Pavly Váňové Identita génia – Shakespeare/Oxford (Kartuziánské nakladatelství 2011). Jediné, co se mi na ní nelíbilo, bylo věnování Karlu Schwarzenbergovi s podotknutím, že prý po sedmi stech letech naplňuje heslo Jana Lucemburského a slouží.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dědova mísa

Nedávno jsem dostal knihu Pavly Váňové Identita génia – Shakespeare/Oxford (Kartuziánské nakladatelství 2011). Jediné, co se mi na ní nelíbilo, bylo věnování Karlu Schwarzenbergovi s podotknutím, že prý po sedmi stech letech naplňuje heslo Jana Lucemburského a slouží. Nevím, komu dotyčný slouží, myslím, že vzestup jeho rodu od doby, kdy jednoho Schwarzenberga nešťastnou náhodou zastřelil na lovu otec Marie Terezie Habsburg císař Karel VI., spočíval především v tom, že Schwarzenbergové sloužili jen a výlučně sobě. Ale nechci autorce knihy brát iluze.

Pavla Váňová stylisticky elegantně navázala na knihu Johna Thomase Looneye Shakespeare Identified In Edward De Vere the Seventeenth Earl of Oxford, and the Poems of Edward de Vere (poprvé Londýn 1920, naposledy N.Y., Kennikat Press 1975). Jsem absolutní shakespearologický laik a kromě toho, že od mládí Shakespeara soustavně čtu, což bude nějakých šedesát let, a napsal jsem hudbu k několika jeho inscenacím, nemám jinou než kvalifikaci lektomana, který čte, co mu přijde pod ruku. A najednou mi krásná kniha systematicky dokazuje, proč a jak všechny věci připisované Shakespearovi napsal de Vere. Si non e vero, ma ben trovato – i když to není pravda, je to přece tak hezké, tak pravděpodobné a tak zajímavé. Je pravda, že pravda bývá mnohem nudnější a metafyzičtější, ale…

A to je to ale, o němž jsem tentokrát chtěl psát: Proč se o této kauze u nás mlčí? Copak opravdu nestojí aspoň za zmínku, že jde o mystifikační směr, který je z těch a z těch důvodů nepřijatelný?!? Proč třeba v poslední velké shakespearovské monografii Martina Hilského Shakespeare a jeviště svět (Academia, Praha 2010) nenajdeme slovo o Looneyovi, na kterého Pavla Váňová tolik sází? Ve věcném a jmenném rejstříku figurují jen londýnští měšťané, Longos a Lopez, Roderigo, z okruhu de Vera padne na straně 87 jen jméno Elizabeth de Vere – u Hilského Vereová. Tak si dál čtu v krásné a napínavě napsané knížce Pavly Váňové a kladu si otázku: copak toto enigma nestojí aspoň za drobnou pozornost?

Ale jsme v zemi na neexistujícím břehu mořském a povšimněte si, že dnešní móda velí všechny citáty ze Shakespeara přinášet výhradně z Martina Hilského. Že je tomu tak v Odcházení Václava Havla, mě nepřekvapuje, spíš by byl zázrak, kdyby tomu bylo jinak. Ale co ostatní? Copak Shakespeara nepřekládá také Jiří Josek?!? (Dvanáct nejlepších her…, Nakladatelství Romeo, Praha 2011.) Nebo dříve Antonín Přidal a mnozí další?

A tak dokud nedostanu kvalifikované vysvětlení, budu si dále zálibně listovat v excelentní knize Pavly Váňové, abych se například dočetl o přemítavém smutku Shakespeara, jak o něm psal shakespearolog Richard Bagehot, a abych se potěšil Oxfordovými verši: I am not as seem to be / For when i smile / A thrall, although you cant me free / I, most in mirth, most pensive sad / I smile to hide my bitter spire / As Hannibal that saw in sight / His countrys soil with Cartage town / By Roman force defaced down… V překladu Pavly Váňové: Já nejsem, kdo se býti zdám / můj úsměv není projev štěstí / ač otrok, volný vypadám / s úsměvem musím smutek nésti. / Já smíchem skrývám hořký hrot. / Jak Hannibal, když uviděl, / jak Říman zplenil celou zem / i s pyšným rodným Kartágem…

Protože jsem se dost obíral manýrismem, vím, jak mnohé okolo roku 1600 vytváří mentalita figur a předkomponovaných situací, které jedni přebírají od druhých. To je jeden z výkladů, proč se např. tak velice podobají Striggiovy a Shakespearovy verše o smrti Euridice a Julie. Snad někdo tuto mytologii zpřehlední…

Amen.

  • Autor: Miloš Štědroň
  • Publikováno: 13. června, 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

  1. Petr Pavlovský

    Dovolím si k textu M. Š., kterého jinak velice oblibuji a uznávám, tentokrát dvě výhrady:
    1. „Schwarzenbergové sloužili jen a výlučně sobě“..Karla Schwarzenberga povolal do služeb republiky, jak známo, Václav Havel. Odkud M. Š. ví, že zklamal a místo toho sloužil jenom sobě? On to V. Havel nepoznal?
    Karel Schwarzenberg je už podruhé ministrem zahraničí ČR. Poprvé to bylo v nominaci Strany zelených (za Bursíka), teď jako předseda koaliční konzervativní TOP 09. Opravdu si M. Š. myslí, že ministr slouží jenom sám sobě? Pravda, proti jeho nominaci protestoval svého času i sám Václav Klaus, ale o něm si zase já myslím, že už delší dobu ČR nejenom neslouží, ale mezinárodně škodí.
    A teď bagatela v duchu Radia Jerevan:
    Je to sice podobné, ale citované italské úsloví nezní Si non e vero, ma ben trovato, ale Se non è vero, è ben trovato. A nepřekládá se to “ i když to není pravda, je to přece tak hezké“, ani „tak pravděpodobné“, ani „tak zajímavé“, ale „je to dobře vymyšleno“.

    15.06.2012 (15.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2016

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


10. 5.-23. 5. 2016

Číslo 10/2016 (10. 5.-23. 5. 2016)

Obsah čísla 10/2016

Sloupek

Monstrum

Před lety jsem jednu sezonu absolvoval...

Sukces měsíce

The Tap Tap: Nefňuka

The Tap Tap: Nefňuka aneb Podivuhodná...

Dotazník

Tomáš Vůjtek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Pražské granty pro rok 2017

Výbor pro kulturu pražského...

Glosa

Alespoň Shakespeara aby...

Zkratka ASAP (z anglického As Soon As...

KKP – dobrý džob

Institut umění – Divadelní ústav...

Reportáž

Kritika

Sisyfovská pouť od sochy k...

V letošním prvním site-specific...

Nemrtvý brak

Soubor 11:55 nebo, chcete-li, „za pět...

Pygmalion jako muzikál, leč...

Tématem Shawovy konverzační komedie...

Inscenace na pokraji

V Západočeském divadle Cheb měl v...

Mrazivá cesta k usmíření

Divadelní adaptace dánských filmů...

Krutá hra na pravdu

Režisér Ivo Krobot nenalezl v...

Problém na hraně

Divadlo NaHraně uvedlo ve třech...

Občas se stane zázrak

Představuji si, jak se někde u vína...

Vymítání zvířeckosti

Posedlost – stav, kdy se člověka...

Churavé české operní...

Režisér Jozef Bednárik vtrhl na...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2016...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Eliška Weissová: Do každé...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Petr Zelenka: Francouzi...

Rozhovor s dramatikem a režisérem

Kontext

Kulatý stůl Divadelních...

Na začátku této sezony měla v...

Jan Vedral: Jsem...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Fagi a divadlo

Podoby – Šanghaj

Bylo to někdy na přelomu tisíciletí....

Výroční setkání členů...

Herecká asociace informuje

Absintový klub Les Ostrava

Místa pro „nová“ divadla

Uhde píše Levínskému

Boleslav Polívka mě kdysi seznámil s...

POULIČNÍ DIVADLO NA...

Herec Zdeněk Velen fotografuje sotva...

Zahraničí

Pomalá stékání polské...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Dopisy bez hranic

Zemřeli

Zemřeli

Jiří Kusý (15. 1. 1948 Pečky −12....

Výročí

Výročí 16.−31. května

Janoušková Jindra, herečka (16. 5....

Příloha

Divadelní svět Brno 2016

DN10-2016-DSB

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2016



Obsah,