Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Dvacet zemí tří kontinentů a sedmdesát akcí různých žánrů – začal 21. ročník festivalu Divadelní Flora Olomouc, mezinárodního setkání divadelníků. Letošním tématem je Tekutá Evropa. Odkazuje na stírání hranic, kterému bylo v zahajovacím dnu skutečně dostáno.

Již samo oficiální otevření festivalu v Moravském divadle Olomouc se konalo v sedmi různých jazycích. A překvapilo značnou divadelností. Blížilo se scénickému čtení. Herci se složkami v rukou ztělesňovali země se jejich specifickými znaky a náturami. S nadsázkou a humorem byla pojímána například suverenita německojazykových zemí i jistá rivalita ve vztahu k ostatním, která se jeví vzhledem k dramaturgii festivalu orientovaného na aktuální českou a německou divadelní tvorbu jako zcela pochopitelná. Náboženství. Osobité vyznání víry. V co? V koho? A jak? Je možné najít téma, které by více spojovalo i rozdělovalo? Které by se vykazovalo různorodostí názorů a současně jejich svébytnou vyhraněností? Aktéry obou večerních představení spojovalo zpracování právě těchto kontroverzních otázek.

Hlavní program začal operou Bohuslava Martinů Řecké pašije v režii J. A. Pitínského. FOTO archiv DF

Hlavní program začal operou Bohuslava Martinů Řecké pašije v režii J. A. Pitínského. Martinů jako emigrant plně ve svém životě zakusil nutnost přijetí cizí kultury i úplné opuštění myšlenek na návrat do rodné vlasti. Režisér Pitínský svou vysoce obrazivou inscenací směřuje k aktualizaci dva tisíce let starého příběhu. Scénu tvořily dvě impozantní vyvýšená pohyblivá jeviště, která oddělovala levici od pravice. Pohybovaly se na nich dvě skupiny lidí, bohatí a chudí. Mezi nimi se pomyslně rozlévala tekoucí řeka coby smířlivá Boží milost. Tato propast byla v závěrečné scéně symbolicky zrušena a překlenuta Ježíšovou smrtí.

Režisér Pitínský svou vysoce obrazivou inscenací směřuje k aktualizaci dva tisíce let starého příběhu. FOTO archiv DF

Útroby jeviště tradičního kukátkového divadla byly zcela odhaleny. Jako by upozorňovaly na režisérovo úporné hledání podstaty spravedlnosti, a to až na samotnou dřeň. Pitínského tématem se stala palčivá otázka migrace a nutnosti na ni reagovat na základě systému nadčasových hodnot, o čemž svědčily do opery vložené scény a jejich interpretace. Například na otázku Kdo jsou dnes lidé, za kterými by šel Kristus? odpovídal režisér scénami s přicházejícími migranty, v nichž Ježíš coby charitativní dobrovolník rozdával jídlo. Spolu s Máří Magdalénou, která jim přehazovala přes ramena deky.

Zářící město. FOTO archiv DF

Že takto zpracované téma přesto nebylo tak úplně vyčerpávajícím upozorněním na aktuální, palčivé nemoci současného světa, dosvědčil projekt Zářící město mladého pražského režiséra Jana Mocka.

Travnatý plácek ve vnitrobloku sídliště, sluchátka a s nimi možnost volit jeden ze tří kanálů přenášejících zvuk značně improvizovaných rozhovorů tří herců uvnitř i vně panelového domu. Inscenace na pomezí performance a výtvarné instalace přinesla sice lehce rozpačité, ale přesto nepřikrášlované, autentické a do značné míry lačné otázky současné generace umělců po důvodech a smyslu… Čeho…? Boha? Bytí? Každý tomu říkáme jinak, jako by říkala tato akce. Nebo snad touhy po zaplnění prázdného místa, které navzdory kariérním úspěchům a dobře odvedené práci jeho obyvatel nepřestává „volat“, jak naznačovala jedna z postav? Hledáme možnost kolektivně prožít cestu od sebe samých, od své samoty k těm druhým? A potřebujeme, abychom po ní nešli sami?

Travnatý plácek ve vnitrobloku sídliště, sluchátka a s nimi možnost volit jeden ze tří kanálů přenášejících zvuk značně improvizovaných rozhovorů tří herců uvnitř i vně panelového domu. FOTO archiv DF

Improvizovaný text ze současnosti, směřující ke značnému zpochybňování hodnot, se tak první den festivalu snoubil s operou napsanou v roce 1961 a jejím tisíce let starým tématem kolektivní viny, tématem, které se pohybuje v pevných hranicích a jasně vymezeném řádu. Stejně tak široce rozprostřené bylo i divácké očekávání a diváci sami, od avantgardních po vysoce konzervativní. Zdá se, že navzdory rozrůzněnosti národností, žánrů a názorů, kterou Divadelní Flora záměrně vždy přináší, se bude festivalem více než cokoliv jiného táhnout společné hledání. Tak na to nezapomínejme: Jsme v tom spolu.

Pátek 12. 5. 2017

///

O Divadelní Floře 2017 více na i-DN:

Rekordní Divadelní Flora

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 2)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 3)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 4)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 5)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 6)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 7)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 8)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 9)

Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 10)

 

  • Autor: Lucie Křápková
  • Publikováno: 13. května 2017

Komentáře k článku: Divadelní Flora 2017: Jsme v tom spolu (No. 1)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,