Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Sobotní program Divadelní Flory byl řádně nabitý, a abych stihla vše, co jsem chtěla, musela jsem v jednu chvíli dokonce přepnout jako mezi jednotlivými kanály na sluchátkách v site-specific projektu Zářící město.

Ze site specific projektu Jana Mocka Zářící město. FOTO archiv DF

Z konference Za hranou věnované participativnímu divadlu a inovativní práci s publikem jsem absolvovala pouze dopolední blok, ovšem i tak jsem se stihla nesměle zapojit, neboť v souladu s tématem probíhala konference také participativní formou a kolem osmi kulatých stolů společně anglicky diskutovali divadelní umělci, teatrologové i studenti. Tak jako v imerzivním divadle nemohl nikdo zůstat pasivní a účastníci si čile vyměňovali své názory a zkušenosti především ohledně praskání bublin, jak bylo metaforicky několikrát nazváno ono překračování hranic – a to jak formálních (v imerzivním či site-specific divadle), tak tematických (v divadle angažovaném).

Momotaró. FOTO archiv DF

Po gurmánském zážitku z obědového pohoštění jsem pak prchla do šapitó v zahradě Konviktu na představení pro děti studentů KALD DAMU s názvem Momotaró. Japonskou pohádkou o chlapečkovi, který se narodil z broskve, si studenti získali nejen nejmenší diváky v prvních řadách, jež aktivně zapojili do hry, ale celé publikum napříč generacemi. Mnohem více než na příběh se režisérka Vendula Bělochová soustředila na hravou práci s divadelními možnostmi, když dětem ukázala, jak lze jevištně oddělit obraz a zvuk, a přitom je vnímat zároveň, či jak rozmanitou podobu může mít to, co nazýváme loutkou. Největší ohlas si vysloužil rozkošný dřevěný krab s dlouhými rozvernými klepety, která kolem něj nekontrolovatelně létala vzduchem; s ním se šly děti po představení dokonce spontánně seznámit.

V pozdních večerních hodinách pak totéž šapitó praskalo ve švech pod náporem dospělých diváků na improvizaci Tekutý kabaret Divadla Vosto5. Po tvůrčí krizi, o níž se Jiří Havelka zmínil na konferenci, nebylo ani stopy a se svými dvěma kolegy chrlil gejzíry především slovního humoru a hříček ve stylu V+W. Čistá zábava, při níž jsem spolu s ostatními doslova brečela smíchy, se chvílemi zvrhávala do poněkud lacinějších poloh, jež vyvrcholily v dlouhé pasáži postavené na české slovenštině. Absenci jakýchkoli vyšších ambicí však Havelka dostatečně ospravedlnil v komentáři na odchod jednoho z diváků v průběhu představení: My nejedeme podle Aristotela.

Lolitky s barvenými vlasy, culíky, stříbrnými sukněmi a třpytivě modrými rty.. FOTO archiv DF

Japonská linka dnešního dne vygradovala v podkrovním sále Konviktu, kde v představení Geisha’s Miracle tři japonské tanečnice pod vedením Jiji Sohn odkryly mnohá klišé, s nimiž nahlížíme na japonskou kulturu. Lolitky s barvenými vlasy, culíky, batůžkem, stříbrnými sukněmi a třpytivě modrými rty se nejprve asi dvacet minut zpomaleně kroutily jako tři sakury ve větru a následně nám daly ochutnat něco z japonského popu (klávesy, diskokoule) či porna (hysterické vzdechy). Šílený brek jedné z dívek se však náhle proměnil v metalový řev, druhá dívka třením klacku zapálila oheň (jenž nahradil chladnou diskokouli) a společně s třetí doprovodily metalistku beatboxem. Tak to společně rozbalily v energické rockové show a na plné čáře nám to natřely. Žádné gejši, žádné lolitky, ale… co vlastně? Co to mělo být? Zázrak? Perfektní ukázka představení za hranou.

Jiný historický objekt Divadla na cucky zabydlela dvě performance  – Loop maďarského tanečníka Dániela SzászeEau de Vie tvůrčího tria Kašiarová – Šavel – Vtípil.

Szász se v tanečním představení s názvem Smyčka (Loop) soustředí na opakování pohybů, jež ho dovádějí až k šílenství a odkrývají vnitřní monstra. FOTO archiv DF

Szász se v taneční inscenaci s názvem Smyčka (Loop) soustředí na opakování pohybů, jež ho dovádějí až k šílenství a odkrývají vnitřní monstra. Zpočátku ladné pohyby představují lidské tělo jako zdroj až nebeského půvabu; tanečník po každém výpadu nachází zpět své centrum a ukazuje, že každý lidský krok je správný, pokud je vedený vlastním přesvědčením. Neustálé opakování však pohyby postupně vyprazdňuje a tatáž taneční gesta se najednou mění ve výpady militantní. Szász tak odhaluje temnou stránku onoho absolutního přesvědčení o sobě sama a postupně dospěje až do bodu, kdy mají jeho tělo a pohyby podobu přímo pekelnou: deformuje se, potí, tanečník vyplazuje jazyk a kroutí očima. Jako divák jsem prožívala každé jeho napětí svalu a společně jsme se dotkli čehosi ďábelského.

Eau de Vie je předem nikterak danou, čistou událostí, jež se snaží diváky přimět k maximálnímu prožitku přítomného okamžiku. FOTO archiv DF

Eau de Vie je předem nikterak danou, čistou událostí, jež se snaží diváky přimět k maximálnímu prožitku přítomného okamžiku. Tvůrci za pomoci diváků a několika připravených rekvizit vytvářejí jakýsi rituál tak, že využívají přítomné energie a snaží se ji proměnit k očistnému povznesení všech zúčastněných. Skrze ostatní hledají cestu k sobě a skrze sebe k ostatním. Freskový sál Divadla na cucky v tu chvíli funguje jako všemu otevřené hřiště. Ne nadarmo má Eau de Vie dvojí význam: pro někoho může být představení živou vodou, jiný si k tomu musí cvaknout pálenky. V devět večer už jsem byla na hraní asi příliš unavená, ale radost mi udělalo haiku, které jsem si jako jakési boží poselství z představení odnesla: „Obklopená jednoduchosťou preniknutou chutnou vzdušnosťou.“ Z divadla tak po obou zážitcích neodcházím „na cucky“, ale povznesená. Svět může být srozumitelný, stačí mít pevné centrum.

Vrcholem sobotního festivalového programu byla bezesporu Olga (Horory z Hrádečku) Divadla LETÍ. FOTO archiv DF

Vrcholem sobotního festivalového programu pak byla bezesporu Olga (Horory z Hrádečku) Divadla LETÍ. I bez genia loci, který představení jistě dodává prostor VILY na Štvanici, nás tvůrci v S-klubu nechali plně proniknout do atmosféry Hrádečku a při nahlížení do široké scény představující chalupu jsem se cítila skutečně jako na návštěvě u Havlových. Divadelně vynalézavá inscenace Martiny Schlegelové (anketou Divadelních novin oceněná jako Inscenace roku 2016) staví především na autentickém výkonu Pavlíny Štorkové, ale i komediálním herectví jejích tří mužských kolegů v čele s Tomášem Kobrem, jehož rozmanité kreace a precizní dikce se mi snad nikdy neomrzí. Nahlédla jsem v ní do života ženy, která našla své místo na světě a zvolené poslání vytrvale plnila, aniž by si na cokoli hrála či za to něco očekávala. To je pevné centrum! Ačkoli vypovídá o osobnosti, jež se pro nás postupně stává historickou, promlouvá inscenace velmi aktuálně. A závěr je až dojemně působivý: Olga!

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 7)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 8)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 9)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 10)

 

  • Autor: Kateřina Kykalová
  • Publikováno: 14. května 2017

Komentáře k článku: Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,