Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dědova mísa

Nerad se pletu do řemesla, jež není moje. Ale přece: ta pražská komedie na pokračování, dějství nemají pointu, závěr marně čeká na katarzi! Divadla jsou se stavem dramatiky tak úzce svázána, že citlivější ucho musí zaslechnout umíráček. Nejsou silná dramata. Viděl však někdy někdo, že by vznikala za psacím stolem? Neprozíravé rozhodování o pražských divadlech nedolehne jenom na budovy, soubory a diváky, ale na pomíjený jejich obsah: na drama. Ostatně, nekoncepčnost – je to bolest jen divadelní? Myslí tu někdo s dlouhodobou společenskou perspektivou? Samé příštipkářství s myšlenkou malá domů (pravda, někdy větší než velká), ale dnes úpadek, zítra potopa. Divadlo je institucí s nejširším snad množstvím funkcí. Nelze nepostřehnout, že společenským propadem do konzumu, chtivostí okamžitě vyhovět bezduchou zábavou úniku před všedními dny, divadlo ničíme a udržujeme zatuchlé společenské klima – v lhostejném přítmí se pak daří šejdířům. Jenom neprovokovat a pokud možná nemyslet.

Nejenom pronikání politických čachrů do systému divadla mě hněte. Též samo divadlo, jež často nedovede anebo nechce přečíst to, co dramatik napsal. I Samuel Becket tím zřejmě trpěl, proč by Václavu Havlovi připisoval aktovku o zvůli režisérů? (Včera jsem vyslechl na to téma varovnou úvahu Miloše Štědroně: kdože se v inscenacích střídá co vládce nad operou? Dirigent, anebo režisér, pro, anebo proti skladateli?) Jsem primitiv, zajímá mě, zda v textu něco je pak hrát, nebo není, tedy odložit, a ne na něm příštipkařit a opentlovat, aby se inscenátor nad autorem zdostatek vynatřásal, aby se divák zasmál, či otřásl. Na Becketa Havlovi jsem si nevzpomenul náhodou. Jak inscenovat text? Přidávat mu něco z jiné, cizí imaginace, slovně aktualizovat? Ale proč? Buď v něm ta potencionalita aktuálního vnímání je, anebo není. Mé největší zážitky z Havlových dramat jsou dva: když v hloučku pozorných posluchačů nevzrušeně četl své dva texty sám: přesně vyjádřené významy, dokonalé aktuální členění větné. Při Pokoušení jsme se v malém pokoji bavili ani nedutali, jenom Vlasta Chramostová rušila hlasitým smíchem. Inu, herečka. Vlastně ani ona nepotřebovala víc než esenci textu.

  • Autor: Vladimír Karfík
  • Publikováno: 7. Únor, 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 14/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


2. 9.-15. 9. 2014

Číslo 14/2014 (2. 9.-15. 9. 2014)

Obsah čísla 14/2014

Komentář

Káru táhnem dál

K poslednímu červnu skončil ve funkci...

Sukces měsíce

Sukces léta

S potěšením konstatujeme hned dva:...

Jak já to vidím

Jiří Vyšohlíd

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

O nemovitostech

Milá Terezo, zdravím vás, ale...

Kronika

Bylo & bude 14/2014

Bylo 26. června otevřelo Oddělení...

Kritika

Tanec Praha 2014 o koncích a...

Letošní hlavní festivalový program...

Bůh tě pomiluj, chybující...

Nové nastudováním Rusalky Antonína...

Ďábla zraditi

Komorní scéna Aréna představila v...

Ironikova jeskyně

Předposlední červnovou sobotu mohli...

Kritický žebříček 14/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Brno praskalo smíchy

Status mezinárodního festivalu...

Okem souseda

Troufám si tvrdit, že se v Čechách...

Tanec Praha 2014 o koncích a...

Letošní hlavní festivalový program...

Rozhovor

Tereza Dočkalová: Touha je...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kontext

Chvála repríz

Úvahy posttelevizní

Burza

Herecká asociace informuje

Zasedání Mezinárodní herecké...

Děti slunce

Dva skladatelé, dva Magoři

Just píše Rejžkovi

Obvyklý hradecký svátek divadla na...

Výpomoc mdlému filmu aneb...

Filmových dílek sebevědomých...

Zahraničí

Osmašedesátý se vrací aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Ivan Balaďa (1. 1. 1936 Bratislava –...

Výročí

Výročí – září

Schönová Vlasta, herečka (1. 9. 1919)...

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 14/2014



Obsah,