by při jejím důsledném uplatnění mohla vést ve slepé schvalování jakéhokoli totalitního režimu.

Své stanovisko pak Majer samozřejmě opustí a staví se do pozice smiřovatele, archonta antické polis, snažícího se smířit apollónský a dionýský princip. První pro něj představuje německé čisté umění, po němž pokukují umělci jako Dušan Pařízek či režisérka inscenace Kamila Polívková, kteří jsou kvůli lepším uměleckým podmínkám schopni opustit svou domovinu. Druhý princip vidí Majer v temnějším českém živlu, jehož zapojením teprve vzniká patřičná hloubka. Do hry zkrátka musíme vzít i Zemana. Pojďme si to připustit a to jméno nahlas společně vyslovit. Hyperbolizované scénické prostředky vedou navíc s tímto pojetím polemiku, jelikož Polívková staví do kontrastu čistou scénu s Majerem v kroji a s dudami a Německo zobrazuje naopak jako jeden velký chaos: scénu zaplavují pomocníci Studia Hrdinů, představující např. Angelu Merkelovou či turecké přistěhovalce za velkým kebabovým stánkem. Vše záleží na úhlu pohledu.

Majer v inscenaci vystupuje jako jakási dvojjediná bytost, je hercem a zároveň truhlářem a jako herec vede dialog se svou postavou. Polemizuje s textem Zábranského, který jeho osobnost nějakým způsobem interpretoval, a Majer se mu jeho konstrukci rozhodl narušit. Vyšel sám ze sebe a rozhodl se vést dialog se svým alter egem, aby pochopil ostatní. Naše domovina za to stojí. A Majerův herecký výkon také. Konec je useknutý náhlou tmou, řešení hledejte sami.

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 7)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 8)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 9)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 10)

 

  • Autor: Kateřina Kykalová
  • Publikováno: 18. května 2017

Komentáře k článku: Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,