Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Dvacet zemí tří kontinentů a sedmdesát akcí různých žánrů – začal 21. ročník festivalu Divadelní Flora Olomouc, mezinárodního setkání divadelníků. Letošním tématem je Tekutá Evropa. Odkazuje na stírání hranic, kterému bylo v zahajovacím dnu skutečně dostáno.

Již samo oficiální otevření festivalu v Moravském divadle Olomouc se konalo v sedmi různých jazycích. A překvapilo značnou divadelností. Blížilo se scénickému čtení. Herci se složkami v rukou ztělesňovali země se jejich specifickými znaky a náturami. S nadsázkou a humorem byla pojímána například suverenita německojazykových zemí i jistá rivalita ve vztahu k ostatním, která se jeví vzhledem k dramaturgii festivalu orientovaného na aktuální českou a německou divadelní tvorbu jako zcela pochopitelná. Náboženství. Osobité vyznání víry. V co? V koho? A jak? Je možné najít téma, které by více spojovalo i rozdělovalo? Které by se vykazovalo různorodostí názorů a současně jejich svébytnou vyhraněností? Aktéry obou večerních představení spojovalo zpracování právě těchto kontroverzních otázek.

Hlavní program začal operou Bohuslava Martinů Řecké pašije v režii J. A. Pitínského. FOTO archiv DF

Hlavní program začal operou Bohuslava Martinů Řecké pašije v režii J. A. Pitínského. Martinů jako emigrant plně ve svém životě zakusil nutnost přijetí cizí kultury i úplné opuštění myšlenek na návrat do rodné vlasti. Režisér Pitínský svou vysoce obrazivou inscenací směřuje k aktualizaci dva tisíce let starého příběhu. Scénu tvořily dvě impozantní vyvýšená pohyblivá jeviště, která oddělovala levici od pravice. Pohybovaly se na nich dvě skupiny lidí, bohatí a chudí. Mezi nimi se pomyslně rozlévala tekoucí řeka coby smířlivá Boží milost. Tato propast byla v závěrečné scéně symbolicky zrušena a překlenuta Ježíšovou smrtí.

Režisér Pitínský svou vysoce obrazivou inscenací směřuje k aktualizaci dva tisíce let starého příběhu. FOTO archiv DF

Útroby jeviště tradičního kukátkového divadla byly zcela odhaleny. Jako by upozorňovaly na režisérovo úporné hledání podstaty spravedlnosti, a to až na samotnou dřeň. Pitínského tématem se stala palčivá otázka migrace a nutnosti na ni reagovat na základě systému nadčasových hodnot, o čemž svědčily do opery vložené scény a jejich interpretace. Například na otázku Kdo jsou dnes lidé, za kterými by šel Kristus? odpovídal režisér scénami s přicházejícími migranty, v nichž Ježíš coby charitativní dobrovolník rozdával jídlo. Spolu s Máří Magdalénou, která jim přehazovala přes ramena deky.

Zářící město. FOTO archiv DF

Že takto zpracované téma přesto nebylo tak úplně vyčerpávajícím upozorněním na aktuální, palčivé nemoci současného světa, dosvědčil projekt Zářící město mladého pražského režiséra Jana Mocka.

Travnatý plácek ve vnitrobloku sídliště, sluchátka a s nimi možnost volit jeden ze tří kanálů přenášejících zvuk značně improvizovaných rozhovorů tří herců uvnitř i vně panelového domu. Inscenace na pomezí performance a výtvarné instalace přinesla sice lehce rozpačité, ale přesto nepřikrášlované, autentické a do značné míry lačné otázky současné generace umělců po důvodech a smyslu… Čeho…? Boha? Bytí? Každý tomu říkáme jinak, jako by říkala tato akce. Nebo snad touhy po zaplnění prázdného místa, které navzdory kariérním úspěchům a dobře odvedené práci jeho obyvatel nepřestává „volat“, jak naznačovala jedna z postav? Hledáme možnost kolektivně prožít cestu od sebe samých, od své samoty k těm druhým? A potřebujeme, abychom po ní nešli sami?

Travnatý plácek ve vnitrobloku sídliště, sluchátka a s nimi možnost volit jeden ze tří kanálů přenášejících zvuk značně improvizovaných rozhovorů tří herců uvnitř i vně panelového domu. FOTO archiv DF

Improvizovaný text ze současnosti, směřující ke značnému zpochybňování hodnot, se tak první den festivalu snoubil s operou napsanou v roce 1961 a jejím tisíce let starým tématem kolektivní viny, tématem, které se pohybuje v pevných hranicích a jasně vymezeném řádu. Stejně tak široce rozprostřené bylo i divácké očekávání a diváci sami, od avantgardních po vysoce konzervativní. Zdá se, že navzdory rozrůzněnosti národností, žánrů a názorů, kterou Divadelní Flora záměrně vždy přináší, se bude festivalem více než cokoliv jiného táhnout společné hledání. Tak na to nezapomínejme: Jsme v tom spolu.

Pátek 12. 5. 2017

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 7)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 8)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 9)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 10)

 

  • Autor: Lucie Křápková
  • Publikováno: 13. května 2017

Komentáře k článku: Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 20/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


28. 11.–11. 12. 2017

Číslo 20/2017 (28. 11.–11. 12. 2017)

Obsah čísla 20/2017

Slovo ...

Senioři jsou top!

Napsat úvodník pro Divadelní noviny...

Sukces měsíce

Husa na provázku – Dobru,...

Husa na provázku – Dokumentární...

Dotazník

Bohdana Pavlíková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Katalog uměleckých prací

Nový Katalog prací začne platit od 1....

Fejeton

Když hrají PH pro PP

Když hrají perfektní herci pro...

Názor

Operou obchází strašidlo

Strašidlo režisérismu. Píše Rudolf...

Glosa

Pamětní Rusalka v Národním

Večerní představení Dvořákovy...

Anketa

Video: Ceny Divadelních novin...

Podívejte se na celý záznam z...

Ceny DN 2016/2017: Ve znamení...

Divadelní noviny udělily včera ve...

Kronika

Jednou větou

Tým učitelů Jazykového gymnázia...

Kritika

Slepý výstřel

Divadlo LETÍ představilo v české...

Podnikatelka na dně

Před pár lety Petr Zelenka napsal hru...

Nejde o život, ale o...

Národní divadlo představilo na...

Břit bez ostří

Inscenace Tajný deník Adriana Molea ve...

Ministerstvo máklých kroků

Přední pražská skupina současného...

Tváří v tvář teroru

Terorista unese dopravní letadlo se 164...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 20/2017...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Opera 2017 – hudební...

Letošní 13. ročník festivalu...

Rozhovor

Rostislav Novák ml.: Chci v...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Katharina Schmitt: Přízraky...

Rozhovor s libretistkou a režisérkou...

Kauza

Kontext

Kulturní populismus Hradu

ÚVAHY VÝTVARNÉ

Sněhulák, čtverec a...

Ve filmovém přepisu románové krimi...

Moderní operní režie jako...

Hlavní sdělení této knihy je...

Burza

OPERA 2017 – ceny Libušky

Cena kritiků za nejlepší inscenaci...

Nominace na Ceny Thálie v...

Herecká asociace informuje

Podoby – Návrat

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

Londýnské doteky

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vilmos Vajdai: Útlak divadlu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karin Dor (22. 2. 1938 Wiesbaden,...

Výročí

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967)...

Paměti, záznamy, deníky

Divadlo v kostce

Myslíte si, že lze za jeden den a...

Knihovnička

Došlo do redakce

Iva Němcová: Osobnosti české...

Obrazem

Fagi a divadlo

Iva Němcová

V Galerii Českých center v Rytířské...

Pan Papírek… (VI)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 20/2017



Obsah,