Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Dědova mísa

Pravda, Dědovu mísu znám z Nerudy, psal ji myslím až po Bismarckově prozíravém zákonu, spíš z předchozích zkušeností. Nechtěl bych se však dožít její aktualizace, až v množství penzijních soukromých pilířů dnešní nezorientovaná populace zjistí, jak se z ní jí polévka. A bude již pozdě.

Stará pruská, posléze i rakouská prozíravost (tedy ne ve všem) mi chybí. Víme sice, že budoucnost stojí na vzdělání, snad máme někde ještě pozapomínanou mytologickou už zkušenost z národního obrození; naše vlády tedy konají – ale jak! Většinu mládeže opatřit vysokoškolským titulem, lhostejno čím podloženým. Ve změti soukromých vysokých škol samozřejmě především penězi. Staří pamětníci srovnávají úroveň znalostí maturanta s dnešním universitánem, a stará maturita jim připadá v lecčem průkaznější než diplom (i já ještě pamatuji na gymnáziu přísnost, profesory, kteří publikovali v Rozpravách České Akademie, i osvobození od školného). Ale k čemu ten úvod: studentů přibývá, nikoli však prostředků, jež bobtnající školství potřebuje, ty se naopak tenčí. A to nemluvím třeba o divadle, jež sehrávalo pro znovuzrození národa nikoli především zábavnou, ale edukativní funkci – podobně jako školství a posléze i literatura. O hudbě nemluvím, neměla jazykových bariér, noty se rozvíjely svobodněji a na úrovni srovnatelné s vyspělými národy. Dnes přes politicky korektní, leč neuskutečňované proklamace hlavní jednoslovný politický program: šetřit. To je mi novina! Vždyť na počátku bohatství bývala vždycky práce a skromnost. Na to, abych tady dával rady, schází mi kvalifikace, ale co vidím, stačí.

Na začátku nezbytná ekonomická přestavba, ale proč v hlavách liberálních ekonomů vládla mantra z večerních škol marxismu o základně a nadstavbě (vzpomínáte na dávnou rozkošnou stať Ivana Svitáka O základničce a nadstavbičce)? Z tohoto marně vytěsňovaného školení neblahé tehdy heslo: nejdřív přemístit nábytek, a knihovnu na čas při malování vystěhovat na balkon. Té knihovně se přece měla věnovat prvořadá péče, abychom věděli, jak ten nábytek lépe rozestavit. Což v praxi znamenalo investovat do budoucnosti a nečekat, až si na to ve starém harampádí vyděláme. Nevydělali, neboť chytřejší nás předběhli, a my pozdě pláčeme, že v technologii a produktivitě zaostáváme. Jak jinak. Náhle se, premianti transformace, neočekávaně ocitáme v úzkých, a tentokrát chybějí prostředky, nezbytné k modernizaci a kultivaci společnosti. Co udělá rozpočtově odpovědná vláda? Škrtá na tom, co se jí zdá zbytné, co politici nepovažují za důležité, neboť sami se přece při cestě vzhůru bez této kulturní a intelektuální přítěže obešli, zatímco by právě nyní měli dostat rozum a myslet nikoli na příští volby, ale na budoucnost společnosti, kterou dostali, či vzali si do správy.

Nejsou peníze, jenomže ony by byly, kdyby se sofistikovaně nekradlo v miliardách, a kdyby měli prostor kreativní jedinci, kteří bez podpory, často navzdory začali z ničeho, pardon, ne z ničeho, leč z vlastního intelektu. A jsme u toho: společnost je celek, proto mluvíme o živém organismu. Cestou z krize je sice odpovědná hospodárnost, ale to je přece věc, která platí vždy, krize-nekrize. Není prozíravé dusit ducha společnosti zanedbatelnou úsporou, protože vposled podváže vývoj. V politice investice splývají s betonem, a není populární zastávat se investic do nehmotného pomyslu, (i dříve ministeriálové preferovali památky, jsou hmotné). Dodnes mi nikdo nespočítal, zda se do živé kultury peníze jenom vkládají, anebo z ní plyne zprostředkovaně i zisk. U tak řečeného vysokého umění se doplácení zdá být zřejmé, ale uvědomujeme si, že populár, abychom si vypůjčili pojem z hospodářství, je vlastně aplikované umění (pokud!) – vždyť co by byl bez objevů a impulzů všech nedostatečně výdělečných uměleckých oborů?

  • Autor: Vladimír Karfík
  • Publikováno: 25. června 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 16/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


3. 10.–16. 10. 2017

Číslo 16/2017 (3. 10.–16. 10. 2017)

Obsah čísla 16/2017

Slovo ...

Divadlo, které si nerozumí

Mám dojem, že účastníci...

Sukces měsíce

Národní divadlo...

SUKCES MEZINÁRODNÍHO FESTIVALU DIVADLO

Dotazník

VerRich

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Seminář o umělecké kritice

Do Centra současného umění DOX...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Vlastivědné muzeum v Olomouci...

Kritika

Nedává, nebere

Poslední premiérou loňské sezony...

Každý musí sestoupit do...

Hrát na konci léta v krásném...

Vykřičíme všechnu bídu

Součástí pracovních oslav deseti let...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 16/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Divadelní smrti aneb Festival...

Podle mého si „přední příčky“...

Mysteriózní film o temné...

Závěrečným představením...

Dosažení vyšších cílů

V roce 1999 uvedl Petr Lébl v rámci...

Jak budovat nový svět

Neznám knížku slovenské autorky...

Vše, anebo nic o synech a...

Nápad přivézt na plzeňský festival...

Místo srdce máme troud

Rumunské maďarskojazyčné divadlo z...

Slepá avantgarda (proti)

Inscenace polského TR Warszawa Holzwege...

Otázky bez odpovědí (pro)

Možná si toho nejsme plně vědomi,...

Zločin a trest v celé...

Nejen zlí jazykové tvrdí, že mnohé...

Šílenství jako stav světa?

Gogolovy Bláznovy zápisky – o...

Rozhovor

René Levínský: Píšu,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Filip Barankiewicz:...

Rozhovor s novým uměleckým šéfem...

Kontext

O divadelním létě (nejen) v...

Zdá se, že vypravit se do divadla...

Burza

Joan Brehms se vrací domů

Národní muzeum informuje

Nominace na Cenu Thálie

Herecká asociace informuje

Podoby – Květáci

Stručný obsah příspěvku zde není...

Divadlo Radost Brno

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Aurora Lubos: Čekám, až mě...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Radu Afrim: Stačí tři zvuky...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Ještě k Národnímu divadlu

ohlasy: Ad DN 15/2017, str. 2

Zemřeli

Zemřeli

Arnošt Svoboda (6. 2. 1941 Třebíč...

Jan Tříska bohužel...

Nemohu stále uvěřit, že nepřijde....

Výročí

Výročí 1.−15. října

Černý Ondřej, ředitel, kritik a...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VI)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Fagi a divadlo

Jan Tříska

Ve Stříbrné ulici na Starém Městě...

Pan Papírek… ( III )

Příloha

Poděkování

Mezinárodní divadelní festival PALM...

Palm Off Fest 2017 – program

20. října v 19 hodin Zahájení...

Visegrád by chyběl stejně...

V posledních měsících jsou stále...

O střední Evropě

Střední Evropa existuje a my v ní,...

Nová pravice ve střední...

Rodí se nová střední Evropa a jeden...

Lze zachránit střední...

Střední Evropa, o které kdysi psal...

Lze žít a hrát divadlo...

Druhý ročník setkání divadel...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 16/2017



Obsah,