Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Derniéra

Celé dopoledne strávil v ložnici tím, že si leštil meč… Ne, tohle není opis masturbace, ačkoli té se věnoval chvíli předtím, ale o tom jsem mluvit nechtěl. Jenže vás prostě nikdy nenapadne ta slušná varianta, ta míň očekávatelná. Jistě, čeština a její dvojsmysly, pořád ještě vám připadají zábavné. A víte co? Jak myslíte… Já měl v úmyslu něco jiného. Vyprávění o smutným klukovi, co je sám a není na tom nejlíp a jedinou útěchu našel v historickým šermu. Přeleštit meč, zbroj a vyrazit na trénink. Ale přešla mě z vás chuť! Vy pořád jen sex, sex, nic jinýho vás nezajímá. Dobrá tedy. Budu vyprávět o něčem jiným. Nechám tuhle postavu být a nikdy o ní už nenapíšu ani řádek. Místo toho budu vyprávět o Rezavý, jeho sestřenici. A pochopitelně o Šedým, jejím partnerovi.

Nikdy jsem nenapsal nic, co by se odehrávalo v Hradci Králové. A přitom právě tam je moje nejoblíbenější divadlo, dlouho jsem z toho města neznal nic než cestu od nádraží k němu… A právě z toho divadla teď Rezavá a Šedej vycházejí. Po derniéře Drábkova Unisexu. Inscenace, která byla svojí dobou nepochopená, stejně jako se svojí dobou nepochopení cítili Šedej a Rezavá. Byli spolu, protože jim nikdo jiný nerozuměl. A taky proto, že jim to skvěle klapalo v posteli a na všech dalších místech, kde k tomu byla příležitost. Jednou mi o tom vyprávěl. A taky o tom, proč jí říká Rezavá šelma, ukázal mi škrábance. Jindy mi o tom vyprávěla ona. A taky o tom, proč mu říká Šedej pes, a ukázala mi kousance. Takže tohle jim fungovalo, potvrzeno z více zdrojů, respektive ze všech věrohodných. Teď vycházeli z divadla: Jarní večer, on si sundal kravatu a rozepnul horní knoflík košile, ji zase škrtila podprsenka, ale tu si zatím nechala. On byl zamilovaný do herečky, která v tom hrála. Ona do herce, který v tom hrál. Nikdy si to neřekli, ale oba to řekli mně, mnohem později. Ani jeden z nich svou vysněnou personu nikdy nezískal, ba ani s ní nepromluvil, ale v obou případech byla příčinou toho, že jeden druhého přestali zajímat. Zase ty romantický sny, co všechno rozboří, ta žízeň po nemožným. Ta dětinská touha, co jim byla společná, a proto je nyní měla rozdělit… Ti dva herci účinkovali v jedné inscenaci, ale během ní se nikdy na jevišti nesetkali. A stejně tak se míjeli Šedej a Rezavá, ačkoli, na rozdíl od postav té hry, se fyzicky potkávali docela často. Například nikdy se jeden druhého nezeptali proč Rezavá, proč Šedej (ona blond, on brunet). Já ten důvod znám, ale vám ho neřeknu. Chci jim nechat aspoň trochu soukromí.

Oběma za pár let třicet, ale co od budoucnosti chtěli, o tom měli sotva mlhavou představu. Jen věděli, že tohle ne. Že přece musí přijít něco zajímavějšího.

Půjdeme parkem? zeptala se a bylo jasný proč. Podle pravidel měl přikývnout. Ale místo toho vyrazil oklikou přes náměstí. Následovala ho a podprsenka škrtila. Následovala ho, bude s ním tohle představení hrát, rozhodla se.

Sotva se kousek od autobusového nádraží vysvlékli, začalo jejich loučení. Loučení, o kterém si nemuseli říkat předem, ačkoli oba si mysleli, že tak to chtějí. Dostavilo se publikum. Bez potlesku, ale se světelnými efekty červené a modré, protože jakási stará paní v okně poblíž stojícího domu se obávala o mravní dopad na vnoučata v okně vedlejším, která už ovšem dávno měla spát, jenže na to, aby je nutila, stará paní neměla nervy. Ať si je vychovají rodiče, co ona by se s těmi smrady trápila!

Svoji derniéru Šedej a Rezavá nedohráli.

Jste blázni, komentoval jsem fakt, že se od té noci ani nepokusili jeden druhého kontaktovat a vše považovali za uzavřené. Řekl jsem to tak jemu a několik dní na to i jí.

Jo. Ale to nás na sobě bavilo, zasmál se Šedej. Že pořád musíme dopředu. Možná, že když si přestaneme bejt nejistý, přijde nuda. Pochopil jsem. Velký finále. Poslední scéna před tím, než se jejich romantické drama rozplizne v biedermeierovskou idylku. Velký finále a pak opona. Rezavá mi na to neřekla nic. Jen pokrčila rameny a upila mátový limonády. Blížilo se léto a s ním divadelní prázdniny.

Přemysl Krejčík

  • Autor: DN
  • Publikováno: 06. září 2017

Komentáře k článku: Derniéra

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Kritika

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

Burza

Zemřeli

Obrazem

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,