Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Daniel Špinar: Společné fungování se doladí

    Nastoupil jste s novou sezonou do funkce uměleckého ředitele Činohry Národního divadla, zatímco bývalý umělecký šéf Michal Dočekal se stal ředitelem Činohry Národního divadla. Jak jste si rozdělili kompetence?

    Mám na starosti umělecký program Činohry Národního divadla, od prvotní myšlenky až po výslednou realizaci. Vedu a jsem odpovědný za soubor herců, asistenty režisérů, inspicienty a nápovědy. Najímám nejenom externí umělce, kteří připravují jednotlivé inscenace (režiséři, výtvarníci, hudebníci, choreografové), ale vybírám a spolupracuji i s dalšími lidmi, kteří se podílejí na každodenním provozu umělecké tváře Činohry (fotografové, PR specialisté, produkční). K tomu všemu mi pomáhá kancelář Činohry – moje pravá ruka.

    Daniel Špinar

    Michal Dočekal je propojený s budovami Stavovského divadla a Nové scény. Stará se především o stránky provozní a technické, tak, aby Činohra (a nejenom ona) mohla dobře v jednotlivých domech fungovat. Vede a je odpovědný za personál těchto dvou divadel. Rozpočty máme na svou činnost přísně rozdělené a jediné, co využíváme společně, je ekonom a sekretářka Činohry. Jistě se objeví situace, kdy se naše pravomoci budou překrývat, v takové situaci bude potřeba se domluvit. Myslím, že naše společné fungování se doladí, zatím je Michalova funkce nová a v určitých směrech se bude upřesňovat časem.

    Michal má právo veta ve věcech provozních, já v oblasti umělecké.

    Jaké změny nastanou po vašem nástupu do funkce? Personální, ale třeba i organizační. Nepomýšlíte třeba na proměnu výtvarného stylu Činohry ND?

    První úkol každého šéfa je sestavit tým, se kterým svůj koncept dokáže zrealizovat. Šéfdramaturgyní se tedy stala Marta Ljubková a vedle Jana Tošovského, který v divadle už působil, jsem nově angažoval dramaturgy Ilonu Smejkalovou, Milana Šotka a režiséra Štěpána Pácla. Další změny proběhnou v kanceláři Činohry, kam bych chtěl do konce tohoto roku přivést nového vedoucího umělecké správy. A pak je tu samozřejmě herecký soubor, který jsem už začal obměňovat před půl rokem. Angažoval jsem šest nových herců, další tři zkouším, někteří odešli sami a některé jsem o odchod požádal já. Počítám, že do roka a půl by měl soubor projít takovou změnou, abych s ním mohl efektivněji nakládat. Na novém výtvarném stylu jsme začali pracovat okamžitě, s touto sezonou představíme nový koncept. I když ne vše může být zcela jiné – jako jedna ze tří složek podléháme celkovému PR Národního divadla, a proto je zde celá řada předepsaných věcí, které nemůžeme obejít.

    Silným bodem vašeho programu byla spolupráce se zahraničními umělci – už jste někoho oslovil?

    Spolupráce se zahraničím je velmi důležitá. Razím ale teorii, že je nejdříve potřeba tzv. udělat si pořádek doma a pak se snažit proniknout na evropský, případně světový trh. Je potřeba se nyní zaměřit na kvalitu souboru a jednotlivých inscenací. Toho chci dosáhnout naopak soustředěnou prací úzkého okruhu umělců, kteří budou pro Činohru Národního divadla pracovat. Proto jsem také ve svém konceptu vyzdvihl nutnost stálých režisérů. Až vytvoříme nějaký styl a rukopis, a soubor se dostane do špičkové kondice, můžeme cestovat či najímat zahraniční umělce. Tuto sezonu bude ve Stavovském divadle pracovat světoznámý režisér Kirill Serebrennikov, který je takovým příjemným dědictvím po minulém vedení. Poté minimálně po dva roky s žádným zahraničním režisérem nepočítám.

    Co se vám po té půlroční zkušenosti jeví v Národním divadle jako zásadní problém? A naopak, čím jste byl nakonec v provozu Činohry ND příjemně překvapený?

    Jsem trochu netrpělivý člověk, takže nejtěžší je jistá těžkopádnost, s jakou každá obří instituce funguje, tedy i Národní divadlo. Den se skládá ze spousty drobných rozhodnutí, která ale můžou mít za delší dobu poměrně fatální následky. Je to jak se zaoceánskou lodí, musíte znát překážku předem, protože až se skutečně postaví do cesty, otočení kormidla už vám nepomůže. Naopak příjemně jsem překvapený z velkého množství lidí, kteří jsou stále ochotni tvrdě a nezištně pracovat pro společnou věc.


    Komentáře k článku: Daniel Špinar: Společné fungování se doladí

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,