Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

V domě plném vlasů a pavučin

V Semperově opeře v Drážďanech se vrátili k opeře Ericha Wolfganga Korngolda Die tote Stadt (Mrtvé město). V roce 1920 byla poprvé uvedena hned ve dvou německých divadlech zároveň (v Kolíně nad Rýnem a v Hamburku), okamžitě poté v mnoha dalších operních domech včetně MET. A také v Brně (1922), kde se skladatel narodil – svou nejhranější operu, a v ní jednu z nejpůsobivějších operních melodií, napsal ve třiadvaceti letech!

Manuela Uhl (Marietta) a Burkhard Fritz (Paul) spolu s Dětským sborem Semperovy opery FOTO DAVID BALTZER

V Janáčkově Brně však Korngold moc neuspěl pozdním romantismem inspirovaným Richardem Straussem. Senzaci opera nevyvolala ani při druhém brněnském uvedení (2002 v koprodukci s Badisches Staatstheater Karlsruhe, snímek České televize je k vidění na YouTube), kdy šlo hlavně o připomenutí trochu utajeného slavného rodáka, který emigroval a proslavil se filmovou hudbou pro Hollywood. Co bychom čekali, když se u nás jen výjimečně zahraje něco z Richarda Strausse nebo Richarda Wagnera.

Ti jsou naopak doma v Drážďanech. Tamní Staatskapele jejich hudbu hraje na nejvyšší úrovni, což platí i pro současné nastudování Mrtvého města. Dirigent Dmitri Jurowski vyladil provedení do úžasných jemností, rozklenul zvukovou dynamiku od pianissim po fortissima a dal vyniknout jednotlivým skupinám nástrojů. Pamlsek pro uši! Zdejší žestě jsou z kategorie snů. A co nejdůležitějšího – dirigent se neopájel jen hudbou samou, ale v akustické rovině spolurežíroval příběh, modeloval jeho psychologická zákoutí a hrotil ostré akce. Pěvce pak s citem pokládal do orchestrálního a sborového (smíšený a dětský sbor byly perfektně sezpívané a zasazené do proudu hudby) hudebního základu inscenace.

Opera vystačí s osmi sólisty, tady kvalitními, příběh však nesou hlavně dvě postavy. Paul žije vzpomínkami na svou zemřelou ženu Marii, v drážďanské inscenaci je uzavřený do šedivého rozlehlého snad pokoje, snad zdevastovaného kostela. Ta haluzna také evokuje nádražní čekárnu dvěma bočními vchody: však se události pohybují mezi životem a smrtí, v prostoru, kde se čeká na život nebo na smrt a odjet se dá kamkoli. Na podlaze vázy s uschlými květinami, velký obraz zemřelé, v prostoru se ztrácejí křesílka z obýváků nejspíš šedesátých let. Ale všechno se tu brání konkrétnímu časovému určení!

Mrtvým městem jsou v předloze Bruggy, i to je však pro inscenaci irelevantní. Zkoumá se v ní Paulova láska k mrtvé a jeho sexuální vzplanutí k její dvojnici, tanečnici Mariettě. S tou prožije vášnivou karnevalovou fantasmagorii, za přítomnosti jejích varietních spolutanečníků, ona zpřevrací pietní „mauzoleum“ mrtvé Marie, nožem rozřeže její obraz a Paul ji v návalu vzteku uškrtí pramenem fetišisticky uchovávaných Mariiných vlasů.

Korngold na rozdíl od románu závěr příběhu změkčil – vše se Paulovi jen zdálo a právě onou vznosnou árií se vrací do života. Dá se v tom řešení shledat i dobový nástup psychoanalýzy a výkladu snů. Inscenace tuto možnost podporuje jednáním postav, šerosvitným svícením, do něhož sem tam pronikne bočními vchody ostré světlo zvenčí, pavučinami vlasů Marie, které pokryjí celé jeviště, projekcemi – zvlášť působivé je procesí obřích stínů.

Trochu mě překvapilo obsazení Burkharda Fritze do postavy Paula, možná také neměl svůj den a jeho zpívání občas v předivu zvuků zanikalo. Manuela Uhl Mariettu zpívá trochu úzkým, málo barevným hlasem. Ale to nic nemění na jejich vysoké úrovni. A pak – oba výrazem, stylovým operním herectvím, nikoli realistickou posunčinou, ale významovými gesty, pohyby a pohledy, dokonale rozehráli morbidní situace. Sice stále vzpomínám na inscenaci Mrtvého města v Rýnské národní opeře ve Štrasburku (2001) s Torstenem Kerlem a Angelou Denoke (řídil Jan Latham-Koenig, záznam existuje na DVD), ale současné drážďanské nastudování je vynikající. Neváhejte, do Drážďan to není daleko.

Semperova opera Drážďany – Erich Wolfgang Korngold: Die tote Stadt (Mrtvé město). Opera o třech dějstvích. Libreto Paul Schott volně podle románu Bruges-la Morte Georgesa Rodenbacha. Hudební nastudování a dirigent Dmitri Jurowski, režie David Bösch, scéna Patrick Bannwart, kostýmy Falko Herold, světelný design Fabio Antoci, sbormistr Jörn Hinnerk Andresen, dramaturgie Stefan Ulrich. Premiéra 16. prosince 2017 (psáno z reprízy 21. ledna 2018).

  • Autor: Josef Herman
  • Publikováno: 06. února 2018

Komentáře k článku: V domě plném vlasů a pavučin

  1. Jiří Ort

    K recenzi si dovoluji přidat pár řádků:
    libretista ´Paul Schott´ byli ve skutečnosti dva – Erich Wolfgang Korngold a jeho otec Julius, původně právník, později konzervativní hudební kritik. Vymyšleného libretistu pojmenovali Korngoldové Paul, dle hlavní postavy Mrtvého města, a příjmení Schott zvolili dle hudebního nakladatelství. V roce 1920 Julius Korngold už léta psal do renomované Neue Wiener Presse hudební recenze, do Vídně ho i s rodinou obávaný přetáhl Eduard Hanslick. E. W. Korngold tedy poprvé emigroval z Brna do Vídně v kočárku, podruhé z Vídně do Hollywoodu bez. Roli Marietty v MET zpívala Maria Jeritza, tedy Marie Jedličková, která v Brně bydlela vedle Korngoldů. Jestli malého, o deset let mladšího Korngolda vozila v kočárku po blízkých Lužánkách je pravděpodobné, ale nikoliv prokazatelné.

    Jiří Ort

    07.02.2018 (14.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 4/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


20. 2.–5. 3. 2018

Číslo 4/2018 (20. 2.–5. 3. 2018)

Obsah čísla 4/2018

Slovo ...

V povolební kocovině

Tak se vám svěřím. Ani tři týdny...

Dotazník

Tereza Volánková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Ceny Thálie s Václavem...

Herecká asociace oznámila zásadní...

Fejeton

Divadlo pije!

Divadlo žije! Divadlo pije! Fenomén...

Názor

Jak v Národním divadle...

Myslel jsem, že stoletým výročím...

Kronika

Jednou větou

Na piazzetě Národního divadla (nám....

Kritika

Jeviště plná techniky a...

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla nabízí...

Příroda proti kultuře

Divadelní spolek Tygr v tísni se v...

Smutná válečná romance

Novelu Petr a Lucie napsal Romain...

Krejčík by se nezlobil

O’Caseyho Pension pro svobodné pány...

Zrození, život, smrt

DUP39, tedy podzemní sály a zákoutí...

Nenechat se sbalit do Ikea...

Hra Burgtheater (1983) Elfriede Jelinek...

Trochu si zahajlujeme a...

Činohra pražského Národního divadla...

William Shakespeare, Klatův...

Jan Klata je prvoligový evropský...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 4/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Dotkni se komedie a zazpívej

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu...

Rozhovor

Ivana Uhlířová: Vůle,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Felix Koch a Nathalie Frank:...

Rozhovor se zástupci sdružení LAFT...

Kontext

Hmyz na divadle a u voleb

Světoznámý český výtvarník Jan...

Co s tím ministr kultury...

Ministra kultury v demisi Ilji Šmída...

Burza

Ceny Thálie 2017

Herecká asociace informuje

Divadlo 1918–2018

Rudozelený anton pro EFB Aprílové...

Podoby – Brambory

Stručný obsah příspěvku zde není...

Sbírka trofejí

Národní muzeum informuje

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Zahraničí

Divadlo v troskách –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jan Klata: Teď a tady budu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřel

Jiří Laštovka (21. 7. 1978 České...

O zapomenuté hvězdě operety

Dlužíme vzpomínku paní Dagmar...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Payanoia: Pajány CD Galén, 42:07 min....

Postdramatično, kam se...

Někdy se to prostě stane. Nad...

Obrazem

Konkurs Fotografii Teatralnej

V Polsku se již třetím rokem koná...

Fagi a divadlo

Pan Papírek… (XIII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 4/2018



Obsah,