Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Dabing dabing dabing (No. 5)

Přiznám se k čemusi zahanbujícímu: mám dojem, že panuje jakási obecná domněnka či pověra, že recenze uměleckého díla (tedy i dabingu) a recenzent, který ji píše, jsou tu od toho, aby dílo jaksi umravnili a srovnali do náležitého, žádoucího tvaru: aby je rozebrali na kousky, ony kousky co možná fundovaně posoudili, zhodnotili a vyřkli nad nimi odborný soud, který pak je i soudem nad recenzovaným dílem.

Když toto se stane, je divákovi (čtenáři, prostě příjemci díla) dáno celkem jasně najevo, čeho se má od díla nadít a jak je vnímat. Tvůrcům pak, jak si počínat v další tvorbě, kterých chyb se vyvarovat a které klady naopak rozvíjet. Recenze prostě má přispívat k jasnosti věci: její postřehy buďtež nesentimentální, při vší odbornosti jednoduché a přispívající k obecnému dobru, prospěchu a vůbec dokonalosti.

Na druhé straně vyřkla jedna má bystrá známá na to téma nedávno velmi jednoduchý soud: Dobrý dabing je ten, u kterého mám pocit radosti, který ji nerozladí ničím rušivým. Ta definice je mi mnohem bližší než složitý soubor chladně odborných rozborů popsaných v prvním odstavci. I pravím: Koukaje na dabing Mladého Montalbana měl jsem převážně pocit radosti.

FOTO FABRIZIO DI GUILIO

Jistě proto, že Kateřina Vinšová text dobře přeložila a Jarmila Hampacherová dialogy dobře upravila, že Jozef Kušnír ve zvuku nenadělal rušivé chyby (snad jen hlasy v telefonu mohly být při vší stylizovanosti maličko srozumitelnější), že čeští představitelé šli rytmicky i emočně se svými postavami, a konečně, že režisér Vladimír Blažek toto vše ohlídal a udržel v celistvém, plynulém a emotivním tvaru, což patrně je hlavní úkol dabingového režiséra.

FOTO FABRIZIO DI GUILIO

Nejspíš, když už vše odbývám takhle krátce a stručně, sluší se přidat ještě poznámku dramaturgickou – seriál je dobře vybraný, kriminální příběh je v něm vyprávěn sice zvolna a jaksi neakčně, ale se zajímavými, věrohodnými postavami i vztahy, v sugestivní atmosféře italského maloměsta a konečně s hrdinou, jenž by si vlastně zasloužil svatozář (který ústřední detektiv by si ji nezasloužil?), který ale přitom jedná uvěřitelně a logicky, bez laciných efektů a podobného balastu. A je právě tak příjemný, jak hrdina seriálu má nepochybně být.

Nevím, zda toto pochvalné povídání s absencí závažných, pronikavých a inteligentních výtek je správnou a přínosnou recenzí. Tak se mi prostě Mladý Montalbano jeví. A pocit radosti, o němž je v úvodu řeč, nese v sobě i uspokojení z kvalitního dabingu, tentokrát z dílny České televize.

///

Předchozí díly tohoto blogu:

Dabing dabing dabing (No. 1)

Dabing dabing dabing (No. 2)

Dabing dabing dabing (No. 3)

Dabing dabing dabing (No. 4)

Dosavadní autoři blogu: ,

  • Autor: Josef Eismann
  • Publikováno: 07. března 2017

Komentáře k článku: Dabing dabing dabing (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 15/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


19. 9.–2. 10. 2017

Číslo 15/2017 (19. 9.–2. 10. 2017)

Obsah čísla 15/2017

Slovo ...

Kazatelna jevištěm

Jest jeden divadelní prostor, u...

Sukces měsíce

Collectif Malunés: Forever,...

Belgie, Francie. Režijní dohled...

Dotazník

Markéta Dvořáková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

O návštěvě ministra...

Ve čtvrtek 7. září přijel do...

Fejeton

Tři a

Když mě redakce těchto novin...

Názor

Otevřené dopisy ministru...

V Praze 11. září 2017 Vážený pane...

Anketa

Kronika

Jednou větou

V areálu bývalé papírny ve Vraném...

Kritika

Absurdní cesta k domácímu...

Make no Noise je paradoxní název pro...

Z borůvčí do hrobky

Několik glos k Theatrum Kuks, 23.–27....

Ach, ti muži

Odumírání vztahu v manželství má...

Cosi shnilého ve městě...

Jako poslední premiéru minulé sezony...

Není co vzkázat, ale je o...

Jak vývoj divadelního jazyka na...

Ovčáček se vrací

Když v listopadu loňského roku...

Všelidové divadlo – Cirkus...

Divadelní avantgardy 20. století snily...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 15/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Vladimír Polívka: Jen se...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Lenka Dombrovská...

Starý operní kritik Josef Herman se...

Kauza

Kontext

O talentu a kontaminaci hnusem

Ačkoli se neustále mluví o potřebě...

Středověk dnes

Úvahy filmové

Židé v moderních českých ...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Burza

Kolegyně a kolegové!

Herecká asociace informuje

Podoby – Většina...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Hudební divadlo Karlín

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Od dekonstrukce k příběhu...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

René Tuček – pěvec se...

(8. 1. 1936 Praha – 26. 8. 2017...

Vladimír Brabec byl chlap...

(15. 5. 1934 Praha – 1. 9. 2017 Nová...

Výročí

Výročí 16.−30. září

Kožíšková Kristina, korepetitorka...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (V)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Pan Papírek… (II)

Ako to bolo za komunizmu

Letos 7. listopadu uplyne sto let od...

Fagi a divadlo

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 15/2017



Obsah,