Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dědova mísa

Pravda, Dědovu mísu znám z Nerudy, psal ji myslím až po Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.

Stará pruská, posléze i rakouská prozíravost (tedy ne ve všem) mi chybí. Víme sice, že budoucnost stojí na vzdělání, snad máme někde ještě pozapomínanou mytologickou už zkušenost z národního obrození; naše vlády tedy konají – ale jak! Většinu mládeže opatřit vysokoškolským titulem, lhostejno čím podloženým. Ve změti soukromých vysokých škol samozřejmě především penězi. Staří pamětníci srovnávají úroveň znalostí maturanta s dnešním universitánem, a stará maturita jim připadá v lecčem průkaznější než diplom (i já ještě pamatuji na gymnáziu přísnost, profesory, kteří publikovali v Rozpravách České Akademie, i osvobození od školného). Ale k čemu ten úvod: studentů přibývá, nikoli však prostředků, jež bobtnající školství potřebuje, ty se naopak tenčí. A to nemluvím třeba o divadle, jež sehrávalo pro znovuzrození národa nikoli především zábavnou, ale edukativní funkci – podobně jako školství a posléze i literatura. O hudbě nemluvím, neměla jazykových bariér, noty se rozvíjely svobodněji a na úrovni srovnatelné s vyspělými národy. Dnes přes politicky korektní, leč neuskutečňované proklamace hlavní jednoslovný politický program: šetřit. To je mi novina! Vždyť na počátku bohatství bývala vždycky práce a skromnost. Na to, abych tady dával rady, schází mi kvalifikace, ale co vidím, stačí.

Na začátku nezbytná ekonomická přestavba, ale proč v hlavách liberálních ekonomů vládla mantra z večerních škol marxismu o základně a nadstavbě (vzpomínáte na dávnou rozkošnou stať Ivana Svitáka O základničce a nadstavbičce)? Z tohoto marně vytěsňovaného školení neblahé tehdy heslo: nejdřív přemístit nábytek, a knihovnu na čas při malování vystěhovat na balkon. Té knihovně se přece měla věnovat prvořadá péče, abychom věděli, jak ten nábytek lépe rozestavit. Což v praxi znamenalo investovat do budoucnosti a nečekat, až si na to ve starém harampádí vyděláme. Nevydělali, neboť chytřejší nás předběhli, a my pozdě pláčeme, že v technologii a produktivitě zaostáváme. Jak jinak. Náhle se, premianti transformace, neočekávaně ocitáme v úzkých, a tentokrát chybějí prostředky, nezbytné k modernizaci a kultivaci společnosti. Co udělá rozpočtově odpovědná vláda? Škrtá na tom, co se jí zdá zbytné, co politici nepovažují za důležité, neboť sami se přece při cestě vzhůru bez této kulturní a intelektuální přítěže obešli, zatímco by právě nyní měli dostat rozum a myslet nikoli na příští volby, ale na budoucnost společnosti, kterou dostali, či vzali si do správy.

Nejsou peníze, jenomže ony by byly, kdyby se sofistikovaně nekradlo v miliardách, a kdyby měli prostor kreativní jedinci, kteří bez podpory, často navzdory začali z ničeho, pardon, ne z ničeho, leč z vlastního intelektu. A jsme u toho: společnost je celek, proto mluvíme o živém organismu. Cestou z krize je sice odpovědná hospodárnost, ale to je přece věc, která platí vždy, krize-nekrize. Není prozíravé dusit ducha společnosti zanedbatelnou úsporou, protože vposled podváže vývoj. V politice investice splývají s betonem, a není populární zastávat se investic do nehmotného pomyslu, (i dříve ministeriálové preferovali památky, jsou hmotné). Dodnes mi nikdo nespočítal, zda se do živé kultury peníze jenom vkládají, anebo z ní plyne zprostředkovaně i zisk. U tak řečeného vysokého umění se doplácení zdá být zřejmé, ale uvědomujeme si, že populár, abychom si vypůjčili pojem z hospodářství, je vlastně aplikované umění (pokud!) – vždyť co by byl bez objevů a impulzů všech nedostatečně výdělečných uměleckých oborů?

  • Autor: Vladimír Karfík
  • Publikováno: 25. Červen, 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


11. 11.-24. 11. 2014

Číslo 19/2014 (11. 11.-24. 11. 2014)

Obsah čísla 19/2014

Komentář

Pomozme najít šéfa činohry...

Ředitel Národního divadla Jan Burian...

Osobnost měsíce

Miloslav Oswald

za nastudování opery Viktora Ullmanna...

Jak já to vidím

Lucie Juřičková, herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Kouzlo nechtěného

Jsme příliš zatíženi vnějším...

Kronika

Bylo & bude

Bylo Vedení Českého rozhlasu rozhodlo...

Kritika

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Odvrácená strana konzumu

Klicperovo divadlo v Hradci Králové...

Historky z kanclu

Sklepní prostor Márnice v Divadle...

Semafor, kritika a pan...

Po premiéře svého Prstenu pana...

Příběh z předměstí s...

Většina z nás patrně netušila, že...

Tabori v zajetí jevištní...

Komorní scéna Aréna uvedla jako...

Hřebec s nejistým jezdcem

Inscenace Othella v režii Michala Langa...

Oněgin v ornamentech...

Není divu, že Puškinův veršovaný...

Šosák kvete v každém věku

S operou Výlety páně Broučkovy byly...

Nesnesitelná lehkost smrti

Chápu postřeh tvůrců inscenace...

Výkřik týrané dívčí...

Kdyby někdo změřil ty veletoky krve...

Učebnice loutkářství aneb...

Naivní divadlo letos slaví 65....

Kritický žebříček 19/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Naháči, skákači a mluvič

Festival 4+4 dny je hodně speciální...

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Rozhovor

Daniel Špinar: Nemám rád...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Než čas pohádky přebere

Když sáhnou dnešní děti po...

Vivat Homeland, Lundová a...

Úvahy posttelevizní

Zemřel Lanďák! Hrál ve...

Pavel Landovský (11. září 1936...

Ve Vídni šly hodiny jinak

To, že zemřel Pavel Landovský, jsem...

De Paulus Landyus nil nisi...

Pavel Landovský (dál jen PL)...

Burza

Fagi a divadlo

Vy jste skladatel?

Dva skladatelé, dva Magoři

Došlo do redakce

Gabriel Chevallier: Zvonokosy (3CD,...

3LO3

V říjnu se konaly volby, listopad je...

Členství v HA

Herecká asociace informuje

Východočeské divadlo...

Divadla regionů

Rejžek píše Justovi

Střihnu jinam. Po Petru Skoumalovi...

Zahraničí

Ljubimov? Ljubimov!

Stručný obsah příspěvku zde není...

Paralelní otázky aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Brookův koberec v Turecku

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Výročí

Výročí 16.–30. listopadu

Malík Jan, sólista opery (16. 11....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2014



Obsah,