Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2018

ročník 25
15. 5.–28. 5. 2018
  • Zprávy
  • Aktuálně
  • Kritika
  • Seriály a blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Commedia dell’arte aneb Zpravodajství. Třetí dějství.

    Pantalone sedí v opeře. Třetí dějství, věž na Vlčím útesu, bouřlivá noc. Objevuje se Lucia di Lamermoore v bílých vlajících šatech s krvavou skvrnou na hrudi a blouzní o své svatbě s Edgardem. Doufá, že se s ním shledá v nebi, a kácí se k zemi. Potlesk.

    Pantalone má na uších sluchátka a poslouchá během představení rádio, regionální stanici, jejímž je ředitelem. Jeho výraz však situaci na scéně plně odpovídá, tvář je zrůzněná, očima koulí. Zjistil totiž, že editorka Zerlina opět porušila scénosled zpráv a jeho geniální scenário padá pod vysílací pult a mikrofonu se zmocňují diletanti.

    Pierot, pitomec ze všech největší, už zase vpadl na vysílací pracoviště s naléhavou zprávou. Udýchaně zvěstuje, že mezinárodně hledaný kriminální živel vystoupil na hlavním nádraží z Pendolina a byl zadržen policejní jednotkou rychlého nasazení. Pierot, který má mimořádně malý smysl pro dramatické situace, má zatracené štěstí v tom, že se v nich ocitá. Kdyby to nepodával tak nesnesitelně plačtivým způsobem! Pantalone, nesedět uprostřed řady, hned by vyběhl a telefonoval Zerlině, proč na to nádraží sakra neposlala Harlekýna!?

    Edgardo mezi hroby trpce žehrá na Luciinu zradu a Pantalonovi zazvoní mobil, zrovna když se Edgardo chystá probodnout. Ještě že publikum propukne v nadšené Bravo! a Pantalone v ruchu potlesku stihne mobil vypnout. Kdo mu to, sakra, volá, Zerlina přece ví, že na tu premiéru musel, už třikrát nechal propadnout čestnou vstupenku.

    Edgardo se ptá sboru v hábitech, proč pláčou, a Pantalone s nevolí myslí na Zerlinu. Bývala hezčí, ale stejně, kdyby s ní býval nespal! Kdyby s ní neměl dítě, toho koktavého Tartagliu, kterého není možné posadit do hlasatelny, takže dělá výpisy z tisku a rešerše, které dodá vždy později, než je Harlekýn a Brighella odvysílají v reportáži. Zerlina je děvka, která se zamiluje do každého nového zpravodajce, i když by mohla být jejich matkou, a tak dlouho je na poradách vynáší do nebe, až je jejich pýcha přetáhne do televize, pomyslí si s hořkostí Pantalone.

    Brighellu ne, toho na místě drží dluhy, protože je to gambler. Tartaglia si myslí, že Pantalone neví, že Brighella prohrál v hospodě nahrávací přístroj i s mikrofonem a Tartaglia ho za něj vyplatil. Proč to ten blbec dělá? řekne bezděčně Pantalone a dáma před ním v řadě se pohoršeně ohlédne. Edgardo mezi hroby oslovuje předky. Ty mi taky můžeš, babo, pomyslí si Pantalone s omluvným úsměvem a vrátí se k předchozí myšlence. Pantalone ovšem ví, proč to ten blbec dělá: ten blbec miluje Kolombínu, která ale žije s Brighellou, kterému poskytuje bydlení, stravu, peníze, prádlo a sex. Omdlelou Lucii jeden z těch, co se kolem ní motají na scéně, odnáší do zákulisí a Pantalone by musel být na hlavu padlý jako jeho syn, aby neviděl, že Kolombína s Brighellou čeká dítě. Zerlina, ta husa, si určitě myslí, že tím ta hloupá Tartagliova láska skončí, ale Pantalone má starost, kdo bude moderovat dopolední talk show s hostem, kým nahradí Kolombínin zvonivý soprán, který láká k rádiu posluchače, ačkoli Kolombína sama vypadá jako myš. Ježíšmarjá, snad si ji Tartaglia nechce vzít i s dítětem?! Ačkoli – to by mohl zůstat na mateřské a Kolombína by mohla dál moderovat.

    Edgardo na hřbitově volá, že chce zemřít. Harlekýn živě reportuje zásah záchranářského vrtulníku, nedá se nic dělat, ten Harlekýn je z nich nejlepší, i když je arogantní a nechodí na porady. No jo, tak ještě pár událostí z kultury, Edgardo stoupá po schodech a mává dýkou, kdyby tak aspoň ulovili nějakou celebritu, koho zajímají ty jejich přehlídky ochotnického divadla, a výborně, už je tu sport. Kapitano má velké lazzi na fotbale, hraje Viktorka se Spartou, tribuny řvou, Kapitano taky, ty kundo z ryby, spílá rozhodčímu rovnou do vysílání, ježíšmarjá, snad si nikdo nebude stěžovat Radě na vulgarity, dávej si pozor, Kapitano, ale marná sláva, rádio je zvuk a člověk musí umět využít toho, že posluchač nevidí, co se děje, a ne se tím nenechat svazovat.

    Tenhle Kapitano je řízek, i v zimě pořád v kraťasech, hlas jako zvon, na kole frčí městem, kdo by řekl, že spořádaně žije s baleťákem. Gól! vykřikne Pantalone spolu s Kapitanem, ale jeho bezděčný výkřik splyne se všeobecným Bravo! a potleskem. Opona. Pantalone netleská, protože zapíná mobil, aby hned co se dostane z divadla ven, mohl zavolat té káče Zerlině a vynadat jí… za celé zpravodajství.


    Komentáře k článku: Commedia dell’arte aneb Zpravodajství. Třetí dějství.

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,