Pavly Váňové Identita génia – Shakespeare/Oxford (Kartuziánské nakladatelství 2011). Jediné, co se mi na ní nelíbilo, bylo věnování Karlu Schwarzenbergovi s podotknutím, že prý po sedmi stech letech naplňuje heslo Jana Lucemburského a slouží.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Dědova mísa

Nedávno jsem dostal knihu Pavly Váňové Identita génia – Shakespeare/Oxford (Kartuziánské nakladatelství 2011). Jediné, co se mi na ní nelíbilo, bylo věnování Karlu Schwarzenbergovi s podotknutím, že prý po sedmi stech letech naplňuje heslo Jana Lucemburského a slouží. Nevím, komu dotyčný slouží, myslím, že vzestup jeho rodu od doby, kdy jednoho Schwarzenberga nešťastnou náhodou zastřelil na lovu otec Marie Terezie Habsburg císař Karel VI., spočíval především v tom, že Schwarzenbergové sloužili jen a výlučně sobě. Ale nechci autorce knihy brát iluze.

Pavla Váňová stylisticky elegantně navázala na knihu Johna Thomase Looneye Shakespeare Identified In Edward De Vere the Seventeenth Earl of Oxford, and the Poems of Edward de Vere (poprvé Londýn 1920, naposledy N.Y., Kennikat Press 1975). Jsem absolutní shakespearologický laik a kromě toho, že od mládí Shakespeara soustavně čtu, což bude nějakých šedesát let, a napsal jsem hudbu k několika jeho inscenacím, nemám jinou než kvalifikaci lektomana, který čte, co mu přijde pod ruku. A najednou mi krásná kniha systematicky dokazuje, proč a jak všechny věci připisované Shakespearovi napsal de Vere. Si non e vero, ma ben trovato – i když to není pravda, je to přece tak hezké, tak pravděpodobné a tak zajímavé. Je pravda, že pravda bývá mnohem nudnější a metafyzičtější, ale…

A to je to ale, o němž jsem tentokrát chtěl psát: Proč se o této kauze u nás mlčí? Copak opravdu nestojí aspoň za zmínku, že jde o mystifikační směr, který je z těch a z těch důvodů nepřijatelný?!? Proč třeba v poslední velké shakespearovské monografii Martina Hilského Shakespeare a jeviště svět (Academia, Praha 2010) nenajdeme slovo o Looneyovi, na kterého Pavla Váňová tolik sází? Ve věcném a jmenném rejstříku figurují jen londýnští měšťané, Longos a Lopez, Roderigo, z okruhu de Vera padne na straně 87 jen jméno Elizabeth de Vere – u Hilského Vereová. Tak si dál čtu v krásné a napínavě napsané knížce Pavly Váňové a kladu si otázku: copak toto enigma nestojí aspoň za drobnou pozornost?

Ale jsme v zemi na neexistujícím břehu mořském a povšimněte si, že dnešní móda velí všechny citáty ze Shakespeara přinášet výhradně z Martina Hilského. Že je tomu tak v Odcházení Václava Havla, mě nepřekvapuje, spíš by byl zázrak, kdyby tomu bylo jinak. Ale co ostatní? Copak Shakespeara nepřekládá také Jiří Josek?!? (Dvanáct nejlepších her…, Nakladatelství Romeo, Praha 2011.) Nebo dříve Antonín Přidal a mnozí další?

A tak dokud nedostanu kvalifikované vysvětlení, budu si dále zálibně listovat v excelentní knize Pavly Váňové, abych se například dočetl o přemítavém smutku Shakespeara, jak o něm psal shakespearolog Richard Bagehot, a abych se potěšil Oxfordovými verši: I am not as seem to be / For when i smile / A thrall, although you cant me free / I, most in mirth, most pensive sad / I smile to hide my bitter spire / As Hannibal that saw in sight / His countrys soil with Cartage town / By Roman force defaced down… V překladu Pavly Váňové: Já nejsem, kdo se býti zdám / můj úsměv není projev štěstí / ač otrok, volný vypadám / s úsměvem musím smutek nésti. / Já smíchem skrývám hořký hrot. / Jak Hannibal, když uviděl, / jak Říman zplenil celou zem / i s pyšným rodným Kartágem…

Protože jsem se dost obíral manýrismem, vím, jak mnohé okolo roku 1600 vytváří mentalita figur a předkomponovaných situací, které jedni přebírají od druhých. To je jeden z výkladů, proč se např. tak velice podobají Striggiovy a Shakespearovy verše o smrti Euridice a Julie. Snad někdo tuto mytologii zpřehlední…

Amen.

  • Autor: Miloš Štědroň
  • Publikováno: 13. června 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

  1. Petr Pavlovský

    Dovolím si k textu M. Š., kterého jinak velice oblibuji a uznávám, tentokrát dvě výhrady:
    1. „Schwarzenbergové sloužili jen a výlučně sobě“..Karla Schwarzenberga povolal do služeb republiky, jak známo, Václav Havel. Odkud M. Š. ví, že zklamal a místo toho sloužil jenom sobě? On to V. Havel nepoznal?
    Karel Schwarzenberg je už podruhé ministrem zahraničí ČR. Poprvé to bylo v nominaci Strany zelených (za Bursíka), teď jako předseda koaliční konzervativní TOP 09. Opravdu si M. Š. myslí, že ministr slouží jenom sám sobě? Pravda, proti jeho nominaci protestoval svého času i sám Václav Klaus, ale o něm si zase já myslím, že už delší dobu ČR nejenom neslouží, ale mezinárodně škodí.
    A teď bagatela v duchu Radia Jerevan:
    Je to sice podobné, ale citované italské úsloví nezní Si non e vero, ma ben trovato, ale Se non è vero, è ben trovato. A nepřekládá se to “ i když to není pravda, je to přece tak hezké“, ani „tak pravděpodobné“, ani „tak zajímavé“, ale „je to dobře vymyšleno“.

    15.06.2012 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,