Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dědova mísa

Nerad se pletu do řemesla, jež není moje. Ale přece: ta pražská komedie na pokračování, dějství nemají pointu, závěr marně čeká na katarzi! Divadla jsou se stavem dramatiky tak úzce svázána, že citlivější ucho musí zaslechnout umíráček. Nejsou silná dramata. Viděl však někdy někdo, že by vznikala za psacím stolem? Neprozíravé rozhodování o pražských divadlech nedolehne jenom na budovy, soubory a diváky, ale na pomíjený jejich obsah: na drama. Ostatně, nekoncepčnost – je to bolest jen divadelní? Myslí tu někdo s dlouhodobou společenskou perspektivou? Samé příštipkářství s myšlenkou malá domů (pravda, někdy větší než velká), ale dnes úpadek, zítra potopa. Divadlo je institucí s nejširším snad množstvím funkcí. Nelze nepostřehnout, že společenským propadem do konzumu, chtivostí okamžitě vyhovět bezduchou zábavou úniku před všedními dny, divadlo ničíme a udržujeme zatuchlé společenské klima – v lhostejném přítmí se pak daří šejdířům. Jenom neprovokovat a pokud možná nemyslet.

Nejenom pronikání politických čachrů do systému divadla mě hněte. Též samo divadlo, jež často nedovede anebo nechce přečíst to, co dramatik napsal. I Samuel Becket tím zřejmě trpěl, proč by Václavu Havlovi připisoval aktovku o zvůli režisérů? (Včera jsem vyslechl na to téma varovnou úvahu Miloše Štědroně: kdože se v inscenacích střídá co vládce nad operou? Dirigent, anebo režisér, pro, anebo proti skladateli?) Jsem primitiv, zajímá mě, zda v textu něco je pak hrát, nebo není, tedy odložit, a ne na něm příštipkařit a opentlovat, aby se inscenátor nad autorem zdostatek vynatřásal, aby se divák zasmál, či otřásl. Na Becketa Havlovi jsem si nevzpomenul náhodou. Jak inscenovat text? Přidávat mu něco z jiné, cizí imaginace, slovně aktualizovat? Ale proč? Buď v něm ta potencionalita aktuálního vnímání je, anebo není. Mé největší zážitky z Havlových dramat jsou dva: když v hloučku pozorných posluchačů nevzrušeně četl své dva texty sám: přesně vyjádřené významy, dokonalé aktuální členění větné. Při Pokoušení jsme se v malém pokoji bavili ani nedutali, jenom Vlasta Chramostová rušila hlasitým smíchem. Inu, herečka. Vlastně ani ona nepotřebovala víc než esenci textu.

  • Autor: Vladimír Karfík
  • Publikováno: 7. Únor, 2012

Komentáře k článku: Dědova mísa

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 19/2014

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


11. 11.-24. 11. 2014

Číslo 19/2014 (11. 11.-24. 11. 2014)

Obsah čísla 19/2014

Komentář

Pomozme najít šéfa činohry...

Ředitel Národního divadla Jan Burian...

Osobnost měsíce

Miloslav Oswald

za nastudování opery Viktora Ullmanna...

Jak já to vidím

Lucie Juřičková, herečka

Dotazník aneb Hledání divadelního...

Inspirace divadlem

Kouzlo nechtěného

Jsme příliš zatíženi vnějším...

Kronika

Bylo & bude

Bylo Vedení Českého rozhlasu rozhodlo...

Kritika

Nesnesitelná lehkost smrti

Chápu postřeh tvůrců inscenace...

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Odvrácená strana konzumu

Klicperovo divadlo v Hradci Králové...

Historky z kanclu

Sklepní prostor Márnice v Divadle...

Semafor, kritika a pan...

Po premiéře svého Prstenu pana...

Příběh z předměstí s...

Většina z nás patrně netušila, že...

Tabori v zajetí jevištní...

Komorní scéna Aréna uvedla jako...

Hřebec s nejistým jezdcem

Inscenace Othella v režii Michala Langa...

Oněgin v ornamentech...

Není divu, že Puškinův veršovaný...

Šosák kvete v každém věku

S operou Výlety páně Broučkovy byly...

Výkřik týrané dívčí...

Kdyby někdo změřil ty veletoky krve...

Učebnice loutkářství aneb...

Naivní divadlo letos slaví 65....

Kritický žebříček 19/2014...

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je...

Festivaly

Naháči, skákači a mluvič

Festival 4+4 dny je hodně speciální...

Tělo zuřivě toužící...

Dvakrát jsme se nyní setkali s tvorbou...

Chaos v chaosu

Projekt Divadla VOSTO5, VerTeDance a...

Tajemství Václaváku

Druhé město – společný projekt...

Rozhovor

Daniel Špinar: Nemám rád...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Kauza

Kontext

Než čas pohádky přebere

Když sáhnou dnešní děti po...

Vivat Homeland, Lundová a...

Úvahy posttelevizní

Zemřel Lanďák! Hrál ve...

Pavel Landovský (11. září 1936...

Ve Vídni šly hodiny jinak

To, že zemřel Pavel Landovský, jsem...

De Paulus Landyus nil nisi...

Pavel Landovský (dál jen PL)...

Burza

Fagi a divadlo

Vy jste skladatel?

Dva skladatelé, dva Magoři

Došlo do redakce

Gabriel Chevallier: Zvonokosy (3CD,...

3LO3

V říjnu se konaly volby, listopad je...

Členství v HA

Herecká asociace informuje

Východočeské divadlo...

Divadla regionů

Rejžek píše Justovi

Střihnu jinam. Po Petru Skoumalovi...

Zahraničí

Ljubimov? Ljubimov!

Stručný obsah příspěvku zde není...

Paralelní otázky aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Brookův koberec v Turecku

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Výročí

Výročí 16.–30. listopadu

Malík Jan, sólista opery (16. 11....

Paměti, záznamy, deníky

Bylo nás pět a půl –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 2 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 19/2014



Obsah,