Obsah,



Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky.

Coming out s tragickými následky

Hra italského dramatika Maria Geraldiho Zlomatka (2002) může na jevištích fungovat jako poněkud osvětová rozprava o menšinové sexuální orientaci i výzva k jejímu chápání. Přes obecně proklamovanou toleranci k homosexualitě u nás (vyjádřenou také sociologickými výzkumy) má takové pojednání „až na krev“ určitě smysl. O účinnosti umělecké výpovědi textu i jeho zpracování ovšem lze vést diskusi.

Syn Diego, vysokoškolák, se odhodlá svěřit své venkovské matce Anně se svou jinakostí, ta ho v bytě zamkne, nasadí sedativa a vůbec se ho chystá léčit. Přivede i prostitutku Olgu, na scéně se ovšem objeví také Diegův partner Alberto. Hlavní náplň komorního dramatu, které má tragické rozuzlení, spočívá v Diegově marném a zdlouhavém vysvětlování Anně, že je šťasten takový, jaký je, že se nejedná o nic mimořádného, matka ovšem na to nehodlá přistoupit.

Hru uvedlo Městské divadlo Mladá Boleslav v režii Petra Mikesky a inscenaci lze srovnávat s českou premiérou, kterou si hra odbyla v Divadle v Řeznické. Tam byl o něco pochopitelnější motiv „uvěznění“, protože protagonistka Jitka Smutná hrála matku jako energickou, primitivní a bigotní Italku, inscenace tím ovšem získala až příliš jižní koloritnosti. Obsazení typově střízlivější Karolíny Frydecké v boleslavské verzi činí možná výchozí situaci (zamykání syna v bytě) trochu méně pravděpodobnou, jinak je však spor Diega s Annou výraznější, výsostně dramatický a herecky respektabilní. Jde o jednu z interpretačně nejsilnějších inscenací tohoto souboru, Ivo Theimer v roli syna nabízí úpornou bojovnost toho, kdo se ocitl v kleci, chlapecké zoufalství i „skandální“ vyzývavost. Spor o právo na vlastní přirozenost přerůstá v jeho podání do obecnější disputace o míře schopnosti naslouchat druhým i o nutnosti tolerance. Frydecká je mu spíš antagonistkou ve sporu než reprezentantkou mateřského principu (věkový rozdíl mezi protagonisty není příliš veliký), jejich dialogy, provázené často velmi dramatickými mizanscénami (včetně jedné choulostivé, vkusně prezentované), srší energií, která přeskakuje do hlediště. V menších partech Olgy a Alberta vytvořili Veronika Kubařová a Petr Halíček výrazné, nikoliv pouze epizodní postavy, ona přitažlivě vichřičnou „lehkou děvu“, on nejistě citlivého mladíka se smutnýma očima, který pátrá po svém několik dní nezvěstném příteli. I když mám výhrady k „realisticky“ přeplněné scéně venkovské kuchyně (tam se celé drama odehraje) a trochu i k výběru hudby, považuji v dramaturgickém i realizačním ohledu tuto inscenaci za výhru boleslavského souboru (přesto, že výchozí text se mi jeví jako poněkud tezovitý).

Na titul si trouflo i Divadlo A. Dvořáka Příbram a v pohostinské režii Milana Tomeše značně zrychlilo tempo vyprávění, takže i při nepříliš výrazném krácení odehrálo Zlomatku bez přestávky v téměř poloviční stopáži ve srovnání s boleslavskými. Není to však ku prospěchu věci – dramaticky nosný vztah dvou lidí, kteří se nemohou domluvit, ale pojí je citové pouto (matku ztvárnila Milena Kleinerová, syna Vojtěch Záveský), se zploštil na počáteční únavu z vysvětlování, která se promění v prudký protiútok. K postavám s jejich pochybnostmi i vlastním viděním světa si nestačíme vytvořit vztah. Řada mizanscén je řešena nešikovně, Záveského bohatě tetovaná záda se – při jinak klopotně realistickém jevištním tvaru – k roli Diega věru nehodí, ani pak koketerie s muži v publiku „přes rampu“. Bigotnost matky v italské lokalitě zdůrazňuje křížek se zapálenou svíčkou i hudební podkres (Funiculi funicula), v několika knihách, rozmístěných v kuchyňské (!) knihovničce, lze i z páté řady identifikovat Dějiny diplomacie. V hereckých výkonech jsou chvílemi rozpoznatelné kvality interpretů (také Debory Štolbové jako Olgy a Jiřího Vojty v roli Alberta), výsledek však přesvědčivě nevyznívá.

Obě uvedení hry v relativně menších městských aglomeracích svědčí o potřebě zpytovat problém, s nímž se česká společnost vyrovnává asi přece jen méně snadno, než napovídá statistika.

Městské divadlo Mladá Boleslav – Mario Geraldi: Zlomatka. Překlad Marina Feltová. Režie Petr Mikeska, dramaturgie Pavel Khek, scéna Nikola Tempír, kostýmy Jitka Kotíková. Premiéra 29. ledna 2010.

Divadlo A. Dvořáka Příbram – Mario Geraldi: Zlomatka. Překlad Marina Feltová. Režie Milan Tomeš, výprava Kateřina Hájková. Premiéra 11. února 2010. (Psáno z pražské premiéry 10. března 2010.)

  • Autor: Jan Kerbr
  • Publikováno: 20. dubna 2010

Komentáře k článku: Coming out s tragickými následky

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

*

*

*


Aktuální vydání 12/2017

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

Archiv ročníků

Výběr ročníku

Vyhledávání

Navigace

Čtenářský blog

Inzerce


13. 6.–26. 6. 2017

Číslo 12/2017 (13. 6.–26. 6. 2017)

Obsah čísla 12/2017

Slovo ...

O sochaři, jehož zabil...

Říkalo se mu „fronta na maso“....

Sukces měsíce

Divadelní Flora Olomouc

Divadelní festival v Olomouci již...

Dotazník

Linda Straub

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního...

K věci

Rozdělování veřejných...

V Brně se po roce 1989 pomalu a s...

Fejeton

Povaha česká prokouřená

Blížila se půlnoc posledního...

Názor

„Kouříme? Nekouříme –...

Titulní citát z Havlovy Zahradní...

Glosa

Nedá mi to

Karla Hofmannová na vedlejší straně...

Přehlížená Afrika

Třináctý ročník festivalu Tvůrčí...

Anketa

Kronika

Jednou větou

Třetí ročník anonymní soutěže o...

Reportáž

Kritika

Sukně příliš široké pro...

Hru Christophera Hamptona Nebezpečné...

Na vlně teenagerovské

Osmidílná série Mládí v hajzlu...

Ze života loutek, které už...

BodyVoiceBand, jehož základ tvoří...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

Divadelní galerie

Na začátku Fragmentů milostných...

S Čechovem neradno režijně...

Racek, jedna z pětice „velkých...

Honibrku, ty jsi Káj?

Představení AnderSen začne jako...

To je směšné, cha, cha,...

David Drábek uvařil hradeckého...

Pěkná napodobenina

Plzeňská opera uvedla českou...

Nový pokus o Žítkovské...

Dodo Gombár se jako režisér a...

Tři muži v chalupě aneb...

Závěrečná část „angažované,...

Kritický žebříček

Kritický žebříček 12/2017...

  5 zážitek / 4 nenechte si ujít...

Festivaly

Šťastná budoucnost?...

Ve Zlíně proběhl v polovině května...

Dušan D. Pařízek: Čas od...

S režisérem Dušanem D. Pařízkem...

Pestrá Flora

V polovině května rozkvetla Olomouc...

Olomoucké divadelní zázraky

Divadelní Flora Olomouc: 12.–21....

Rozhovor

Alexandre Katsapov: Emoce teď...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Jak se vaše divadlo vyrovná...

Rozhovor s řediteli o kouření v...

Kauza

Kontext

Balety v Národním divadle

V březnu uspořádaly Divadelní noviny...

Anamnézy zla a jiskřičky...

Úvahy filmové

Burza

Nahlédnutí do výtvarné...

Národní muzeum informuje

Vážení kolegové, milí...

Herecká asociace informuje

Podoby – Kartinky z Ruzyně

Teď by to bylo 41 let, ale ten smrad...

Zahraničí

Streaming, decibely, skype

Nová dráma 2017

Nečekej na lepší časy aneb...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Trzymaj się, Stary

Stručný obsah příspěvku zde není...

Zemřeli

Zemřeli

Olga Racková-Doležalová (15. 1. 1934...

Výročí

Výročí 1.−15. července

Adamcová Marie, kostýmní výtvarnice...

Paměti, záznamy, deníky

JAMU sedmdesátiletá (II)...

Stručný obsah příspěvku zde není...

Obrazem

Expert – Obřad jako obraz

Fagi a divadlo

Akce / Action

Výpravnou publikaci Akce/Action...

Expert – obřad jako obraz

Zamčené články se otevírají heslem, uveřejněným v tištěné verzi Divadelních novin na s. 15 (všechny články jsou volně přístupné po dvou měsících).

Obsah čísla 12/2017



Obsah,