Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Středeční program nabídl odpověď na Frljićovu hozenou rukavici. Inscenace Síla zvyku Thomase Bernharda v podání brněnského HaDivadla a Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů spojuje s mnichovskou inscenací snaha o výpověď natolik přehnanou, aby vyvolala polemickou diskusi.

V případě brněnské inscenace se tato snaha koncentruje již v Bernhardově textu, který je stejně jako jiné autorovy hry cynický a nenávistný. Autorem majerovského monodramatu je pak David Zábranský, který se mimo jiné právě Bernhardovými hrami inspiroval a nechal Majera vystupňovat monolog až v obhajobu Zemana, jakkoli absurdní se mohla jeho argumentace zdát.

Dnešní offprogramové představení režisérky Silvie Vollmannové Mate v Divadle na cucky ponechám s dovolením stranou; zřejmě i vlivem silné konkurence hlavního programu mi přišlo vcelku nicneříkající a v zobrazení každodenních strastí a slastí života na vysokoškolských kolejích až banální. Komediální potenciál zůstal v mnoha scénách nevyužit, zcela zbytečně se naopak tvůrci zdržovali důsledným zobrazováním veškerých odchodů a příchodů postav. Hodinu a půl dlouhé představení pak bylo poměrně úmorné.

Síla zvyku z HaDivadla pracuje s trapným nevkusem FOTO archiv HaDi

Poměrně vlažné přijetí si ovšem vysloužilo i představení Síla zvyku v S-klubu. Na vině byl přitom nejspíš pouze ubíjející závěr, který režiséři Jan Horák a Michal Pěchouček pojali jako pitomou cirkusovou estrádu. Učinili tak sice v souladu s vyzněním hry, jež staví do kontrastu principálovy nedosažitelné umělecké vize a groteskní realitu jeho podprůměrných umělců (kteří jsou zde prostřednictvím tygrovaných či gepardových kostýmních doplňků vyobrazeni jako zvířata), avšak divácky naprosto nevstřícně. Čechovovská nuda přeci také nemusí být ztvárněna nudně, tak proč zobrazovat trapný nevkus trapným nevkusem.

Zdařilá byla naopak metadivadelní polemika s Bernhardovou hrou, kdy zrůdně despotický principál mrzačí své svěřence a zároveň sám neumí text, takže mu musí nahazovat nápověda. Vzhledem k obsáhlosti Bernhardových textů jde přitom i o prostředek praktický. Situace je navíc zakončena odchodem všech aktérů a principál si čte text sám, což je jednak jediný způsob, jak zachovat čistotu režisérovy vize a nešpinit ji průměrnými hereckými výkony (jak by řekl E. G. Craig), jednak opět dokladem literárnosti Bernhardových her. Cyril Drozda působí v roli principála jako autoritativní nebezpečný fanatik a svým rozcuchem a legínami s dalmatinovým vzorem připomíná Cruellu de Vil. Touží po apollónsky čistém umění, jehož je možné dosáhnout jedině tvrdým tréninkem; ten svým svěřencům vnucuje, a tak nemohou být jejich výkony nikdy vnitřně naplněné. Skutečné umění však potřebuje ještě onen temný, dionýský aspekt. Jak zpívá principálova dcera, nepřirozeně se viklající na podpatcích: Život je velká černá studna a hloubku pozná jen ten, kdo je u dna.

Stanislav Majer v provokativní inscenci Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů FOTO LADISLAV BABUŠČÁK

Inscenace Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny pražského Studia Hrdinů se té Frjlićově podobá nejen svou výraznou apelativností a kritičností, ale již svou formou: také zde je zbořena veškerá iluze a Stanislav Majer stojí na forbíně před diváky víceméně sám za sebe. Vytváří tak fórum, v němž je třeba probírat naši politickou situaci. Neřeší přitom žádné konkrétní kauzy, neveze se na vlně ironického humoru, který bývá často jen zcela bezmocnou pózou. Ne, Majer jde k podstatě problému, a tím je republika rozdělená na dva tábory. V souladu s tématem praskání sociálních bublin se rozhodl tyto dva tábory spojit, na rozdíl od většinově diskutované možnosti vyvést divadlo mezi naši divadelní bublinu však volí ještě princip opačný: vnést do diskuse argumenty těch druhých a podívat se na situaci objektivně.

Svou prozemanovskou argumentaci na začátku ve stylu Frjiće schválně přežene, aby diváky vyburcoval z jejich pohodlí a přiměl přemýšlet. Pokud tak učiní, lehce pak odhalí, jak jsou jeho argumenty ve své podstatě absurdní. Kulturní člověk se podle Majera pozná tak, že má pochopení. V otázce našeho prezidenta se tak podle něj ukazuje jako mnohem kulturnější „prostý lid“, který  Zemana na rozdíl od „pražské kavárny“ chápe. Podle mého názoru se ale kulturnost pozná především oním konstruktivním myšlením a nikoli absolutní tolerancí, jež by při jejím důsledném uplatnění mohla vést ve slepé schvalování jakéhokoli totalitního režimu.

Své stanovisko pak Majer samozřejmě opustí a staví se do pozice smiřovatele, archonta antické polis, snažícího se smířit apollónský a dionýský princip. První pro něj představuje německé čisté umění, po němž pokukují umělci jako Dušan Pařízek či režisérka inscenace Kamila Polívková, kteří jsou kvůli lepším uměleckým podmínkám schopni opustit svou domovinu. Druhý princip vidí Majer v temnějším českém živlu, jehož zapojením teprve vzniká patřičná hloubka. Do hry zkrátka musíme vzít i Zemana. Pojďme si to připustit a to jméno nahlas společně vyslovit. Hyperbolizované scénické prostředky vedou navíc s tímto pojetím polemiku, jelikož Polívková staví do kontrastu čistou scénu s Majerem v kroji a s dudami a Německo zobrazuje naopak jako jeden velký chaos: scénu zaplavují pomocníci Studia Hrdinů, představující např. Angelu Merkelovou či turecké přistěhovalce za velkým kebabovým stánkem. Vše záleží na úhlu pohledu.

Majer v inscenaci vystupuje jako jakási dvojjediná bytost, je hercem a zároveň truhlářem a jako herec vede dialog se svou postavou. Polemizuje s textem Zábranského, který jeho osobnost nějakým způsobem interpretoval, a Majer se mu jeho konstrukci rozhodl narušit. Vyšel sám ze sebe a rozhodl se vést dialog se svým alter egem, aby pochopil ostatní. Naše domovina za to stojí. A Majerův herecký výkon také. Konec je useknutý náhlou tmou, řešení hledejte sami.

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 7)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 8)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 9)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 10)

 

  • Autor: Kateřina Kykalová
  • Publikováno: 18. května 2017

Komentáře k článku: Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,