kulturní čtrináctideník pro divadelníky a jejich diváky.


KONTEXT 4/2012

Deset zlatých let

Už 53. sezonu existuje pražský Semafor, zpočátku jako divadlo tzv. malých forem, posléze pak scéna moderního kabaretu a hudební komedie, které se v různých autorských obměnách věnuje dodnes. V paměti a zájmu širší veřejnosti však zůstává především jeho prvních deset let spjatých s hudbou Jiřího Šlitra. Ponechme stranou, je-li to spravedlivé – nejsilnější divadelní texty např. uvedl Jiří Suchý podle mého názoru paradoxně až v následující „normalizaci“ (Kytice, Smutek bláznivých panen a Dr. Johan Faust…) – a konstatujme jen, že vnímání Semaforu 60. let jako jedinečného kulturního fenoménu, který se rodí jednou dvakrát za století, je vlastně oprávněné. Písničky Suchého a Šlitra byly hlasem té doby a přesáhly ji až do dnešních dnů.

Díky Supraphonu je nyní máme k dispozici všechny v hutném albu Jiří Suchý & Jiří Šlitr Semafor… léta šedesátá. Najdeme v něm obligátní semaforské hity od Lásky nebeské přes Klokočí, Motýla, Terezu, Oči sněhem zaváté, Babetu a Dotýkat se hvězd po Krajinu posedlou tmou a Píseň pro kočku atd. – v dobových interpretacích a aranžmá. Edice vychází z tehdejší supraphonské strategie elpíček a singlů, každou semaforskou LP „desku“ doplňují souběžně vydávané „malé kotouče“ s dvěmi či čtyřmi písničkami. Navíc jsou – v rámci tzv. bonusů – obohaceny o písně natočené mimo tehdejší monopolní hudební vydavatelství: v Československém rozhlase, pro klub semaforských spřízněných duší či v samotném divadle. A tak je tu mimo jiné – např. dávných popěvků z časů Akord klubu v Redutě – zaznamenán i zpěv interpretek, jež se se Semaforem minuly: Heleny Blehárové v chaplinovské swingovce Obrať se s důvěrou, pro kterou Suchý napsal český text a Marty Kubišové v dávné skladbě Láska a karty, pocházející z předsemaforských časů v Divadle Na zábradlí. Ta ovšem mohla být zveřejněna teprve po listopadovém převratu.

Podíl Jiřího Šlitra na masovém ohlasu písniček ze Semaforu byl lví – posluchače vždy upoutá zejména hudba a texty, jakkoli básnické a nevšední, jež psal pro šlitrovské melodie Jiří Suchý – bere jen jako přidanou hodnotu. Být i hercem a zpěvákem se však Šlitr odhodlal až na sklonku života. Písní, které tu zpívá je jen pár a jsou spíše „okrajové“, a přece si při nich – možná víc než v nahrávkách jonášovských anekdot – uvědomíme, jak jednoduchá a nesamozřejmá byla jeho komika, která právě proto působila tak samozřejmě.

Jedenáct CD ze „zlaté“ semaforské éry přináší také svědectví o zrodu moderní české pop hudby a celé plejády zpěváků, jejíž strmá cesta k popularitě by bez Semaforu byla mnohem obtížnější. Namátkou jen pár jmen: Matuška, Gott, Štědrý, Pilarová, Hegerová, Urbánková, dnes už polozapomenutý Drobný a zapomenutý Sedláček, český „Paul Anka“. Pozici absolutních hitmakerů Suchý se Šlitrem ztratili v polovině šedesátých let, kdy opožděně i československou pop hudební scénu ovládl rock, v dobovém českém termínu big beat. Suchý a Šlitr se tehdy rozhodli o přízeň davu nesoutěžit a věnovat se divadelním písničkám (na tomto albu jsou nabízeny také všechny včetně možná nejkrásnějších songů, které společně napsali: Kamarádi, Jo, to jsem ještě žil). Pokušení big beatu však neodolal ani Šlitr a právě pro Sedláčka složil v beatovém rytmu písničku Život je pes a pro Suchého pak rockem poznamenané songy Modré džínsy a Neotálej. V tehdejší hitparádě, rozhlasové Houpačce, oba totálně propadly,

V Jonáši a tingl tanglu se Suchý a Šlitr vyznali z lásky k Voskovci a Werichovi, našim pánům učitelům. Na tomto albu je jejich obdiv k V+W doložen Suchého interpretací písní z Divotvorného hrnce a Šlitrovým zpěvem Nerýmované, americké lidovky, kterou Voskovec s Werichem originálně otextovali při svém exulantském pobytu v USA.

Co se nepovedlo? Poslední cédéčko, sestavené z kuriozit a rarit: písnička Sardinka, již si sedmnáctiletý Suchý nahrál v roce 1949 pro soukromou potřebu, účelový Pozdrav Gagarinovi či písně Taková láska a Horečky z Poslední štace natočené ve vyumělkovaných aranžmá měly možná zůstat v zapomnění archivu.

Album doprovází obsáhlý text editora Lukáše Bernyho, který zasvěceně a s trefným využitím citací z dobových kritik komentuje jednotlivé písničky S+Š v proudu času.

Jan Kolář

21. 02. 2012



KOMENTÁŘE ČTENÁŘŮ

…písnička Sardinka, již si sedmnáctiletý Suchý nahrál v roce 1949 pro soukromou potřebu, účelový Pozdrav Gagarinovi či písně Taková láska a Horečky z Poslední štace natočené ve vyumělkovaných aranžmá měly možná zůstat v zapomnění archivu.“ — Jediná otázka: Proč, prosím? Sardinka je vysloveně roztomilá ve své neumělosti, ani o verše „smrt si vlezla jednou do pumy / a teď z pumy vylézt neumí / kouká z pumy — to se rozumí / ven“ bych nerad přišel… Pokud bychom takto výběrově uvažovali, kolik lidí by slyšelo „Budete se smát, že nemohu spát“ od Osvobozených — nebo dokonce „Pozdravu s. Treťjakovovi“, za nějž by se dnes V+W jistě styděli..? Vydaný komplet má cenu právě pro svou obsáhlost. Jestli by chtěl autor recenze raději nějaký The Best Of, pak zaplaťpámbu, že on o takových věcech nerozhoduje.… ;)

Přemysl Hnilička
mluveny.panacek.com
23. 2. 2012, 14.34

Přesně tak! Suchého juvenilie, s neklamnými zrnky příští poetiky, jsem na kompletu také velice ocenil. Jsou vskutku jedním slovem roztomilé.

Martin J. Švejda

27. 2. 2012, 11.48
VLOŽIT KOMENTÁŘ



Číslo 10 (ročník 21, 15. 5. 2012)

Obsah čísla 10/2012

Zamčený obsah Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Komentář Proč stavět nová divadla?
Jiří Sulženko Sukces měsíce Aischylos: Oresteia
Propadák měsíce Jakub Folvarčný: V pasti těla
Jak já to vidím Michal Dalecký Zamčený obsah
Michal Dalecký Inspirace divadlem Blonďatá bestie vysílá na chalupu Zamčený obsah
Petra Hůlová Kronika 18. dubna—1. května
Reportáž V zoologické zahradě byl každý
Richard Erml Kritický žebříček 10/2012 Kritika V teplákách za šlechtictvím Zamčený obsah
Marcel Sladkowski Jak to bylo s básníky a jejich aférkami? Zamčený obsah
Jan Kerbr Ušetřená opera Zamčený obsah
Josef Herman Na šikmé ploše Zamčený obsah
Ladislav Vrchovský Ostrovní thriller o temných vášních Zamčený obsah
Lucie Bartoš Mluvící krávy v páternosteru Zamčený obsah
Lenka Dombrovská Všichni za jednoho
Jan Kerbr Skutky a cesty České taneční platformy
Nina Vangeli Rozhovor Aleš Procházka: O roli jsme se rvali jako o kost Zamčený obsah
Richard Erml Kontext Ladronka 518
Vladimir 518 Kudy jsme se ubírali Zamčený obsah
Vladimír Karfík Vysněné bestsellery
Literární Noviny Dokument, hodný toho jména Zamčený obsah
Stella Fialová Groteskní humor, »obnažená« absurdita
Jan Kolář Jak je důležité míti Filipa Zamčený obsah
Vladimír Just Zahraničí Vězení, kůň a divočák aneb Třikrát z operního Berlína Zamčený obsah
Josef Herman Racek za polárním kruhem Zamčený obsah
Martin Porubjak Výročí Výročí – červen
Paměti, záznamy, deníky Fagi a divadlo
jsem Fagi Co na sebe vím IV Zamčený obsah
Milan Uhde Poděbradské dny poezie
3MIS3 Zamčený obsah
Dědova mísa Dědova mísa
Miloš Štědroň

Obsah čísla 10/2012