Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dědova mísa

Pravda, Dědovu mísu znám z Nerudy, psal ji myslím až po Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.

Stará pruská, posléze i rakouská prozíravost (tedy ne ve všem) mi chybí. Víme sice, že budoucnost stojí na vzdělání, snad máme někde ještě pozapomínanou mytologickou už zkušenost z národního obrození; naše vlády tedy konají – ale jak! Většinu mládeže opatřit vysokoškolským titulem, lhostejno čím podloženým. Ve změti soukromých vysokých škol samozřejmě především penězi. Staří pamětníci srovnávají úroveň znalostí maturanta s dnešním universitánem, a stará maturita jim připadá v lecčem průkaznější než diplom (i já ještě pamatuji na gymnáziu přísnost, profesory, kteří publikovali v Rozpravách České Akademie, i osvobození od školného). Ale k čemu ten úvod: studentů přibývá, nikoli však prostředků, jež bobtnající školství potřebuje, ty se naopak tenčí. A to nemluvím třeba o divadle, jež sehrávalo pro znovuzrození národa nikoli především zábavnou, ale edukativní funkci – podobně jako školství a posléze i literatura. O hudbě nemluvím, neměla jazykových bariér, noty se rozvíjely svobodněji a na úrovni srovnatelné s vyspělými národy. Dnes přes politicky korektní, leč neuskutečňované proklamace hlavní jednoslovný politický program: šetřit. To je mi novina! Vždyť na počátku bohatství bývala vždycky práce a skromnost. Na to, abych tady dával rady, schází mi kvalifikace, ale co vidím, stačí.

Na začátku nezbytná ekonomická přestavba, ale proč v hlavách liberálních ekonomů vládla mantra z večerních škol marxismu o základně a nadstavbě (vzpomínáte na dávnou rozkošnou stať Ivana Svitáka O základničce a nadstavbičce)? Z tohoto marně vytěsňovaného školení neblahé tehdy heslo: nejdřív přemístit nábytek, a knihovnu na čas při malování vystěhovat na balkon. Té knihovně se přece měla věnovat prvořadá péče, abychom věděli, jak ten nábytek lépe rozestavit. Což v praxi znamenalo investovat do budoucnosti a nečekat, až si na to ve starém harampádí vyděláme. Nevydělali, neboť chytřejší nás předběhli, a my pozdě pláčeme, že v technologii a produktivitě zaostáváme. Jak jinak. Náhle se, premianti transformace, neočekávaně ocitáme v úzkých, a tentokrát chybějí prostředky, nezbytné k modernizaci a kultivaci společnosti. Co udělá rozpočtově odpovědná vláda? Škrtá na tom, co se jí zdá zbytné, co politici nepovažují za důležité, neboť sami se přece při cestě vzhůru bez této kulturní a intelektuální přítěže obešli, zatímco by právě nyní měli dostat rozum a myslet nikoli na příští volby, ale na budoucnost společnosti, kterou dostali, či vzali si do správy.

Nejsou peníze, jenomže ony by byly, kdyby se sofistikovaně nekradlo v miliardách, a kdyby měli prostor kreativní jedinci, kteří bez podpory, často navzdory začali z ničeho, pardon, ne z ničeho, leč z vlastního intelektu. A jsme u toho: společnost je celek, proto mluvíme o živém organismu. Cestou z krize je sice odpovědná hospodárnost, ale to je přece věc, která platí vždy, krize-nekrize. Není prozíravé dusit ducha společnosti zanedbatelnou úsporou, protože vposled podváže vývoj. V politice investice splývají s betonem, a není populární zastávat se investic do nehmotného pomyslu, (i dříve ministeriálové preferovali památky, jsou hmotné). Dodnes mi nikdo nespočítal, zda se do živé kultury peníze jenom vkládají, anebo z ní plyne zprostředkovaně i zisk. U tak řečeného vysokého umění se doplácení zdá být zřejmé, ale uvědomujeme si, že populár, abychom si vypůjčili pojem z hospodářství, je vlastně aplikované umění (pokud!) – vždyť co by byl bez objevů a impulzů všech nedostatečně výdělečných uměleckých oborů?

  • Autor: Vladimír Karfík
  • Publikováno: 25. Červen, 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 03/2016

Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literáního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 2.-13. 2. 2016

Číslo 03/2016 (2. 2.-13. 2. 2016)

Obsah čísla 03/2016

Sloupek

Divadlo přeje nepřipraveným

Pro Honzu Nebeského jsem napsal...

Sukces měsíce

All Genius All Idiot v...

Prostor pro nové, nezávislé a...

Dotazník

Jiří Nekvasil

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pořád se točí!

Život otáčivého hlediště v...

Názor

Pavana za mrtvý Ateliér

Šéfredaktorka čtrnáctideníku...

Glosa

Nudná budoucnost

Výstava Skvělý nový svět v Centru...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Festival nového cirkusu Cirkopolis...

Kritika

Blues svědomí versus...

Román Tsunami blues Markéty...

Špatně vyložený divadelní...

Buranteatr uvedl na Sokolském stadionu,...

Těžká cesta ze dna

Tragikomedii Top Dogs napsal...

Plout dál, zlou tmou…

Pluj dál, jen dál,/ Pán Bůh je s...

Se ctí a tajemstvím

Nejnovější inscenace strašnického...

Semafor a rubato

Myslím, že je omylem – jak se to...

Swing do nich teprve leze

Poslední premiéru Studia Ypsilon Swing...

Popelka v nepravých rukou

Popelka aneb Laskavost vítězí (La...

Bolestná klauniáda u...

Před třemi lety jsem v úvaze nad...

Z Kyliánovy líhně

Jedna z nejlepších choreografií...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 3/2016...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Rozhovor

Ondřej Sokol: Chci, aby lidi...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jaroslav Slánský: Chci...

Rozhovor s uměleckým šéfem...

Kauza

Kontext

Od Adamce po Žížalu

Napsat divadelněhistorickou práci v...

Fenomén Baarová

Úvahy filmové

Obejít se nedá aneb Odkaz...

Polský divadelní kritik, historik a...

Začíná rekonstrukce...

Hudební ředitel pražské Státní...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Jak to kdo vidí

Stručný obsah příspěvku zde není...

Došlo do redakce

Petr Váša: Sni Centrum pro studium...

HA za kulatým stolem v...

Herecká asociace informuje

Studio Hrdinů

Místa pro „nová“ divadla

Levínský píše Uhdemu

Jsem moc rád, že Tě úvod naší hry...

DVĚ LEGENDY – BOLEK...

Fotografie z výstavy Manéž na...

Zahraničí

Shakespeare ve vlastní...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Berlín se baví

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Karel Koliš (17. 6. 1948 Praha – 21....

Výročí

Výročí 1.−15. února

Mlynářová Vlasta, herečka (1. 2....

Paměti, záznamy, deníky

Sto růží v bidetu (III)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 03/2016



Obsah,