Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Derniéra

Celé dopoledne strávil v ložnici tím, že si leštil meč… Ne, tohle není opis masturbace, ačkoli té se věnoval chvíli předtím, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Jenže vás prostě nikdy nenapadne ta slušná varianta, ta míň očekávatelná. Jistě, čeština a její dvojsmysly, pořád ještě vám připadají zábavné. A víte co? Jak myslíte… Já měl v úmyslu něco jiného. Vyprávění o smutným klukovi, co je sám a není na tom nejlíp a jedinou útěchu našel v historickým šermu. Přeleštit meč, zbroj a vyrazit na trénink. Ale přešla mě z vás chuť! Vy pořád jen sex, sex, nic jinýho vás nezajímá. Dobrá tedy. Budu vyprávět o něčem jiným. Nechám tuhle postavu být a nikdy o ní už nenapíšu ani řádek. Místo toho budu vyprávět o Rezavý, jeho sestřenici. A pochopitelně o Šedým, jejím partnerovi.

Nikdy jsem nenapsal nic, co by se odehrávalo v Hradci Králové. A přitom právě tam je moje nejoblíbenější divadlo, dlouho jsem z toho města neznal nic než cestu od nádraží k němu… A právě z toho divadla teď Rezavá a Šedej vycházejí. Po derniéře Drábkova Unisexu. Inscenace, která byla svojí dobou nepochopená, stejně jako se svojí dobou nepochopení cítili Šedej a Rezavá. Byli spolu, protože jim nikdo jiný nerozuměl. A taky proto, že jim to skvěle klapalo v posteli a na všech dalších místech, kde k tomu byla příležitost. Jednou mi o tom vyprávěl. A taky o tom, proč jí říká Rezavá šelma, ukázal mi škrábance. Jindy mi o tom vyprávěla ona. A taky o tom, proč mu říká Šedej pes, a ukázala mi kousance. Takže tohle jim fungovalo, potvrzeno z více zdrojů, respektive ze všech věrohodných. Teď vycházeli z divadla: Jarní večer, on si sundal kravatu a rozepnul horní knoflík košile, ji zase škrtila podprsenka, ale tu si zatím nechala. On byl zamilovaný do herečky, která v tom hrála. Ona do herce, který v tom hrál. Nikdy si to neřekli, ale oba to řekli mně, mnohem později. Ani jeden z nich svou vysněnou personu nikdy nezískal, ba ani s ní nepromluvil, ale v obou případech byla příčinou toho, že jeden druhého přestali zajímat. Zase ty romantický sny, co všechno rozboří, ta žízeň po nemožným. Ta dětinská touha, co jim byla společná, a proto je nyní měla rozdělit… Ti dva herci účinkovali v jedné inscenaci, ale během ní se nikdy na jevišti nesetkali. A stejně tak se míjeli Šedej a Rezavá, ačkoli, na rozdíl od postav té hry, se fyzicky potkávali docela často. Například nikdy se jeden druhého nezeptali proč Rezavá, proč Šedej (ona blond, on brunet). Já ten důvod znám, ale vám ho neřeknu. Chci jim nechat aspoň trochu soukromí.

Oběma za pár let třicet, ale co od budoucnosti chtěli, o tom měli sotva mlhavou představu. Jen věděli, že tohle ne. Že přece musí přijít něco zajímavějšího.

Půjdeme parkem? zeptala se a bylo jasný proč. Podle pravidel měl přikývnout. Ale místo toho vyrazil oklikou přes náměstí. Následovala ho a podprsenka škrtila. Následovala ho, bude s ním tohle představení hrát, rozhodla se.

Sotva se kousek od autobusového nádraží vysvlékli, začalo jejich loučení. Loučení, o kterém si nemuseli říkat předem, ačkoli oba si mysleli, že tak to chtějí. Dostavilo se publikum. Bez potlesku, ale se světelnými efekty červené a modré, protože jakási stará paní v okně poblíž stojícího domu se obávala o mravní dopad na vnoučata v okně vedlejším, která už ovšem dávno měla spát, jenže na to, aby je nutila, stará paní neměla nervy. Ať si je vychovají rodiče, co ona by se s těmi smrady trápila!

Svoji derniéru Šedej a Rezavá nedohráli.

Jste blázni, komentoval jsem fakt, že se od té noci ani nepokusili jeden druhého kontaktovat a vše považovali za uzavřené. Řekl jsem to tak jemu a několik dní na to i jí.

Jo. Ale to nás na sobě bavilo, zasmál se Šedej. Že pořád musíme dopředu. Možná, že když si přestaneme bejt nejistý, přijde nuda. Pochopil jsem. Velký finále. Poslední scéna před tím, než se jejich romantické drama rozplizne v biedermeierovskou idylku. Velký finále a pak opona. Rezavá mi na to neřekla nic. Jen pokrčila rameny a upila mátový limonády. Blížilo se léto a s ním divadelní prázdniny.

Přemysl Krejčík

  • Autor: DN
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Derniéra

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 3/2018

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


6. 2.–19. 2. 2018

Číslo 3/2018 (6. 2.–19. 2. 2018)

Obsah čísla 3/2018

Slovo ...

O pitomcích

Prezidentem České republiky se na...

Sukces měsíce

Benjamin Britten: Billy Budd

Státní opera v Národním divadle,...

Dotazník

Martina Kinská

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Trilobit

Vyhynulý mořský živočich jako by...

Fejeton

Povídka z Říma:...

Třetí Řím čeká, až se probudím,...

Glosa

Postarat se o nejmladší!

Kdykoli narazím na aktivity Nadačního...

Kronika

Jednou větou

Pražské Studio Alta oslaví v roce...

Kritika

Jak slunce stvořilo svět

Naivní divadlo uzavřelo svůj volný...

Zachraň strom!

Románová prvotina Timothée de...

Když vdovy hrají tenis

Operu Dvě vdovy napsal Bedřich Smetana...

Sestry na cestě od iluzí k...

Komorní scéna Aréna opět obrátila...

Cirkusový klaun Ernani

Po téměř sto sedmdesáti letech se...

A slova stékají jako med

Činoherní klub se otevírá...

Taškařice ze škamen

Komedie Úča musí pryč! dramatika...

Masky revolučního divadla

Bez roku čtyřicet let stará hra...

Billy Budd jako Špinarův...

I am an old man who has experienced...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2018...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Rozhovor

Vladimír Kratina: Jsem kluk z...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kateřina Bohadlová:...

Rozhovor s ŘEDITELKOU souboru Geisslers...

Kontext

Stopy Zorky Ságlové

Úvahy výtvarné

Od všeho něco

Po dvou pražských a jednom brněnském...

To snad ČT nemyslí...

Úvahy TELEVIZNÍ

Burza

Užší nominace Cen Thálie...

Činohra Tereza Dočkalová – Nora,...

Divadlo 1918–2018

Divadelní zákon 1948 Za počátek...

Podoby – U Růže

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zahraničí

V domě plném vlasů a...

V Semperově opeře v Drážďanech se...

Lázně jako magický prostor...

Sdílení zážitku je důležité pro...

Skutečnost může být jen...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Oldřich Veselý (13. 11. 1948 Brno –...

Výročí

Výročí 1.−15. února

Haken Petr, herec (1. 2. 1963) △...

Paměti, záznamy, deníky

O poslušné lokajské ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Došlo do redakce

Ivan Martin Jirous: Ochranný dohled...

Nad největším melodramem

Věra Šustíková je velkým znalcem...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tylovo divadlo Kutná Hora

Do divadla zadním vchodem

Vlasta Fialová (1928–1998)

Moravské zemské muzeum v Brně...

Pan Papírek… (XII)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 3/2018



Obsah,