Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Dabing dabing dabing (No. 5)

Přiznám se k čemusi zahanbujícímu: mám dojem, že panuje jakási obecná domněnka či pověra, že recenze uměleckého díla (tedy i dabingu) a recenzent, který ji píše, jsou tu od toho, aby dílo jaksi umravnili a srovnali do náležitého, žádoucího tvaru: aby je rozebrali na kousky, ony kousky co možná fundovaně posoudili, zhodnotili a vyřkli nad nimi odborný soud, který pak je i soudem nad recenzovaným dílem.

Když toto se stane, je divákovi (čtenáři, prostě příjemci díla) dáno celkem jasně najevo, čeho se má od díla nadít a jak je vnímat. Tvůrcům pak, jak si počínat v další tvorbě, kterých chyb se vyvarovat a které klady naopak rozvíjet. Recenze prostě má přispívat k jasnosti věci: její postřehy buďtež nesentimentální, při vší odbornosti jednoduché a přispívající k obecnému dobru, prospěchu a vůbec dokonalosti.

Na druhé straně vyřkla jedna má bystrá známá na to téma nedávno velmi jednoduchý soud: Dobrý dabing je ten, u kterého mám pocit radosti, který ji nerozladí ničím rušivým. Ta definice je mi mnohem bližší než složitý soubor chladně odborných rozborů popsaných v prvním odstavci. I pravím: Koukaje na dabing Mladého Montalbana měl jsem převážně pocit radosti.

FOTO FABRIZIO DI GUILIO

Jistě proto, že Kateřina Vinšová text dobře přeložila a Jarmila Hampacherová dialogy dobře upravila, že Jozef Kušnír ve zvuku nenadělal rušivé chyby (snad jen hlasy v telefonu mohly být při vší stylizovanosti maličko srozumitelnější), že čeští představitelé šli rytmicky i emočně se svými postavami, a konečně, že režisér Vladimír Blažek toto vše ohlídal a udržel v celistvém, plynulém a emotivním tvaru, což patrně je hlavní úkol dabingového režiséra.

FOTO FABRIZIO DI GUILIO

Nejspíš, když už vše odbývám takhle krátce a stručně, sluší se přidat ještě poznámku dramaturgickou – seriál je dobře vybraný, kriminální příběh je v něm vyprávěn sice zvolna a jaksi neakčně, ale se zajímavými, věrohodnými postavami i vztahy, v sugestivní atmosféře italského maloměsta a konečně s hrdinou, jenž by si vlastně zasloužil svatozář (který ústřední detektiv by si ji nezasloužil?), který ale přitom jedná uvěřitelně a logicky, bez laciných efektů a podobného balastu. A je právě tak příjemný, jak hrdina seriálu má nepochybně být.

Nevím, zda toto pochvalné povídání s absencí závažných, pronikavých a inteligentních výtek je správnou a přínosnou recenzí. Tak se mi prostě Mladý Montalbano jeví. A pocit radosti, o němž je v úvodu řeč, nese v sobě i uspokojení z kvalitního dabingu, tentokrát z dílny České televize.

///

Předchozí díly tohoto blogu:

Dabing dabing dabing (No. 1)

Dabing dabing dabing (No. 2)

Dabing dabing dabing (No. 3)

Dabing dabing dabing (No. 4)

Dosavadní autoři blogu: ,

  • Autor: Josef Eismann
  • Publikováno: 07. března 2017

Komentáře k článku: Dabing dabing dabing (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 10/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


16. 5.–29. 5. 2017

Číslo 10/2017 (16. 5.–29. 5. 2017)

Obsah čísla 10/2017

Slovo ...

Náš dialog, naše...

Byl to Václav Havel, který...

Osobnost měsíce

Martin Finger

jako Walter v inscenaci Homo Faber v...

Dotazník

Eliška Brtnická

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Internetová kasička

Na Hithitu byly donedávna aktivní hned...

Názor

Grantová výhybka aneb K...

Pamětníci si možná vzpomenou na...

Glosa

Zašel jsem na kávu

V Brně, do kavárny Spolek, v Orlí,...

Bez pravidel se žít nedá

Podivení Marie Reslové nad...

Kronika

Jednou větou

Tanec komunikuje a rozšiřuje...

Kritika

Kdo neskáče není My

Položil bys život za svou vlast? S tou...

Jaj, ty Nevěsty…

Sdružení Masopust uvedlo pět let...

Fraška o revoluci, která se...

Když Národní divadlo uvedlo 1....

Don Juan bez vášně

Co je za boomem uvádění Molièrova...

A nejste vy takový ten...

Don Juan se hraje v pražském Divadle...

Člověk strůjce na cestě

Poslední premiéra v ústeckém...

Tradičně, nebo moderně?

Režisér Tomáš Pilař v rozhovoru ke...

Byla, nebyla… eine kleine...

Petr Bláha jako přepjatý kabaretiér...

Prosím, jen si sáhněte!

Inscenace Prosíme nesahat! je třetím...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 10/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Rozhovor

Pavla Vykopalová: Na kurtu i...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Miřenka Čechová: Prožít...

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou a...

Kontext

Megapřehlídka narcistů

Úvahy výtvarné – Jarní výstavní...

Vláda věcí tvých…

ÚVAHY TELEVIZNÍ

Cit pro věci, které mají...

Tuto malou vzpomínku na Jirku Ornesta...

Burza

Jubilejní Poděbrady jinak

Herecká asociace informuje

Podoby – Tři mouchy

Stručný obsah příspěvku zde není...

Moravské divadlo Olomouc

Do divadla zadním vchodem

Zahraničí

Slovensko intimní i veřejné

Stručný obsah příspěvku zde není...

Vladislav Trojickij: Herci...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Ohlasy

Vyjádření k mediální...

Naše studentka 3. ročníku oboru...

Zemřeli

Zemřeli

André Louis Perinetti (7. 8. 1933...

Výročí

Výročí 1.−15. června

Výročí 1.–15. června △ Hnilička...

Paměti, záznamy, deníky

Jan Skopeček: Má poslední...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

O tanci i bez něj

Ve foyeru Jihočeského divadla v...

Fagi a divadlo

Expert – splněný sen II

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 10/2017



Obsah,