Koule s podtitulem Příběh vrhačky napsal David Drábek nejprve pro rozhlas. Odvysílána byla loni v lednu a ještě před uvedením vyvolala malý skandál: předobraz její hlavní hrdinky Mileny, tehdejší členka Rady České televize Helena Fibingerová, činila vše možné i nemožné, aby jejímu vysílání zabránila.">

Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Tenkrát jako dneska

Hru Koule s podtitulem Příběh vrhačky napsal David Drábek nejprve pro rozhlas. Odvysílána byla loni v lednu a ještě před uvedením vyvolala malý skandál: předobraz její hlavní hrdinky Mileny, tehdejší členka Rady České televize Helena Fibingerová, činila vše možné i nemožné, aby jejímu vysílání zabránila. Nakonec marně – a v posluchačské anketě pak byla Koule vyhlášena nejlepší rozhlasovou hrou roku. Patrně nejen tento úspěch autora přiměl, aby ji rozepsal do – rozsáhlejší – divadelní podoby: v rozhlase měla stopáž něco přes hodinku, představení v Klicperově divadle v Hradci Králové trvá téměř hodiny tři. Latentní divadelní potenciál Koule byl zřejmý už při její rozhlasové premiéře.

Kamila Sedlárová, Zora Valchařová-Poulová, Tomáš Lněnička a Pavla Tomicová | FOTO PATRIK BORECKÝ

Inscenace vcelku věrně sleduje původní rozhlasovou strukturu. I na jevišti sledujeme životní zpověď proslavené koulařky Mileny, nejprve při televizním natáčení a posléze v klubu seniorů při besedě řízené debilním moderátorem, který neopomene účastníky pozvat na předváděcí akci pánví Wok. Ano, ve hře jsou zaznamenány i pokleslé skutečnosti současného života, agresivní reklamy a mediální masáže: blběnka Ája z lifestylového televizního magazínu (Isabela Smečková) je možná nejkomičtější figurkou inscenace – ostatně celý příběh se odvíjí v prostoru oscilujícím mezi realitou a jejím mediálním posunem a karikaturou. Ozvěnu normalizace, v níž Milena dosáhla svých světových rekordů, pak vnáší do děje doktor Cvach, erbovní hrdina Dietlovy Nemocnice na kraji města a zároveň jakoby reálný lékař československé sportovní reprezentace, krmící své svěřence stereoidy. Původní zvukové obrazy, doprovázející Milenino souběžně pyšné a směšné vyprávění, jsou na scéně zhmotňovány v hereckých akcích. A s výjimkou Mileniny dětské vzpomínky – popisně sehrané Tomášem Lněničkou a Isabelou Smečkovou, s rodinkou v krojích to nejsou pouhé doprovodné ilustrace. A některé z nich, například Milena na lyžích nebo ve snové projekci King Konga s loutkami Štrougala a Husáka na fasádě newyorského mrakodrapu – jsou zgagované v nejlepším stylu komiků němé grotesky. Rozhlasový text byl na jevišti obohacen o nové situace a postavy, z nichž redaktorka Sára Tlachecí (Kamila Sedlářová s pusou sešpulenou do podoby hmyzích kusadel) je kvintesencí soudobé tzv. seriózní publicistiky, z jejíž předstírané vážnosti a intelektuálního rozhledu ve skutečnosti čpí bulvár a duchovní ubohost.

Divadelní Koule je velkou hereckou příležitostí pro Pavlu Tomicovou v hlavní roli. Nebyl to pro ni snadný úkol, táhne celé představení a neškobrtnout v takové sumě textu je malý zázrak. Atletická královna Milena je v jejím podání postava rozporná. Není to jenom monstrum, nýbrž i svým způsobem tragický osud, jehož semlela doba, člověk, jenž přes všechno „politické“ pokrytectví a pozérství neztratil schopnost empatie. Základ pro tuto interpretaci je už v textu, a kdyby Helena Fibingerová byla moudrá, ocenila by, že i v rozhlasové Kouli „vystupuje“ jako sice nejednoznačný, ale živý člověk. Nejvýraznějším sparing partnerem Tomicové – Mileny je Jiří Zapletal, půvabný už v zosobnění zpěváka Karla Hály, vzbuzující pak salvy smíchu v perfektní študýrce senilního moderátora, který nejprve ztrácí „niť rozhovoru“, posléze brýle a potom i tupé, až má nakonec holou lebku jako Karel Hála, jehož ztvárnil v úvodu představení.

Výchozí látku své divadelní inscenace Drábek označil jako rozhlasové anabolikum a téma dopingu vrcholových sportovců – o kterém se za normalizace cudně mlčelo a všichni o něm věděli – tvoří jeden z motivů i na divadle. A třeba při scéně se sportovkyní Jankou, s vousy jako Matuška, či při setkání obou, každé jinak zhuntovaných atletických legend, Mileny a Radmily (Zora Valchařová-Poulova propůjčující jí smutek Sfingy), běží každému jen trochu citlivějšímu divákovi mráz po zádech… To je ale jen jedna a řekl bych méně podstatná rovina inscenace. Divadelní Koule je především velké komediální balábile, velká legrace. O nás samotných. O tom, jací jsme byli tenkrát za normalizace a jací jsme právě teď. Dobové kulisy se změnily – a co my? My se přece rádi zasmějeme sami sobě, když sedíme v přítmí hlediště a na jevišti nás zpodobňují skvělí herci. Navíc tak přesvědčivě. A když ve finále inscenace přivádí na scénu Král Václav Klaun živého zpěváka Petra Kotvalda s pop normalizačním hitem, je to víc než efektní scénická – abych mluvil královým slovníkem – třešnička na dortu. Je to esence obsahu celé této hry. A Milenina „hláška“ – Mezi komunistama byli lidi zlí, ale i hajzlové. A tak je to i dneska – možná charakterizuje současnou společenskou atmosféru přesněji než leckterá sociologická studie.

Klicperovo divadlo Hradec Králové – David Drábek: Koule. Režie David Drábek, scéna Marek Zákostelský, kostýmy Simona Rybáková. Česká premiéra 12. května 2012.

  • Autor: Jan Kolář
  • Publikováno: 24. června 2012

Komentáře k článku: Tenkrát jako dneska

  1. Petr Pavlovský

    Tak jako existuje „klíčová literatura“,
    je toto „klíčové divadlo“ – mnohé postavy mají předobraz v reálu.
    Kdo je předobrazem postavy hrané tak sugestivně Z. Valchařovou? Domnívám se, že čtvrtkařka Jarmila Kratochvílová.

    27.06.2012 (9.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 17/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


17. 10.–30. 10. 2017

Číslo 17/2017 (17. 10.–30. 10. 2017)

Obsah čísla 17/2017

Slovo ...

Světec a čurák

Bloudíme labyrintem hrozeb a...

Komentář

Z Dialogu monolog

V polské Vratislavi začal 14. října...

Osobnost měsíce

Eva Salzmannová

Herečka Eva Salzmannová oslavila v...

Dotazník

David Doubek alias Ventolin

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Opera a (česká) televize

Hlavní cenu letošního Mezinárodního...

Fejeton

Co je dnes alternativa – ...

Alternativa byla hudební festival, na...

Kronika

Jednou větou

Pěvec Štefan Margita převzal 19....

Kritika

Šneka, či lanýže?

Po projektu Tři gentlemani, který...

Mládeži tentokrát...

Již počtvrté v olomouckém Divadle...

Česká manželka...

Když jsem před deseti lety sledovala...

O černé labuti z karavanu

Hra U Kočičí bažiny Mariny Carrové,...

A tak to jde stále dál

Nové opery určené pro běžný...

Octomilky, kvasinky a lidé

Je to pořád to samý, octomilka,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 17/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Příští vlna s dost...

Tématem letošního ročníku festivalu...

Nejen v podzemí vlny bijí do...

Pražská část 24. ročníku festivalu...

Rozhovor

Ondřej Koplík: Mě to...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Věra Ptáčková: Teď už...

Rozhovor s kunsthistoričkou

Kontext

Odvaha v dějinných...

Úvahy filmové

Bývá dáno, co je psáno?...

Poprvé před čtyřmi lety hrála...

Burza

Bojuj za mě ze všech sil,...

Herecká asociace informuje

Podoby – Řeči pohřební,...

Stručný obsah příspěvku zde není...

UFFO Společenské centrum...

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

O všem a o ničem aneb Kam...

Mezinárodní festival Divadelná Nitra...

Jak překročit hranice –...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Moje milá Květo

Promiň mi to oslovení, říkali jsme...

Zemřeli

Zuzana Růžičková (14. 1. 1927 Plzeň...

Výročí

Výročí 15.−30. října

Nováková Jitka, herečka (16. 10....

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (VII)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Knihovnička

Vraždu bych spáchal velmi...

Pohled na opulentní, téměř...

Obrazem

Fagi a divadlo

Tanečnice

Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi...

Pan Papírek (IV)

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 17/2017



Obsah,