Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2018

ročník 25
16. 10.–29. 10. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak slunce stvořilo svět

    Naivní divadlo uzavřelo svůj volný triptych premiérou Žluté – modrá – zelený, inspirovanou knihou Daniely Fischerové Duhové pohádky. Předchozí inscenace Čechy leží u moře (v režii Michaely Homolové) a Jsou místa oblíbená tmou, kde nikdy a nic na ostrovech se skrývá odlehlých (v režii Filipa Homoly) s touto novinkou spojuje stejná poetika a režijně výtvarný názor (opět režíroval Filip Homola). I tentokráte se jedná především o výtvarnou podívanou – inscenace je založena na atmosféře, metaforičnosti a silných obrazech.

    Prostřednictvím předmětů v akváriích se vypráví příběh o stvoření barevného světa… FOTO RADEK PETRÁŠEK

    Snad nedostatek dobrých textů pro nejmenší diváky zapříčinil to, že se Fischerové Duhové pohádky se svým eticko-estetickým nábojem staly v krátkém čase podkladem pro tři divadelní zpracování – v bratislavském Bábkovém divadle jako Dúhové rozprávky (v režii Jany Mikitkové), v šumperském divadle pod názvem Duhová zahrada (v autorčině vlastní adaptaci a režii Miroslava Pokorného) a konečně v libereckém Naivním divadle.

    Inscenace pro nejmenší na půdě Naivního divadla bývaly spojeny s poetickou klauniádou, svého času ovlivnily i styl inscenací v českém loutkovém divadle vůbec. Oživlá leporela s texty založenými na slovních hříčkách a spojeních zde ale před časem vystřídaly pokusy oslovit situacemi, které jsou postaveny na proměně výtvarných obrazů, hudbě a pomalém plynutí času.

    I v inscenaci Žluté – modrá – zelený dominuje výprava Kamila Bělohlávka. Prostřednictvím šesti kubusů umístěných na černých podstavcích, jakýchsi akvárií či vivárií s podivnými předměty (kousky kůry, písku, modelů zvířat, listů a dalších), se vypráví příběh o stvoření barevného světa. Slunce není spokojeno se světem, na který se dívá, a inspirováno barvami duhy proměňuje nebarevnou zahradu světa ve svět plný poezie a překvapivých souvislostí. Průvodci tímto stvořením světa jsou tři vypravěči (Miroslava Bělohlávková a dva noví členové souboru – Michaela Palaščáková a Antonín Týmal). Postavy s kapucemi připomínají fantasy hrdiny z počítačových her či filmů a propojují jednotlivé obrazy střídmými texty. Jsou vypravěči a někdy i pomocníky při jednotlivých akcích. Tito průvodci a zároveň animátoři zavěšují a umisťují do kubusů nejrůznější předměty a vytvářejí tak tajuplná hnízda a zátiší, ve kterých se mohou rodit kuřata, ale třeba i trucovat javorové listy.

    Základem inscenace je vytváření pomalu se proměňujících obrazů – mlhu znázorňují bílé závoje na skleněných kubusech, sluneční slzu proměněnou ve vodní kapku představuje bodové světlo, které „skropí“ půdu v jednom z nich, zlatý sluneční paprsek do tmy pronikne za pomoci jednoho z manipulátorů odvíjejícího klubko zlatých nití. Konkrétní činnost zde vytváří metaforický obraz a metaforický obraz se mění v konkrétní scenerii.

    Kontakt s publikem zde není přímý (děti si mohou vitríny prohlédnout až po představení), přesto děti sledují jednotlivé vizuální akce se zatajeným dechem. Půvabné a autentické reakce se k publiku dostávají i ze zvukového záznamu, kdy děti charakterizují vlastnosti jednotlivých barev a jejich reprezentanty.

    Je to málo na inscenaci bez dramatických zvratů a složenou pouze z drobných situací? Jako dospělí se často pozastavujeme nad tím, zda nebude dětem chybět akčnost a dramatičnost. Nechybí ovšem všudypřítomná akčnost především nám, zvyklým na shrnutí životních situací do čím dál kratších a vizuálně agresivnějších klipů? Ve Žluté – modrá – zelený se ze tmy vylupují malé hrací prostory pomalu a postupně, a přece se nikdo z dětského publika nebojí. Patří to k tajuplnému objevování světa a jeho prvků, kterými jsou barvy, zvířata, koloběh ročních dob i prolínání dne a noci. Inscenace vypráví o tom, jak udělat svět hezčím, a přes výtvarné vjemy se dětem dostává i nenásilného poučení o tom, že je to moc dobře, když existuje důvěra, starost o druhé, soucit, pochopení i láska.

    Naivní divadlo, Liberec – Daniela Fischerová: Žluté – modrá – zelený. Koncepce, režie, hudba Filip Homola, výprava Kamil Bělohlávek, dramaturgická spolupráce Vít Peřina. Premiéra 6. ledna 2018.


    Komentáře k článku: Jak slunce stvořilo svět

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,