Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2018

ročník 25
17. 4.–30. 4. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dabing dabing dabing (No. 5)

    Přiznám se k čemusi zahanbujícímu: mám dojem, že panuje jakási obecná domněnka či pověra, že recenze uměleckého díla (tedy i dabingu) a recenzent, který ji píše, jsou tu od toho, aby dílo jaksi umravnili a srovnali do náležitého, žádoucího tvaru: aby je rozebrali na kousky, ony kousky co možná fundovaně posoudili, zhodnotili a vyřkli nad nimi odborný soud, který pak je i soudem nad recenzovaným dílem.

    Když toto se stane, je divákovi (čtenáři, prostě příjemci díla) dáno celkem jasně najevo, čeho se má od díla nadít a jak je vnímat. Tvůrcům pak, jak si počínat v další tvorbě, kterých chyb se vyvarovat a které klady naopak rozvíjet. Recenze prostě má přispívat k jasnosti věci: její postřehy buďtež nesentimentální, při vší odbornosti jednoduché a přispívající k obecnému dobru, prospěchu a vůbec dokonalosti.

    Na druhé straně vyřkla jedna má bystrá známá na to téma nedávno velmi jednoduchý soud: Dobrý dabing je ten, u kterého mám pocit radosti, který ji nerozladí ničím rušivým. Ta definice je mi mnohem bližší než složitý soubor chladně odborných rozborů popsaných v prvním odstavci. I pravím: Koukaje na dabing Mladého Montalbana měl jsem převážně pocit radosti.

    FOTO FABRIZIO DI GUILIO

    Jistě proto, že Kateřina Vinšová text dobře přeložila a Jarmila Hampacherová dialogy dobře upravila, že Jozef Kušnír ve zvuku nenadělal rušivé chyby (snad jen hlasy v telefonu mohly být při vší stylizovanosti maličko srozumitelnější), že čeští představitelé šli rytmicky i emočně se svými postavami, a konečně, že režisér Vladimír Blažek toto vše ohlídal a udržel v celistvém, plynulém a emotivním tvaru, což patrně je hlavní úkol dabingového režiséra.

    FOTO FABRIZIO DI GUILIO

    Nejspíš, když už vše odbývám takhle krátce a stručně, sluší se přidat ještě poznámku dramaturgickou – seriál je dobře vybraný, kriminální příběh je v něm vyprávěn sice zvolna a jaksi neakčně, ale se zajímavými, věrohodnými postavami i vztahy, v sugestivní atmosféře italského maloměsta a konečně s hrdinou, jenž by si vlastně zasloužil svatozář (který ústřední detektiv by si ji nezasloužil?), který ale přitom jedná uvěřitelně a logicky, bez laciných efektů a podobného balastu. A je právě tak příjemný, jak hrdina seriálu má nepochybně být.

    Nevím, zda toto pochvalné povídání s absencí závažných, pronikavých a inteligentních výtek je správnou a přínosnou recenzí. Tak se mi prostě Mladý Montalbano jeví. A pocit radosti, o němž je v úvodu řeč, nese v sobě i uspokojení z kvalitního dabingu, tentokrát z dílny České televize.

    ///

    Předchozí díly tohoto blogu:

    Dabing dabing dabing (No. 1)

    Dabing dabing dabing (No. 2)

    Dabing dabing dabing (No. 3)

    Dabing dabing dabing (No. 4)

    Dosavadní autoři blogu: ,


    Komentáře k článku: Dabing dabing dabing (No. 5)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,